Doménou všech mužů je lov a sběr medu. Obou těchto aktivit se však mohou a někdy dokonce musí účastnit i ženy a větší děti. Čistě mužskou záležitostí, byť jenom pro ty vyvolené mezi mužskou polovinou klanu, je šamanství.

Věděl jsem, jaký je pro Pygmeje Aka nejčastější způsob lovu, a proto mě nepřekvapilo, že v některých chýších se válely neforemné hromady sítí, upletených z pralesních lián. Muži, kteří byli nepřítomni, s sebou však sítě neměli: byli lovit pouze za pomoci kopí a obcházeli pasti. Výsledkem takových lovů jsou především malá zvířata do velikosti dikobraza a jenom ve výjimečných případech i prasata a malé antilopy. Do pygmejské výchovy patří výuka celé škály zvuků, používaných jako vábničky pro jednotlivé druhy zvířat. Stejně tak je nutné umět stopovat anebo hledat nory, z nichž je možné jejich zvířecí obyvatele vykouřit. Jakkoli těžko je to uvěřitelné, pozná prý pygmejský stopař podle stop větších zvířat i pohlaví (slona, antilopy, gorily, prasete) a dobu, před jakou přešlo.

Kdybych se se svou návštěvou u tohoto klanu opozdil o den, našel bych tábor daleko víc vylidněný než dnes. Dověděl jsem se totiž od Mukoka, že jeden z nepřítomných mužů, jehož funkce by se dala nazvat „vrchní lovec“, hledá v lese místo pro zítřejší kolektivní lov do sítí. Muži v takových případech natahují sítě a čekají u nich v úkrytu, aby pak zabili svými kopími zvířata, zahnaná do sítí povykujícím zbytkem komunity, to jest ženami a výrostky. Protože divoká prasata jsou schopna sítě roztrhat a utéct, bývá lov do sítí především lovem malých lesních antilop – lesoňů a chocholatek.

Položil jsem Mukokovi otázku, jestli bychom se mohli s Dongem zúčastnit lovu, kdybychom zůstali přes noc. Dongo pravděpodobně nerozuměl kondicionálu a přeložil moji hypotetickou otázku jako konkrétní žádost. Způsobil tím zmatek v celém hloučku, který pak vyústil v Mukokův zatím nejdelší proslov. Nerozuměl jsem ani slovu, ale bylo mi jasné, že vykládá, že něco takového není možné. Po lekcích, které mi dali Abel i Sylvie (která před tím, než dostudovala etnolingvistiku, studovala v jedné vesnici na hranici s Kamerunem sedentarizaci Pygmejů), jsem věděl, že život Pygmejů je skrz naskrz prostoupený nejrůznějšími zákazy a tabu. Některé z nich jsou obecné pro všechny, některé jsou výplodem klanových šamanů. Mohl jsem se pouze domýšlet, z jakého důvodu bychom byli nežádoucí a jestli by naše přítomnost znamenala porušení tabu nebo pouhé ohrožení lovu nešikovností vetřelců.

Podle Abelových studií například tito Pygmejové Aka nesměli mít v noci před velkým lovem do sítí sexuální styk. Nahánění se nesměla zúčastnit menstruující žena a dokonce jí nepatřilo po úspěšném lovu ani sousto z úlovku, protože by to negativně ovlivnilo příští lov. Mohl jsem se za těchto okolností divit, že já, tvor z jiného světa, nejsem jako společník v lovu zrovna persona grata?