Vila Tugendhat – dům který překonal svou dobu

Mezi světovými válkami se mladí vzdělaní manželé Tugendhatovi rozhodli postavit dům. Chtěli moderní bydlení, v souladu s architektonickými ideály doby. Pozvali proto do Brna architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který jim postavil dům pomocí tehdy nejmodernějších technologií a s využitím ušlechtilých materiálů, vybavil ho špičkovými technickými vymoženostmi a dokonce pro ně navrhl i nábytek. Díky velkorysosti Tugenhatových, kteří architekta nijak neomezovali v tvůrčím rozmachu a také nemuseli šetřit na nákladech vzniklo v Brně vrcholné architektonické dílo, které se téměř okamžitě stalo ikonou své doby a jedním z pilířů moderní funkcionalistické architektury. Vila ale také od svého vzniku v roce 1929 vyvolávala diskuse o úměrnosti vynaložených financí na individuální bydlení. Možná i proto byl osud Vily Tugendhat v následujících obdobích a režimech, které nepřály individualismu, velmi pohnutý.

Vila Tugendhat byla postavena jako skeletová stavba, která stojí na pilířích z oceli, které se uvnitř obytného prostoru nesnaží skrývat, ocelové nosníky jsou pouze kryté chromovanými plechy. Miese prosazoval svoji architektonickou vizi „kost a kůže“. Díky této technologii, která se v dnešní době stále s oblibou využívá, byla stavba dokončena velmi rychle.

Z ulice Černopolní je vila naprosto nenápadná – do ulice je orientováno pouze několik oken, vstupu do garáže a stěna z původně mléčného skla, za kterou se skrývá vstup do haly. Nenápadný vzhled, zdánlivě přízemní budovy byl záměrem, který poskytoval Tugenhtovým pocit bezpečí. V tomto nejvyšším patře jsou umístěny ložnice manželů, dětské pokoje a pokoj pro služebné. Z pokojů se vychází na terasu a z garáže je nyní pokladna.

Z haly se sestupuje po obloukovém schodišti do hlavního obytného prostoru, kde architekt představuje svoji vizi kontinuálního prostoru a spojení s přírodou. Prostor je tvořen pracovnou, obývacím pokojem a jídelnou, ale tyto místnosti nejsou nijak výrazně odděleny, ale volně na sebe navazují. Stěny do zahrady kolem hlavního obytného prostoru jsou tvořeny pouze zimní zahradou a obrovskými okny s výhledem na panoráma Brna. Dvě z těchto oken lze skrýt do podlahy a celý prostor tak spojit se zahradou.

Vybavení místností navrhoval sám Miese a přesně určil kde má který kus nábytku stát. Tím také částečně ovlivnil způsob života rodiny. Některé kusy nábytku navrhnul přímo pro tuto vilu – například dodnes vyráběné židle a křesla Brno. Miese pečlivě propracoval každý detail, od klik u dveří, světel a vypínačů (ty jsou vidět pouze na dobových fotografiích).

Pracovna je od obývacího pokoje oddělena pouze unikátní stěnou z polodrahokamu, kterou při příznivých slunečních podmínkách částečně prochází sluneční paprsky a celá stěna ze rozzáří ohnivými barvami. Dalším dělícím prvkem obytného prostoru je půlkruhová stěna z makaraského ebene, která odděluje jídelní zákoutí. Stůl uprostřed je přímo upevněn na jednom z ocelových nosníků. Za jídelnou se dříve nacházela kuchyň, nyní je zde výstava fotografií přibližujících stavbu vily a rodinu Tugenhatových.

V přízemí je umístěno technické zázemí celé vily. Je zde strojovna klimatizačního systému, díky kterému mohl být vzduch v celé vile vyměněný ohřátý a navoněný během 20 minut. Do tohoto patra se také schovávají okna. Kromě viditelného technického zázemí jsou zde i skryté technické unikáty jako elektrická vedení a zásuvky v podlaze a držáky dveří proti průvanu.

Samostatnou kapitolou je zahrada, kterou také upravil Miese. Dům je s ní spojený schodištěm, výhledy z teras i oken míří právě sem. Zahradu obklopují vzrostlé stromy, které rámují celou stavbu.

Válečná i poválečná doba ale nepřála individualitám a duch kolektivismu se stal málem vile osudným. Po německé okupaci zde sídlili projekční kanceláře Messserchmitových závodů. Na konci války zasáhla zahradu bomba a vila tak přišla o unikátní okna ze speciálního skla, jejichž plnohodnotnou náhradu se dodnes nepodařilo vyrobit. Další šrámy ji způsobila Rudá armáda, která zde ustájila koně a vojáci k topení používali vzácné dřevo. Vila poté sloužila jako taneční škola a rehabilitační středisko blízké Dětské nemocnice. V osmdesátých létech prošla necitlivou rekonstrukcí, při které se v ní objevily unifikované vypínače, novodobá topná tělesa,…

Předválečný záměr manželů Tugendhatových postavit v Brně světové architektonické dílo se opravdu podařil. I přes pohnutý osud domu je zde stále co obdivovat. Funkcionalistická stavba je také od roku 2001 zapsaná mezi památky UNESCO. Nyní se jedná o navrácení potomkům původních majitelů a o její náročné rekonstrukci, která by měla zahladit všechny šrámy a ukázat vilu v plném lesku.