Podruhé během krátké doby, se nacházíme v odbavovací hale
varšavského letiště. Poprvé to bylo o prázdninách, kdy jsme zde
uvízli poté, co jsme nestihli letadlo do Tbilisi. Vlivem nepříznivého
počasí, došlo tehdy ke čtyřiceti minutovému zpoždění letu z Prahy
do Varšavy a letoun do Tbilisi na nás nepočkal, přestože naše skupina
představovala asi třetinu jeho cestujících. Jiná linka do Tbilisi ten den
již neletěla a na následující dva dny, byla všechna místa obsazena.
Vlivem těchto okolností byl náš zájezd do Gruzie a Arménie zrušen a nám
nezbývalo nic jiného, nežli přespat v hlavním městě Polska a na
druhý den se vrátit domů. Pořádající cestovní kancelář, poté
přesunula zájezd na říjen a tak nyní znovu sedíme ve stejném složení
v hale varšavského letiště a čekáme na odlet našeho spoje. Hodinu
před půlnocí, pak nastupujeme do vrtulového letadla, které s námi
časně ráno přistává v gruzínském hlavním městě Tbilisi. Autobus
nás poté dopravuje do hotelu Light House, který se nachází ve čtvrti
Avlabari na levém břehu řeky Kura.
Procházka po Tbilisi
Po krátkém odpočinku a pozdní snídani se vydáváme na prohlídku
města, ve kterém žije zhruba jeden a půl milionu obyvatel. Právě
v okamžiku, kdy vyjdeme před hotel, začíná odbíjet zvon
z nedaleké katedrály Nejsvětější Trojice, desátou hodinu. Zvon má
velmi silný zvuk a mimořádně hluboký tón a navíc je mezi jednotlivými
údery asi patnáctisekundová prodleva, během níž se do širého okolí
katedrály, šíří intenzivní dozvuk rezonujícího zvonu. Díky těmto
okolnostem, trvá vyzvánění nezvykle dlouho. Nežli zvonění skončí,
mineme prezidentský palác, jenž stojí ve stejné ulici jako náš hotel a
pak se uličkou plnou starých domů s vyřezávanými dřevěnými
balkony, dostáváme na nábřeží. Zde na nás čeká autobus, který nás
kolem futuristické budovy galerie, zakrátko dopraví na Náměstí Evropy.
Z náměstí pak stoupáme na útes, tvořící v těchto místech
břeh řeky Kura. Cestou míjíme domy s reklamními nápisy psanými
gruzínštinou, jejíž písmena jsou odlišná od latinky a je tak pro nás
naprosto nečitelná. Některé nápisy jsou sice vedle gruzínštiny napsané
také latinkou, ale většinou jsou tak krkolomné, že je stejně nedokážeme
vyslovit. Posléze staneme na vrcholu skály, na níž stojí kostel Gruzínské
pravoslavné církve Metekhi, pocházející ze třináctého století. Po
prohlídce interiéru svatyně, se přemísťujeme na terasu před kostelem,
k jezdecké soše krále Vakhtanga Gorgasali. Z terasy máme krásný
výhled na náměstí, ozdobené gruzínskými vlajkami se svatojiřským
křížem a na protější břeh, jemuž vévodí mohutné zdi pevnosti Narikala
a gigantická socha Matky Gruzie.
Matka Gruzie
Nyní scházíme zpátky na Náměstí Evropy a míříme na jeho okraj, kde
se nachází dolní stanice lanovky. Cestou k ní míjíme stánek, ve
kterém starší žena nabízí šťávu z čerstvě vylisovaných
pomerančů a granátových jablíček. Za chvíli již sedíme v kabině,
která s námi stoupá na kopec, rozkládající se na jižním okraji
města. Od horní stanice lanovky se poté přemísťujeme ke dvacet metrů
vysoké hliníkové soše Matky Gruzie a z terasy na jejím úpatí
pozorujeme město, ležící v hloubce pod námi. Před sebou máme jako na
dlani uličky starého města a červenomodrou mozaiku jeho střech, to podle
toho, zda jsou z tašek nebo z plechu. Za nízkými domy starého
města, stojí honosné budovy čtvrti Garetubani, kterou protíná široký
bulvár Rustaveli. V zástavbě centra se zejména vyjímá dvaatřiceti
podlažní skleněná věž hotelu Biltmore, ultra moderní justiční palác a
elegantní Most míru. Levému břehu řeky Kura, pak vévodí Prezidentský
palác, nepravidelné tubusy tvořící galerii a především osmdesátšest
metrů vysoká pravoslavná katedrála Nejsvětější Trojice. Tento
monumentální svatostánek, jakkoli se tváří historicky, byl dokončen
teprve nedávno, v roce dvatisícečtyři. Poté co si z ptačí
perspektivy prohlédneme centrum, sestupujeme po chodníku vedoucím podél zdí
pevnosti Narikala do starého města. Asi v polovině, místy až
krkolomného sestupu, přicházíme k mešitě Jumah a po krátké
prohlídce pokračujeme dál.
