administrator
Slovanský ostrov má rozlohu 2,24 ha a leží v nadmořské výšce 189 až 190 metrů. Je tři sta padesát metrů dlouhý a v nejširším místě měří 95 metrů.
My Pražáci mu neřekneme jinak než Žofín a je to taková naše matka pražských ostrovů. Je nejznámější, nejnavštěvovanější, nejkulturnější a paradoxně možná nejmladší. Jedním z předchůdců Slovanského ostrova byl malý ostrůvek, kde roku 1495 stál mlýn a vodárna. Ostrov sám pak nejspíš vznikal až mezi 17. a 18. stoletím náplavami, které přinášela v průběhu času řeka. Nejdříve vznikaly malé ploché ostrůvky a ty se pak s časem přirozeně a přírodně spojovaly v celek. Lidská ruka do jeho tvorby zasáhla až po povodni roku 1784. Tehdy byl obehnán zdí a jeho zemina byla osázena stromy. Aby byl chráněn před vnějšími vlivy po celém jeho obvodu byly plánovitě vysazeny topoly, nejvyšší stromy.
Nově vzniklý ohrazený ostrov patřil Novému Městu pražskému. Roku 1760 byl městem prodán barvíři Josefu Ignáci Saengerovi ke stavbě barvířského bělidla. Vznikla zde celá osada barvířů, měli tady svůj život a své chatrče a řemeslo zde začalo vzkvétat. Odtud také plyne název ostrova v té době, a to Barvířský. Pražané mu často říkali zkráceně Barvířka. František Antonín Engel tady ale vybudoval známou kartounku a také hospůdku. Hospůdka byla sice jen dřevěná, ale měla častou návštěvnost, nejen od lidí, pracujících v kartounce. Ostrovu se začalo říkat počeštěně Andělský ostrov, nebo-li Andělák. Po roce 1801 dostal oficiální název Engelův ostrov.
Zlomem pro vývoj na ostrově byl rok 1830, kdy ostrov zakoupil mlynář Václav Antonín Novotný a postavil tady rodinný dům a místo starého dřevěného hostince patrovou budovu restaurace a ještě lázně. Ty měly dvě části, vanovou a parní. Byly to čtyři budovy s klasicistní fasádou a zanikly již na přelomu 20. a 30. let 20. století.
Restaurace už tenkrát měla taneční sály, plesový a koncertní. Prvním otevíracím dnem tanečního sálu byl 30. květen 1837, kdy se v něm pořádal první bál. Nejen budova na ostrově skvěla novotou a byla atrakcí pro Pražany. Novotný nechal v téže době předělat a upravit celý ostrov od vyhlídky v severním cípu až po vysázení dalších stromů. Nechyběly trávníky s květinovými záhony a keři a kruhová vodní nádrž s plastikou. Dokonce město se uvolilo a aby ostrov mohl být zpřístupněn Pražanům a nechalo postavit dřevěný most. Sám arcivévoda František Karel roku 1840 po mostě přišel a ostrov navštívil. Po té byl oficiálně požádán, zda by ostrov mohl být pojmenován k poctě jeho manželky Žofie, Žofínským ostrovem. Toto pojmenování arcivévoda osobně schválil svým podpisem dne 19.ledna 1841.
Žofín se proslavil už v květnu 1841 další atrakcí. Na kruhové dráze v délce 158 metrů tady jel malý parní vlak s názvem Český lev. Byla to zdrobnělina vlakové soupravy parního vlaku. Pro Prahu událost nevídaná. Vláček prý dokázal jet rychlostí 11 km v hodině. Po celé 19. století se v budově konaly prestižní bály, plesy a tancovačky mající hlavně vlastenecký charakter. Stýkaly se tady společensky známé osobnosti té doby. Dámy se předháněly v plesových toaletách a Pražané na ně a na jejich kočáry zvědavě pokukovali před můstkem. Jezdívala sem i Božena Němcová, která tehdejší společnost okouzlila svým šarmem, mládím a krásou. Dodnes má na ostrově plastiku uprostřed trávníku a keřů od sochaře Karla Pokorného z r. 1955, architektem byl Jaroslav Fragner.
Ostrov má dlouhou tradici hudební. Byla zde založena Žofínská akademie, koncertoval tady známý český pěvecký spolek Hlahol, také svůj první samostatný koncert zde měl Antonín Dvořák, dále tu koncertoval Bedřich Smetana, kterému poprvé zde zazněla jeho Má vlast v pozadí s šumem Vltavy. Nejen Češi tady předvedli svůj um. Prostory hostily takové umělce, jako byl Franc Liszt, Hector Berlioz, Petr Iljič Čajkovskij. Dirigoval tady např. Richard Wagner.
