Rozkládá se na území Prahy 5 v Košířích, park i zahrady jsou součástí bývalé usedlosti čp. 114. Výměra parku včetně zahrad je 20 ha. Je to tedy jedna z největších zelených ploch v Praze. Areál se nachází v nadmořské výšce mezi 255 až 315 metry.
Původně zde byl hospodářský dvůr, podle prvních dokladů pocházejících ze 14. století, v majetku Náze, písaře Karla IV. Roku 1415 tento dvorec dostal od Václava IV. dvořan Vok z Valdštejna. Od té doby se na tomto rozsáhlém hospodářství s vinicí, ovocnou zahradou i poli vystřídala řada majitelů. Jedním z nich byl i staroměstský měšťan Blažej Cibulka z Veleslavína jehož příjmení dodnes označuje celou tuto oblast na vršcích Košíř.
Třicetiletá válka přinesla Cibulce značnou devastaci. V roce 1681 ji pak koupil profesor Karlovy univerzity Johann Georg von Funcke jako pustou a zničenou. Profesor se zasloužil o její znovuzrození, přikoupil polnosti, vysázel nový ovocný sad a vybudoval statek s hospodářskými budovami. Další zvelebení a rozšíření usedlosti se připisuje pokladníkovi berního úřadu Karlu Schönfeldovi. Z barokní přestavby realizované v té době se dochovaly stáje zaklenuté valenou klenbou s lunetami. Jedna z vinic Cibulky patřila okolo roku 1714 měšťanu Vojtěchovskému. Tehdy se zde scházelo na 200 evangelíků pronásledovaných jezuity. Měli zde uschovaný kalich a pořádali tajně bohoslužby. V rámci války o rakouské dědictví přešla územím spojená vojska Bavorů, Sasů a Francouzů (1741) a Cibulka stejně jako celé Košíře byla opět poničena. Roku 1758 zakoupil Cibulku pro svůj úřad pražský purkrabí Filip Krakovský Kolovrat. Od něj pak roku 1815 zakoupil Cibulku pasovský biskup Leopold Linhart Thun-Hohenštejn za 112 000 zlatých a dal v letech 1817 až 1826 celý areál upravit a opravit v romantickém duchu. Přibyly sochy a stavby na pozemcích a v místě byl vytvořen klasický anglický park značné rozlohy. Návštěva císaře Františka I. s rodinou v roce 1824 svědčí o významu, který tenkrát Cibulka měla. K poctě císaře byl při zámečku postaven toskánský sloup tzv. Práchnerova stéla.
Park byl zkrášlen drobnou zahradní architekturou. Dříve byste zde našli čínský pavilon, půlkruhovou zahradní terasu s plastikami čtyř Číňanů, čínskou psí boudu, zahradní altány, rozhlednu koncipovanou jako umělou zříceninu, hájovnu, poustevnu s mechanickými figurami mnichů, fiktivní náhrobky a několik soch od Václava Práchnera, Josefa Berglera, Josefa Malínského a Václava Nedomy. Dochovala se Diana se psem, Jupiter, Škrtič a na samém okraji Cibulky sv. Jan Nepomucký. Do dnešních dob se naopak nedochovaly plastiky Laokonta, několika Číňanů, Kerbera, dřevěného rysa a žádná z dřevěných mechanických soch. U většiny z nich není známá ani jejich podoba. V lapidáriu je uschován Zahradník, Mandarín z čínského pavilonu, thunovský znak z brány a zřejmě i Thunův památník. Pro další majitele byl ale park a usedlost spíše přítěží a po dlouhou dobu opět chátral.
V 70. letech 19. století byl výstavbou železnice areál Cibulky značně zmenšen a hranice parku končila podél trati. Ve 20. letech 20. století koupila od majitele J. Hyrouse Cibulku , která měla v té době celkovou výměru 58 ha, pražská obec za 1 milion korun. Park dostal na starost lesní odbor a ten provedl nové výsadby. Zejména na zamokřených plochách byly zasázeny mladé jasany. 1929 až 30 byl opraven i zámeček. Po roce 1929 obec povolila vykácení mnoha staletých dubů. A místo chátralo opět, znovu a dál do roku 1957. To došlo během dvou let v akci Z k realizaci některých drobných prací a oprav. Roku 1972 byly zrestaurovány některé sochy.
Roku 2005 byly vareálu uskutečněny první práce na jeho současnou obnovu. Oprava jezírka pod Dianou byla dokončena v červnu 2006 a jezírko je jednou z kouzelných dominant místa, obzvlášť na podzim, kdy se v jeho vodě odráží koruny stromů s barevným listím. Došlo i k výstavbě nové hráze, přelivu a stavidla. Jezírko dostalo nový oválný tvar. Okolí jezírka je opraveno tak, že dochází ke krásnému průhledu od cesty přes dřevěný altán a přes hráz a jezírko až na sochu Diany. Zajímavé je, že veškeré kamenné konstrukce byly vystaveny z křemitého porfyru, který je strukturou i barvou podobný pískovci, který je původním kamenem této lokality. Vodní plochy Cibulky tvoří dnes toto jezírko, potok a tři studánky.
Procházka podzimním parkem tady je příjemná, dlouhá. Chodí sem především mladí lidé s kočárky nebo lidé se psy. Terén je členitý, kopcovitý, proto tu nebývají lidé starší. Dá se jít ale také po rovině a to od tramvaje č. 9 a 10, stanice Poštovka po asfaltové cestě spodní rovinatou částí parku okolo sochy sv. Jana Nepomuckého, po levé straně nahoře na kopci spatříte polorozpadlý čínský pavilon, ve kterém má své věci zde bydlící bezdomovec. Momentálně se tam nezdržoval, tak jsem pořídila fotku jeho životního vybavení a bot, poskakoval nedaleko odtud po trávě bosýma nohama a užíval si poslední paprsky podzimního slunce venku v parku. Nedaleko čínského pavilonu na protilehlém kopci je obytný dům a hospodářské objekty. Je tam výstražná cedule zakazující vstup a opravdu se ve dvoře pracuje. Na ceduli si přečtete, že je zde soukromý majetek. Za tímto soukromým objektem se nachází východní zahrádka se vstupními pavilony a Prachnerovou stélou, vedle objektu severní zahrádka s válcovým sloupem a terasou (původně bývala zdobená sochami číňánků). Za úplně rozpadlou kamennou zdí, z níž zbyl jen vchod bez vrátek a dva polorozpadlé sloupy je západní, původně růžová, zahrádka se zahradnickým domkem.
Nejzajímavější částí zahrady, nahoře na kopci, je dnes rozhledna a pod ní jeskyně Dantovo peklo se sochou Jitro. Na rozhlednu se dá vyjít až nahoru, okolo jsou ale vzrostlé stromy. Dole pod jeskyní se dá posadit na lavice, kde jsou dřevěné půlky kmenů stromů na posezení. Dole v údolí můžete shlédnout sochu Jupitera.
Při odchodu z rozlehlého areálu mě zaujala jedna opuštěná lavička plná podzimního žlutého listí, znak toho, že na ní už dlouho nikdo neseděl. Právě proto tento i dnes ještě rozlehlý park doporučuji k navštívení, přijďte někdo to listí smést a právě sem si sednout, určitě nebudete litovat.
