Po dvou kilometrech cesty nastává problém, který překvapuje
i místní. Celý den pršelo a přes cestu se valí proud vody. Nikdo se
to neodvažuje projet. Občas spadnou na cestu i nějaké kameny. Všichni
čučí na proud vody, my taky. Nevypadá to vůbec bezpečně.
Míříme na posvátnou horu Emei
Nasazujeme ostré tempo a předháníme ďábelskou rychlostí všechny
místní nosiče. I přes lehký náklad z nás po chvíli výstupu
leje jako z konve. Vlhko dělá svoje. Nezůstává na nás ani jedna nitka
suchá. Překvapuje nás, kolik málo lidí potkáváme. To nám pak vysvětluje
jeden Číňan: “China no foot, China on bus.“