Výlet do Bangkoku

    0
    126
    Thajsko, Bangkok, rychlodráha Skytrain

    Časně ráno přicházíme před hotel, kde na nás již čeká taxi, které
    jsme si předem objednali. Nastupujeme a s řidičem si ještě
    upřesňujeme, na jaké místo chceme v Bangkoku dopravit. Využíváme
    toho, že hlavní město Thajska je od Pattaye vzdáleno jen asi stotřicet
    kilometrů a vydáváme se tam na výlet. Zakrátko vyjíždíme
    z letoviska a po dálnici míříme na sever. Mineme město Chon Buri,
    které je střediskem stejnojmenné provincie a poté se stáčíme na západ,
    směrem na Bangkok. Již mnoho kilometrů před metropolí, začíná provoz na
    víceproudé silnici houstnout a když přijíždíme na předměstí, je již
    dálnice úplně plná vozidel. Řidič sjíždí z autostrády a zastavuje
    u nedaleké stanice rychlodráhy. Platíme předem dohodnutou sumu a
    vystupujeme. Plni očekávání se pak vydáváme na celodenní prohlídku
    hlavního města Thajska, ve kterém, včetně jeho okolí, žije kolem
    patnácti milionů obyvatel.

    Cesta do centra


    Z předměstí Bang Na, kde se právě nacházíme, již budeme do
    centra cestovat veřejnou hromadnou dopravou. Stoupáme po schodech do stanice
    nadzemní dráhy Skytrain, která jezdí po estakádě, vedoucí vysoko nad
    ulicemi města. Nejprve si u okénka rozměňujeme drobné a jdeme
    k automatu na prodej jízdenek. Nějakou dobu nám trvá, nežli
    pochopíme, jak přístroj funguje. Pochvíli již ale s jízdenkami
    v ruce míříme k turniketům a pak na nástupiště. Zakrátko
    přijíždí souprava podobná metru a my nastupujeme. V každé stanici
    přibývá cestujících, až je vůz úplně plný. Mezi všemi lidmi ve
    vagonu, jsme jediní Evropané. Přes prosklené dveře vidíme, že ulice jsou
    plné nekonečných kolon aut. Během jízdy pozorně sledujeme stanice jimiž
    projíždíme, abychom nezapomněli včas vysednout. Posléze přijíždíme do
    stanice Asok, kde vystupujeme. Nejprve sestupujeme z estakády na ulici
    Sukhumvit. Rázem je kolem nás množství spěchajících lidí. Prodíráme se
    tím mumrajem k eskalátoru a sjíždíme do podzemního tunelu, který
    nás přivádí na stanici metra Sukhumvit. U automatu na jízdenky si již
    víme rady. Vhazujeme mince a z přístroje tentokrát vypadávají černé
    plastové žetony, které slouží jako jízdenky. Turniket spolkne žeton a
    propouští nás na nástupiště, které je plné lidí. Vzápětí
    přijíždí souprava a otevírají se dveře v prosklené stěně,
    oddělující peron od kolejiště a současně se také otevřou dveře do
    vagonu. Jen co nastoupíme, dveře se zavírají a vyjíždíme. Souprava
    nabírá rychlost a uhání tunelem, až to sviští. Jednotlivé stanice rychle
    ubíhají. Tentokrát je však nemusíme sledovat, neboť jedeme až na konec
    trasy. Za několik minut již přijíždíme do stanice Hualamphong, kde je
    konečná. Opouštíme vůz, vystoupáme na povrch a ocitáme se na ulici Rama
    IV., v samotném centru Bangkoku. Zhruba patnáct kilometrů dlouhou trasu
    z předměstí Bang Na až sem, jsme zvládli městskou dopravou za zhruba
    půlhodinku. Očividně jsme udělali dobře, že jsme se nenechali dovézt
    taxíkem až sem, neboť tomu by to trvalo po přeplněných ulicích určitě
    mnohem déle. Navíc bylo cestování hromadnou dopravou, docela zajímavým
    zážitkem.

    Svatyně Traimit


    Od metra se vydáváme na prohlídku města. Nejprve procházíme kolem
    rozlehlého staveniště, na kterém se pracuje na prodloužení trasy metra.
    Pak přecházíme přes rušnou křižovatku a odbočujeme do uličky Tri Mit.
    Po pár krocích již před sebou vidíme bělostnou mramorovou svatyni Traimit,
    která je naším prvním cílem. Chrám má nádhernou pozlacenou střechu,
    která se leskne ve slunečních paprscích. Půvabně vyhlížející
    svatostánek je ozdoben pestrými vlaječkami upevněnými na dlouhých
    šňůrách a také prapory, instalovanými na zábradlí vysokého schodiště.
    Po zaplacení vstupného, stoupáme po schodech do svatyně. V prvních
    dvou patrech se nachází muzeum. My však postupujeme až do třetího
    podlaží a po mramorové dlažbě přicházíme ke vchodu. Zde si vyzouváme
    boty a širokými dveřmi vstupujeme do svatostánku. Před námi se objeví
    Zlatý Buddha se zkříženýma nohama, trůnící na mramorovém podstavci.
    Plastika, vysoká asi tři metry, váží pět a půl tuny a je celá ze zlata.
    Socha byla odlita ve třináctém století, v osmnáctém století pak byla
    z bezpečnostních důvodů zamaskována silnou vrstvou sádry a potom
    zapomenuta. Poté jí až v polovině dvacátého století náhodou
    objevili dělníci, při rekonstrukci bangkockého přístavu. My teď stojíme
    v okrouhlé síni a s úžasem sledujeme blyštivé odrazy, které na
    lesklém povrchu vzácného díla, vytváří světlo pronikající zvenčí do
    svatyně. Před sochou leží květinová výzdoba, sestávající
    z nádherně vázaných kytic a z pestrých květinových věnců. Po
    celém obvodu kaple stojí ještě několik menších soch a také dřevěné
    schránky na milodary. Opouštíme kapli, scházíme zpět na nádvoří a
    míříme do sousedního chrámu, ve kterém byl dříve Zlatý Buddha
    umístěn. Před vchodem míjíme modlitební místo, u kterého se modlí
    několik věřících. Zouváme se a vcházíme dovnitř. Interiér této kaple
    je o poznání skromnější. Je zde umístěna pozlacená socha, před
    kterou na červeném koberci sedí mnich a medituje. Ponecháváme muže ve
    žlutém hábitu jeho modlitbám a vycházíme z kaple. Poté opouštíme
    svatyni, která se může pyšnit údajně největší zlatou sochou Buddhy na
    světě.

