Linderhof, zámek v srdci hor

0
452
Zámek je sice malý, ale velmi příjemný a útulný.


Nepolevující déšť zalévá Bavorsko. Míjíme Kufstein a Innsbruck, který nám téměř mizí v těžkých dešťových mracích. Strmá, klikatící se horská silnice spěchá ke Garmisch – Partenkirchenu, ze kterého nám však dovolí jen letmo zahlédnout zdejší světoznámé skokanské můstky. Spěcháme, abychom mohli ještě za denního světla navštívit místo, které je nesmazatelně spojeno se jménem a životem Ludvíka II. Bavorského. Romantický zámeček Linderhof se nachází jen pár kilometrů od Garmisch-Partenkirchenu v údolí sevřeném okolními kopci. I zámecký park se šplhá po okolních svazích a trochu rovného prostoru lze nalézt jen před samotnou zámeckou budovou. Dostává se nám privilegia vstoupit jako poslední návštěvníci tohoto dne do prostor, kde bavorský panovník často pobýval.

{{reklama()}}

Pohádka jménem Linderhof

Zámecké místnosti svou zdobností a bohatostí výzdoby snad ještě převyšují zámek Herrenchiemsee. Možná je to jen dojem, způsobený malými rozměry tohoto romantického zámečku, ale člověku to tu všechno připadá tak zvláštně domácké. Jako bychom se zde setkávali se starými známými. Vládne tu duch Ludvíka II, stavba nese rukopis i nám již známého architekta Georga Dollmana. Myšlenka na vybudování jediného zámečku, který Ludvík kompletně dobudoval, vzklíčila v jeho hlavě během Mezinárodní výstavy v Paříži v roce 1867. Základní kámen byl položen v roce 1870 a po dokončení roku 1878, se sídlo stalo neoblíbenější Ludvíkovou rezidencí. Je zde patrná silná inspirace rokokovým stylem ve stylu bourbonských králů a obliba francouzských panovníků Ludvíka, XIV. XV. A XVI., což dokládají jejich četné podobizny v místnostech zámku.


Nechybí tu ani porcelánové sošky oblíbeného královského ptáka – páva, ani bohatě zdobený psací stůl a dva krby z Bardaglijského mramoru. Panovníkova ložnice je i zde koncipována jako přirozené centrum celé budovy a nechybí ani oválná jídelna v oblíbené červené barvě. V souvislosti s ní je dobré zmínit se o jedné zajímavosti. Je jí samoobslužný jídelní stůl, který je možno ho spouštět do přízemí, kde sídlila kuchyně a kde byly připravovány pokrmy pro panstvo. Nechybí tu pochopitelně ani zrcadlový sál, byť přizpůsobený poněkud skromnějším rozměrům zdejšího zámečku.

Večer v zámeckém parku

Jednopatrová budova zasazená do zámeckého parku, jakoby vystupovala z minulosti. Jakoby v přicházejícím večeru prozařovala atmosféru svou přítomností a evokovala atmosféru minulých časů. V houstnoucím šeru stoupáme do stráně za zámečkem, zatímco se park za našimi zády propadá do šera. Na nás však čeká ještě jedno setkání. Setkání s umělou jeskyní – grottou, s osobou Ludvíka Bavorského i s géniem známého rakouského skladatele – Richarda Wágnera – jehož hudbu panovník nade vše miloval.


Park zaujímá prostor 198 akrů a setkáme se tu s umělým vodopádem a fontánou na severním svahu, zatímco na svahu jižním čeká kruhový chrám se sochou Venuše a Maurský kiosek. Dominantou celého areálu je ale již zmiňovaná Venušina jeskyně, ve které trávil majitel zámku dlouhé hodiny poslechem wágnerovských skladeb, doprovázených šuměním umělého vodopádu dopadajícího na vodní hladinu, kterou neustále čeřil podvodní stroj. Uvědomíme-li si, že celá stavba je vybudována z betonu a železných traverz, lze si jen těžko vytvořit iluzi přírodního výtvoru, a i proto musíme zapochybovat o zdravé mysli panovníka, který byl tímto prostředím fascinován. Inu, pro nás snad zajímavost, pro něho malý ráj!

Rozloučení se zámkem Linderhof

Cestičkami už téměř ponořených do šera, se vracíme k parkovišti a míříme dál. Za námi v úzkém údolí zůstává romantické místo, které jakoby nasávalo svůj půvab z okolní přírody. Snad i proto sem Ludvík tak rád zajížděl a nacházel úlevu ve své nemoci.


