Učení teologové, mýlíte se!

Home Fóra Plkárna Učení teologové, mýlíte se!

  • Toto téma obsahuje celkem 0 odpovědí. Do diskuze (1 diskutující) se naposledy zapojil uživatel milan a poslední změna proběhla před 2 roky a 11 měsíci.
Aktuálně je na stránce zobrazeno 0 vláken odpovědí
  • Autor
    Příspěvky
    • #975 Odpovědět
      milan
      Host

      Učení teologové, mýlíte se!

      Je smutné, že existuje mnoho oblastí, ve kterých se současné
      křesťanství odklání od původního učení Ježíše Krista. A jedním
      z nich je právě teologie. Jde v podstatě o určitý druh
      filozofie a filozofování, se snahou o rozumově racionální
      rozebírání víry a její mnoha jednotlivostí. Vysoká teologie není něco,
      co by bylo přístupné nejširším masám věřících. Ale ne proto, že by
      snad byla skrývaná a utajovaná, ale proto, že je tak mimořádně
      komplikovaná a intelektuálně náročná.

      Ale toto všechno, i když se to na první pohled nezdá, je
      v ostrém rozporu se slovy Krista, který nás nabádal k něčemu
      úplně jinému! K tomu, abychom byli jako děti!

      Co znamená jeho doporučení? Znamená, že k výšinám vede jedině
      cesta čistého dětského srdce a jednoduché, nekomplikované a přímé
      dětské mysli. Znamená to, že skutečnou Pravdu bytí lze chápat jedině
      tímto způsobem, protože skutečná Pravda je prostá, jednoduchá a
      přirozená. A proto přístupná absolutně každému člověku bez
      rozdílu!

      Naopak, komplikovanost, složitost a přílišná učenost pouze zamlžují
      cestu k Pravdě, protože se ji snaží vidět složitější, než ve
      skutečnosti je. Ba co víc, takový přístup zcela znemožňuje její
      chápání! To, co lidé takovýmto rozumově komplikovaným způsobem
      získávají, jsou jen jejich vlastní lidské názory tak, jak to kritizoval
      už Ježíš ve své době slovy:

      Konečně je proto potřebné pochopit, že skutečná Pravda je prostá,
      jednoduchá a nekomplikovaná, což je na míle vzdálené od přehnané
      komplikovanosti nejrozličnějších teologických rozumových konstrukcí.
      A právě proto je možné Pravdu vnímat a znát jedině v prosté,
      nekomplikované jednoduchosti srdce a mysli, jakou mají děti. Jde tu totiž
      o účinky vesmírného zákona stejnorodosti, na jehož základě
      k sobě nachází cestu pouze to, co je stejné a vzájemně
      stejnorodé.

      A zákon stejnorodosti se ve vztahu k poznání Pravdy bytí a
      poznání Stvořitele projevuje ještě také jiným způsobem. A sice tak,
      že nejvnitřnější duchovní jádro naší osobnosti, to skutečné ,
      o které jde především, se v nás projevuje čistými city. To
      znamená, že jedině za pomoci čistých citů je člověk schopen vnímat,
      poznávat a chápat všechno to, co k nám přichází z výšin
      Ducha.

      A toto, jeho duchem skrze čistý cit uchopené duchovní poznání,
      pocházející z výšin Ducha, pak člověk může prostřednictvím
      spolupráce s rozumem odít do slov. Může ho zhmotnit do slov. Takto by
      to mělo fungovat a takto by měl člověk formovat své poznání Pravdy
      i poznání Stvořitele. Jedině tímto způsobem se totiž dokonale
      naplňují účinky velkého vesmírného zákona stejnorodosti, na jehož
      základě duchovní jádro člověka, projevující se v nás čistými
      city, může navázat kontakt a spojení se vznešenou Pravdou Ducha. Jedině
      takto ji může tušit, vnímat a porozumět jí.

      Člověk však kromě citových impulsů ducha vlastní také rozum, aby
      prostřednictvím něj poznával hmotný svět a mohl ho ovládat.
      A prostřednictvím rozumu a rozumových znalostí se lidé skutečně
      stali téměř neomezenými vládci hmotného světa. A to proto, že opět
      na základě vesmírného zákona stejnorodosti, je právě náš rozum
      stejnorodý s hmotou. Proto k ní nachází cestu, proto jí rozumí,
      chápe ji a ovládá ji.

