Tip na knihu: Amazonie a řeky příběhů

0
183

Když se mi do rukou dostala další kniha od pana Plešingera, opět vydaná vydavatelstvím JOTA, těšil jsem se, až ji otevřu. A jako obvykle, nezklamala.

Knihy pana Vladimíra Plešingera, ať už Kniha Konga nebo Peru pod kůží se vyznačují obrovskou poctivostí, s jakou autor k tématu přistupuje. V případě knihy o Amazonii to není jinak.


V úvodu autor vysvětluje, jak ke knize přistoupil, jako souboru těch nejzajímavějších příběhů o Amazonii v celé historii: Návrat do amazonského povodí byl celkem jednoduchý, ale neodehrál se v Iquitosu nebo Manausu, nýbrž v Česku u počítače a uprostřed mých deníků a knih. Sebekriticky jsem si nad nimi řekl, že dát dohromady knížku z vlastních příběhů by sice bylo docela lákavé, ale skutečně velké amazonské příběhy jsou schovány v onom zmíněném stohu literatury, hmatatelném i virtuálním. Od tohoto prohlédnutí byl už krůček k rozhodnutí napsat „svou“ Amazonku tentokrát jako literaturu historického faktu, poněkud ozvláštněnou vsuvkami a poznámkami těžícími z mých vlastních zkušeností.

Kniha, kromě skvěle napsaných příběhů, obsahuje velké množství fotografií, map a dobových náčrtků. V knize se mísí popis přírodních zajímavostí, historických faktů, osobních zkušeností a komentářů, čímž autor vytvořil neskutečně chutný koktejl pro každého, kdo v Amazonii byl, nebo alespoň jej oblast tohoto veletoku zajímá. Příběhy o indiánských obyvatelích a jejich způsobu života, objevitelích, nebo třeba o dvacetimetrové anakondě, ilustrují, jak se v Amazonii žilo dříve a jak se tam žije dnes.

Obdivuji dobrodruhy, vydávající se po řekách do hlubin pralesů bez pořádné mapy, pouze se svým odhodláním. Neznal jsem příběh Samuela Fritze, který žil na přelomu 17. a 18. století a byl vůbec jedním z prvních Evropanů, kteří Amozonku zmapovali. Neznal jsem ani příběh amerického exprezidenta Theodora Roosevelta, který se vrhnul na výpravy do Afriky (byť hlavně s cílem co největšího počtu skolených zvířat) a také do Amazonie, nebo slavného francouzského antropologa Lévi-Strausse, který proslul slavným citátem: „Nenávidím cestování a cestovatele.“

Kniha vyšla v nakladatelství JOTA, které vloni oslavilo 20 let. Na webových stránkách nakladatelství si knihu můžete také koupit.


S Vladimírem Plešingerem jsme před časem dělali rozhovor.

Předchozí článekSvatá Hora v Příbrami – tip na výlet
Další článek7 nejlepších míst v Budapešti! Tohle nesmíte minout!
Ahoj, jsem z Ceske Trebove, nyni na nějakou dobu sídlím v Praze Rád sportuji - kajak a kolo jsou moje oblíbené inštrumenty, rád cestuji - Jižní Amerika je moje oblíbená destinace, občas dokonce i pracuji S magazínem Cestovatel.cz pomáhám hlavně tak, že čas od času přispěji nějakým tím článečkem, ale jinak hlavně hledám cesty k tomu, aby byl časopis úspěšný a to, s naším rozpočtem, není žádná legrace Turisti se baví na salaši s bačou: "Tak co, bačo, jak se mají ovce?" "No, černé dobře." "A co bílé?" "No bílé taky dobře." "A zdravé jsou, bačo?" "No černé jsou zdravé." "A co bílé?" "No bílé jsou taky zdravé." "A dojí dobře, bačo?" "No černé dojí, dojí dobře." "A co bílé?" "Ale aj bílé dojí dobře." "Bačo, a proč je pořád dělíš na černé a na bílé?" "No černé jsou přece moje." "A co bílé, bačo?" "No ty jsou taky moje..."