    Jízda tuk tukem


    Popocházíme po ulici Tri Mit a rozhlížíme se po nějakém tuk tuku.
    Mezitím dojdeme na kruhové námětí, v jehož středu stojí impozantní
    dřevěná brána. Ta je natřená červenou barvou a má střechu ozdobenou
    čínskými draky. Není se co divit, neboť se nacházíme na okraji čínské
    čtvrti. Konečně se k nám blíží volný tuk tuk, zamávám na něj a
    ten zastaví. Říkám řidiči, že se potřebujeme dostat k řece Chao
    Phraya do míst, kde se spojuje s kanálem Rop Krung a ukazuji mu to místo
    na mapě. Muž chvíli přemýšlí a pak přitaká, jako že ví kam chceme
    odvézt. Nasedáme tedy na lavici v zadní části otevřené
    mototříkolky a tuk tuk vjíždí do čínské čtvrti. Úzké uličky jsou
    plné skútrů, aut a lidí a po obou stranách jsou lemovány různými
    dílnami a obchody. Řemeslníci pak většinou pracují na chodníku a kolem
    sebe mají rozloženy všelijaké součástky a nářadí. Na některých
    místech jsou uličky tak zaplněné lidmi, že má řidič co dělat, aby
    s tuk tukem projel. Všude kolem je shon a hluk a vzduch je plný
    výfukových zplodin. Když už nějakou dobu kličkujeme spletitými uličkami
    sem a tam, řidič zastaví a žádá mě, abych mu půjčil mapu. Je zřejmé,
    že neví jak dál. Nechává si znovu ukázat na mapě místo, kam chceme
    zavést, chvíli mapu studuje a pak znovu vyjíždí. Záhy nato tuk tuk
    opouští úzké uličky a vjíždí na široký bulvár Chakra Phed. Zde
    tříkolka nabírá rychlost a cesta pěkně ubíhá. Za několik minut pak již
    zastavujeme u mostu přes kanál Rop Krung. Přes potíže
    s orientací během cesty, nás nakonec řidič dopravuje přesně na
    místo, kam jsme chtěli. Platíme jízdné a míříme k řece. Ihned
    k nám přistupuje muž a nabízí nám zprostředkovat plavbu po
    kanálech. To odmítáme, protože chceme nejprve navštívit svatyni na druhém
    břehu řeky. Pochvíli již přicházíme k zastřešenému molu,
    u kterého kotví přívoz. U ženy, sedící za odřeným stolkem,
    platíme jízdné a vstupujeme na plavidlo. Řeka Chao Phraya je zde široká
    jen asi dvěstěpadesát metrů, takže za chvíli již vystupujeme na pravém
    břehu.

    Svatyně Kanlayanamit


    Naším cílem je svatyně Wat Kanlayanamit, z první čtvrtiny
    devatenáctého století, rozkládající se nedaleko od břehu. Z mola se
    vydáváme přes volné prostranství, nesoucí známky toho, že zde byly
    nedávno zbourány nějaké objekty. Vlevo od nás vidíme řadu tradičních
    dřevěných domů, před nimiž si hraje skupinka dětí. Vydáváme se
    napříč prostranstvím, záhy přicházíme k bráně a vstupujeme do
    areálu svatyně. Nejprve procházíme kolem kamenné stúpy a pak míříme ke
    zvonici. Stoupáme po schodech k bílé dvoustupňové stavbě v jejíž
    spodní části je zavěšen ohromný zvon, který je největším bronzovým
    zvonem v Thajsku. Z vyvýšené zvonice dobře vidíme na další
    budovy, které jsou součástí chrámu. Na halu vysvěcení, na buddhistickou
    školu a na hlavní svatyni, do které se nyní přemísťujeme. Cestou míjíme
    skupinu mladých mnichů, kteří uklízí chrámové nádvoří. Před samotnou
    svatyní se nachází rozlehlá hala se sochami a schránkami na milodary. Kolem
    keramických nádob s pískem, v němž jsou zapíchnuty doutnající
    vonné tyčinky, procházíme do chrámu. Celý jeho obrovský vnitřní prostor
    vyplňuje patnáct metrů vysoká a dvanáct metrů široká pozlacená socha
    Buddhy, sedící na podstavci. Kolem je spousta květin a další schránky na
    dary. Stojíme před podstavcem a v porovnání s ohromnou sochou si
    připadáme poněkud nicotní. Po krátkém rozjímání opouštíme
    pozoruhodnou svatyni, v níž se mísí čínský a thajský styl a
    vracíme se zpátky k přívozu. Chrám Wat Kanlayanamit, sice leží
    stranou hlavních turistických tras a netěší se velkému zájmu turistů, za
    to jsme však při jeho návštěvě mohli poznat i odlehlejší místa
    Bangkoku.