Večerní Pattaya

    0
    117
    Thajsko, Pattaya, křižovatka s delfíny

    Let do Bangkoku

    Nacházíme se na parkovišti nedaleko letiště Václava Havla. Odkládáme
    si teplé bundy, čepice a rukavice a ukládáme je do zavazadlového prostoru
    našeho auta. Je konec ledna a my letíme do Thajska, kde tyto svršky určitě
    nebudeme potřebovat. Jen tak ve svetrech poté nakládáme zavazadla do
    mikrobusu, který na nás již čeká. Nastupujeme do vozu a řidič se
    s námi vydává na letiště. Nejprve letíme do Dubaje, kde přestupujeme
    na další spoj, který nás dopraví do Bangkoku. Na svých cestách jsme již
    absolvovali mnoho letů, dnes nás však čeká malá premiéra, neboť poprvé
    poletíme Airbusem A 380. Letoun je dlouhý sedmdesáttři metry a má dvě
    paluby nad sebou. Není tedy divu, že tento létající obr, pojme podle
    modifikace zhruba pětset, až osmset cestujících. Zážitek
    z cestování v největším osobním letadle na světě, ještě
    umocňuje vysoká úroveň služeb na palubě během letu, který zajišťuje
    společnost Fly Emirates. Po zhruba šestnácti hodinách od našeho odletu
    z Prahy, přistáváme na letišti Suvarnabhumi v Bangkoku,
    v hlavním městě Thajska. Thajsko je veliká země, s rozlohou
    přesahující půl milionu kilometrů čtverečních a s obyvatelstvem,
    čítajícím zhruba šedesátsedm milionů lidí. Po přistání se spolu
    s dalšími cestujícími přemísťujeme do haly, kde probíhá
    imigrační kontrola. Po asi hodinovém čekání ve frontě, postoupíme až
    k přepážce a pevně zabudovaná kamera sejme náš obličej. Po
    porovnání obrázku s fotografií v pase, úřednice za přepážkou
    zkontroluje tiskopis, který jsme vyplnili před kontrolou a propouští nás.
    Poté si z pásu vyzvedneme zavazadla a zamíříme k východu z haly.
    Předem jsme si zajistili individuální přepravu z letiště na hotel a
    u východu, na nás má čekat řidič. Nyní jsme trochu nervózní, zda
    toho našeho řidiče poznáme. Vycházíme z haly a spatříme řadu
    mužů, držících v ruce tabulky se jmény pasažérů, na něž
    čekají. Rozhlížíme se po tabulkách a moje jméno nikde, až po chvíli se
    všimnu cedulky s nápisem Mr Vladislav, což je moje křestní jméno.
    Přistoupíme k mladému muži, který nás vítá úklonem a sepjatýma
    rukama a ověřujeme si, že čeká opravdu na nás. Pochvíli již nasedáme do
    auta, které s námi zamíří do Pattaye. Po necelé hodině a půl
    překonáváme zhruba stotřicet kilometrů dlouhou trasu a zastavujeme
    u hotelu.

    První procházka


    Pattaya je město se zhruba stodesetitisíci obyvatel a zároveň
    přímořské letovisko, které ročně navštíví přes pět milionů
    turistů. My jsme ubytováni v jednom z mnoha desítek místních
    hotelů, situovaném v severní části města. Všechny hotelové pokoje
    mají balkon přilehlý k tropické zahradě, ležící uprostřed areálu.
    V zahradě se nachází bazén s ostrůvkem uprostřed. Na ostrůvku stojí
    přístřešek s barem, kolem kterého jsou umístěna lehátka a
    slunečníky. Celá zahrada je porostlá vysokými stromy, z jejichž korun
    k nám doléhá exotický ptačí zpěv. Po tom co vybalíme zavazadla, se
    již za šera, vypravujeme na průzkum okolí hotelu. Nejprve přicházíme
    k nedaleké „delfíní“ křižovatce, jak jsme si pojmenovali kruhový
    objezd, v jehož středu stojí skulptura, představující dva tančící
    delfíny. Tato křižovatka, na které se stýkají čtyři hlavní ulice, se
    pro nás posléze stala výchozím místem při toulkách po městě. Nejprve si
    v bankomatu vybíráme bankovky místní měny bath a pak se vydáváme
    k moři. Když nás pochvíli chodník dovede na Pattaya Beach, která je
    jednou ze tří městských pláží, je již téměř tma. Nyní se brouzdáme
    hrubým pískem, jímž je pláž, osvětlená řadou světel, pokryta. Cestou
    procházíme kolem špalírů slunečníků, jenž jsou nyní stažené. Co
    chvíli potkáme turisty, kteří si podobně jako my, vychutnávají podmanivý
    pohled na záliv, osvětlený barevnými světly. Vracíme se na chodník
    lemovaný řadou palem a pokračujeme v procházce po Beach Road, která je
    jednou z páteřních ulic města. Její protější strana je plná
    restaurací a obchodů, osvětlených barevnými reklamami. U hotelu
    Holiday Inn odbočujeme na vedlejší ulici. Ulička číslo jedna, nás poté
    přivádí na Second Road.

