Volné vztahy a volná láska devastují společnost

Převážná většina dnešních mužů a žen jedná ve vzájemných
vztazích mezi sebou způsobem, který lze definovat jako volná láska. Nebo
snad ještě výstižněji, volný sex. Mezi vzájemně se poznávající
dvojicí k němu totiž dochází už po prvních setkáních, ne-li
dokonce při úplně prvním osobním styku. Pár desítek let dozadu bylo něco
takového ojedinělé, avšak onen takzvaný „pokrok“ nelze
zastavit. Lidé moderní doby žijí rychle a ve vzájemných vztazích mezi
pohlavími se už téměř natrvalo zdomácnělo to, co lze nazvat volnou a
nevázanou láskou.

Ale navzdory současnému trendu jsou zde i jiné názory. Snad
nemoderní, avšak opírající se o něco vyšší. Názory, snažící se
klást na lidi taky o trochu vyšší nároky neponechávajíc jej napospas
jejich sklonu k pudovosti, smyslnosti a tělesnosti.

Jsou to samozřejmě ony, v dnešní době tak nepopulární, ale
nadčasové, základní lidsko – morálně – etické principy,
obsažené v Desateru. V souvislosti s naší problematikou tam
narazíme hned na dvě přikázání: Nesesmilníš a Nebudeš žádostivý
ženy bližního svého. Jde o opravdu jednoduché příkazy a
doporučení, srozumitelné absolutně každému, kdo se chce ve svém životě
řídit vyššími principy a nechce se stát otrokem své pudovosti.

Také později ani Ježíš nijak neslevuje s těchto požadavků
Světla na člověka, ale naopak, ještě je dokonce radikalizuje. Například
ohledně přikázání Nesesmilníš řekl: „Bylo řečeno Nesesmilníš! Já
vám však říkám: Kdo žádostivě vzhlédne na ženu, už s ní
zcizoložil ve svém srdci. „

To tedy znamená, že již nečistá myšlenka na jiné pohlaví, myšlenka
pouze připouštějící možnost cizoložství se cizoložství rovná. Tato
myšlenka už je cizoložstvím bez ohledu na to, zda došlo i k jeho
fyzické realizaci. Pokud to však dospělo až tam, pak se ještě znásobuje
vina člověka ve vztahu zákonům k vyšší Moci, dávající celému
bytí morálně etický rozměr.

No a oproti těmto, zcela jasně znějícím požadavkům Světla na bytost
zvanou člověk stojí názory lidí takzvané moderní doby, nadbíhající
lidským slabostem a sklonu k nízkosti a živočišné malosti, jejichž
manifestací je to, co se obecně nazývá volnou láskou. Destruktivita
takových praktik na společnost je však nepopiratelná, čehož svědectvím
jsou katastrofální ukazatele rozpadu partnerských vztahů.

Pravý, začínající vztah mezi dvěma osobami opačného pohlaví nemá
být totiž stavěn na vzájemné tělesné přitažlivosti tak, jak je tomu
dnes, ale jeho základním předpokladem má být duševní souzvuk dvojice.
Nebo jinak řečeno, splynutí duší.

No a tato duševní jednota, prostřednictvím které vzniká mezi partnery
harmonické doplnění, takový stav souzvuku duší pak jednoduše vylučuje
něco podobného, ​​jako nevěru. Vylučuje tělesnou touhu po jiném muži,
nebo ženě.

Vylučuje ji proto, že partneři vyciťují, že prožívání takového
druhu harmonie duší stojí řádově mnohem výše, než prožívání
tělesného požitku při nahodilých stycích.

K tělesnému spojení by tedy mělo docházet pouze v případě
dosažení zmíněné duševní harmonie. Pokud totiž taková harmonie
neexistuje, žádné sexuální zážitky ji nemohou nahradit. Neboť pokud se
partneři tělesnosti dostatečně nasytí, najednou zjistí, že je už
téměř nic nespojuje a odcházejí od sebe. Žel, odcházejí od sebe
mnohokrát pouze proto, aby hledali své štěstí v novém, stejně
povrchním vztahu.

Volná láska je falešná cesta, která lidem nikdy nepřinese štěstí a
požadovaný stav vnitřní, partnerské harmonie, protože prostřednictvím
volné lásky nelze dosáhnout ničeho, co by bylo hodnotnějšího, nebo
trvalejšího charakteru.

Z tohoto důvodu by bylo mnohem užitečnější mluvit na veřejnosti a
především mladým lidem o skutečných kritériích pravého vztahu,
s jejichž nejdůležitějším je vzájemná duševní harmonie a
duševní soulad partnerů. Nesprávné představy o volné lásce,
snažící se co nejrychleji sahat po smyslných zážitcích, mylné představy
o volné lásce, jejíž jsou plné knihy, časopisy, filmy, jako
i život sám totiž nemohou nikomu přinést nic dobrého, ani nic
trvalejšího.

http://kusvetlu­.blog.cz/ v spolupráci
s M.Š.