Už Jirásek ve svých Starých pověstech českých přisoudil Vyšehradu výjimečné postavení. Právě odsud nechal poslat kněžnu Libuši poselstvo za Přemyslem Oráčem, odsud skočil svůj proslulý skok bájný kůň Šemík rovnou do Vltavy…
Ve skutečnosti ale vznikl Vyšehrad jako opevněné Hradiště v 10. století. Archeologicky prokázané nejstarší osídlení tohoto místa je ale datováno do 4. tisíciletí př. n. l. Přesně roku 1000 n.l. byl Vyšehrad na architektonickém mocenském vrcholu a bojoval o výsadní postavení s Pražským hradem. To se mu podařilo roku 1067, kdy první český král Vratislav I. přesídlil na Vyšehrad a nechal jej přestavět na královské sídlo.Založil zde nový chrám, baziliku sv. Vavřince a samostatnou vyšehradskou kapitulu, církevní jednotku podřízenou přímo papeži. Z této doby také pochází nejstarší románská rotunda sv. Martina. Nadřazenost místa ale záhy skončila, roku 1140 byla vláda přenesena zpět na Pražský hrad. Od těch dob význam Vyšehradu upadal.
Význam Vyšehradu znovu vzrostl až za vlády Karla IV, který dal místo přestavět v kamennou pevnost, obehnat hradbami a připojit k Novému Městu Pražskému. Za Husitů se ale zdejší obyvatelé spojili se Zikmundem proti pražským husitům a když byl Zikmund poražen roku 1420 Pražané Vyšehrad svorně vyplenili a rozbořili a vyhnali jeho obyvatele. Roku 1437 se sem vrátila Kapitula a postupně se tady začali usazovat drobní řemeslníci, až roku 1476 vzniklo město hory Vyšehradu. Zajímavé je, že Vyšehrad byl po celou dobu své existence sevřen opevněním, které měnilo svou podobu až do roku 1700. Od poloviny 17 stol až do roku 1911 zde byli vojáci, pak vyšehradskou pevnost zakoupila od vojenského eráru obec a začala je postupně parkově upravovat.
O současnou tvář Vyšehradu se zasloužili zejména národně orientovaní probošti Václav Štulc a Mikuláš Karlach ve druhé polovině 19. století. Kostel sv. Petra a Pavla, od roku 1369 gotický, od 1723 barokní, byl přestavěn v novogotickém slohu podle návrhu J. Mockera a F. Mikše v letech 1885 až 1902, a respektoval dispozice gotické stavby Karla IV. V té době se zrodila myšlenka zřídit na Vyšehradě národní pohřebiště v místě farního hřbitova, tzv. Slavín. Výstavba Pantheonu trvala po mnoho let. Dnešní hřbitov vytváří osobitý výtvarný celek, který harmonicky ladí s lokalitou. Je současně jedinečnou galerií hřbitovní plastiky a odpočívá zde kolem 600 osobností našeho českého kulturního života.
V letech 1927 až 28 bylo upraveno místo po vyhořelé zbrojnici na území akropole. Architekt Arnošt Černovský zde nechal zbudovat centrální travnatý parter, kde jsou od roku 1948 umístěna sousoší podle Myslbekových modelů od bratrů Ducháčkových. Známá sousoší Lumír píseň, Záboj a Slavoj, Ctirad a Šárka zdobila až do náletu v roce 1945 pilíře Palackého mostu. Doplňuje je kopie sousoší Přemysl a Libuše, které je zde umístěno od roku 1977. Ještě jedna zajímavost, nejstarší vodovod v Čechách je zřejmě právě od 12. století na Vyšehradě. Vedl ze studánky Jezerky a zavlažoval rozsáhlé vinice. Stejně je to milé, ať kouknu do jakýchkoli historických pramenů o svazích Prahy nad Vltavou téměř všude byly zbudovány a udržovány vinice, zejména ve všech klášterních zahradách. Příroda a víno byly cesty krásy, kterými se Pražané přibližovali k Bohu.
Horečný rozvoj budování zahrad a zejména vinic nastal i mimo opevnění. Roku 1348 vydal Karel IV. nařízení o vzdělávání zahrad a vinic s ušlechtilou vinnou révou a roku 1358 toto nařízení ještě podpořil dvěma privilegii.Pro Prahu podstatné privilegium z února, přikázovalo vysazování vinic v okruhu 3 mil okolo města a to do 14 dnů od jeho zveřejnění. Na podporu a ochranu vinic vydal viniční práva a zavedl úřad perkmistra pražských viničních hor. Nejslibnější bonus byl ten, že po dobu 12 let byly všechny vinice osvobozeny od poplatků. Protože se rozhodnutí osvědčilo, byla od května 1358 tato ustanovení rozšířena na celou zemi. Proto nyní je řada parků z různých slohových období založena právě na místech středověkých vinic.
Od března 2006 je na Vyšehradě otevřena Nová stálá expozice, která představuje pražský Vyšehrad v jeho různých historických podobách. Známá lokalita na jižním okraji historických pražských měst si dodnes uchovala osobitý genius loci. Skála nad Vltavou s romantickou zříceninou Libušiny lázně a monumentálním dvojvěžím novogotického kostela láká k návštěvě každého z nás. Každý návštěvník má možnost dozvědět se přímo na místě více informací o proměnách této lokality, jejího určení a pochopení v čase. Za pozornost v těchto místech stojí nejen prostor knížecí a královské akropole, ale i chrám sv. Petra a Pavla, strážní vež, Libušina lázeň, rotunda sv. Martina, Leopoldova brána, cihelná brána, torzo gotické brány Špička, Táborská brána. V objektu se nalézá také Jedličkův ústav. Nejkrásnější a opět svěží a voňavé jsou ale i tady parky a zahrady. Je to park Karlachovy sady, park Štulcovy sady, tajemnem vás naplní Slavín, osloví Vás zahrada Nového děkanství a zahrada Nového proboštví i Park pod Hradbami. Ale to bude vděčné téma zase pro některý příští pátek.
