Cestování

Chytil jsem sáček ze spod a něco bylo jinak. Hned mi v hlavě
proběhlo „to není možné, na prstech cítím teplo, vždyť je to kuře,
kuře má být studené, tuhé a nehybné“. Pro kluka z města to bylo
něco nového a v zápětí jsem si uvědomil, že z něj za
5 minut nemůže vyprchat všechna životní energie.

Kromě Cestovatelských diashow Martina
Loewa, která pravidelně propagujeme, kromě Cestovatelského
festivalu FOR TRAVEL, na kterém se podílíme, a kromě několika dalších
drobných promítacích akcí našich kamarádů, vám chceme představit
Cestovatelské středy na Masarykově univerzitě. Takže zase
něco pro Brňáky.

Češi patří určitě mezi národy, které milují cestování. Je to
možná způsobené také tím, že jsme tak dlouho cestovat nesměli. Sám mám
v živé paměti zážitek z léta 1989, kdy jsme jeli
s kamarádem na čundr z Prahy na Slovensko s významnou
zastávkou ve vinném sklípku ve Znojmě. Do Znojma jsme se svezli místní
lokálkou, která jela nedaleko od státní hranice s Rakouskem. Někde
v dálce za zadrátovanou hranicí jsme z vlaku uviděli dům, který
podle všeho už stál v Rakousku. Nevím, co bych v tu chvíli býval
dal za to, abych se mohl podívat alespoň k tomu jednomu pitomému
rakouskému baráku a říct si: „Byl jsem v Rakousku.“

Prašné ulice plné krámků, hospůdek a dokonce i občas nějakého
hotýlku, ve stínu polehávají jak jinak než domorodci převážně
oblečení do evropského oblečení. Mísí se zde několik kmenů, ovšem ten
nejrozrostlejší v této oblasti je kmen Turkana a Samburu. Ve stáncích
se prodává zelenina, nějaké ovoce, kozí, kravské a velbloudí maso, prach,
přes zápach dobytka občas zavoní smažená samosa.

Poloprázdná cesta se pomalu zaplňuje, po obou stranách silnice se valí
davy lidí, někteří nalehko, především muži, ženy s nákladem
dříví, výpěstků na hlavách nebo zádech. Hospůdky a bary jsou plné
domorodců popíjejících pivečko, mezi nimi posedávají místní prostitutky
jako obrázek, jediné co rozumného muže odradí je fakt, že jsou všechny
HIV pozitivní.

Hliněná stavení se slaměnou střechou, oprýskané obchůdky, domorodci
polehávající ve stínu stromů či pasoucí dobytek, ženy s kanystry
u pumpy či na okraji silnic prodávající zeleninu. Všude voní oheň,
popel, máslo, skot a grilované dobroty.

Hlavní silnice je asfaltovaná. Jako první nás vítá jakýsi tábor, kde
právě velká skupina žen, celé v bílém, nacvičují pochody.
V ulicích a prašných uličkách mezi hliněnými i zděnými domky
pobíhají muži v domorodých Jallabiyích i elegantním evropském
oblečení, mezi nimi ženy oděny do barevného tradičního oblečení
Tobe.