      Žel, kvůli úspěchům rozumu v ovládání hmotného světa, začali
      postupně lidé mimořádným způsobem nadhodnocovat jeho význam. Začali se
      opírat především o něj a časem to došlo až tak daleko, že
      mínění rozumové složky jejich osobnosti se pro ně stalo rozhodující
      také ve věcech ducha. Také duchovní oblast a duchovní pravdy začaly být
      vnímány, poznávány a uchopovány rozumem.

      Ale protože rozum je na základě zákona stejnorodosti stejnorodý jedině
      hmotě, muselo dojít k tomu, že vznešenost, velikost a zářivost Pravdy
      Ducha byla rozumově zploštěna, okleštěná, ohraničená a omezená.

      A tak to, co pocházelo z Výšin Ducha, jako potrava a oblažení
      pro ducha člověka, sídlícího v jeho srdci, bylo rozumem znehodnoceno a
      ztratilo schopnost povznášet ducha. Ztratilo to schopnost vést člověka
      k výšinám Ducha.

      Tak se z duchovních učení působením rozumu staly nauky duchovně
      mrtvé a učenci, kteří je byť celý život studovali, se stali neschopní
      vnímat, poznávat a porozumět skutečným pravdám Ducha. A proto tito
      lidé, například bibličtí zákoníci a farizeové, nebyli vůbec schopni
      chápat učení Ježíše Krista. Jeho učení však bylo mnohem blíže
      obyčejným lidem, kteří v sobě přece jen ještě nesli určitou míru
      prostoty, přirozenosti a nekomplikovanosti srdce.

      A právě kvůli tomu volá Ježíš k nám všem, abychom byli
      jako děti, protože jinak nebudeme moci vejít do království nebeského. To
      znamená, že se máme více řídit svými čistými city, které jsou impulsy
      našeho ducha, a jejichž prostřednictvím se stáváme schopní vnímat a
      uchopit pravdy Ducha.

      Vše je tak nesmírně jednoduché, pouze člověk sám si to zkomplikoval.
      Vždyť přece o pravdě srdce a čistého citu netřeba vůbec uvažovat!
      Netřeba o ní vůbec hloubat! O pravdě srdce a čistého citu
      netřeba dělat žádné teologické konference!

      Pravda srdce, čili pravda ducha, přece v každém člověku vždy
      jasně září v čistotě jeho citu! Ním se řiďme a ním prociťujme
      hodnotu i pravdivost věcí. Zde netřeba vskutku o ničem
      přemýšlet! Zde je potřeba pouze prostě žít a jednat ve svobodě ducha! Ve
      svobodě čistého citu, který se ozývá v našem srdci!

      Jakékoliv myšlenkové hloubání o tom věci pouze zbytečně
      komplikuje a zamlžuje! A žel, právě na takovémto myšlenkovém
      hloubání, analyzování a komplikování je postaveno to, co se nazývá
      teologií. Teologie je rozumová snaha o vyjádření pravd Ducha, což
      však na základě vesmírného zákona stejnorodosti není možné.

      Ale protože lidé ve svém nitru enormním způsobem nadhodnotili vlastní
      rozum, v jeho pýše, v pýše rozumu odsouvají bokem cestu dětské
      prostoty. Skutečná pravda i skutečné poznání Stvořitele musí být
      podle názoru lidí, přeceňujících rozum, mnohem složitější a mnohem
      intelektuálně náročnější. Jen tímto způsobem je to podle nich opravdu
      velké. A proto, aby mohli dosáhnout této iluzorní velikosti, vzniklo
      cosi takového, jako je teologie. Jen ona může podle jejich názoru odkrýt
      nejskrytější tajemství bytí, protože poznávacím znamením skutečné
      moudrosti je právě míra obtížnosti pochopení. A proto tento druh
      lidí realizuje své a svou „moudrost“ právě v rámci
      složitosti teologie.

      Toto je však cesta falešná! Je to cesta pýchy rozumu, který svýma
      nehodnýma rukama sahá na pravdy Ducha a zplošťuje je, zmenšuje je a zužuje
      je. Je to cesta pýchy rozumu, který z velikosti učení Ducha vytvořil
      pouze své vlastní nauky lidské.

      V ostrém protikladu k tomu znějí slova velkého Mistra:

      Jedině v dětské čistotě srdce a citu je skrytá cesta
      k pochopení Pravdy bytí, i k pochopení Stvořitele! Jedině
      dětská čistota srdce a citu je pravou cestou ke Světlu!

      http://kusvetlu­.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Aktuálně je na stránce zobrazeno 0 vláken odpovědí
Odpověď na: Učení teologové, mýlíte se!
Osobní informace:




- Advertisement -Česká video produkce, vytváří i cestovatelské blogy!