Cestovatelé a dobrodruzi
Let do Austrálie a první dojmy
Australské předpisy jsou totiž hodně prísné a téměř nic se nesmí
dovážet. Hlavně ne žádné jídlo, rostliny, hlína a nic živého. Od
jednoho člena celní kontroly jsme se dozvěděli, ze budeme muset
pravděpodobně cela kola vybalit a nechat je desinfikovat. Zděsili jsme
se!
Naše cesta z Ostravy do Perthu vedla s mezipřistáními ve Vídni, Seoulu a Sydney. Celý let byl více než pohodový a po celou dobu na nás svítila šťastná cestovatelská hvězda.
Na malinkém ostravském letišti s moderní vstupní halou nás přivítala příjemná slečna Lucie ze společnosti CCA, která nám předala letenky Ostrava-Vídeň-Ostrava. Odbavení proběhlo nečekaně hladce, i když jsme očekávali problémy. Naše zavazadla svou hmotnosti nesplňovala totiž dané limity. Odbavovací personál byl dokonce tak ochotný, ze jsme mohli dodatečně ještě přemístit zapomenutý sprej na řetěz z příručních zavazadel do velkých krabic, které už byly odbaveny a určeny do zavazadlového prostoru. Ledalem SAAB 340 společnosti Central Connect Arlines jsme se během 40 minut přesunuli do Vídně. Tam jsme museli asi 3 hodiny čekat na další let. Přestávku jsme strávili baštěnim domacích řízečků od maminky. Mimo jiné jsme v letištní hale potkali expremiéra Paroubka – tušíte dobře, byl na rozdíl od nás ve smokingu a bez kola!
Z Vídně jsme odlétli kolem 21. hodiny s leteckou společností Korean Air. Let do Jižní Korei trval cca 9,5 hodiny. Více než pětihodinové čekání na obrovském luxusním letišti v Seoulu si Renča krátila malováním vlastního korejského vějíře, který poté věnovala naší skvělé hostitelce v Perthu.
Ze Soulu vedla naše cesta dále do australského Sydney. Tady jsme tušili velké trápení při odbavování. Australské předpisy jsou totiž hodně přísné a téměř nic se nesmí dovážet. Hlavně ne žádné jídlo, rostliny, hlína a nic živého. Od jednoho člena celní kontroly jsme se dozvěděli, ze budeme muset pravděpodobně cela kola vybalit a nechat je desinfikovat. Zděsili jsme se! Nakonec ale vše proběhlo strašně jednoduše a celníci se spokojili s naším prohlášením, že kola jsou čistá. Osobní odbaveni též proběhlo bez problémů. Z mezinárodního letiště jsme se pak přesunuli na vnitrostátní, což znamenalo několik kilometrů autobusem. My ale nevěděli, ze je placený a australské dolary jsme žádné ještě neměli. Jedna milá cestující nám ale strčila do ruky 10 AUD na jízdenky a řekla: „Present for you“. A zmizela v davu, aniž by si od nás vzala EUR, která jsme ji nabízeli. Na vnitrostátním letišti už bylo klidněji. Prozřetelně jsme všechna zavazadla označili stítky s adresou a telefonem našich perthských hostitelů. To se ukázalo jako skvělý nápad! Oficiální štítky australské aerolinky se totiž následně odlepily. Na základě těch našich byla pak naše hostitelka Janet kontaktována, zda zavazadla jsou určena opravdu do Perthu. Náš poslední let se společností Virgin Blue trval asi 5 hodin a i když jsme měli místo povolených 20+7 kg celkem asi 35+8, nikdo po nás naštěstí žádné peníze navíc nechtěl.
Západní Austrálie nás přivítala velmi chladným počasím (13 ° C) s dost nepříjemným deštěm. Kdo by to čekal? Měli jsme si snad vzít místo plavek a opalovacího krému goretexovou bundu a beranici? No uvidíme. Na letišti v Perthu už na nás čekali Janet a Don Cheesemanovi, kteří se o nás báječně starají. První dva australské dny trávíme aklimatizačním spánkem, smontováváním kol, částečnými nákupy zásob potravin a vyřizováním dalších důležitých věci. Malinko jsme si prohlédli i samotné hlavní město západní Austrálie – Perth, kde nás zaujal především úžasný Kings park plny nádherných vzrostlých stromů všech možných druhů a místy s absolutně neporušeným biotopem australské buše.