Staré město
Abychom zdolali kolmou skalní stěnu, která nám stojí v cestě,
musíme použít vysoké točité schodiště. Po něm se dostáváme na dno
kaňonu, kterým protéká malá říčka a který nás kolem nově
zrenovovaných barevných domů s bohatě vyřezávanými předsazenými
balkony, posléze přivádí do uliček čtvrti Abanotubani. Cestou míjíme
několik stylových restaurací a poté se dostáváme ke Královským lázním.
Ty byly postaveny ve středověku a dodnes se zde poskytují různé procedury a
koupele ve vodě ze sirných pramenů. Poté uličkami dlážděnými
kočičími hlavami, přicházíme na náměstí Vakhtanga Gorgasali, kde si ve
směnárně měníme eura na místní měnu lari. V době naší
návštěvy, nás vyšlo jedno lari, v přepočtu na zhruba deset korun.
Z živého náměstí postupujeme do nedalekého parku, kde pod vysokými
platany, stojí památník význačné gruzínské herečky Sofiko Chiaureli. Od
velmi zdařilé hereččiny sochy se přemísťujeme k Velké synagoze a po
její prohlídce míříme do Historického muzea.
Zde zhlédneme část jeho sbírek a poté směřujeme k sousední
katedrále Sioni. Tento svatostánek pochází z přelomu šestého a
sedmého století a patří mezi nejsvětější místa Gruzínské pravoslavné
církve. Po prohlídce kamenného ikonostasu a rozsáhlých fresek opouštíme
kostel a směřujeme do uličky Erekle II., která je plná stánků a
restaurací. Nejprve obhlížíme zboží vystavené v kioscích a
u jedné trhovkyně si kupujeme několik kusů čurčchely. Tato typická
místní specialita sestává z ořechů navléknutých na šňůrce a
obalených hmotou, vzniklou ze zkaramelizované šťávy z hroznů,
zahuštěné kukuřičnou moukou. Se sáčkem čurčchely, která na první
pohled vypadá jako klobása, poté vcházíme do jedné z restaurací.
Abychom ochutnali nějakou specialitu, objednáváme si chinkali, což jsou
knedlíčky plněné směsí masa, cibule a bylinek. Knedlíčky poté jíme
rukama, jak jsme to okoukali u vedlejšího stolu a zapíjíme je místním
pivem. Po jídle naše procházka po starém městě pokračuje. Nejprve se
krátce zastavujeme u Mostu míru, který má moderní, velice smělou
konstrukci. Poté kráčíme úzkou uličkou Ioane Shavteli a kolem malebných
domů z neomítnutých cihel, přicházíme k bazilice Anchiskhati.
Tento velice prostý kostel pochází ze šestého století a je nejstarší ve
městě. V jeho interiéru se nachází významné fresky, které jsou
v kontrastu s jeho obyčejným až omšelým vnějším vzhledem. Po
prohlídce baziliky se přemísťujeme jen kousek dál k divadélku
Gabriadze, před nímž stojí pitoreskní hodinová věž. Tato stavba má
několik pater a každé z nich je postaveno v jiném stylu. To
nejvyšší je jakýmsi orlojem, z něhož každou hodinu vyjde anděl a
zvoní na zvonek. Patra věže jsou na sobě postavena značně nakřivo, takže
celá stavba budí dojem, že se musí každým okamžikem zřítit. Však je
také věž z jedné strany podepřena masivní ocelovou výztuhou, bez
které, by zřejmě opravdu spadla. Od kuriózního orloje ještě dojdeme na
konec uličky, kde u budovy Muzea loutek, prohlídka centra města končí.
Během ní jsme mohli vidět směsici starých pravoslavných sakrálních
staveb, orientální středověké architektury, malebných domů
s typickými balkony a nejnovějších ultramoderních staveb. Všechny
tyto prvky dotváří neobyčejnou atmosféru, kterou jsme během procházky
městem vnímali a které jsou jedním z důvodů, proč bylo Tbilisi
zapsáno do seznamu kulturních památek UNESCO.