administrator
Tuto pečlivě pěstěnou zahradu najdeme v Praze 5 na Smíchově v Mozartově ulici. Leží na ploše 0,56 ha v nadmořské výšce od 217 do 246 metrů.
Kdysi za hranicemi tehdejší Prahy vznikaly v pražském předměstí v místě vinic, polí, hájků potoků i rybníků předměstské vily, usedlosti a dvory. Tak také vznikla Bertramka, jako typická předměstská usedlost pod Černým vrchem s kartuziánskými vinicemi. Vdova po Kryštofu Kobrovi z Kobersberku, stavovském direktoru popraveném roku 1621 zakoupila místní chmelnice a připojila vinici Na Věnečku, později také vinice Prkýnka a Peňka (Bémka). Uprostřed rozlehlé zahrady s vinicemi kdysi stával malý dřevěný viniční domek. Kupní smlouva z roku 1699 ustavuje majitelem pozemků Jana Františka Pimsborna. Kolem roku 1700 viniční domek bohatý malostranský skládek Jan František Pimsborn přebudoval v barokní panské sídlo z lomové opuky zvané původně Cukrářka. Skončilo v dražbě.
Jméno uchované do současnosti se pojí s dalšími majiteli, kterými byli od roku 1743 manželé František Bertram z Bertramu (Bertrabu) a jeho žena Františka, kteří nechali starší usedlost upravit na předměstskou vilu. Vinice zůstaly. Proto je zde dodnes mohutný a rozlehlý sklep. Po majitelích Bertrámech se zde vystřídala plejáda šlechtických i měšťanských majitelů, například hrabě František Leopold Buquoy, či hrabata Klamové. Roku 1784 od manželů Dequaiových koupila za 3.525 zlatých Josefína rozená Hambacherová, nadaná a ve své době slavná pěvkyně přezdívaná „krásná Atalanta“ (v Ovidiových Proměnách se změní ve lvici). Užívala ho jako letní sídlo po svatbě se svým o 20 let starším mužem, pianistou a učitelem hudby ve šlechtických rodinách, Františkem Xaverem Duškem. Říkalo se, že stěhování na Bertramku zařídil její milenec Kristián Filip Clam Gallas, který měl v té době sídlo nedaleko na Klamovce. Dušek ale jako starší, rozvážný a tolerantní muž své ženě poskytl nejlepší podmínky a vynikající společenské postavení, ať už o milenci věděl či ne. Bertramka za Duškových byla brána za pohostinné milé místo, kde se pravidelně konaly společenské hudební dýchánky, na kterých vystupovali jak nadějní budoucí umělci tak slavní hudebníci.
Už na své svatební cestě se manželé Duškovi roku 1777 seznámili s Wolfgangem Amadeem Mozartem. Bylo to v Salcburku, kam manželé odjeli na návštěvu za Josefíniným dědečkem, který byl v tomto městě starostou. O deset let později, na podzim roku 1787 je Mozart údajně navštívil v jejich sídle na Bertramce a zde také údajně v milém a domácím a pohostinném prostředí u manželů Duškových komponoval předehru k opeře Don Giovanni.
Usedlost tenkrát bývala jednopatrovým stavením s průčelím otočeným do dvora. Jeho nejvýraznějším prvkem bylo předsunuté dvojramenné schodiště s lodžií. Naproti stála stodola, špýchar a seník. V čele nádvoří byla terasa, kde prý Mozart sedával s Josefinou Duškovou a pod ní klenutý prostor sloužící jako lis na víno a sklep k úschově mléka. Víno prý bylo výborným životabudičem k lehkosti v komponování. Samo stavení mělo v přízemí také kravín pro patnáct kusů dobytka a konírnu pro šest koní. V patře bylo dvanáct nákladně zařízených místností. Bertramka byla zkrátka pohostinná v každém ohledu. Dokonce byly tenkrát ve společnosti klevety, že Josefína je vůči Mozartovi pohostinná až moc, zlí jazykové tvrdili, že dokonce intimně.
Faktem zůstává, že Mozart na Bertramce napsal pro Josefinu árii Resta o cara (Zůstaň má milá) s recitativem Bella mia fiamma, addio (Sbohem můj krásný plameni). Josefina si vlastní skladbu od Mozarta velmi přála a byla velmi potěšena. Spolu s Mozartem Josefina i veřejně vystoupila, ve Vídni roku 1786 před celým císařským dvorem za přítomnosti Josefa II. a v Sasku roku 1789.
Naposledy byl Mozart u Duškových na návštěvě roku 1791, to zde uvedl operu La Clemenza di Tito na počest korunovace Leopolda II. Českým králem. Po smrti Mozarta svěřila vdova Constanze Mozartová na nějaký čas péči o své syny právě Duškovým, i ona k nim měla velmi vřelý vztah.
Roku 1799 i manžel Josefíny Duškové zemřel .Téhož roku musela Josefína zadluženou Bertramku prodat. Koupila jí Alžběta Ballabenová z frankfurtské bankéřské rodiny, po níž se dodnes jmenuje pražská Balabenka. Po té byla Bertramka majetkem velkoobchodníka Adolfa Popelky, který r.1856 navázal kontakt s Karlem Thomasem Mozartem, synem hudebního génia a rodina Popelkova obnovila Mozartovskou tradici. Roku 1871 ale celá usedlost vyhořela. Byla opravena ale po roce 1925 zase chátrala. Na plány zřídit zde Mozartovu památku nebyly finance až roku 1956 k 200. výročí Mozartova narození zde byl zřízen Památník W.A.Mozarta a manželů Duškových, celý objekt byl opraven včetně zahrady podle projektu architekta Benše. Byl obnoven i kamenný stůl u kterého Mozart prý komponoval. Nedaleko stolu je i kamenná lavice, na kterou jsem se posadila a dolů z kopce se dívala na Mozartovu bustu a Bertramku. Oko spočinulo na malém zahradním bazénku – fontáně obkroužené květinami. Zahrada i dům je odtud jako na dlani. Duše splývá se šuměním listů ve větru, původně viniční svahy dnes pokrývá lesní vzrostlý porost. Nejvíce duby letní i zimní, buk lesní, javor mléč a lípy malolisté i velkolisté. Najdeme zde ale i břízy a lísky nebo tis červený. Právě teď se po zemi při zadutí větru povalují kaštany a děti je sem chodí sbírat s maminkami do tašek a pytlíků do školy… I pan Mozart sice jen ze své busty postavené nahoře na kopci nad Bertramkou (vytvořil ji roku 1878 sochař Tomáš Seidan) má rozhled na krásnou opravenou v slunci bělostně zářící vilu Bertramka a její klidnou po staletí opečovávanou zahradu.
Přijďte sem i Vy a vychutnejte si posezení na kamenné lavičce za kamenným stolem pod vrchem Mrázovka, zaposlouchejte se do šumění listí ve větru a třeba i Vás tady napadne nějaká úžasná melodie. Prostředí je opravdu velmi inspirativní.
