Parky a zahrady

Park najdete v Praze 5 na Smíchově. V podstatě jde
o plochu před smíchovským Národním domem a kdysi Smíchovskou
tržnicí, dnes pobočkou Městské knihovny a okolo kostela sv. Václava. Park
není velký, pouhých 0,36 hektaru a nachází se v nadmořské
výšce 192 až 194 metrů. Veskrze jde o relaxační plochu
obestavěnou z několika stran typickými smíchovskými domy, jejichž
krásná okna, průčelí, sošky mi často berou dech.

Na tomto místě býval také Jezuitský letohrádek, který Kilián Ignác
Dienzenhofer, architekt, po němž mají sady jméno, postavil rovněž na
Smíchově pro Jezuity roku 1735. Původně sloužil jako ubytovna pro dočasně
uvolněné členy řádu. Byla to prý krásná budova. Jednopatrová,
obdélníkového půdorysu 25 krát 12 metrů a měla mansardovou
střechu. Budova však musela roku 1930 ustoupit vyústění Jiráskova
mostu a její existenci dnes připomíná pouze název Dienzenhoferovy sady.

Zámecký park v Krči, Michelský les, Kunratický les a údolí Kunratického potoka jsou označovány za zelené plíce Prahy 4. Na tomto rozsáhlém území najdete různorodé prostředí od chráněného území porostlého na pražské poměry poměrně divokým lesem až po udržovaný zámecký park s golfovým hřištěm.

Vrch Vítkov je protáhlý kopec na pravém břehu Vltavy a tvoří od
nepaměti přirozenou severní hranici Žižkova od Karlína. Název obce
Žižkov zase vzniknul díky vítězství husitů nad křižáckými vojsky
Zikmunda Lucemburského. Na památku této bitvy se Vítkov začal nazývat
Žižkův vrch – Žižkov. Dnes ho Pražané nazývají oběma
přízvisky.

V meziválečném období bylo rozhodnuto vybudovat zde národní
památník, který se spolu se sochou Jana Žižky stal dominantou tohoto
místa. V současné době prochází památník i park rozsáhlou
rekonstrukcí.

Když se vymotáte z žižkovských uliček, dostanete se na opačnou
stranu ráje. Na tu ještě krásnější. Do srdce Žižkova, zeleně
pražské. Stezkou můžete vystoupat na Vrch svatého Kříže, místo spíše
známé pod obecným názvem Parukářka. Žižkováci to tady jednu dobu
nazývali přízviskem Na Křížku. Údajně tu kdysi bývalo popravčí
místo, ale tuto nedoloženou informaci někteří historici popírají. Nyní
tu stojí svérázná hospoda s výhledem na starou Prahu, s jakým se
může chlubit málokterý lokál v hlavním městě. V okolí
hospůdky i přilehlém parku je spousta laviček.

Park je zde už od dob parcelace usedlosti Nigrinka, ke které došlo koncem
80. let 19. století. Půdorys parku téměř stejný, jako je dnes, byl poprvé
zaznamenán roku 1890 na plánu města Prahy pod názvem Růžové sady.
Vznikly zřejmě podle návrhu architekta Františka Thomayera. Nesou jeho
rukopis, ale není nikde skutečného záznamu o tom, kdo park skutečně
vybudoval.

Po desetiletí nesl park jméno Sady Svatopluka Čecha. Na současných
oficiálních mapách je uváděn jako Čechovy sady. O přejmenování,
ani kdy k němu došlo, není nikde ani zmínka.

V prostoru vymezeném ulicemi Polská, Italská, Chopinova, Vozová a
U Rajské zahrady leží už více než celé století park Riegrovy sady.
Místo s kouzelným výhledem na Hradčany a Malou Stranu, místo, které
je považováno za duši celých Vinohrad. Sady nesly od svého vzniku jméno
českého politika Františka Ladislava Riegra, jen během války byly dočasně
přejmenovány na Smetanovy sady. Pak se jim vrátil název původní.

Čelakovského sady leží těsně vedle Národního muzea, mezi ulicemi
Vinohradská, Mezibranská a Škrétova na Praze 1 Nové Město. Rozloha
původní zeleně byla značně omezena stavbou metra a magistrály, která sady
lemuje z východní a ze západní strany. Právě díky stavbě metra a
magistrály byl park rozdělen na dvě části, jeho původní koncept změněn
a z původní kompozice parku se nezachovalo prakticky nic.

Před budovou Hlavního, dříve Wilsonova nádraží, v prostoru mezi
ulicemi Opletalova, Wilsonova, Bolzanova a Washingtonova leží park
Vrchlického sady, dříve zvaný Velký park. Po výstavbě nové odbavovací
haly z bývalé koncepce parku mnoho nezbylo, síť cest je podřízena
vstupům do metra a nádraží. V devadesátých letech se do těchto míst
začaly stahovat kriminální živly a prostranství si vysloužilo nelichotivou
přezdívku Pražský Sherwood.

Havlíčkovy sady neboli Grébovka či Gröbovka je park anglického typu.
Nachází se v Praze 2 na Královských Vinohradech.

Ve druhé polovině 14. století Karel IV nechal založit na zdejších
prosluněných stráních vinice. Později zde vznikly hospodářské usedlosti
Horní a Dolní Landhauska. Roku 1870 koupil parcely i s usedlostmi
pražský podnikatel Moritz Gröbe a na pozemku Horní Landhausky nechal
vybudovat letní sídlo zvané tehdy „Villa Gröbe“.