Není důležitějšího poznání, než je toto! Vzpamatujte se!

Home Fóra Plkárna Není důležitějšího poznání, než je toto! Vzpamatujte se!

  • Toto téma obsahuje celkem 0 odpovědí. Do diskuze (1 diskutující) se naposledy zapojil uživatel milan a poslední změna proběhla před 2 roky a 5 měsíci.
Aktuálně je na stránce zobrazeno 0 vláken odpovědí
  • Autor
    Příspěvky
    • #978 Odpovědět
      milan
      Host

      Není důležitějšího poznání, než je toto! Vzpamatujte se!

      Vše, co kolem sebe vidíte, je konečné. Je dočasné. V určitém
      okamžiku to vzniklo a od okamžiku svého vzniku pomalu, ale jistě spěje
      k zániku. Týká se to lidí, zvířat, rostlin, ale také naší planety,
      Slunce a celého okolního vesmíru. Týká se to však zároveň nejen světa
      nejhrubší hmoty, kterou vidíme, ale také celého obrovského světa hmoty
      jemnější, kterou sice nevidíme, ale do které odcházejí naše duše po
      smrti, čili po odložení fyzického těla. Také tato jemnější hmotnost,
      takzvaná jemnohmotnost, podléhá zániku úplně stejně, jako všechno
      ostatní, co je hmotné.

      No a v tomto obrovském, ale konečném světě hrubohmotnosti a
      jemnohmotnosti, se pohybují lidští jedinci prostřednictvím své svobodné
      vůle. Na základě svobodné vůle se rozhodují, kam povedou jejich životní
      cesty. Rozhodují, jaké hodnoty budou preferovat a co bude pro ně prioritní.
      Na základě své svobodné vůle si formují postoje k jiným a
      vytvářejí si vlastní životní filozofii.

      Takovýmto způsobem jednají lidé nejen ve světě hrubohmotnosti, ale
      také ve světě jemnohmotnosti, kam odcházejí po své fyzické smrti. Také
      tam určuje jejich další směřování jedině jejich vlastní svobodná
      vůle. A pak se zase znovu rodí do hmotného světa, a takto to pokračuje
      stále dokola. Pořád dokola, ale ne donekonečna, protože žijeme
      v univerzu, které je konečné.

      Kdyby však existovalo jedině toto konečné univerzum, s jeho
      konečnou hrubohmotnou a konečnou jemnohmotnou částí znamenalo by to, že
      naše bytí by bylo časově vymezeno pouze jeho trváním. Znamenalo by to, že
      s nevyhnutelným zánikem našeho univerza by v něm musely zároveň
      zaniknout také miliony lidských bytostí, které se v něm
      nacházejí.

      Všichni lidé by však měli vědět, že jejich bytí není vůbec
      podmíněno nezbytným zánikem univerza. Měli by vědět, že jsou právě
      prostřednictvím své svobodné vůle schopni vymanit se z pomíjivosti
      univerza, a tak uniknout svému rozkladu v něm. Měli by vědět, že nad
      pomíjivostí hrubohmotné a jemnohmotné části stvoření se nachází
      věčná a nepomíjivá říše Ducha. A právě k ní by měl začít
      člověk, nacházející se ať už v hrubohmotné, nebo jemnohmotné
      části univerza, směřovat kormidlo své svobodné vůle pokud chce, aby se
      zachránil a unikl nevyhnutelnému zániku hmotného světa.

      Abychom to celé dokonale pochopili, ukažme si to na velmi názorném
      příkladu. Představme si moře, ze kterého se tyčí čtyři pilíře. Na
      pilířích je umístěno velké akvárium. V akváriu žijí ryby, a
      protože je velké, jejich život je k nerozeznání podobný životu ryb
      v moři.

      Má to samozřejmě jeden háček. Slunce nad akváriem hřeje a voda
      z něj se pomalu odpařuje. Proces odpařování je ale tak pomalý, že je
      téměř neznatelný. Nicméně v delším časovém horizontu je
      očividně patrný.

      A pokles pokračuje stále dál a dál, což v konečném důsledku
      znamená, že akvárium nakonec zcela vyschne a všechny ryby v něm
      zahynou na jeho dně.

      A přece ryby v akváriu zahynout nemusí! Nemusí, pokud si
      uvědomí situaci, v níž se nacházejí. Pokud si uvědomí, že žijí
      v akváriu a život v něm je časově determinován postupným
      odpařováním jeho hladiny. Toto poznání znamená pro ryby jediné: musí
      z akvária vyskočit!

      V první řadě tedy musí pochopit, v jaké situaci se
      nacházejí, a potom se na základě svého svobodného rozhodnutí musí
      odhodlat k rozhodujícímu skoku ven z pomíjivosti života
      v akváriu, do věčnosti a nepomíjivosti života v moři.

