Úvodní stránka › Fóra › Plkárna › Neslyšíte? Burácející hlas posledního soudu volá: DOST!
- Toto téma obsahuje celkem 0 odpovědí. Do diskuze (1 diskutující) se naposledy zapojil uživatel milan a poslední změna proběhla před 4 roky a 2 měsíci.
-
AutorPříspěvky
-
-
milanHost
Neslyšíte? Burácející hlas posledního soudu volá: DOST!
Tyto dva pojmy souvisí s katolickou terminologií a nejsou
v zásadě nesprávné. Budeme tedy na nich budovat a podrobněji si
objasníme dva nejdůležitější a nejzásadnější momenty celého našeho
bytí. Avšak objasníme si je na základě poznání stavby stvoření a na
základě zákonů, ve stvoření fungujících, čehož znalost žel
křesťanství chybí. A proto v nesmírně zásadních pojmech, jako
je osobní a poslední soud, v mnoha věcech tápe.Pojem osobní soud spojuje katolická věrouka s naší fyzickou smrtí
a s tím, co bude následovat po ní. Tyto děje jsou popsány ve známé
knize Raymonda Moodyho . Podklady pro její napsání získal od lidí,
z medicínského hlediska určitou dobu klinicky mrtvých. Tito lidé
víceméně shodně popisovali, že bezprostředně po smrti viděli sebe sama,
přesněji řečeno své vlastní fyzické tělo jakoby z nadhledu, a odtud
pozorovali úsilí lékařů o záchranu jejich života. Jejich osobnost,
nebo jejich duše, která byla od těla odpoutaná, pak vstoupila do černého
tunelu. Když se dostala ke světlu na konci tunelu, byl jí jakoby ve filmu
promítnut celý její dosavadní život.To, co duše prožívala při sledování filmu, však bylo něco úplně
jiného, než když na zemi vzpomínáme na svou minulost. Tady to všechno
duše vnímala především z mravního hlediska. Z hlediska toho, co
udělala ve svém životě dobré a co špatné.Po promítnutí filmu života byla ale osobnost člověka znovu vtažena do
tunelu a vstoupila zpět do svého fyzického těla. Na základě zážitku
klinické smrti však mnozí změnili svůj život. Zásadním způsobem
přehodnotili své dosavadní priority a zaměřili se především na mravní
stránku života.Tolik ve stručnosti Raymond Moody, a my z hlediska katolického
termínu osobního soudu můžeme za osobní soud považovat právě
promítání filmu našeho života. Co však následuje po tomto okamžiku
osobního soudu, kdy se už nevrátíme do svého fyzického těla?Na základě filmu života člověk pozná, za co ve skutečnosti mravně
stojí, a prostřednictvím objektivního a nestranného zákona duchovní
tíže, bude přesunut do takové úrovně takzvaného druhého světa, do níž
náleží. Do úrovně, kde najde stejných a sobě stejnorodých.Na základě převažujících nízkých lidských vlastností člověk
klesá působením zákona tíže mezi stejně nízko stojící, a na základě
převažujících ušlechtilých vlastností člověk stoupá mezi stejně
ušlechtile smýšlející.V nízkých úrovních druhého světa trpí prostřednictvím
stejnorodé nízkosti druhých a prožívá peklo. Ve vysokých úrovních
druhého světa prožívá naopak radost, prostřednictvím stejnorodé
ušlechtilosti druhých.Když někdo zemře, jako nedávno Karel Gott, zvykne se říkat, že odešel
do pěveckého nebe a odtud se na nás dívá. Když zemře nějaký známý
herec, říká se, že odešel do hereckého nebe a podobně. Lidé tedy tuší,
že na druhém světě jsme zařazeni do jednotlivých úrovní, na základě
určité stejnorodosti. Tato stejnorodost však není profesní, ale jedině
morální a mravní.Křesťané katolíci tvrdí, že po smrti odcházíme do duchovního světa.
Není to však pravda. Po smrti odcházíme ze světa hrubě – hmotného,
do světa jemně – hmotného. Podle výše zmíněného zákona tíže
odcházíme buď do nízkých úrovní jemné – hmotnosti, nazývaných
peklem, nebo do vysokých úrovní jemné – hmotnosti, nazývaných
nebem.Souhrnně můžeme všechny tyto úrovně druhého světa nazvat očistcem,
kde se lidé duševně očišťují buď z těžkých vin v nízkých
úrovních, nebo z lehkých provinění ve vysokých úrovních. Postup
duše z nízkých úrovní do vyšších je možný po odpovídajícím
polepšení. No a ten, kdo úplně očistil roucho své duše od všech
provinění, může nakonec vstoupit do věčné říše Ducha. Do skutečného,
věčného království nebeského.Toto očekává každého z nás po našem osobním soudu po fyzické
smrti. A proto by každý měl už zde na zemi usilovat o co
nejvyšší mravní a duchovní zušlechtění, aby pro něj nemusel být film
jeho života šokem a hrůzou, po kterých se propadne do pekla.A co znamená poslední soud?
