Je sobota, půlka dubna, listuju knihou 666 přírodních krás České republiky Petra Davida a Vladimíra Soukupa. Hledám tip na zítřejší výlet. A našla jsem. Strana 101, Maloskalsko, Liberecký kraj. Zaujala mě fotka Vranovského hřebene s Panteonem na pravém břehu Jizery. Přečetla jsem si v rychlosti něco málo o okolí a v neděli ráno jsme vyrazili.
Věděli jsme, že masiv Vranovského hřebenu se rozkládá na západ od Malé Skály a jeho hřeben patří k atraktivním částem Českého ráje. Nahoře, nad řekou Jizerou, na strmém výběžku leží vyhlídka ve výšce 55 metrů a odtud je skvělý pohled jak na údolí řeky Jizery tak na protilehlý asi 600 metrů dlouhý hřeben Suché skály. Místní říkají Suchým skalám Kantorovy varhany. Při bližším pohledu na ně je název nasnadě. Mezi horolezci, a že jich tam v neděli bylo, se o nich hovoří jako o Maloskalských Dolomitech. Tyto metamorfované pískovce a křemence, které skutečně připomínají světoznámé velehory, jsou od roku 1956 chráněné a dnes jsou národní přírodní památkou. Gró našeho výletu ale spočívalo v okruhu přírodním parkem Maloskalsko, který byl vyhlášen v roce 1997 a má rozlohu 29,35 kilometrů čtverečních. Nachází se v něm svahy zarostlé smíšenými lesy a na obou březích Jizery jsou pískovcová skalní města. Svoji pouť mezi skalami jsme začali na pravém břehu Jizery po žluté značce od místa Pod Zbirohy přes Skalní město Kalich, skalní bludiště Chléviště (počátek vzniku spadá do období druhohor a je utvořeno z měkkého pískovce) až po Skalní vyhlídku na Sokolu (562 m.n.m.), odkud byl parádní výhled opět právě na Suché skály. Okruh měl něco přes 5 kilometrů a vedl povětšinou přímo mezi pískovcovými skalami, nahoru a dolů, místy po schůdcích vytesaných přímo do skály a místy úzkými prostory mezi jednotlivými kužely skal. Byla to super procházka.
Chléviště a Kalich jsou skalní města, která vytvářejí labyrint a která byla v minulosti útočištěm pronásledovaných. Ve skalním městě Kalich je sluj se skalním oltářem, na němž býval letopočet 1634 a kalich. Prohlídku umocňují snivé pohledy z několika vyhlídek. Nedaleko za jeskyní Matěje Krocínovského se ocitnete u Hořákovy a Husníkovy vyhlídky, které patří k nejkrásnějším a nejznámějším na Maloskalsku. Právě z nich je úchvatný výhled do údolí řeky Jizery, z výšky na Vranovský hřeben s Panteonem, na rozhlednu Kopaninu, na Ještěd, Ralsko, Velký a Malý Bezděz či Drábské světničky. Tyto vyhlídky byly pojmenovány po Františku Hořákovi, řídícím učiteli z Louček, a ing. Antonínu Husníkovi, řediteli továrny Aero ve Vysočanech, který daroval ocel na zhotovení kovového zábradlí na plochých, deštovou vodou, mrazem a větrem vyhlazených obřích kamenech. Tuto část Maloskalska uzavírá sluj Václava Sádovského a skupinka skal Ve Vrátkách. Pod skalní vyhlídkou na Sokolu nás s dcerou zaujal omšelý pahýl stromu se sedátky z odřezaných větví. Vystavily jsme tady své tváře vstříc teplému podvečernímu slunci a chvíli zameditovaly (manžel nelenil a vyfotil). Byla to idylka v pozadí se Suchými skalami. Protože světlo ještě bylo teplé a zářící a slunce mělo ten nejkrásnější podvečerní třpyt náš výlet jsme završili procházkou okolo zříceniny středověkého hradu Frýdštejna na protilehlém břehu Jizery. Z dálky je vidět dominantu, velkou válcovou věž o průměru 9 metrů, a zbytky původního hradu ve skále. Nově zprovozněná vyhlídka na věži je ale přístupná až od 1. května. Hrad byl původně založen ve druhé polovině 14. století zřejmě pány z Bibrštejna. V Podhradí je ještě zajímavá obyčejná pískovcová kaplička z roku 1823 postavená v lidovém baroku.
Poslední místo, které jsme stihli v podvečerních hodinách navštívit, byla cihlová rozhledna Kopanina (657 m.n.m.) situovaná severně od Frýštejna. Tam se nám přihodila taková pikantnost. Pěkně jsme se prošli skoro na poloviční cestu od parkoviště k rozhledně, kde jsme si na stromě v lese všimli nápisu, že klíče od rozhledny je možno zapůjčit v rodinném domě ve vesnici na zálohu 100 Kč. Tak se manžel prošel dvojnásob. Cedule prý visela i na restauraci Myslivecká chata, kterou jsme v klidu přešli. Dcery zatím nacvičovaly polku a paso na krásné, loňským suchým listím vystlané lesní cestě. Z toho je vidět, že výlet je zdaleka nezmohl a může ho absolvovat, pln síly ještě v podvečer, každý.
Lehce jsme ještě vystoupali 80 kovových a 12 dřevěných schodů uvnitř rozhledny a vyšlapali tak do výšky 18 metrů na vyhlídkový ochoz, který je pod střechou, kulatý a celý prosklený. Bylo tady příšerné vedro ale dala se otevírat jednotlivá okna, z kterých byl překrásný výhled do celého kraje, to znamená na podstatnou část Českého ráje. Je odtud vidět i na špičku Ještědu a dobře jsou vidět jak Lužické hory tak Krkonoše. Rozhodně nepřehlédnete Trosky, Kozákov a Černou studnici. Rozhlednu slavnostně otevřel Klub českých turistů z Turnova roku 1894. Její dnešní podoba pochází ale až z roku 1936. Všechno jsme za jeden den stihli tak akorát než se pomalu začalo stmívat…. V duši nám rezonovalo vědomí, že Maloskalsko je opravdový ráj v srdci Českého ráje.
