administrator
Tento rozlehlý, krásný a velmi upravený park najdete v Praze 9 ve Vysočanech. Leží mezi ulicemi Sokolovská, Rubeška a Podvinný mlýn.
I když historie Vysočan sahá mnohem dále, jedním z mezníků pro ně byl rok 1896, kdy byl započat provoz Křižíkovy elektrické tramvaje a Vysočany se tak přiblížily Praze. To se odrazilo v jejich dalším rozvoji a rozkvětu. Roku 1902 císař František Josef I. povýšil osadu na prosbu jejího obecního zastupitelstva na město. V té době zde podle záznamů žilo přes čtyři tisíce obyvatel a bohatě se rozvíjela spolková činnost. U příležitosti 10. výročí byla postavena nová radnice, která je dodnes jednou z dominant celých Vysočan. Při vzniku tzv. Velké Prahy roku 1922 byly i Vysočany mezi 37 připojenými obcemi. Začlenění v rámci Prahy IX. platí dodnes.
V letech 1997 až 1998 prošel právě tento park v srdci Vysočan velkou úpravou a to na území táhnoucím se v pásu městské zeleně od osady Kolčavka až k přednádražnímu prostoru stanice Praha Vysočany. Vlastníkem pozemků byla a je obec, investorem byl proto Úřad MČ Praha 9. Celý projekt se realizoval podle návrhu Dr. S. Špouly a akademického architekta L. Culka a M. Pacnera. Projektantem byl ing. arch. J. Smutný.
Ve zmíněném parku najdeme moderní dětské hřiště . Na něm zaujme hradiště, které je prostorově pestře modelované na terénním zlomu.V dětech podpoří rozvoj pohybových vlastností, ale i fantazie a hravosti.Svojí uvolněností křivek a zdánlivou nepravidelností tvarů kontrastuje s technicistním pojetím života všude kolem, kde je nyní moderní a nová zástavba podle projektu Tulipa Rokytka. Právě zde se zrodil nový bytový projekt, který nabízí přes 170 nových bytů ale i nové parky (tři soukromé vzniknou přímo v areálu), dětské hřiště, zimní zahrady a pod. Veřejné hřiště se opravdu snaží nabídnout městským dětem chybějící sportovní vyžití v přírodních podmínkách místa.
Ideovým řešením celého parku bylo pojetí, které připomíná ještěří hřbety. Ty dělí areál do řady autonomních segmentů, které doslova imitují navlněný hřbet pravěkého ještěra.V části je hřbet prolomen podélnou chodbou a dvěmi příčnýmí tunely. Hlavou ještěra má být vyhlídka se schodištěm. Je krásná a je z ní výhled na celý park i travnaté upravené plochy pro piknik. Na této velké louce můžeme krom vzrostlých stromů najít i dřevěný altánek. Vyhlídka je jednou z dominant Hradiště. Celá jeho hmota je volně přístupná a z několika stran i průlezná. Je kombinovaná z kamení a dřevěných dubových trámů.
Druhá dominantní část se nazývá Jezerní vyhlídka. Je logickým zakončením ještěřího hřbetu. Vystavěna je na kamenných pilonech ze dřevěných trámů a dává nahlédnout do velké části parku. To vše dává parku ráz středověké tvrze a opevněného keltského hradiště. Kontrastem k této vyvýšené části je vodní jezírko s rostlinami dole v nížině. Skrz něj lze projít po opracovaných kamenech středem jezírka. Cestou můžete vidět maličký vodopád a vodní květiny.
Svahy ještěra jsou podle technické zprávy ztuženy diagonálami nebo vaznicemi. Příkré svahy jsou tvořeny stěnou z na sebe vodorovně kladených kmenů. Oba tunely jsou přemostěny trámovou konstrukcí. Chodba probíhající tělem ještěra podélně i příčně je zapažena do dubových trámů opřených do dřevěných sloupů, které jsou zapuštěny do terénu a obetonovány. Celá konstrukce je pro děti i dospělé velmi bezpečná a při mé návštěvě ji mnoho dětí využívalo k lezení, běhání mezi tunely a průchozími chodbami, rodiče k posedávání i polehávání nedaleko svých potomků. Svahy jsou osázeny zelení a nahoře doplněny kamennými bloky. Konstrukce je nejen pěkná na pohled i velmi důmyslná a praktická pro hry dětí.
Centrální prostor nevídaného hřiště je utvořen jako Amfiteátr. I vnitřní prostor ohraničený kameny nabízí určitou specifiku dětských her. Okolí Amfiteátru je tvořeno opracovanými kameny, které jsou vloženy do betonu. Na těch lidé posedávají, odpočívají a jejich děti kolem poskakují.