Dnešní jméno Slovanský ostrov nese místo podle roku 1848, kdy zde byl 2. června zahájen Slovanský sjezd, na němž vznikl dokument Manifest k evropským národům. Mnozí z dějepisu víme, že sjezd musel být předčasně ukončen již po deseti dnech kvůli povstání pražského lidu, které bylo krvavě potlačeno a vzalo si za oběť 43 mrtvých a 63 zraněných Pražanů. Na budově se nalézají pamětní desky vážící se k historii místa. Ostrov byl přejmenován roku 1925. Jeho název se příliš nezažil, dodnes Pražané místo označují jednoduše Žofín.
Nejvýznamnějším rokem pro Žofín byl rok 1884. Toho roku byl v dražbě a městu se ho podařilo koupit za 285 099 zlatých včetně všech nemovitostí. Od té doby byla zásadním způsobem přestavěna jednopatrová klasicistní budova restaurace na dvoupatrovou novorenesanční budovu s čp. 226 podle architekta Jindřicha Fialky z roku 1885. Budova byla nová a z jihu k ní přiléhal jednopatrový dům se sály. K němu byla pak přistavěna veranda. Bylo to úžasné propojení původní stavby se zcela novou. K původním sálům přibyl reprezentační sál v prvním patře. O malířskou výzdobu budovy se postarali František Duchoslav a Viktor Oliva. Novou parkovou úpravu ostrova navrhnul zahradní architekt Thomayer ( psala jsem o něm již několikrát, např. v souvislosti s úpravou Karlova náměstí). Díky němu místo předčilo mnohá ostatní a bylo až dojemné souhrou květinové výzdoby, známými květinovými ornamentálními vzory, stále zeleným podrostem. Byly zde dokonce skupiny palem nebo vázy z vysázených květin.
Protože provoz na dřevěném mostě sílil, jezdily přes něj hlavně těžké kočáry s koňmi, vzniknul roku 1875 na jeho místě železný most s délkou téměř padesát metrů. Byl usazen na litinových pilířích. Ty však nevydržely nápor vody při povodni roku 1940 a most se zřítil do rozbouřených vod Vltavy. Jeho následník, který vydržel až do dnešních časů tu stojí od roku 1950 a je železobetonový.
Rok 1886 přinesl místu novou veřejnou plovárnu, jejíž provozovatelem byl pražský továrník Karel Zellinger. Už tenkrát si tady návštěvníci mohli zapůjčovat lodičky. Je tomu tak i dnes a to hned na několika místech za velmi přijatelnou cenu. I rok 1891 byl pro Žofín významným. Konal se zde sjezd českých sociálních demokratů.
Roku 1904 hostil ostrov poprvé výstavu motocyklů a automobilů. Tenkrát to bylo se značkami ještě jednoduché, byly vystaveny stroje osmi výrobců z toho tří českých (Laurin a Klement, Josef Walter, Vilém Michl). Výstavy se opakovaly každoročně po deset let. Po demolici lázeňských budov byla tato část upravena podle architekta Františka Šrámka jednoduše a geometricky.
Rok 1933 přinesl změnu prostoru východně od paláce, kde bylo zbudováno rozárium a květnice. Také na jižní straně ostrova přibyla velká květnatá plocha. Jihozápadní strana byla obohacena o kamennou terasu, která je součástí plavební komory. Jižní cíp má po mnoho století vodárenskou věž. Původně Šítkovská vodárenská věž bývala obklopena několika mlýny. Poslední z nich byl zbořen roku 1928 a věž byla staticky stabilizovaná. Roku 1930 byla dokončena novostavba Mánesa, spolková a výstavní budova.
Ostrov byl poničen povodněmi roku 1890 a 2002. Po rekonstrukci budov, obnově zeleně a hřišť pro děti se stal ostrov opět místem různého společenského dění a kulturních akcí. Nejvíce se tady konají koncerty a plesy nebo politická setkání. Opět tady fungují půjčovny lodiček a vodních šlapadel a restaurace u řeky a nad řekou. Krásné vyžití tady mají děti na moderním hřišti, které je plné barev a má široké vybavení: pískoviště, počítadlo, točidlo, „vývrtky“, „otočný kyblík“, pružinová houpadla, závěsné houpačky, skluzavky, závěsná šplhací lana, šplhací síť. Hlavní dominantou hřiště jsou barevné bloky, do kterých jsou jednotlivé herní prvky osazeny Toto hřiště bylo opravováno během měsíce srpna 2008 a vše je tady krásně nově natřené a funkční. Pro děti opravdový ráj.
Na ostrově najdeme jedno ze známých děl sochaře Ladislava Šalouna, sochu Souzvuk. Pochází z roku 1946 a znázorňuje dudáka. Žofín byl a je pro většinu z nás oázou zeleně a klidu v centru velkoměsta a pro mnohé Pražany vzpomínkou na taneční a plesy. Návštěvníci Žofína navíc nyní okouzlí i nová krytá zahradní restaurace Žofín Garden s neopakovatelným výhledem na Vltavu a historické jádro města. Je umístěna mezi neorenesančním palácem a zahradním altánem a je plná příjemných překvapení, a to nejen díky svému interiéru koncipovanému jako oranžerie s živými citrusy a palmami, ale i díky kosmopolitní atmosféře a dobrému jídlu.
