Časně ráno přicházíme před hotel, kde na nás již čeká taxi, které
jsme si předem objednali. Nastupujeme a s řidičem si ještě
upřesňujeme, na jaké místo chceme v Bangkoku dopravit. Využíváme
toho, že hlavní město Thajska je od Pattaye vzdáleno jen asi stotřicet
kilometrů a vydáváme se tam na výlet. Zakrátko vyjíždíme
z letoviska a po dálnici míříme na sever. Mineme město Chon Buri,
které je střediskem stejnojmenné provincie a poté se stáčíme na západ,
směrem na Bangkok. Již mnoho kilometrů před metropolí, začíná provoz na
víceproudé silnici houstnout a když přijíždíme na předměstí, je již
dálnice úplně plná vozidel. Řidič sjíždí z autostrády a zastavuje
u nedaleké stanice rychlodráhy. Platíme předem dohodnutou sumu a
vystupujeme. Plni očekávání se pak vydáváme na celodenní prohlídku
hlavního města Thajska, ve kterém, včetně jeho okolí, žije kolem
patnácti milionů obyvatel.
Cesta do centra
Z předměstí Bang Na, kde se právě nacházíme, již budeme do
centra cestovat veřejnou hromadnou dopravou. Stoupáme po schodech do stanice
nadzemní dráhy Skytrain, která jezdí po estakádě, vedoucí vysoko nad
ulicemi města. Nejprve si u okénka rozměňujeme drobné a jdeme
k automatu na prodej jízdenek. Nějakou dobu nám trvá, nežli
pochopíme, jak přístroj funguje. Pochvíli již ale s jízdenkami
v ruce míříme k turniketům a pak na nástupiště. Zakrátko
přijíždí souprava podobná metru a my nastupujeme. V každé stanici
přibývá cestujících, až je vůz úplně plný. Mezi všemi lidmi ve
vagonu, jsme jediní Evropané. Přes prosklené dveře vidíme, že ulice jsou
plné nekonečných kolon aut. Během jízdy pozorně sledujeme stanice jimiž
projíždíme, abychom nezapomněli včas vysednout. Posléze přijíždíme do
stanice Asok, kde vystupujeme. Nejprve sestupujeme z estakády na ulici
Sukhumvit. Rázem je kolem nás množství spěchajících lidí. Prodíráme se
tím mumrajem k eskalátoru a sjíždíme do podzemního tunelu, který
nás přivádí na stanici metra Sukhumvit. U automatu na jízdenky si již
víme rady. Vhazujeme mince a z přístroje tentokrát vypadávají černé
plastové žetony, které slouží jako jízdenky. Turniket spolkne žeton a
propouští nás na nástupiště, které je plné lidí. Vzápětí
přijíždí souprava a otevírají se dveře v prosklené stěně,
oddělující peron od kolejiště a současně se také otevřou dveře do
vagonu. Jen co nastoupíme, dveře se zavírají a vyjíždíme. Souprava
nabírá rychlost a uhání tunelem, až to sviští. Jednotlivé stanice rychle
ubíhají. Tentokrát je však nemusíme sledovat, neboť jedeme až na konec
trasy. Za několik minut již přijíždíme do stanice Hualamphong, kde je
konečná. Opouštíme vůz, vystoupáme na povrch a ocitáme se na ulici Rama
IV., v samotném centru Bangkoku. Zhruba patnáct kilometrů dlouhou trasu
z předměstí Bang Na až sem, jsme zvládli městskou dopravou za zhruba
půlhodinku. Očividně jsme udělali dobře, že jsme se nenechali dovézt
taxíkem až sem, neboť tomu by to trvalo po přeplněných ulicích určitě
mnohem déle. Navíc bylo cestování hromadnou dopravou, docela zajímavým
zážitkem.
Svatyně Traimit
Od metra se vydáváme na prohlídku města. Nejprve procházíme kolem
rozlehlého staveniště, na kterém se pracuje na prodloužení trasy metra.
Pak přecházíme přes rušnou křižovatku a odbočujeme do uličky Tri Mit.
Po pár krocích již před sebou vidíme bělostnou mramorovou svatyni Traimit,
která je naším prvním cílem. Chrám má nádhernou pozlacenou střechu,
která se leskne ve slunečních paprscích. Půvabně vyhlížející
svatostánek je ozdoben pestrými vlaječkami upevněnými na dlouhých
šňůrách a také prapory, instalovanými na zábradlí vysokého schodiště.
Po zaplacení vstupného, stoupáme po schodech do svatyně. V prvních
dvou patrech se nachází muzeum. My však postupujeme až do třetího
podlaží a po mramorové dlažbě přicházíme ke vchodu. Zde si vyzouváme
boty a širokými dveřmi vstupujeme do svatostánku. Před námi se objeví
Zlatý Buddha se zkříženýma nohama, trůnící na mramorovém podstavci.
Plastika, vysoká asi tři metry, váží pět a půl tuny a je celá ze zlata.