Co nás zaujalo a překvapilo a s čím se u nás běžně nesetkávame?
- místo vrabců tu všude létají krásní červenozelení papoušci
- jezdi se tu vlevo – no to bude ještě oříšek se tomu přizpůsobit
- jsou tu víceméně samé jednopodlažní domky
- člověk si zde připadá jak v botanické zahradě – všude kolem samé palmy a další nám nevšední dřeviny
- školáci zde mají školní uniformy – ze by pozůstatek anglického školství?
Zítra ráno (patek 28.9.) vyrážíme směr Pinacles, severně nad Perthem. Pevně doufáme, že se počasí umoudří. Zatím spíše prší, což nám moc australské počasí nepřipomíná. Jsem si ale jist, že později v poušti budeme na déšť ještě rádi vzpomínat. Prozatím se s vámi loučíme a brzy se zase ozveme.
Martin a Renata
Cyklocestovatelé Martin a Renáta děkují všem sponzorům, partnerům, kamarádům a dalším, kteří jakkoli přispívají ke zdárnému úspěchu celého projektu!
Cestovatelé a dobrodruzi
Staňte se vůdcem malého plavidla. Získejte oficiální oprávnění s celosvětovou platností
Pokud dlouhodobě prahnete po tom, že se budete prohánět na lodi po vodě, je na čase se pustit do získání oficiálního kapitánského oprávnění. Vůdce malého plavidla je odrazový můstek, přičemž dané oprávnění je určeno pro vnitrozemské vody, ovšem platnost je celosvětová. Postupně pak můžete doplňovat další a další povolení na lodě s neomezeným výkonem i na plachetnice.
Samotný kurz není časově náročný. Celou teorii projdete s lektorem během soboty, kdy prostudujete kompletně celou problematiku vnitrozemské plavby. Velkou výhodou je, že není vyžadován praktický výcvik, prostě se všechno naučíte od začátku. Po absolvování kurzu vám už nic nebude bránit v přihlášení se k teoretické zkoušce, kterou složíte na některé z poboček Plavebního úřadu.
Malé motory s výkonem do 20 kW
V první řadě je nezbytné podotknout, že Vůdce malého plavidla může používat lodě s motorem o výkonu maximálně 20 kW, což je naprosto dostačující třeba pro rybáře. Proženete se i na pramici s malým motorem. V případě, že budete chtít postoupit výše a řídit silnější loď, případně i skútr, je nezbytné získat oprávnění na motory s neomezeným výkonem.
Plavení po vnitrozemních vodách
S průkazem Vůdce malého plavidla vyrazíte na jakoukoliv vnitrozemní vodu po celém světě, takže nemůžete se vydat přímo na moře, ale na řeky, jezera a rybníky vám postačí. Stejně jako u motorového vozidla potřebujete řidičské oprávnění, u lodí zase kapitánský průkaz, jinak byste mohli dostat nemalou pokutu.
Chcete si tedy i vy udělat průkaz Vůdce malého plavidla? Celý kurz stojí 3 000 korun. Staňte se kapitánem. Potom si můžete udělat další kurzy – velké motory, kombinaci MC či kombinaci MCS20. Záleží na tom, jak moc se chcete do problematiky plavení ponořit.
Na auto potřebujete řidičský průkaz, na loď zase kapitánský průkaz. Líbilo by se vám projet se po Vltavě nebo plavit se v Chorvatsku na jachtě? Nic není nemožné. Kapitánský průkaz si lze udělat i v ČR. Platí celosvětově ve vnitrozemských vodách.
Vnitrozemská plavba nevyžaduje kapitánský průkaz pro lodě s motorem o výkonu pod 4 kW a plachetnice s plochou plachty do 12 m2. Jestliže však projdete kurzem a stane se z vás oficiální vůdce malého plavidla, nebudete nijak omezeni, a hlavně se naučíte loď ovládat.
Průkaz vůdce malého plavidla má různá oprávnění
K ovládání lodě potřebujete průkaz VMP, tedy vůdce malého plavidla. Pozor, vydává se v různých kategoriích oprávnění a ideální je udělat si variantu M pro neomezené motory. Tu je možné získat od 18 let a pro její získání musíte vykonat jak teoretickou zkoušku, tak praktické ověření vedení malého plavidla. Pak lze řídit lodě do 20 m délky bez ohledu na výkon motoru – výkonné vodní skútry, sportovní motorové lodě atd.