Zásadní dominantou úplně celého prostoru je ale nepřehlédnutelný dubový kmen o výšce asi 10 až 12 metrů a o přibližné hmotnosti 12 tun, který je zbaven kůry, opracován a postaven kořenovým systémem vzhůru k nebi. Po provizorním zapažení byly ve kmenu vyvrtány otvory a jimi protaženy ocelové armovací tyče. Tato konstrukce byla po svislé rektifikaci zabetonována. Po té byly stěny vyplněny štěrkovým zásypem. Všimla jsem si, že na kořenech stromu roste místy tráva a keřík a rádi tam posedávají ptáci. Vůbec ptáků je všude v parku spousta, jsou nejen slyšet, ale i vidět. Děti obdivují úplně klidné a nebojácné kačeny, které se prohání potokem. Za tímto stromem najdeme ještě tesařsky vázanou konstrukci o rozměrech 15 krát 20 metrů, která je určena pro děti nad 12 let věku. Výtvarná kompozice je zpracovaná J.Beránkem a vytvořená vodorovnými svislými dřevěnými prvky, které jsou částečně opracovány.
Parkem se dá projít po okružní cestě, kde uvidíte areál odděleného Lanového centra Proud. Podél celého areálu parku Podviní teče ze strany od ulice Sokolovská nejdelší pražský potok Rokytka, který je zde přepažen dvěma můstky. Na malé strouze, která teče parkem je také můstek a květinové zákoutí žlutě kvetoucích a prudce vonících vodních kosatců. V oblouku podél je umístěno několik laviček k odpočinku. Na opačné straně hřiště za můstkem přes Rokytku najdete věc v Praze nevídanou. A to hřiště pro psy. Jde o celkem velký oplocený areál pro hru psů a jejich páníčků. Na stromech visí důmyslně pneumatiky od aut pro různé přeskakování a pod. Psů tam bylo habaděj a měli úžasné vyžití. Stejně úžasné vyžití měly děti na houpačkách a nedalekém pískovišti hned za Rokytkou i před Rokytkou, kde je další dětské hřiště naproti poliklinice ve Vysočanech, protože se jim tam pejsci nepletli do jejich her. Nedaleko psího hřiště jsou také dvě normální velká hřiště, tenisové kurty a hřiště pro rugby Sparta Praha.
V červnu a v září se konají v kamenném hradišti parku Podviní folkové a rockové festivaly pod širou oblohou. V tomto přírodním parku tak už bude založena tradice hudebních festivalů. Jsou zde také velmi pěkné oslavy dne dětí. Park Podviní je využíván k dalším různým kulturním a společenským akcím. Konají se zde i svatby pod širým nebem přímo v městské zeleni.
Název Podviní je tentokrát zřejmý, jde o místo pod jižními svahy, které byly celé porostlé vinnou révou. Zajímavé je, že v devadesátých letech minulého století se na tyto svahy tradice pěstování vinné révy vrátila. Kdysi na tomto místě na březích Rokytky, mezi Vysočany a Libní bývala ves se stejnojmenným názvem. Ves Podviní ale zanikla připojením Podviní k Libni roku 1524 krom Mlýna.
Podle doložených zpráv byl vlastníkem Podviní po roce 1414 velmi bohatý muž jménem Adam, který dokonce půjčoval své finance tehdejšímu králi Václavovi IV. Adam odsuzoval husity a bojoval proti nim a tak Pražané jeho zdejší statek zabrali, jeho vyhnali a roku 1421 dali staroměstskému purkmistrovi Janu Bradatému i s tvrzí. Koncem 16. století byla podle dochovaných zpráv Podvinská tvrz již pustá a poslední zmínka o ní je z roku 1609. Nejdéle se zachoval sám mlýn. Do dnešních dní zbyla po historii místa jen dvě jména, název ulice Podvinný mlýn a název parku Podviní.
Později zde stával Vysočanský zámeček se zahradou a ovocným sadem. Ten byl ale na konci šedesátých let minulého století zbourán v již dost žalostném stavu a park již dříve pustnoucí začal pustnout ještě víc. Mnohá místa tady byla neprostupná, plná náletových dřevin. Až v devadesátých letech se zrodila myšlenka využít pozemek k výstavbě městského parku. V první fázi byla upravena a zregenerována původní zámecká zahrada. Byly zachovány vzácné a letité dřeviny. Dominantou tehdejší zahrady byla dvě jezírka olemovaná vrbami. Ta jsou výsledkem důmyslného využití podzemní vody vytékající z Proseckého rybníka. Dodnes jsou zachována i když právě dnes je dominantou Parku Podviní především model keltského kamenného hradiště s přírodním amfiteátrem, o kterém jsem psala výše. V poslední fázi revitalizace rozlehlé zeleně byla upravena odpočinková louka s altánkem, dnes velmi mnoho užívaná. Neudržovaný prostor , kde dlouho bývala černá skládka se tak proměnil v oázu pěstěné zeleně a klidu. Park Podviní je jedním z mála městských parků, které mají veřejné ohniště.
Revitalizace tohoto prostoru bezpochyby patří k významným počinům na konci minulého století v Praze 9, o čemž svědčí spokojené tváře a opakovaná návštěvnost místa nejen místními obyvateli.