Nepolevující déšť zalévá Bavorsko. Míjíme Kufstein a Innsbruck, který nám téměř mizí v těžkých dešťových mracích. Strmá, klikatící se horská silnice spěchá ke Garmisch – Partenkirchenu, ze kterého nám však dovolí jen letmo zahlédnout zdejší světoznámé skokanské můstky. Spěcháme, abychom mohli ještě za denního světla navštívit místo, které je nesmazatelně spojeno se jménem a životem Ludvíka II. Bavorského. Romantický zámeček Linderhof se nachází jen pár kilometrů od Garmisch-Partenkirchenu v údolí sevřeném okolními kopci. I zámecký park se šplhá po okolních svazích a trochu rovného prostoru lze nalézt jen před samotnou zámeckou budovou. Dostává se nám privilegia vstoupit jako poslední návštěvníci tohoto dne do prostor, kde bavorský panovník často pobýval.

{{reklama()}}

Pohádka jménem Linderhof

Zámecké místnosti svou zdobností a bohatostí výzdoby snad ještě převyšují zámek Herrenchiemsee. Možná je to jen dojem, způsobený malými rozměry tohoto romantického zámečku, ale člověku to tu všechno připadá tak zvláštně domácké. Jako bychom se zde setkávali se starými známými. Vládne tu duch Ludvíka II, stavba nese rukopis i nám již známého architekta Georga Dollmana. Myšlenka na vybudování jediného zámečku, který Ludvík kompletně dobudoval, vzklíčila v jeho hlavě během Mezinárodní výstavy v Paříži v roce 1867. Základní kámen byl položen v roce 1870 a po dokončení roku 1878, se sídlo stalo neoblíbenější Ludvíkovou rezidencí. Je zde patrná silná inspirace rokokovým stylem ve stylu bourbonských králů a obliba francouzských panovníků Ludvíka, XIV. XV. A XVI., což dokládají jejich četné podobizny v místnostech zámku.


Nechybí tu ani porcelánové sošky oblíbeného královského ptáka – páva, ani bohatě zdobený psací stůl a dva krby z Bardaglijského mramoru. Panovníkova ložnice je i zde koncipována jako přirozené centrum celé budovy a nechybí ani oválná jídelna v oblíbené červené barvě. V souvislosti s ní je dobré zmínit se o jedné zajímavosti. Je jí samoobslužný jídelní stůl, který je možno ho spouštět do přízemí, kde sídlila kuchyně a kde byly připravovány pokrmy pro panstvo. Nechybí tu pochopitelně ani zrcadlový sál, byť přizpůsobený poněkud skromnějším rozměrům zdejšího zámečku.

Večer v zámeckém parku

Jednopatrová budova zasazená do zámeckého parku, jakoby vystupovala z minulosti. Jakoby v přicházejícím večeru prozařovala atmosféru svou přítomností a evokovala atmosféru minulých časů. V houstnoucím šeru stoupáme do stráně za zámečkem, zatímco se park za našimi zády propadá do šera. Na nás však čeká ještě jedno setkání. Setkání s umělou jeskyní – grottou, s osobou Ludvíka Bavorského i s géniem známého rakouského skladatele – Richarda Wágnera – jehož hudbu panovník nade vše miloval.


Park zaujímá prostor 198 akrů a setkáme se tu s umělým vodopádem a fontánou na severním svahu, zatímco na svahu jižním čeká kruhový chrám se sochou Venuše a Maurský kiosek. Dominantou celého areálu je ale již zmiňovaná Venušina jeskyně, ve které trávil majitel zámku dlouhé hodiny poslechem wágnerovských skladeb, doprovázených šuměním umělého vodopádu dopadajícího na vodní hladinu, kterou neustále čeřil podvodní stroj. Uvědomíme-li si, že celá stavba je vybudována z betonu a železných traverz, lze si jen těžko vytvořit iluzi přírodního výtvoru, a i proto musíme zapochybovat o zdravé mysli panovníka, který byl tímto prostředím fascinován. Inu, pro nás snad zajímavost, pro něho malý ráj!

Rozloučení se zámkem Linderhof

Cestičkami už téměř ponořených do šera, se vracíme k parkovišti a míříme dál. Za námi v úzkém údolí zůstává romantické místo, které jakoby nasávalo svůj půvab z okolní přírody. Snad i proto sem Ludvík tak rád zajížděl a nacházel úlevu ve své nemoci.