Jak získat toto oprávnění?
Musíte se zapsat do kapitánského kurzu. Zase tak náročná záležitost to není, teorii odstudujete za jednu sobotu, praktický výcvik trvá zpravidla půl dne, avšak když se nebudete cítit dostatečně jistí, můžete si zajistit více lekcí. Cena kurzu se mírně liší podle toho, kde se ho rozhodnete absolvovat. U profesionálů ze Seawolf vyjde na pět tisíc korun. Stejně jako u řidičského průkazu však jde o doživotní investici. Částku zaplatíte jednou a oprávnění být kapitánem plavidel máte napořád.
Po absolvování teoretické výuky i praktického výcviku se můžete přihlásit na Plavebním úřadu ke splnění zkoušky. Plavební úřad má pobočky v Praze, Přerově a Děčíně, přihlásíte se online, správní poplatek činí 500 Kč. K přihlášce potřebujete doložit potvrzení o absolvování kurzu a také potvrzení od lékaře.
Jestliže vás kapitánský průkaz zajímá, bližší informace a možnost přihlásit se do kurzu najdete přímo na Kapitanskezkousky.cz.
Cestovatelé a dobrodruzi
Diashow turné: Kamčatka – poloostrov sopek
Málo míst na světě přitahuje dobrodruhy a milovníky divočiny tak jako
Kamčatka. Divoký kraj daleko na východě Sibiře – poloostrov sopek, který
je tak odlehlý a izolovaný, jakoby to byl ostrov.
Málo míst na světě přitahuje dobrodruhy a milovníky divočiny tak jako Kamčatka. Divoký kraj daleko na východě Sibiře – poloostrov sopek, který je tak odlehlý a izolovaný, jakoby to byl ostrov.
Kamčatka je země málo obydlená: divokou zelenou tajgou se potulují hnědí medvědi a řeky jsou plné lososů. Kdo však chce Kamčatku poznat zblízka, musí se vyzbrojit velkým odhodláním a připravit se na nečekaná dobrodružství.
Turné po 21 městech ČR, únor až duben. Kompletní seznam měst na http://www.promitani.cz/kamcatka/
Kamčatka navíc patří mezi nejaktivnější vulkanické oblasti světa: Leží tu desítky činných sopek. Jejich špičaté kužely ční impozantně nad krajinu, vypouštějíce sloupce hustého dýmu. „Když jsme po dvoudenní jízdě těžkým terénním náklaďákem zapadli na úpatí sopky Tolbačik do hlubokého řídkého bahna, vypadalo to beznadějně. V podmáčené tajze se na nás okamžitě vrhly miliony komárů a auto se nedařilo vyprostit ani pomocí motorového navijáku. Vždy, když řidič pracně připevnil ocelové lano k některému ze stromů v okolí a zapnul motor, vytrhlo to strom i s kořeny, ale auto se ani nepohnulo. Ještě, že ruský člověk se jen tak nevzdává. Vyvrátili jsme sice čtyři stromy, ale pátý vydržel a my mohli po náročném boji s bažinou pokračovat… Pozdě odpoledne jsme rozbili tábor v oblasti sopečného prachu na svahu vulkánu. Po vyčerpávajícím pěším výstupu jsme pak konečně další den dosáhli okraje vrcholového kráteru a pohlédli do obřího jícnu jedné z nejaktivnějších kamčatských sopek – Ploského Tolbačiku.“, vzpomíná na nejzajímavější okamžiky své cesty Martin Loew.
Kamčatka je magická země. Její sopky jak divotvorné hrnce občas chrlí lávu, popel a dým, ale zároveň pod svou pokličkou dokáží uvařit tak velkolepé scenérie, jaké si vůbec příroda dokáže představit.
„Chci vás tímto pozvat na nejmodernější multimediální show, tvořenou stovkami fotek, hudbou, filmovými záběry, ale především mým živým vyprávěním.“ uzavírá pozvánku cestovatel Martin Loew.
Nejnovější diashow „Kamčatka – poloostrov sopek“ uvádí na svém letošním jarním turné cestovatel a fotograf Martin Loew. Během multimediálních živě komentovaných projekcí vypráví Loew v 21 městech ČR svůj dobrodružný příběh plný krásných fotografií i nevšedních zážitků. Více informací na http://www.promitani.cz/kamcatka/.