Tbilisi

    0
    97
    Gruzie, Tbilisi

    Podruhé během krátké doby, se nacházíme v odbavovací hale
    varšavského letiště. Poprvé to bylo o prázdninách, kdy jsme zde
    uvízli poté, co jsme nestihli letadlo do Tbilisi. Vlivem nepříznivého
    počasí, došlo tehdy ke čtyřiceti minutovému zpoždění letu z Prahy
    do Varšavy a letoun do Tbilisi na nás nepočkal, přestože naše skupina
    představovala asi třetinu jeho cestujících. Jiná linka do Tbilisi ten den
    již neletěla a na následující dva dny, byla všechna místa obsazena.
    Vlivem těchto okolností byl náš zájezd do Gruzie a Arménie zrušen a nám
    nezbývalo nic jiného, nežli přespat v hlavním městě Polska a na
    druhý den se vrátit domů. Pořádající cestovní kancelář, poté
    přesunula zájezd na říjen a tak nyní znovu sedíme ve stejném složení
    v hale varšavského letiště a čekáme na odlet našeho spoje. Hodinu
    před půlnocí, pak nastupujeme do vrtulového letadla, které s námi
    časně ráno přistává v gruzínském hlavním městě Tbilisi. Autobus
    nás poté dopravuje do hotelu Light House, který se nachází ve čtvrti
    Avlabari na levém břehu řeky Kura.

    Procházka po Tbilisi


    Po krátkém odpočinku a pozdní snídani se vydáváme na prohlídku
    města, ve kterém žije zhruba jeden a půl milionu obyvatel. Právě
    v okamžiku, kdy vyjdeme před hotel, začíná odbíjet zvon
    z nedaleké katedrály Nejsvětější Trojice, desátou hodinu. Zvon má
    velmi silný zvuk a mimořádně hluboký tón a navíc je mezi jednotlivými
    údery asi patnáctisekundová prodleva, během níž se do širého okolí
    katedrály, šíří intenzivní dozvuk rezonujícího zvonu. Díky těmto
    okolnostem, trvá vyzvánění nezvykle dlouho. Nežli zvonění skončí,
    mineme prezidentský palác, jenž stojí ve stejné ulici jako náš hotel a
    pak se uličkou plnou starých domů s vyřezávanými dřevěnými
    balkony, dostáváme na nábřeží. Zde na nás čeká autobus, který nás
    kolem futuristické budovy galerie, zakrátko dopraví na Náměstí Evropy.
    Z náměstí pak stoupáme na útes, tvořící v těchto místech
    břeh řeky Kura. Cestou míjíme domy s reklamními nápisy psanými
    gruzínštinou, jejíž písmena jsou odlišná od latinky a je tak pro nás
    naprosto nečitelná. Některé nápisy jsou sice vedle gruzínštiny napsané
    také latinkou, ale většinou jsou tak krkolomné, že je stejně nedokážeme
    vyslovit. Posléze staneme na vrcholu skály, na níž stojí kostel Gruzínské
    pravoslavné církve Metekhi, pocházející ze třináctého století. Po
    prohlídce interiéru svatyně, se přemísťujeme na terasu před kostelem,
    k jezdecké soše krále Vakhtanga Gorgasali. Z terasy máme krásný
    výhled na náměstí, ozdobené gruzínskými vlajkami se svatojiřským
    křížem a na protější břeh, jemuž vévodí mohutné zdi pevnosti Narikala
    a gigantická socha Matky Gruzie.

    Matka Gruzie


    Nyní scházíme zpátky na Náměstí Evropy a míříme na jeho okraj, kde
    se nachází dolní stanice lanovky. Cestou k ní míjíme stánek, ve
    kterém starší žena nabízí šťávu z čerstvě vylisovaných
    pomerančů a granátových jablíček. Za chvíli již sedíme v kabině,
    která s námi stoupá na kopec, rozkládající se na jižním okraji
    města. Od horní stanice lanovky se poté přemísťujeme ke dvacet metrů
    vysoké hliníkové soše Matky Gruzie a z terasy na jejím úpatí
    pozorujeme město, ležící v hloubce pod námi. Před sebou máme jako na
    dlani uličky starého města a červenomodrou mozaiku jeho střech, to podle
    toho, zda jsou z tašek nebo z plechu. Za nízkými domy starého
    města, stojí honosné budovy čtvrti Garetubani, kterou protíná široký
    bulvár Rustaveli. V zástavbě centra se zejména vyjímá dvaatřiceti
    podlažní skleněná věž hotelu Biltmore, ultra moderní justiční palác a
    elegantní Most míru. Levému břehu řeky Kura, pak vévodí Prezidentský
    palác, nepravidelné tubusy tvořící galerii a především osmdesátšest
    metrů vysoká pravoslavná katedrála Nejsvětější Trojice. Tento
    monumentální svatostánek, jakkoli se tváří historicky, byl dokončen
    teprve nedávno, v roce dvatisícečtyři. Poté co si z ptačí
    perspektivy prohlédneme centrum, sestupujeme po chodníku vedoucím podél zdí
    pevnosti Narikala do starého města. Asi v polovině, místy až
    krkolomného sestupu, přicházíme k mešitě Jumah a po krátké
    prohlídce pokračujeme dál.

