Jáchym Malátek O nepostradatelnosti korektního výběru informací dnes už pochybuje málokdo. Informací je tolik, že náhodní či neopatrní hledači lehce ztratí cestu prošláplou těžkou botou užitečnosti v hustých větvích slov temného lesa bílých stránek. A zejména těm, kteří v informačním pralese zabloudili ve snaze vyhnout se podobné ztrátě orientace v prostoru okolního prostředí, je určen tento miniseriál. Jeho hlavním tématem je GPS a hlavním cílem jednoduše podat něco tak nejednoduchého, čím GPS bezesporu je. (Pokusím se vyhnout technickým detailům týkajících se technologie GPS ze strany provozovatele a zaměřím se na základní informace pro uživatele a to zejména cestovatelských GPS, tedy tzv. „outdoorových ruček“).
Vysvětlení pojmu GPS může začít opravdu jednoduše, a to rozborem zkratky GPS. Přeložíme-li anglický termín Global Positioning System do češtiny, získáme nejen vžitý tuzemský název Globální polohový systém, ale i dobrý pocit z toho, jak nám jde práce od ruky, neboť jsme zrovna začali a už máme rozepsanou jednu zkratku ve dvou jazycích. Pojďme ji teď pořádně rozmontovat a ona nám prozradí co v sobě schovává. Ať je to co je to, je to globální – pracuje to v celoplanetárním měřítku, je to polohové – týká se to polohy a je to systém – skládá se to z více částí navzájem propojených. GPS je tedy komplexní zařízení, které nám pomáhá zjistit polohu kdekoliv na Zemi. Jinými slovy, vlastníme-li jednu ze součástí onoho zařízení – přijímač GPS, máme v rukou nástroj, který je s pomocí zbytku systému schopen prozradit zeměpisnou šířku a délku antény přístroje.
Může se zdát, že toho humbuku kolem dvou čísel na displeji energii žroucí krabičky, která pořád ještě nestojí stovku, je trochu moc, a že taková informace se hodí geografům, nebo alespoň těm, pro které je pojem zeměpisná délka více než označení pro trvání nudné hodiny zeměpisu. Probudit z takového snu nás může třeba dnes poměrně časté spojení „GPS navigace“. Slůvkem navigace se naznačuje, že nejde už jen o otázku „kde?“, ale můžeme se systému ptát „kam?“, „kudy?“ nebo „jak?“. Místo dvou čísel pak displeji GPS přijímače zobrazuje například směr a vzdálenost k nejbližší čerpací stanici (všech možných hmot), mapu s vyznačenou trasou mezi bodem kde jsme a kam máme namířeno nebo nás displej nemusí zajímat vůbec a můžeme se spoléhat pouze na hlasové sdělení typu: „Po 200 metrech zatoč doprava do ulice Taddy Tudyho. Přístroje GPS totiž porovnáním změřené polohy v reálném čase zjistí několik veličin, které v kombinaci s digitální mapou v paměti přijímače přináší uživateli nejednu užitečnou informaci. Máme tak v rukou jakousi interaktivní mapu, po které se ona známá formule „Tady jste“ s šipkou pohybuje v závislosti na vašem přesunu krajinnou sférou, mapu, která na přání uživatele poskytuje informace o přesunech provedených, prováděných či plánovaných. Charakter funkcí přístroje GPS je úzce spjatý s účelem jeho použití a bude o něm řeč v druhém díle seriálu.
Zatím byla řeč pouze o jedné části Globálního polohového systému a to té na straně uživatele. O zbytek systému se běžný uživatel nemusí starat a může být rád, neboť péče o bezproblémový běh GPS na straně provozovatele přijde ročně na více než 15 miliard amerických dolarů. Pro ty do své peněženky sahá ministerstvo obrany a dopravy Spojených Států Amerických.
K tomu abychom obdrželi informaci o naší aktuální poloze se stará tzv. kosmický segment systému. Celkem 24 družic (spolu se třemi záložními) krouží po 6 kružnicích vzájemně stočených o 60 stupňů ve výšce 20 200 km nad Zemí. Takovéto uspořádání drah spolu s rychlostí družic (12-13 tisíc kilometrů za hodinu) zaručuje z každého místa na zemi viditelnost na 4 satelity současně, což stačí i ke stanovení tzv. 3D polohy, tedy souřadnic i s nadmořskou výškou. 2D polohu zprostředkuje signál z alespoň tří družic současně. Je samozřejmé, že čím více satelitů, tím bude zjištěná poloha přesnější.
S technickými parametry GPS se tu nehodlám moc roztahovat, jen uvedu na pravou míru své rčení, že polohu s GPS získáme na libovolném místě planety Země pokud máme příjem alespoň ze 3 satelitů. Je na místě dodat, že signál družic GPS je velmi slabý a jeho příjem je citlivý na překážky. Stačí schovat přijímač do kapsy a nic vám nepoví. Nejde o to, ze nevidíte na display, ale o to, že GPS přijímač nevidí na družice. O příjmu signálu v místnosti nebo tunelu nemůže být vůbec řeč a není nepravděpodobné, že o signál přijde přijímač GPS třeba i v hustém lese nebo ve městě s výškovými budovami. Sílu signálu může zeslabit i zatažená obloha a pod vodu se informace z družice v podstatě nedostane. Existují dva způsoby řešení: neschovávat GPS přijímač obloze nebo si pořídit externí anténu.
V prvním díle jsem trochu rozvedl větu: „GPS vám řekne, kde jste“ a druhé pokračování si bude všímat různých druhů přijímačů GPS s podrobnějším popisem vybrané ruční GPS pro cestovatele.
