Zobrazuji: 11 - 20 z 20 VÝSLEDKŮ

Me gusta Venezuela, me gustas tú (1.)

Po dlouhodobém přísném výběru vznikl konečně tým, ne vhodný, ale živý, tedy schopný expedice. Její cíle by se daly počítat na desítky. Jde však většinou jen o individuální, dílčí přání členů. Tomáš chce mimo jiné vidět kilovou žábu, GPS. Petr musí mimo jiné slézt něco, co má v názvu Pico, Martina jde mimo jiné po kytkách a já chci vidět, mimo jiné, kolibříka. Během 3 týdnů se plno cílů rozplynulo a mnohem více jich vzniklo právě jejich naplněním. Například potkat v savaně mravenečníka nebylo vysloveným přáním nikoho, ale ve skutečnosti jde o věc daleko reálnější než třeba magnet akce: Pico Bolivar bez lana a daleko zábavnější než být neustále unavován Tomášovou infantilní posedlostí koupit, ještě lépe směnit pravé indiánské pončo.

Od lidí v džungli po krokodýly ve městě

Hned z kraje bych měl zmínit proč právě Thajsko, Malajsie a Singapur. Jenže sám si na žádný konstruktivní důvod nevzpomínám. Nakonec to je to vůbec nejméně důležitý a pravděpodobně ještě daleko méně zajímavý. Vůbec bych tento článek bral dost s rezervou. Rozhodně není pro milovníky faktů, čísel, jmen a už vůbec ne pro Thajce…

Chlupáče

Všude okolo nás je příjemný podzim, ani vedro ani zima, stromy jak děti květin neví co už by na sebe oblékli, stojí tu a předhání se, stojí tu a jdou s dobou. Kromě říjnového dopoledni je všude kolem nás i Liptovský Mikuláš, z jehož obklíčení netrvá dlouho se vymanit. Jedeme zadem sadem SADem do Jalovce. Jsme dva a doufáme, že brzy budeme pouze tři. Zní to jako blbost nebo jako slib státu dvou pokrokových zamilovaných Číňanů, ale vím o čem mluvím. Tři dny ve třech: Martina, Roháče a já.

Dejte sem naše prachy

Zase něco málo z projevů amaterismu, který dokáže udělat z obyčejného vlakového přestupu peprné dobrodružství. S teoretickou znalostí o povinnosti odolávat veškerým nabídkám služeb od podnikatelů bez vlastního statického úřadu, razítka a kasy jsme se přesouvali na jihovýchod. V praxi jsme si poučku osvojili v Budapešti, ani podivnej vlakovej prodavač jídla na nás v nočních hodinách v Lökösháze nevydělal ani florint a to už si člověk myslí, že má ve tváři vyryto: odolávám i Tebe zvládnu. Jenže jsme se pletli a o tom je tento příběh.

Na nejvyšší sopku v Evropě

Na Sicílii jsem jel bez jakýchkoliv vědomostí o cestě na vrchol Etny. Před pár lety jsem četl něco o výstupu v knize Dopisy z moře od Petra Zemana, jenže jediné co jsem si zapamatoval byla možnost přespání ve staré observatoři. Cílem cesty proto nebylo stanoveno dobytí vrcholu, ale nenáročný výstup, čím výš, tím líp…

Malbork

Zbyde-li volný víkend někomu, jehož alespoň jeden z rodičů pracuje u dráhy, neměl by zůstávat doma. Svou
cestovatelskou filozofii zde nebudu dále rozvíjet, podělím se o zážitky z jedné takové soboty a neděle na
konci ledna, kdy jsme se s přítelkyní rozhodli okouknout údajně nejrozlehlejší středověký hrad v Evropě –
polský Malbork, který leží asi 40 km jižně od Gdaňské zátoky na severu Polska. Vedlejším cílem zájezdu bylo
poznání Waršavy, obhlédnutí Polska, našeho soupeře v mezinárodních disciplínách s početným obecenstvem jako
je NATO nebo EU, všeobecně a samozřejmě prožití nějakého toho dobrodružství…