Výlet do hor

V rámci pobytu v kazašském městě Almaty, se vydáváme na
výlet do pohoří Ili Alatau, které je součástí velehor Tian Shan a které
se tyčí na jeho jižním okraji.

Medeu

Autobus projíždí po silnici vedoucí údolím řeky Malá Almatinka a
záhy dorazí na parkoviště vedle rychlobruslařského stadionu Medeu. Ten
leží v nadmořské výšce 1691 metrů a je nejvýše položeným
zimním stadionem na světě. Vystupujeme a vydáváme se na procházku podél
stadionu, který není zastřešen, takže vidíme na jeho betonovou plochu,
velkou sto krát padesátpět metrů, která je nyní bez ledu. Celý areál,
který je využíván nejen pro rychlobruslení, ale také pro bandy, plochou
dráhu na ledě a bruslení pro veřejnost, je nyní liduprázdný a čeká na
zahájení sezóny. Postupujeme údolím sevřeným strmými kopci porostlými
jehličnany a listnatými stromy s dozlatova zbarveným listím. Pochvíli
dojdeme k úpatí mohutné hráze přehrazující údolí, která má
chránit stadion a město před potenciální lavinou kamení a bahna. Ze svého
stanoviště nyní máme krásný výhled do údolí, v jehož středu se
vyjímá obrovský stadion. Posléze se vracíme k autobusu, který
s námi sjede k nedaleké stanici lanovky.

Shymbulak

Kabina se uzavírá a dává se do pohybu. Zatím co lanovka nehlučně
stoupá, my přes její okna pozorujeme krajinu pod sebou. Nejprve mineme
rychlobruslařskou arénu a poté se ocitneme nad přehradní hrází. Nyní se
nám naskýtá zvláštní pohled. Přehrada je totiž úplně prázdná a na
jejím dně roste tráva a stromy. Souběžně s linií lanovky vede
asfaltová silnice, vedoucí do lyžařského střediska Shymbulak, do kterého
záhy dorazíme. Ještě než přijedeme do stanice, projíždíme nad dlouhou
řadou apartmánových domů, poskytujících ubytování pro hosty areálu.
Poté co ve výšce 2260 metrů vystoupíme z lanovky, ocitáme se
v srdci ski areálu Shymbulak. Kolem nás stojí několik objektů, ve
kterých se nachází lyžařská škola, hotel, restaurace, ski servis a
bistro. Tento rekreační komplex, který působí upraveně a přívětivě,
však není cílem naší cesty. My nyní nastupujeme do další lanovky a ta
s námi stoupá přes pláně, na nichž se v sezóně nachází
sjezdovky, k další stanici. Ta leží ve výšce 2830 metrů a
nalézá se zde hotel a kiosek s občerstvením. Ani toto místo, však
není naším cílem. Nastupujeme zde do třetí lanovky a nad dalšími
sjezdovkami směřujeme k nejvyšší stanici, která leží
v Talgarském sedle, ve výšce 3200 metrů. Kromě stanice lanovky,
zde stojí dřevěný objekt, ve kterém je bar a také hotel. Před barem nás
čeká velké překvapení, neboť barman má na sobě mikinu s nápisem
Becherovka a také na stěně budovy je umístěna reklama na tento likér,
kterou bych zde vůbec nečekal. Také místní průvodkyně si pro nás
nachystala překvapení a rozdává nám koláč, který sama upekla a
k tomu od ní každý dostáváme ještě kelímek kazašského vína.
Postáváme nyní kolem pultu před barem, popíjíme víno, které zajídáme
koláčem a pozorujeme okolí. Máme štěstí, neboť v sedle panuje
pěkné počasí a tak můžeme sledovat sousední kopce. Jen kousek od nás je
to Shymbulak Pik vysoký 3450 metrů. Jižním směrem pak stojí skalní
stěna s vrcholy Čkalova, který je vysoký 3840 metrů a Athlete
Pik, jenž je vysoký 4068 metrů a je pokrytý sněhem. Mezi oběma
štíty se pak do sedla plazí úzký ledovec. Východním směrem zase leží
hluboké údolí, za nímž se táhne hřeben s mnoha zasněženými
vrcholy, včetně nejvyššího bodu pohoří Ili Alatau, 4990 metrů
vysokým Pik Talgar. Jen neradi se posléze loučíme s krásnými horami a
vracíme se z nejvýše položeného místa lyžařského střediska
Shymbulak, zpátky do údolí Almatinky.

Jurty

Pobyt v Almaty pokračuje návštěvou kazašské vesnice. Cestou se
nejprve zastavujeme na předměstí v nákupním středisku Magnum, abychom
si koupili občerstvení. Jen co vstoupíme dovnitř, jsme obklopeni řadami
vysokých regálů a nespočtem cenovek a reklamních nápisů. Procházím
uličkami mezi regály, vyhýbám se zákazníkům s vozíky a připadám
si jako v kterémkoli hypermarketu u nás. Poté co si u jednoho
z pultů koupím něco malého k snědku, opouštím tuto nákupní
džungli a vracím se k autobusu. Jízda pokračuje, autobus opouští
město a zakrátko přijíždí do vesnice, na jejímž okraji stojí
návštěvnické centrum, tvořené asi desítkou okrouhlých jurt. Zastavujeme
u brány, před kterou nás vítají vesničané a dva jezdci na koních.
Po přivítání vstupujeme do centra a míříme k jurtám, zhotoveným
z původních přírodních materiálů, jaké používali kazašští
nomádi. Poté, co nám dvě domorodé ženy předvedou tradiční postup
úpravy ovčí vlny, zouváme se a vstupujeme do jurty. Po úvodním přípitku
kumysem a pohoštění pečivem baursaky, se usazujeme na koberce nedaleko
vchodu. Na druhé straně jurty sedí skupina vesničanů oblečených do
původního nomádského oděvu a předvádí ukázky každodenních činností
kočovníků. Místní průvodkyně nám pak vše popisuje. Postupně se tak
dovídáme, jak rodina kočovníků žila, jaké měli její členové
povinnosti a jaké byly jejich zvyky. Poté se přemísťujeme na prostranství
mezi jurtami a domorodci nám předvádí své jezdecké umění. Začínají
jakousi přetahovanou, při které se dva muži sedící na koních drží za
ruce a snaží se toho druhého shodit na zem. Následuje tanec vstoje na
hřbetě koně a další kousky, dokazující, že to Kazaši s koňmi
umí. Na závěr se shromažďujeme v jedné z jurt, ve které se
nachází jídelna a následuje tradiční večeře, která celý program
ukončuje. Dnešním dnem se náš pobyt v Almaty uzavírá. Zítra již
opustíme Kazachstán, zemi nám tak vzdálenou, ale jak jsme se mohli během
pobytu zde přesvědčit, zemi krásnou, jejíž lidé žijí svými
každodenními radostmi a starostmi, podobně jako u nás.