Vladislav Dobrý Let do Bangkoku
Nacházíme se na parkovišti nedaleko letiště Václava Havla. Odkládáme
si teplé bundy, čepice a rukavice a ukládáme je do zavazadlového prostoru
našeho auta. Je konec ledna a my letíme do Thajska, kde tyto svršky určitě
nebudeme potřebovat. Jen tak ve svetrech poté nakládáme zavazadla do
mikrobusu, který na nás již čeká. Nastupujeme do vozu a řidič se
s námi vydává na letiště. Nejprve letíme do Dubaje, kde přestupujeme
na další spoj, který nás dopraví do Bangkoku. Na svých cestách jsme již
absolvovali mnoho letů, dnes nás však čeká malá premiéra, neboť poprvé
poletíme Airbusem A 380. Letoun je dlouhý sedmdesáttři metry a má dvě
paluby nad sebou. Není tedy divu, že tento létající obr, pojme podle
modifikace zhruba pětset, až osmset cestujících. Zážitek
z cestování v největším osobním letadle na světě, ještě
umocňuje vysoká úroveň služeb na palubě během letu, který zajišťuje
společnost Fly Emirates. Po zhruba šestnácti hodinách od našeho odletu
z Prahy, přistáváme na letišti Suvarnabhumi v Bangkoku,
v hlavním městě Thajska. Thajsko je veliká země, s rozlohou
přesahující půl milionu kilometrů čtverečních a s obyvatelstvem,
čítajícím zhruba šedesátsedm milionů lidí. Po přistání se spolu
s dalšími cestujícími přemísťujeme do haly, kde probíhá
imigrační kontrola. Po asi hodinovém čekání ve frontě, postoupíme až
k přepážce a pevně zabudovaná kamera sejme náš obličej. Po
porovnání obrázku s fotografií v pase, úřednice za přepážkou
zkontroluje tiskopis, který jsme vyplnili před kontrolou a propouští nás.
Poté si z pásu vyzvedneme zavazadla a zamíříme k východu z haly.
Předem jsme si zajistili individuální přepravu z letiště na hotel a
u východu, na nás má čekat řidič. Nyní jsme trochu nervózní, zda
toho našeho řidiče poznáme. Vycházíme z haly a spatříme řadu
mužů, držících v ruce tabulky se jmény pasažérů, na něž
čekají. Rozhlížíme se po tabulkách a moje jméno nikde, až po chvíli se
všimnu cedulky s nápisem Mr Vladislav, což je moje křestní jméno.
Přistoupíme k mladému muži, který nás vítá úklonem a sepjatýma
rukama a ověřujeme si, že čeká opravdu na nás. Pochvíli již nasedáme do
auta, které s námi zamíří do Pattaye. Po necelé hodině a půl
překonáváme zhruba stotřicet kilometrů dlouhou trasu a zastavujeme
u hotelu.
První procházka
Pattaya je město se zhruba stodesetitisíci obyvatel a zároveň
přímořské letovisko, které ročně navštíví přes pět milionů
turistů. My jsme ubytováni v jednom z mnoha desítek místních
hotelů, situovaném v severní části města. Všechny hotelové pokoje
mají balkon přilehlý k tropické zahradě, ležící uprostřed areálu.
V zahradě se nachází bazén s ostrůvkem uprostřed. Na ostrůvku stojí
přístřešek s barem, kolem kterého jsou umístěna lehátka a
slunečníky. Celá zahrada je porostlá vysokými stromy, z jejichž korun
k nám doléhá exotický ptačí zpěv. Po tom co vybalíme zavazadla, se
již za šera, vypravujeme na průzkum okolí hotelu. Nejprve přicházíme
k nedaleké „delfíní“ křižovatce, jak jsme si pojmenovali kruhový
objezd, v jehož středu stojí skulptura, představující dva tančící
delfíny. Tato křižovatka, na které se stýkají čtyři hlavní ulice, se
pro nás posléze stala výchozím místem při toulkách po městě. Nejprve si
v bankomatu vybíráme bankovky místní měny bath a pak se vydáváme
k moři. Když nás pochvíli chodník dovede na Pattaya Beach, která je
jednou ze tří městských pláží, je již téměř tma. Nyní se brouzdáme
hrubým pískem, jímž je pláž, osvětlená řadou světel, pokryta. Cestou
procházíme kolem špalírů slunečníků, jenž jsou nyní stažené. Co
chvíli potkáme turisty, kteří si podobně jako my, vychutnávají podmanivý
pohled na záliv, osvětlený barevnými světly. Vracíme se na chodník
lemovaný řadou palem a pokračujeme v procházce po Beach Road, která je
jednou z páteřních ulic města. Její protější strana je plná
restaurací a obchodů, osvětlených barevnými reklamami. U hotelu
Holiday Inn odbočujeme na vedlejší ulici. Ulička číslo jedna, nás poté
přivádí na Second Road.