    Staré město

    Abychom zdolali kolmou skalní stěnu, která nám stojí v cestě,
    musíme použít vysoké točité schodiště. Po něm se dostáváme na dno
    kaňonu, kterým protéká malá říčka a který nás kolem nově
    zrenovovaných barevných domů s bohatě vyřezávanými předsazenými
    balkony, posléze přivádí do uliček čtvrti Abanotubani. Cestou míjíme
    několik stylových restaurací a poté se dostáváme ke Královským lázním.
    Ty byly postaveny ve středověku a dodnes se zde poskytují různé procedury a
    koupele ve vodě ze sirných pramenů. Poté uličkami dlážděnými
    kočičími hlavami, přicházíme na náměstí Vakhtanga Gorgasali, kde si ve
    směnárně měníme eura na místní měnu lari. V době naší
    návštěvy, nás vyšlo jedno lari, v přepočtu na zhruba deset korun.
    Z živého náměstí postupujeme do nedalekého parku, kde pod vysokými
    platany, stojí památník význačné gruzínské herečky Sofiko Chiaureli. Od
    velmi zdařilé hereččiny sochy se přemísťujeme k Velké synagoze a po
    její prohlídce míříme do Historického muzea.


    Zde zhlédneme část jeho sbírek a poté směřujeme k sousední
    katedrále Sioni. Tento svatostánek pochází z přelomu šestého a
    sedmého století a patří mezi nejsvětější místa Gruzínské pravoslavné
    církve. Po prohlídce kamenného ikonostasu a rozsáhlých fresek opouštíme
    kostel a směřujeme do uličky Erekle II., která je plná stánků a
    restaurací. Nejprve obhlížíme zboží vystavené v kioscích a
    u jedné trhovkyně si kupujeme několik kusů čurčchely. Tato typická
    místní specialita sestává z ořechů navléknutých na šňůrce a
    obalených hmotou, vzniklou ze zkaramelizované šťávy z hroznů,
    zahuštěné kukuřičnou moukou. Se sáčkem čurčchely, která na první
    pohled vypadá jako klobása, poté vcházíme do jedné z restaurací.
    Abychom ochutnali nějakou specialitu, objednáváme si chinkali, což jsou
    knedlíčky plněné směsí masa, cibule a bylinek. Knedlíčky poté jíme
    rukama, jak jsme to okoukali u vedlejšího stolu a zapíjíme je místním
    pivem. Po jídle naše procházka po starém městě pokračuje. Nejprve se
    krátce zastavujeme u Mostu míru, který má moderní, velice smělou
    konstrukci. Poté kráčíme úzkou uličkou Ioane Shavteli a kolem malebných
    domů z neomítnutých cihel, přicházíme k bazilice Anchiskhati.
    Tento velice prostý kostel pochází ze šestého století a je nejstarší ve
    městě. V jeho interiéru se nachází významné fresky, které jsou
    v kontrastu s jeho obyčejným až omšelým vnějším vzhledem. Po
    prohlídce baziliky se přemísťujeme jen kousek dál k divadélku
    Gabriadze, před nímž stojí pitoreskní hodinová věž. Tato stavba má
    několik pater a každé z nich je postaveno v jiném stylu. To
    nejvyšší je jakýmsi orlojem, z něhož každou hodinu vyjde anděl a
    zvoní na zvonek. Patra věže jsou na sobě postavena značně nakřivo, takže
    celá stavba budí dojem, že se musí každým okamžikem zřítit. Však je
    také věž z jedné strany podepřena masivní ocelovou výztuhou, bez
    které, by zřejmě opravdu spadla. Od kuriózního orloje ještě dojdeme na
    konec uličky, kde u budovy Muzea loutek, prohlídka centra města končí.
    Během ní jsme mohli vidět směsici starých pravoslavných sakrálních
    staveb, orientální středověké architektury, malebných domů
    s typickými balkony a nejnovějších ultramoderních staveb. Všechny
    tyto prvky dotváří neobyčejnou atmosféru, kterou jsme během procházky
    městem vnímali a které jsou jedním z důvodů, proč bylo Tbilisi
    zapsáno do seznamu kulturních památek UNESCO.