Hrubě – hmotný svět a jemně – hmotný svět jsou prostorem,
určeným pro zrání lidských duší do duchovní zralosti. Na zemi, a také
na druhém světě, se lidé mají snažit zdokonalovat v ctnostech a
v mravnosti, aby se stávali stále ušlechtilejší. Tímto způsobem se
stále více přibližují k duchovní říši, aby po svém nejvyšším
možném lidském zušlechtění mohli nakonec do ní vstoupit.Lhůta, kterou ale máme na to určenou, je vymezena příchodem posledního
soudu. Poslední soud je momentem, kdy bude řečeno DOST! Momentem, kdy se
ukončí celý, výše zmíněný proces duchovního vývoje v hrubé a
v jemné hmotnosti. No a momentální stav lidské duše, ve kterém ji
poslední soud, čili ono velké DOST zastihne, se stane určujícím a
rozhodujícím pro její bytí.Pokud nás tedy poslední soud zastihne hodnotově zaměřené směrem ke
hmotě, pokud nás zastihne spoutané penězi, majetky, vášněmi, požitky a
tisíci nejrozličnějších materiálních věcí, další náš duchovní
vývoj bude zastaven, a my už jen setrvačností dojdeme na úplný konec
cesty, na níž nás zastihlo velké DOST posledního soudu.Pokud nás ale poslední soud zastihne hodnotově zaměřené ke Světlu, ke
Stvořiteli, k ušlechtilosti, k mravnosti, k ctnostem,
k dobru, k lásce a spravedlnosti k bližnímu, také
v tomto případě pouze dojdeme až na konec cesty, na níž nás zastihlo
velké DOST posledního soudu.A je úplně jedno, jestli nás poslední soud zastihne na tomto, nebo
na druhém světě. Důležité bude jedině naše základní hodnotové
zaměření, ve kterém se budeme v té době nacházet.V případě materiálního hodnotového zaměření nás čeká cesta
do zkázy, spojená s nezbytnou zkázou veškeré hmotnosti, která
podléhá vzniku a zániku. A budou to právě naše hodnotové vazby na
matérii, které nás do této zkázy stáhnou.V případě duchovně mravního hodnotového zaměření nás však
čeká cesta, směřující k věčnosti Ducha. Cesta, směřující ven ze
světů hmotnosti, které jednou pominou, do věčné říše Ducha, která
nikdy nepomine.Tak, jak jednou z určitostí přijde náš osobní soud po naší smrti
a odsoudí nás do zcela konkrétní úrovně druhého světa, a to přesně
podle míry naší nízkosti nebo ušlechtilosti, tak jednou nevyhnutelně
přijde také poslední soud, se svým velkým a definitivním DOST!
A naše momentální hodnotová orientace ve chvíli velkého DOST
posledního soudu se stane našim osudem. Osudem života v říši Ducha
v případě naší duchovně mravní orientace, a osudem našeho
definitivního zničení v zániku hmotných světů, ke kterým nás budou
vázat naše, jen převážně materiální žádosti, nectnosti a
nízkosti.A to bude znamenat věčné zatracení, spočívající ve vymazání
naší osobnosti z knihy života. Neboť život je jenom ten věčný
v říši Ducha! Kdo však svůj život hodnotově spojí
s dočasností hmoty, jeho bytí bude jen dočasné, a pak se zhroutí
spolu se zhroucením hmotných světů.Proto, bděme! Neboť nevíme dne ani hodiny, kdy zahřmí stvořením
burácející DOST posledního soudu! Kam budeme převažující částí své
osobnosti v tomto okamžiku zaměření, to se stane našim osudem!A protože poslední soud se nezadržitelně blíží, mějme vždy své
nitro nasměrováno především k hodnotám ducha. Jedině toto
směrování v nás musí v každé chvíli převažovat.Neboť běda nám, pokud v tomto rozhodujícím okamžiku celého
našeho bytí v nás bude převažovat něco jiného!http://kusvetlu­.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
-
-
AutorPříspěvky