Skalní město

    0
    130
    Gruzie, Gori, Stalinovo muzeum

    Druhý den našeho pobytu v Gruzii, máme na programu návštěvu
    některých zajímavých míst, ležících severozápadně od metropole
    Tbilisi. Stejně jako včera, tak i dnes na nás na nábřeží řeky Kura
    čeká autobus, který s námi nejprve projede centrem, na okraji města
    pak najíždí na dálnici a poté se vydává směrem na sever. Autostráda
    nejprve prochází podél řeky Kura a u soutoku s řekou Aragvi
    zamíří do soutěsky, sevřené z obou stran vysokými kopci. Za
    městečkem Natakhtari se dálnice prudce stočí na západ a směřuje do
    širé planiny, pokryté převážně poli, tvořících v krajině jakousi
    ohromnou šachovnici. Zhruba po hodinové jízdě se blížíme ke městu Gori.
    Podél silnice nyní stojí kolonie navzájem si podobných domků, ve kterých
    žijí uprchlíci z nedaleké Jižní Osetie. Posléze sjíždíme
    z dálnice a po místních komunikacích se dostáváme do centra města
    Gori. Zde najíždíme na Stalinovu třídu, která nás přivádí ke Stalinovu
    muzeu. Když jsme ráno vyjížděli z Tbilisi, tak jen drobně krápalo,
    během cesty však déšť zhoustl, takže když nyní vystupujeme
    z autobusu, jsme skrápěni vydatným deštěm.

    Muzeum


    Muzeum Josifa Stalina, bývalého sovětského státníka, se nachází
    v udržované dvoupodlažní budově, umístěné uprostřed parku. Po
    zaplacení vstupného stoupáme kolem Stalinovy sochy do prvního patra, kde
    jsou umístěny expozice. Prohlídkový okruh začíná v pracovně,
    jejíž zařízení sem bylo přemístěno z Kremlu. V dalších
    sálech, jsou pak k vidění především fotografie, novinové články a
    dokumenty z dob dětství a dospívání Stalina, z jeho revoluční
    činnosti a z období druhé světové války. Následují osobní věci
    Stalina a obrazy s jeho vypodobněním. Zvláštní místo pak zaujímají
    dary, které Stalin dostal během své státnické funkce. Mezi spoustou
    nerůznějších předmětů z mnoha zemí, vidíme také dary
    pocházející z tehdejšího Československa. Součástí expozice je
    rovněž dřevěný domek, ve kterém Stalin vyrůstal. Ten je umístěn
    v parku vedle muzea a je celý překrytý ochranným přístřeškem.
    Nedaleko hlavního vchodu stojí pancéřovaný železniční vagón, ve kterém
    Stalin cestoval a jehož prohlídkou exkurze končí. Soudě podle toho co jsme
    v muzeu viděli, je Stalin pro mnohé Gruzínce, zřejmě stále velký
    muž. Po prohlídce muzea opouštíme město Gori a vydáváme se k další
    pamětihodnosti.

    Skalní město


    Projíždíme po úzké asfaltce kopírující tok řeky Kura, která
    protéká podél vápencového masivu, dlouhého několik desítek kilometrů a
    dosahujícího výšky až jedenáctiset metrů. Právě tyto vápencové skály
    jsou místem, na kterém bylo v šestém století před naším
    letopočtem, založeno skalní město Uplisciche. To se postupně rozrůstalo a
    stalo se významným obchodním centrem na hedvábné stezce. Po krátké
    jízdě zastavujeme před návštěvnickým centrem, oblékáme si bundy a
    čepice, neboť stále hustě prší a vydáváme se na prohlídku. Nejprve
    kráčíme po asfaltové cestě vedoucí podél řeky a poté odbočujeme na
    strmou stezku vedoucí do skal. Jelikož je mokro, musíme postupovat opatrně,
    neboť povrch skály je dost kluzký. Pochvíli již přicházíme
    k jižní části skalního města a vcházíme do prvních síní
    vytesaných ve skalách. Ty mají plochu asi jako běžná obytná místnost a
    jsou vysoké kolem tří metrů. Poté po značně opotřebovaném schodišti
    vytesaném ve skále vystoupáme k místu, kde bývalo tržiště, ze
    kterého postupujeme do střední části města. Zde se nachází další
    skalní síně, které jsou mezi sebou propojeny průchody. Některé
    z nich mají i jakási okna a jinde, zase vidíme v podlaze
    kruhové jámy, které sloužily k uchovávání zásob. Na stropě jedné
    z místností, můžeme dokonce pozorovat zbytky kamenické výzdoby.
    Během prohlídky déšť ještě zesílí, takže když procházíme do
    nejvyšší, severní části města, stéká po hladkém skalním chodníčku
    voda a my máme co dělat, abychom neuklouzli. V horní části města se
    nachází řada dalších síní a místností, které sloužily jednak jako
    obydlí, jako svatyně, ale také k hospodářským účelům. Největší
    z těchto sálů, jsou vysoké kolem pěti metrů a pro udržení
    stability, je jejich strop podepřen sloupy. Po prohlídce severní části
    města, vystoupáme až na vrchol skály, na němž stojí kostel
    z desátého století, který je postaven z cihel a jaksi se do tohoto
    skalního prostředí nehodí. Prohlídkou svatostánku, jehož stěny jsou
    vyzdobeny freskami, naše procházka skalním městem končí. Nyní se vracíme
    na jeho jižní okraj a tunelem vyhloubeným ve skále procházíme zpátky
    k přístupové cestě, po níž se podél řeky vracíme do
    návštěvnického centra. Cestou se k nám přidává potulný pes a
    dožaduje se nějakého pamlsku. Hafan nás pak cestou doprovází a vzdálí se
    až poté, co spolkne poslední ze sušenek, které mu cestou házíme.
    Přestože nám vůbec nepřálo počasí, byla pro nás prohlídka skalního
    města velikým zážitkem, po níž se vůbec nedivíme, že se Uplisciche,
    stalo kandidátem na zařazení do seznamu kulturního dědictví UNESCO.

