Cestovatelský portál – rady a tipy na cestu
Přenášíme se o více něž třicet let zpátky, na konec
sedmdesátých let minulého století. Svět byl rozdělen takzvanou železnou
oponou na kapitalistický Západ a socialistický Východ. Navzdory všemu, co
tato doba přinášela, lidé v tehdejší ČSSR rádi cestovali.
Stojíme ve svých žlutých plastikových pláštěnkách u zábradlí
terasy, obklopeni běsnícím vodním živlem. V mysli se mi vybavuje
písnička „Na břehu Niagary“, kterou jsem zpíval jako náctiletý tremp.
Tenkrát, před mnoha lety, jsem snil o tom, že se sem jednou podívám a
představoval jsem si, jak asi vodopády vypadají. Nyní je mám přímo před
očima a do sytosti si vychutnávám pocit, že se můj klukovský sen právě
naplnil.
Monte Gordo je nejvýchodněji položené portugalské letovisko na břehu
Atlantického oceánu. Jsou zde jednak moderní hotely a penziony, které
lemují pláž s jemným pískem, ale v centru nalezneme také
bezvadně udržované staré kamenné domy.
Velmi rychle se setmělo. Průvodce říká, že je to ta správná doba na
lov aligátorů! Myslíme si, že je to jen žert k našemu pobavení, ale
když zvedá ze dna lodě elektrickou svítilnu, vidíme, že to myslí
vážně.
Projíždíme podél pobřeží Costa de Luz. Míjíme stovky štíhlých
bílých stožárů větrných elektráren, pak silniční závodní okruh
u města Jerez a od jihu se blížíme k cíli naší cesty, do perly
jižního Španělska, do Sevilli.
Most stavěla stejná firma, jako slavný most Golden Gate Bridge v San
Franciscu. Však také zdejší most svého slavného předchůdce dost
připomíná. Z mostu pozorujeme sochu Krista, tyčící se na nevysokém
kopci nad řekou. Tato deset metrů vysoká socha muže s rozpaženýma
rukama je podobná proslulé soše v Rio de Janeiru.
Na pastvinách podél silnice se pasou početná stáda býků. Zdá se nám
neuvěřitelné, že je pro býčí zápasy potřeba takové množství
zvířat. Přijíždíme na pobřeží a na obzoru se již rýsují typické
obrysy Gibraltarské skály.
Míříme do pohoří Monchique. Projíždíme lesem korkových dubů. Na
každém stromě je barvou napsán letopočet. Je tak označen rok, kdy byla
naposledy oloupána ze stromu kůra. Ta se loupe vždy po deseti letech. Za tu
dobu kůra doroste do tloušťky několika centimetrů.