Celní a pasové odbavení na hranicích bývalého Sovětského svazu vyžaduje od cestujícího značnou trpělivost. Především starším lidem připomene naši předrevoluční dobu. Celníci a policisté na hranicích jsou si vědomi své moci a zároveň musí (asi dle instrukcí) být slušní a vstřícní. Výsledkem je jakási schizofrenie celého odbavování.

Při cestě do Ruska na lotyšsko-ruském přechodu na ruské straně hranice nastoupila do vlaku celá delegace pohraničníků – šest lidí: jeden byl náčelník delegace, další kontroloval pasy, další platnost víza, čtvrtý byl celník a šel se psem, pátá se zajímala o zdravotní pojištění a šestá vybírala vstupní dotazník. Všichni byli důležití a Rusové ve vlaku ani nedutali. Celá kontrola vlaku trvala asi dvě hodiny, ale nakonec pustili do Ruska všechny.

Když jsme se vraceli z Ruska přes Pobaltí domů, museli jsme každému na hranicích vysvětlovat, co to má bratr za cestovní doklad (viz foto). Většinou stačilo říci, že se jedná o duplikát pasu, protože mu originál ukradli v petrohradském metru. Ruští policisté nevěřili a vzali si doklad do boudy na peróně a zkoumali jeho originalitu tak dlouho, až měl vlak kvůli tomu asi půl hodinové zpoždění.

Když dostala tento doklad do ruky lotyšská celnice vyštěkla „Što éto?“ takovým způsobem, že jsme se všichni lekli. Neskutečně arogantní ženská a ještě k tomu na hranicích. Kdyby byla alespoň pěkná, ale to ne. Byla tlustá a u policie byla určitě už za Brežněva.

Poučné je opouštět naši republiku v autobuse s ukrajinskou SPZ, který je plný Ukrajinců. Byli jsme tam jediní Češi a dva Ukrajinci mající již český pas. Jeli jsme přes Polsko na Ukrajinu. Řidič se na hranicích v Českém Těšíně zařadil do řady autobusů. Asi po dvou hodinách jsme se dostali na řadu a do autobusu vstoupil český policista. Řidiči dbali na to, aby ulička byla vyklizená. Vzadu do ní někdo položil tašku a policista nemohl projít(?) a ukončil kontrolu. Řidiče seřval, že to nebude překračovat a že si klidně může příště vybrat jiný autobus a že my budeme čekat. Okamžitě byl v autobuse pořádek a řidič šel s prosíkem za policistou. Ten vybral pasy a další dvě hodiny je „kontroloval“. S ženou jsme přemýšleli, zda-li se ozvat či mlčet. Kdo ví, jak by to dopadlo. Buď bychom byli rychle odbaveni, anebo bychom tam stáli ještě déle. Raději jsme byli zticha. Místo plánovaných 40 minut jsme byli na hranicích čtyři hodiny

Blíží se doba školních výletů, prázdnin, dovolených a letních táborů. V tomto období děti častěji než jindy cestují v doprovodu prarodičů, kamarádů, učitelů či vedoucích oddílů a zájmových kroužků. Mnozí z nich si kladou otázku, jaké doklady budou jejich svěřenci potřebovat, když budou chtít využít možnosti využít výhod Schengenského prostoru a podívat se třeba v rámci výletu na chvíli na území sousedního státu.

Odstranění hraničních kontrol je jen cestou ke zjednodušení pohybu po společném území, ale neznamená, že se obejdeme bez základních dokladů. Po překročení hranic se nacházíme na území jiného suverénního státu a doklady jsou potřebné nejen při namátkových kontrolách, ale samozřejmě i při zápisu v ubytovacím zařízení, jednání v bankách a podobně. Různým zájezdům nebo školním či oddílovým výletům tedy nestačí pouhý seznam účastníků.

Občanům starším 15 let stačí jako doklad pro cestování po všech státech Schengenského prostoru občanský průkaz. U dětí mladších je to trošku složitější. Možnost zapsat si dítě do cestovního pasu skončila 1. září 2006 a bude opět obnovena 1.3.2008. Kdo má potomka takto zapsaného, nemusí mu vyřizovat vlastní doklad. Pokud dítě mladší 15 let cestuje s někým jiným, tak se nevyhne povinnosti mít vlastní cestovní pas.

Další často diskutovanou otázkou je zdravotní pojištění. K čerpání zdravotní péče je třeba mít u sebe Evropský průkaz zdravotního pojištění, případně papírové Potvrzení, které jej nahrazuje. V současné době tuto úlohu plní běžně vydávaný platný Průkaz pojištěnce příslušné zdravotní pojišťovny. Jestliže u sebe žádný takový průkaz nemáte, je možné požádat místní zdravotní pojišťovnu o zprostředkování zaslání příslušného potvrzení. Tato alternativa připadá v úvahu při dlouhodobějším pobytu. Během týdenní dovolené se to prostě nestíhá.

V případě, že vyhledáte v zahraničí lékaře, postupujete podobně jako u nás. Pokud potřeba návštěvy není příliš akutní, je dobré vyžádat si od místní zdravotní pojišťovny seznam smluvních lékařů. Od 1.7.2004 nesmí být od vás vyžadována předchozí registrace u místní zdravotní pojišťovny. Jestliže se necháte ošetřit ve zdravotnickém zařízení, máte nárok na lékařsky nezbytnou zdravotní péči za stejných podmínek jako místní pojištěnci. To znamená, že místní systém zdravotního pojištění za vás zaplatí ošetření do té výše, jakou by zaplatil za svého pojištěnce. Počítejte ale s tím, že ve většině států se za péči připlácí a pojištění nekryje převoz zpět do České republiky. Spoluúčast na platbě za ošetření, převoz domů, případně další výdaje řeší komerční cestovní pojištění.

Samostatnou kapitolou je zásah horské, či jiné obdobné záchranné služby. Režim v různých zemích se liší. Ve většině zemí se za zásah těchto složek platí a někdy se platba týká nejen cizinců, ale i vlastních občanů. Naopak některá komerční cestovní pojištění kryjí i tato rizika. Podle té které pojišťovny bývají však z krytí vyřazené některé činnosti. Kromě sportovních soutěží bývají ze základního krytí prakticky vždy vyřazeny letecké sporty, často se pojištění nevztahuje na potápění, speleologii a horolezecké sporty, někde včetně vysokohorské turistiky nad určitou nadmořskou výšku. Neexistuje jednoduchý recept pro odhad toho, co jednotlivá pojištění pokrývají. Vždy je nutné si pečlivě prostudovat pojistné podmínky, aby se člověk divil před podpisem a ne až v případě nešťastné události.

Tolik očekávaný okamžik je tady. V noci z 20. na 21. prosince 2007 se Česká republika (ČR) připojí k zemím schengenského prostoru. Hraniční závory oddělující sousední země jsou minulostí a cestování po Evropě tak bude zase o něco snadnější. Společně s ČR dosavadní patnáctku schengenských států rozšířilo Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Maďarsko, Malta, Slovensko a Slovinsko.

Česká republika tímto krokem ruší pasové kontroly na svých pozemních hranicích, na mezinárodních letištích by měly být kontroly zrušeny až 30. března 2008. Po tomto datu už budou pasovou kontrolou procházet pouze cestující z /do zemí mimo schengenský prostor. Na mezinárodních letištích v Praze-Ruzyni, Brně-Tuřanech, Ostravě-Mošnově, v Pardubicích a Karlových Varech byly provedeny i stavební úpravy, které rozdělí cestující z/mimo schengenského prostoru. Na letišti Praha-Ruzyně už odbavování v tomto režimu probíhá od 28. 10. 2007 (při zachování pasových kontrol).

Schengen přináší také další pozitivní změny pro cestovní ruch. Především zjednodušení vízové politiky. Jednotné schengenské vízum, které umožňuje pobyt na území schengenského prostoru až po dobu 90 dnů, nyní platí i pro Českou republiku. Odpadá tak zdlouhavé vyřizování národních víz při návštěvě více evropských států. Žádost o vízum podává zájemce na velvyslanectví nebo konzulátu toho členského státu schengenského prostoru, který je jeho jedinou, hlavní, případně první vstupní destinací. Poplatek za vyřízení víza byl stanoven na 60 eur, pro občany Ruské federace na 35 eur.

Cesta volnému pohybu osob je otevřena, nezapomeňte ale, že povinnost prokázat svou totožnost na území jiného státu stále platí. Ať už tedy plánujete svou dovolenou v zahraničí kdekoli, platný doklad totožnosti vždy mějte u sebe!

Více informací o tom, co přináší vstup ČR do Schengenu, najdete na www.euroskop.cz/schen­gen či na stránkách Evropské komise http://ec.euro­pa.eu