Kdyz jdete k nekomu na navstevu, zpravidla se rozhodnete pro hodinu odpoledni nebo podvecerni. Cil navstevy je taky vetsinou predem dan – popovidat si. I my tento stary zvyk zpravidla dodrzujeme, prestoze se nekdy navsteva protahne do pozdnich nocnich hodin. To jen nasi „hosi” obcas tradice trochu meni.
Nejprve casne vecer, kolem pul jedenacte, vyrazi do mesta podivat se, co se kde deje. Kdyz vsechno vyzjisti a pobavi se, casto se rozhodnou v party jeste pokracovat u nekoho doma. Celi rozjasani se vydaji zpet na koleje a tam stoji pred velikym zivotnim rozhodnutim – ke komu jit. Kdyz jsou vsichni tri pohromade – coz je vetsinou – snad si daji kamen-nuzky-papir. Tato volba se deje kolem hodiny druhe nebo treti v noci. Jestlize ocekavate, ze si chlapci budou jen vykladat, jste na omylu. Castecne. Chlapci hovor prokladaji „juchacimi vlozkami”. Pravdepodobne uz z Oktoberfestu si privezli, krome kryglu a fotek, jednu melodii. To nekdo zapeje tri noty a pak vsichni ostatni hekaji. Hosi se predhaneji v soutezi, kdo z nich umi lepe hekat. Jde o umeni spocivajici spravne polozit hlasivky do tohoto zvuku. Casto je tato cinnost zaujme natolik, ze naprosto ztrati nit hovoru a z pokoje se ozyva jen hekani.
Je zabavne cas od casu neco takoveho v noci poslouchat. Pokud se akce nekonaji trikat do tydne.
Na zaver pripojuji podekovani svym kamaradum, kteri mi ve tri hodiny v noci umoznili svou pritomnosti u souseda napsat tento pribeh.