    Chačapuri

    Na zpáteční cestě se ještě zastavujeme v Gori a zaparkujeme na
    Stalinově náměstí. To se nachází v centru města a dominuje mu
    třípodlažní kamenný palác s vysokou kopulí, v němž sídlí
    místní úřady. Kromě několika dalších kamenných domů, stojí kolem
    náměstí také řada nízkých paneláků s typickými balkony. Po
    krátké procházce centrem, následuje přestávka na oběd. Místní
    průvodkyně nám doporučuje návštěvu restaurace Al Forno, nacházející se
    nedaleko náměstí. Poté co se usadíme ve stylově zařízené místnosti,
    objednáváme si gruzínskou specialitu zvanou chačapuri adžaruli. Nějakou
    dobu pak musíme čekat, než nám servírka přinese objednané jídlo a
    položí před nás misky s chlebovou plackou z bílého těsta ve
    tvaru lodičky, naplněnou sýrem, máslem a téměř syrovým vejcem.
    Rozpačitě se na sebe díváme a nevíme si rady, jak správně jídlo jíst.
    Na štěstí je s námi místní průvodkyně, která nám ochotně poradí
    jak nato. Veškerý obsah „lodičky“ je nutné nejprve vidličkou důkladně
    promíchat a vzniklou kaši, poté nabírat na kousky chleba, odtrhnutého
    z placky. Dáváme se tedy do míchání a pochvíli si již pochutnáváme
    na tradičním gruzínském pokrmu.

    Jvari


    Z města Gori se vracíme do Tbilisi. Krátce před ním, však
    u soutoku řek Aragvi a Kura odbočujeme na úzkou silnici, po které
    vyjedeme na parkoviště, ležící na skalním ostrohu vysoko nad řekou. Poté
    se za stálého deště vydáváme ke klášteru Jvari, nad jehož pobořenými
    zdmi, se tyčí kostel s kopulí pokrytou červenými taškami. Poté co
    přijdeme ke svatostánku stojícímu na okraji skály, naskýtá se nám
    úžasný pohled do údolí. Přímo pod sebou máme soutok řek a město
    Mccheta, vklíněné mezi nimi. Již řádně promočeni, pak vstupujeme do
    pravoslavného svatostánku, pocházejícího ze šestého století a zapsaného
    na seznamu světového dědictví UNESCO. Zdi kostela, tvořené velikými
    kamennými bloky jsou značně zvětralé a jsou prosté jakýchkoli ozdob. Mezi
    strohou výbavou kostela, pak dominuje vysoký dřevěný kříž upevněný na
    kamenném soklu, stojícím uprostřed chrámu.

    Mccheta


    Po prohlídce významné sakrální památky, sjíždíme do města Mccheta.
    Zde zaparkujeme na velikém parkovišti plném aut a autobusů a míříme ke
    katedrále Sveticchoveli. Ta byla postavena na začátku jedenáctého století,
    na místě původního kostela ze čtvrtého století a podle tradice, je
    v jednom z hrobů nacházejících se pod její podlahou, uloženo
    posvátné Kristovo roucho. Pochvíli již procházíme bránou
    v mohutných hradbách do areálu katedrály a poté vstupujeme do
    hlavního kostela Gruzie. Během prohlídky svatostánku, jsme svědky křtu
    malého chlapce. Nahatý klučina během obřadu hlasitě křičí a oba jeho
    rodiče, se jej marně snaží uklidnit. Zatímco si prohlížíme katedrálu,
    venku se změnilo počasí a tak když vycházíme z jejích potemnělých
    prostor, zaplavují mokrou ulici sluneční paprsky. Nyní se upravenými
    uličkami, plných obchodů s občerstvením a se suvenýry, vracíme na
    parkoviště. Poté odjíždíme z Mcchety, města, v němž sídlí
    arcibiskup Gruzínské pravoslavné církve a jehož památky, jsou zapsány na
    seznamu světového dědictví UNESCO.