    Večeře u stánku


    Second Road, další z hlavních městských ulic, je jednosměrná a
    proudí po ní množství vozidel. Oba chodníky jsou plné lidí. Proplétáme
    se mezi pomalu jedoucími auty na druhou stranu a směřujeme k nedalekému
    obchodnímu domu Central Center. Procházíme přitom kolem řady stánků
    s jídlem. Postupně míjíme pulty s nejrůznějšími druhy ryb,
    krevetami a dalšími mořskými plody, jídly z rýže a nudlí a také
    s grilovanými pokrmy. Vzduchem se šíří odér z ryb, kouř
    z dřevěného uhlí a také vůně orientálního koření. Stánky jsou
    doslova obleženy celými rodinami domorodců, kteří doma většinou nevaří
    a stravují se v pouličních jídelnách. Nepsaná cestovatelská zásada
    říká, nejíst v cizině nic z toho, co se připravuje na ulici. My
    se ale podle doporučení znalce místních poměrů, že se zde není třeba
    obávat jídla z ulice, rozhodujeme povečeřet u jednoho ze stánků,
    abychom ochutnali některé z místních jídel. Já volím grilované
    maso. U jednoho kiosku si vybírám špízy s kousky kořeněného
    vepřového a kuřecího masa a s chobotničkami. Prodavačka vezme
    vybrané špejle a vloží je na gril. Během grilování pak pečlivě
    nůžkami odstřihuje připálené kousky masa. Partnerka si zatím
    u vedlejšího stánku objednává nudle s mořskými plody. Posléze
    usedáme k jednomu ze stolů, které jsou rozmístěny podél chodníku.
    Pochvíli nám prodavači přináší talíře s jídlem a kalíšky
    s pikantní ochucovací omáčkou, ve které plavou kousky nasekaných
    feferonek. K jídlu si ještě kupujeme lahev místního piva Singa, které
    je překvapivě velice dobré. Já nemám s pojídáním masa na špejlích
    žádný problém, zato moje partnerka zápolí s hůlkami a
    s neposednými nudlemi. Její počínání pozoruje prodavačka, která
    pochvíli přichází k našemu stolu a dává partnerce instruktáž, jak
    s hůlkami zacházet. Poté co dojíme, svorně konstatujeme, že doporučení
    byla pravdivá, neboť jídlo bylo čerstvé a chutné a ani ostrost jídla
    nebyla nijak přehnaná. Po večeři odcházíme do sousedního nákupního
    střediska. To je tvořeno prostornou dvoranou, po jejímž obvodu jsou
    umístěny obchody s nejrůznějším zbožím. Uprostřed haly koncertuje
    hudební skupina, jejíž produkci sleduje početné publikum. Po obhlídce
    sortimentu v několika buticích, se vracíme na Second Road. Procházíme
    po chodníku plném lidí a cestou kromě různých obchodů, restaurací a
    stánků s občerstvením, míjíme také bar s otevřeným
    průčelím, takže je vidět dovnitř. U stolků posedávají páry,
    tvořené většinou mužem Evropanem a thajskou dívkou. U tyče,
    umístěné na vyvýšeném místě, se znuděně vlní dvě mladé Thajky a
    další, jen napůl oblečené ženy, postávají ve skupinkách
    u chodníku a snaží se zaujmout procházejí muže. Míjíme tyto
    hloučky žen v bikinách a pokračujeme v procházce. Pochvíli
    přicházíme k výstavné budově osvětlené barevnými reklamami,
    v níž sídlí vyhlášený kabaret Tiffany. Tento kabaret nabízí
    návštěvníkům travesti show a také možnost se vyfotografovat
    s účinkujícími. Od poutače zvoucího k návštěvě
    představení, u kterého právě stojíme, to máme již jen kousek
    k „delfíní“ křižovatce, kde posléze končí naše první
    procházka ulicemi Las Vegas Asie, jak se letovisko Pattaya také nazývá.