      A čím dříve k tomuto poznání a rozhodnutí dospějí, tím
      lépe. Neboť čím déle jim to bude trvat, tím větší námahu bude třeba
      vynaložit ke skoku do moře přes okraj akvária.

      Při dlouhodobém váhání se totiž nakonec může stát, že hladina vody
      bude tak nízká, že všechny ryby pochopí, že se musí dostat ven, aby se
      zachránily. Avšak okraj akvária už bude tak vysoko a vody v něm tak
      málo, že osvobozující skok ven nebude možný. Ryby budou pak odsouzeny už
      jen na zoufalé plahočení ve stále více ubývající vodě, aby nakonec
      všechny bídně zahynuly.

      A přesně takto je to také s lidmi, žijícími v akváriu
      pomíjivého univerza. Plavou si v něm sem a tam na základě vlastní
      svobodné vůle, a nechtějí si uvědomit fakt nevyhnutelné pomíjivosti
      prostoru, ve kterém žijí.

      Z moře věčnosti, z nepomíjející říše Ducha, k ním
      bylo posláno do pomíjivé hmotnosti mnoho poslů, včetně samotného Syna
      Nejvyššího, aby se jim dostalo poznání reality, v níž žijí. Aby se
      na základě tohoto poznání a uvědomění si své situace dokázali včas
      odhodlat ke skoku z akvária univerza do moře věčnosti.

      Neboť uskutečnit tento skok není vůbec tak jednoduché. Dostatečné
      množství síly k němu totiž může dát člověku jen síla dobra a
      ctností, o které se vážně ve svém životě usiloval. Neboť jen
      člověk dostatečným způsobem spravedlivý, čestný, laskavý, ohleduplný,
      ušlechtilý a čistý může nashromáždit tolik potřebné síly, aby se
      prostřednictvím ní mohl jediným skokem přenést přes okraj akvária
      pomíjivosti do moře věčnosti.

      Žel, na světě je jen velmi málo lidí, kteří si uvědomují,
      v jaké situaci se nacházejí. Lidí, kteří se vědomě zdokonalují
      v ctnostech, shromažďujíc sílu, potřebnou k jejich
      rozhodujícímu skoku na svobodu.

      Miliony lidí našeho světa žijí v tomto směru v smrtonosné
      nevědomosti. Na základě vlastní svobodné vůle se ženou za
      nejrůznějšími osobními prioritami a jsou slepí a hluší vůči všemu
      ostatnímu. Plně propadli životu v hmotném akváriu a nic jiného je
      nezajímá. Zajímají je jen peníze, majetky, zábava, konzum a užívání
      si. Jejich duševní obzor a jejich vnímání světa je omezeno pouze stěnami
      materiální reality. Pouze stěnami materiálního akvária. A je úplně
      jedno, zda se nacházejí v jeho hrubohmotné a fyzické části, nebo
      v jeho části jemnohmotné. Všude tam stojí z vlastní vůle na
      principech fatální materialistické nevědomosti o skutečném dění,
      uprostřed něhož stojí.

      Ale čas pomalu plyne a hladina vody v akváriu klesá! A to
      znamená, že všichni lidé budou každým novým dnem potřebovat vždy
      větší sílu na to, aby dokázali jako ryby přeskočit přes okraj akvária
      pomíjivosti a zachránit se v moři věčnosti.

      A nakonec přijde den, kdy to už nebude možné! Den, kdy pro enormně
      nízkou hladinu bude okraj akvária už tak vysoko, že ho nebude možné
      překonat. Bude to den, kdy past materie zaklapne! Den, kdy všem,
      z vlastní svobodné vůle v hmotě uvězněným lidem zůstane už
      jenom pláč a skřípění zubů. A tento den se blíží! Nevědomí mu
      kráčejí vstříc ve své nevědomosti, a jejich osud je zpečetěn!

      Nicméně ty člověče, staň se vědomým! Uvědom si konečně, jaká je
      realita, ve které se nacházíš. Zdokonaluje se proto v konání dobra,
      v ctnostech a v zachovávaní ušlechtilosti vlastního vnitřního
      života. Shromažďuj tímto způsobem sílu, nezbytně nutnou
      k rozhodujícímu skoku z pomíjivosti hmoty do nepomíjivosti Ducha.
      K rozhodujícímu skoku ze smrti hmoty do věčnosti Ducha! Neboť čas se
      krátí!

      http://kusvetlu­.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Aktuálně je na stránce zobrazeno 0 vláken odpovědí
Odpověď na: Není důležitějšího poznání, než je toto! Vzpamatujte se!
Osobní informace: