Věroš Kaplan Neděle 4.7.
Ráno jsme jako obvykle vstali, neobvyklé bylo to, že jsme se probudili na seně. Asi od šesti hodin vyřvával nějaký kohout, proč to netuším. Domnívám se, že byl špatně nařízený, nebo se předbíhal. V sedm jsem to vzdal a vylezl jsem ze spacáku. To zvíře bylo podlé hanba mluvit, jen co zjistil, že jsme venku, tvářil se jakoby nic. „Já nic, já muzikant“ a byl zticha. Magie!
Asi tak hodinu po mně vstali i Damon s Adamem a začali se rozhlížet, co bude k snídani. U Maggi mají nějaké malé hrnce, polévka se jmenovala „Plný hrnec (2 litry)“, ale v kotlíku jí bylo sotva na dně. Magie podruhé!
Po zabalení kol jsme vyrazili na Tallinn. Čísla na směrovkách se pořád zmenšovala, ráno tam bylo okolo 283 km, večer už míň, ale nepředbíhejme.
Sypali jsme si to po silnici A1 směrem na Tallinn, za námi se zvedala oblaka prachu, ve kterých jsme mizeli a zase se objevovali a najednou z ničeho nic (romantik by napsal jako blesk z čistého nebe) se objevila na rovné silnici veliká budova. Nebyla sice na kuří nožce, ale stejně nás překvapila. Byla to celnice a hraniční přechod. Přešli jsme hranice, přesunuli se z Lotyšska do Estonska a vyjeli vstříc dalším dobrodružstvím.
Naučná vložka
Dovolím si malou vložku, která by se lépe hodila jinam, ale lépe teď, než nikdy:
<NAUČNÁ VLOŽKA>
- Litva se litevsky píše LIETUVA, anglicky LITHUANIA
- Lotyšsko – lotyšsky LATVIJA, anglicky LATVIA
- Estonsko – estonsky EESTI KELES, anglicky ESTONIA
Zmatky s Latvija nás trošku zmátly, zejména na hraničních přechodech, když celníci měli na ramenou nápisy Latvija a byli z Lotyšska.
</NAUČNÁ VLOŽKA>
Protože jsme chtěli mít nějaké peníze (konečně rozumná země, používají koruny, 1 estonská koruna má 100 centů), začali jsme hledat místo, kde se mění marky za koruny. Dva pokusy byly neúspěšné, potřetí Damon zmizel za dveřmi s námpisem „Hotell“ s 50 DEM a objevil se se spoustou peněz, asi 400 EEK. Zaparkovali jsme před barem a Damon a Adamem se vydali do obchodu (o dvoje dveře vedle) nakoupit. Snědli jsme všechno, co donesli a vyrazili dál. Silnice byla patrně vzorkovnicí asfaltu pro nějaký místní asfaltový veletrh, tolik různých druhů povrchu jsem na tak krátkém úseku silnice ještě neviděl – na pěti kilometrech deset různých barev a vzorků.
Třetí zastávka byla před hospodou, tam jsme si vzali židle a snědli jsme pytlík zrní. Plánujeme vydat kuchařku „Zrní na 100 způsobů“. (hned po příručce „1000 neskautských způsobů rozdělávání ohně).
Ještě chvíli a dojeli jsme do Pärnu, u benzínové pumpy jsme doplnili zásoby tekutin, koupili jsme láhev kvasu, tady se mu říká jinak a koupili jsme mapu Estonska, kterou Jirka zapomněl v Brně. Projeli jsme bludištěm města a hledali pláž. Našli jsme směrovku, která byla estonsko-anglicky a bylo na ní napsané „beach“. Už jsem chtěl vyjet směrem, který naznačovala, ale Damon mě včas zarazil, že ji nějaký chuligán ohnul. Budiž za to blahořečen a vzdán mu dík. Nebýt jeho, možná bych do této chvíle bloudil po ulicích Pärnu a dělal turistickou atrakci „Bludný cyklista“. Bez cedulky jsme se tady vrhli za davem a na pláž dojeli taky. Damon zavelel, „Podřaď a jedem!“, ačkoliv jsme podřadil, uvízl jsem. V písku se prostě jezdit nedá, obzvlášť po jemné pískové pláži s plně naloženým kolem.
(Myslím, že rusky na té ceduli bylo azbukou napsáno „ženskyj plaž“, ale to jistě nevím a není to podstatné.) Jestli je pravda to co si myslím, dámy prominou.
Kola jsme dotlačili na pláž, položili a smočili se ve vlnách Baltu. Smočení jsme odjeli hledat ubytování. Asi se lepšíme, v prvním stavení nám nikdo neotevřel, ale už v druhém jsme měli úspěch. Povečeřeli jsme a šli spát. Toto píšu, když už ostatní spí. Já jdu spát taky
— Věroš
Pondělí 5.7.
Ráno jsme se postupně začali probouzet, slunko svítilo, vstávat se nám nechtělo. Věroš vstal a začal se živit sušeným mlíkem, já jsem se pustil do vaření snídaně. Když byla polívka hotová, tak jsme ji snědli, aniž bychom vylezli ze spacáku.
V jedenáct už jsme byli zase na silnici a šlapali směrem na Tallinn. Po cesě jsme nabrali vodu u prvního motorestu a pak jsme zastavili až u „létajícího talíře“, který byl u odbočky na Pärnu-Jagupi. Když dojel Adam a chvíli si odpočinul, chystali jsme se na odjezd. Věroš si s sebou ještě chtěl vzít cedulku, ale pán tam sekal trávu. Projeli jsme tedy městem a pokračovali po silnici č.4 na Tallinn. Kousek před Märjamaa jsme potkali cyklistu, který měl nabalené kolo, že ho skoro nebylo vidět (kolo, cyklistu vidět bylo docela dobře). Zamávali jsme mu a Věroš si všiml, že má nějaké povědomé brašny (měl ty samé co on) a když popojel ještě kousek, bylo vidět i nápis Czechia na blatníku. Věroš zařval: „To je Čech“ a on se otočil a přijel za náma. Pokecali jsme a dověděli se, že jede z Německa, že projel Švédsko a Finsko a že mu pršelo a že jezdí až 200 km za den a… že je taky z Brna. My mu vylíčili naše zážitky. Mezitím nás dohnal Adam a pokračovali jsme do Märjamaa, kde jsme zastavil ipřed obchodem. S Adamem jsme nakoupili vše k obědu (chleba, salám, sýr, kvas) a špek k večeři a čokoládu na pozdějc. Před obchodem jsme to všechno snědli včetně banánů, na které jsem předtím ve výčtu zapomněl – před výjetím jsme zapomněli zjistit, z které strany loupeme banány a jestli jsme banánově kompatibilní. Asi dva páni se nás ptali, odkud jsme.
Po bohatýrském obědě jsme se pomalu rozjeli dál. Po cestě jsme ještě nabrali vodu, snědli kus čokolády a dorazili jsme na začátek dálnice na Tallinn. Podle mapy jsme si našli, že chceme jen na městečko Keila, a tak jsme se vydali podle cedulek přes spoustu odboček. Věroš to označil za hlavolam. Vyplivlo nás to, ale špatně. Adam tvrdil, že jsme špatně odbočili asi 200 m zpátky. Tak jsme se začali nenápadně vracet jednosměrkou, abychom zjistili, že tam co si Adam myslel, nic nebylo. Zeptali jsme se tady pána a ten nás poslal zpátky, že tam je odbočka na Keila a opravdu asi o 200 m dál, než jsme to otočili byla ta správná odbočka.
Po ujetí asi 100 m (Nemyslíš náhodu 10 km Damone 🙂 ) jsme se začali rozhlížet po noclehu. Vydali jsme se do nejbližšího stavení, kde Věroš s Adamem domluvili spaní u jezírka na čerstvě posečené louce. Pán, který uměl i anglicky nám ukázal, kde si můžeme postavit stan. Postavili jsme tady stan, Adam a já jsme se šli vykoupat. Akorát jsme se chystali pustit se do vaření, přijel a přivezl nám litr mlíka přímo od krávy a 10 vajec a krabičku jahod. Chvíli jsme konverzovali a pak jsme se pustili do vaření. Plánovanou brkaši jsme vyměnili za čočku, do které jsme si udělali míchaná vajíčka. Po té, co se nám podařilo všechno sníst a že toho bylo dost, vlezli jsme do spacáků.
— Damon
