Parky a zahrady

Několik generací naší rodiny prožilo svůj život v těsné
blízkosti Královské obory. Byla takovou naší zelenou mámou, útočištěm
radostí i bolestí, mládí i stáří.

Kdysi jsem tu psala o řece Vydře a nazvala jsem jí svou srdeční
záležitostí. Z pražských zahrad a parků je takovou mou opravdovou
srdeční záležitostí obora Stromovka a tak bude mé vyprávění o ní
poněkud delší než jsem původně plánovala.

V letech 1988 až 1997 se po etapách realizovala obnova parku
podle návrhu zahradního architekta Drahoslava Šonského a architekta
Jaroslava Mayera. Celý park leží v přirozené nivě potoka, na kterém
se nachází soustavy mostků. Některé jsou velmi krásné a zdobené.

Při dávných procházkách do těchto míst jsem milovala malý zahradní
pavilon v jihozápadním rohu zahrady. Byl umístěný úplně nahoře nad
srázem skalního ostrohu. Stavba byla kdysi motivovaná středověkým
opevněním a býval z ní krásný výhled. Dnes se na ni prakticky nedá
dostat.

Zámecký park a zámek, bývalý konvent, rajský dvůr, bývalou prelaturu,
promenádní terasu, stodolu, kočárovnu a kostel sv. Jakuba najdeme
v Praze 5 na Zbraslavi. Václav II. v těchto místech založil
cisterciácký klášter, aby odčinil smrt Záviše z Falkenštejna,
kterého dal popravit. Určil také klášterní mariánský chrám
s kryptou za královské pohřebiště panující přemyslovské
dynastie.

Zahrada byla mimo provoz v letech 1977 až 1989, přičemž byl
opravován nejen zámek a jeho výzdoba, ale i celá zahrada. Myslím,
vždycky byl a po rekonstrukci zůstal tento barokní zámeček ve stylu
římských předměstských vilek největším a nejkrásnějším zámečkem
v Praze. Právě u něj totiž platí dvojnásob než kdekoli jinde ta
absolutní symbióza a harmonie živých a neživých složek.

Jako ostatní vyvýšená místa v Praze ve středověku tak
i Paví vrch na Smíchově pokrývaly vinice, u kterých byla roku
1654 vybudována raně barokní usedlost. Později pak v těchto
místech vznikla zahrada Santoška.

Původně zde byl hospodářský dvůr, podle prvních dokladů
pocházejících ze 14. století, v majetku Náze, písaře Karla IV. Roku
1415 tento dvorec dostal od Václava IV. dvořan Vok z Valdštejna. Od
té doby se na tomto rozsáhlém hospodářství s vinicí, ovocnou
zahradou i poli vystřídala řada majitelů. Jedním z nich byl
i staroměstský měšťan Blažej Cibulka z Veleslavína jehož
příjmení dodnes označuje celou tuto oblast na vršcích Košíř.

Kdysi dávno na místě současného letohrádku, či v jeho
bezprostřední blízkosti stával nejstarší kartuziánský klášter
v českých zemích, který založil Jan Lucemburský roku 1342.
Z barokního letohrádku, který zde byl později vybudován, se do
dnešní doby dochovala jen bývalá střední část, spojovací krček a
severní křídlo.

Stejně jako v širokém okolí se ve 14. století i zde, na
místě Klamovky, rozkládala vinice. Tato patřila klášteru Kartuziánů. Jak
vinice, tak klášter a později usedlost měla mnoho majitelů, kteří se
rychle střídali.

Stavba je typickým příkladem šlechtického sídla druhé poloviny 19.
století. Kromě zámecké budovy s původním mobiliářem k areálu
zámku patří i rozsáhlý park. Právě teď, v období podzimu
vynikne jeho bohatá květena, popínavé listy září červeně a žlutě, je
to pastva pro oči, harmonie barev.