Socha byla odlita ve třináctém století, v osmnáctém století pak byla
z bezpečnostních důvodů zamaskována silnou vrstvou sádry a potom
zapomenuta. Poté jí až v polovině dvacátého století náhodou
objevili dělníci, při rekonstrukci bangkockého přístavu. My teď stojíme
v okrouhlé síni a s úžasem sledujeme blyštivé odrazy, které na
lesklém povrchu vzácného díla, vytváří světlo pronikající zvenčí do
svatyně. Před sochou leží květinová výzdoba, sestávající
z nádherně vázaných kytic a z pestrých květinových věnců. Po
celém obvodu kaple stojí ještě několik menších soch a také dřevěné
schránky na milodary. Opouštíme kapli, scházíme zpět na nádvoří a
míříme do sousedního chrámu, ve kterém byl dříve Zlatý Buddha
umístěn. Před vchodem míjíme modlitební místo, u kterého se modlí
několik věřících. Zouváme se a vcházíme dovnitř. Interiér této kaple
je o poznání skromnější. Je zde umístěna pozlacená socha, před
kterou na červeném koberci sedí mnich a medituje. Ponecháváme muže ve
žlutém hábitu jeho modlitbám a vycházíme z kaple. Poté opouštíme
svatyni, která se může pyšnit údajně největší zlatou sochou Buddhy na
světě.
Jízda tuk tukem
Popocházíme po ulici Tri Mit a rozhlížíme se po nějakém tuk tuku.
Mezitím dojdeme na kruhové námětí, v jehož středu stojí impozantní
dřevěná brána. Ta je natřená červenou barvou a má střechu ozdobenou
čínskými draky. Není se co divit, neboť se nacházíme na okraji čínské
čtvrti. Konečně se k nám blíží volný tuk tuk, zamávám na něj a
ten zastaví. Říkám řidiči, že se potřebujeme dostat k řece Chao
Phraya do míst, kde se spojuje s kanálem Rop Krung a ukazuji mu to místo
na mapě. Muž chvíli přemýšlí a pak přitaká, jako že ví kam chceme
odvézt. Nasedáme tedy na lavici v zadní části otevřené
mototříkolky a tuk tuk vjíždí do čínské čtvrti. Úzké uličky jsou
plné skútrů, aut a lidí a po obou stranách jsou lemovány různými
dílnami a obchody. Řemeslníci pak většinou pracují na chodníku a kolem
sebe mají rozloženy všelijaké součástky a nářadí. Na některých
místech jsou uličky tak zaplněné lidmi, že má řidič co dělat, aby
s tuk tukem projel. Všude kolem je shon a hluk a vzduch je plný
výfukových zplodin. Když už nějakou dobu kličkujeme spletitými uličkami
sem a tam, řidič zastaví a žádá mě, abych mu půjčil mapu. Je zřejmé,
že neví jak dál. Nechává si znovu ukázat na mapě místo, kam chceme
zavést, chvíli mapu studuje a pak znovu vyjíždí. Záhy nato tuk tuk
opouští úzké uličky a vjíždí na široký bulvár Chakra Phed. Zde
tříkolka nabírá rychlost a cesta pěkně ubíhá. Za několik minut pak již
zastavujeme u mostu přes kanál Rop Krung. Přes potíže
s orientací během cesty, nás nakonec řidič dopravuje přesně na
místo, kam jsme chtěli. Platíme jízdné a míříme k řece. Ihned
k nám přistupuje muž a nabízí nám zprostředkovat plavbu po
kanálech. To odmítáme, protože chceme nejprve navštívit svatyni na druhém
břehu řeky. Pochvíli již přicházíme k zastřešenému molu,
u kterého kotví přívoz. U ženy, sedící za odřeným stolkem,
platíme jízdné a vstupujeme na plavidlo. Řeka Chao Phraya je zde široká
jen asi dvěstěpadesát metrů, takže za chvíli již vystupujeme na pravém
břehu.
Svatyně Kanlayanamit
Naším cílem je svatyně Wat Kanlayanamit, z první čtvrtiny
devatenáctého století, rozkládající se nedaleko od břehu. Z mola se
vydáváme přes volné prostranství, nesoucí známky toho, že zde byly
nedávno zbourány nějaké objekty. Vlevo od nás vidíme řadu tradičních
dřevěných domů, před nimiž si hraje skupinka dětí. Vydáváme se
napříč prostranstvím, záhy přicházíme k bráně a vstupujeme do
areálu svatyně. Nejprve procházíme kolem kamenné stúpy a pak míříme ke
zvonici. Stoupáme po schodech k bílé dvoustupňové stavbě v jejíž
spodní části je zavěšen ohromný zvon, který je největším bronzovým
zvonem v Thajsku. Z vyvýšené zvonice dobře vidíme na další
budovy, které jsou součástí chrámu. Na halu vysvěcení, na buddhistickou
školu a na hlavní svatyni, do které se nyní přemísťujeme. Cestou míjíme
skupinu mladých mnichů, kteří uklízí chrámové nádvoří. Před samotnou
svatyní se nachází rozlehlá hala se sochami a schránkami na milodary. Kolem
keramických nádob s pískem, v němž jsou zapíchnuty doutnající
vonné tyčinky, procházíme do chrámu. Celý jeho obrovský vnitřní prostor
vyplňuje patnáct metrů vysoká a dvanáct metrů široká pozlacená socha
Buddhy, sedící na podstavci. Kolem je spousta květin a další schránky na
dary. Stojíme před podstavcem a v porovnání s ohromnou sochou si
připadáme poněkud nicotní. Po krátkém rozjímání opouštíme
pozoruhodnou svatyni, v níž se mísí čínský a thajský styl a
vracíme se zpátky k přívozu. Chrám Wat Kanlayanamit, sice leží
stranou hlavních turistických tras a netěší se velkému zájmu turistů, za
to jsme však při jeho návštěvě mohli poznat i odlehlejší místa
Bangkoku.
