Když ve Versailles tančí koně

Udělejte si výlet do Paříže tak, aby vám zbyl ještě dostatek času na návštěvu Versailles. Je to koneckonců po Paříži druhé nejnavštěvovanější místo Francie a navíc, kde jinde ve světě najdete jezdce na koních označované za umělce a jejich seskupení pak za jedinečný taneční soubor?

Král Slunce a jeho pýcha

Název Versailles většinou všichni známe. Máme jej spojený s Králem Slunce, tedy Ludvíkem XIV., jehož byl zámek i přilehlé zahrady velikou chloubou. Rezidence, vybudovaná z původního loveckého zámečku, se stala symbolem jeho vlády i absolutistické moci. Zámecké zahrady, které jsou uspořádané do pravidelných obrazců, jsou potom místem klidu a relaxace. A přestože o novodobé historii nemám v plánu psát, je třeba zmínit, že po první světové válce zde probíhala mírová jednání s Německem a dne 28. 6. 1919 byl v Zrcadlovém sále podepsán Versailleský mír, jímž byla ukončena 1. světová válka. Tolik to podstatné, co nesmíme opomenout – nyní se však vraťme zpět k osobě Ludvíka XIV.

Koně byly jednou z vášní Krále Slunce. Když se zámek ve Versailles stal hlavním sídlem francouzských vládců, nechal zde postavit budovy, kde mohl ustájit svých 600 koní. Vznikly koňské paláce – Velká a Malá stáj. Velká stáj své jméno získala nikoli kvůli rozlehlosti, ale kvůli přítomnosti hlavního štolby – ten měl na starosti bezchybný výcvik koní pro krále. Vzdělávali se zde ti nejlepší jezdci a pořádaly se honosné hostiny. Prosperita, moc a luxus. A pro Ludvíka splněný sen. Žádná sláva ale není věčná – v roce 1751 bylo místo poničeno požárem a od té doby už jen chátralo. O nápravu se ještě pokusil Napoleon I., avšak bezúspěšně. Že by konec příběhu?

Založení Akademie jezdeckého umění

Kopyta lusitánského koně dopadají v pravidelných intervalech na zem a odhazují kousky povrchu stranou. Silný krk, dlouhá hříva, jiskra v oku a silné zadní nohy, s perfektním odrazem. Elegance, kmih a krása. Otěže jsou pevně napjaté a v rukou je třímá sotva 30letá žena sedící v sedle jako přikovaná. Skvělý a bezchybný sed. Kolem pracuje dalších šest jezdců na koních a je to jednoduše radost pohledět. Krásný sál, kterým se rozléhají pokyny hlavního cvičitele, jen občas přerušené vysvětlením z reproduktorů, co jsou prováděné cviky zač.

Psal se rok 2003 a na scéně se objevil jistý mistr Barnabáš, který zde založil versailleskou Akademii jezdeckého umění (Academie du spectacle équestre). Ta sice není tak známá jako škola Vídeňská, ale i tak je vysoce ceněná. Hlavním kladem je náhled na žáky jako na opravdové umělce. Neučí se totiž jen jezdit, ale také tančit, zpívat a šermovat. Jezdectví je zde považováno za druh tance a jejich seskupení za taneční soubor – jediný svého druhu na světě. Výcvik je zde velmi náročný a žáci procházejí pečlivým výběrem. Musí být starší 22 let, mít zájem vzdělávat a rozvíjet se ve všech disciplínách a v neposlední řadě – už v den svého nástupu musí být pokročilými drezúrními jezdci. Za své výkony pak i dostávají dohodnutou odměnu, přičemž výcvik mají zdarma. Dnes jich tam jezdí asi 11, z toho převážná většina žen.

Pro nás návštěvníky je zajímavá především možnost, se na hodiny jezdectví podívat. Většinu koní tvoří lusitáni barvy cremello, dovezení z Portugalska. Šest dní v týdnu se zde odehrává neobvyklé představení – můžete se na ranní práci koní podívat (za poplatek) a jezdce sledovat i v zrcadlech, jimiž je sál vybaven. Prostor náhle přeřízne zaržání a zadupání koně. Jeden složitý cvik střídá druhý. Na pořad dne ještě přijde šermování, případně prohlídka stájí. A perlička na závěr – několikrát do roka akademie připravuje různá vystoupení – nazdobení koně, barokní kostýmy, hudba a neskutečné jezdecké umění. Zážitek. Pokud vás tedy koně lákají, nenechte si to ujít. Zbytek dne pak můžete strávit v zahradách, procházka je na několik hodin. Navíc když budete mít štěstí, potkáte čtyřnohé krasavce i tam – koně tam chodí na vyjížďky. A tip závěrem: Lístky na ranní představení můžete koupit i rezervovat na internetu a na místo je pak lepší se dostavit v dostatečném předstihu.