Večeře u stánku
Second Road, další z hlavních městských ulic, je jednosměrná a
proudí po ní množství vozidel. Oba chodníky jsou plné lidí. Proplétáme
se mezi pomalu jedoucími auty na druhou stranu a směřujeme k nedalekému
obchodnímu domu Central Center. Procházíme přitom kolem řady stánků
s jídlem. Postupně míjíme pulty s nejrůznějšími druhy ryb,
krevetami a dalšími mořskými plody, jídly z rýže a nudlí a také
s grilovanými pokrmy. Vzduchem se šíří odér z ryb, kouř
z dřevěného uhlí a také vůně orientálního koření. Stánky jsou
doslova obleženy celými rodinami domorodců, kteří doma většinou nevaří
a stravují se v pouličních jídelnách. Nepsaná cestovatelská zásada
říká, nejíst v cizině nic z toho, co se připravuje na ulici. My
se ale podle doporučení znalce místních poměrů, že se zde není třeba
obávat jídla z ulice, rozhodujeme povečeřet u jednoho ze stánků,
abychom ochutnali některé z místních jídel. Já volím grilované
maso. U jednoho kiosku si vybírám špízy s kousky kořeněného
vepřového a kuřecího masa a s chobotničkami. Prodavačka vezme
vybrané špejle a vloží je na gril. Během grilování pak pečlivě
nůžkami odstřihuje připálené kousky masa. Partnerka si zatím
u vedlejšího stánku objednává nudle s mořskými plody. Posléze
usedáme k jednomu ze stolů, které jsou rozmístěny podél chodníku.
Pochvíli nám prodavači přináší talíře s jídlem a kalíšky
s pikantní ochucovací omáčkou, ve které plavou kousky nasekaných
feferonek. K jídlu si ještě kupujeme lahev místního piva Singa, které
je překvapivě velice dobré. Já nemám s pojídáním masa na špejlích
žádný problém, zato moje partnerka zápolí s hůlkami a
s neposednými nudlemi. Její počínání pozoruje prodavačka, která
pochvíli přichází k našemu stolu a dává partnerce instruktáž, jak
s hůlkami zacházet. Poté co dojíme, svorně konstatujeme, že doporučení
byla pravdivá, neboť jídlo bylo čerstvé a chutné a ani ostrost jídla
nebyla nijak přehnaná. Po večeři odcházíme do sousedního nákupního
střediska. To je tvořeno prostornou dvoranou, po jejímž obvodu jsou
umístěny obchody s nejrůznějším zbožím. Uprostřed haly koncertuje
hudební skupina, jejíž produkci sleduje početné publikum. Po obhlídce
sortimentu v několika buticích, se vracíme na Second Road. Procházíme
po chodníku plném lidí a cestou kromě různých obchodů, restaurací a
stánků s občerstvením, míjíme také bar s otevřeným
průčelím, takže je vidět dovnitř. U stolků posedávají páry,
tvořené většinou mužem Evropanem a thajskou dívkou. U tyče,
umístěné na vyvýšeném místě, se znuděně vlní dvě mladé Thajky a
další, jen napůl oblečené ženy, postávají ve skupinkách
u chodníku a snaží se zaujmout procházejí muže. Míjíme tyto
hloučky žen v bikinách a pokračujeme v procházce. Pochvíli
přicházíme k výstavné budově osvětlené barevnými reklamami,
v níž sídlí vyhlášený kabaret Tiffany. Tento kabaret nabízí
návštěvníkům travesti show a také možnost se vyfotografovat
s účinkujícími. Od poutače zvoucího k návštěvě
představení, u kterého právě stojíme, to máme již jen kousek
k „delfíní“ křižovatce, kde posléze končí naše první
procházka ulicemi Las Vegas Asie, jak se letovisko Pattaya také nazývá.
