Samarkand

    0
    495
    Uzbekistán, Samarkand, mauzoleum Timurovců

    Naše cesta po Uzbekistánu pokračuje přejezdem z Buchary do
    Samarkandu. Je již pozdní odpoledne, když náš autobus najíždí na okraji
    města na dálnici M37 a my se vydáváme na zhruba třista kilometrů dlouhou
    cestu. Dálnice vede podél řeky Zaravšan, kolem níž se rozkládá úrodný
    pruh země, táhnoucí se jako zelený had jinak nehostinnou pouštní krajinou.
    Cesta po kvalitní vozovce rychle ubíhá a tak po zhruba čtyřech hodinách
    jízdy přijíždíme do věhlasného Samarkandu a ubytováváme se
    v hotelu Bek Samarkand. Město vzniklo v osmém století před naším
    letopočtem a bývalo významným místem na Hedvábné stezce. Dnes
    v Samarkandu žije přes půl milionu obyvatel a je tak druhým
    největším městem v zemi. O bohaté historii města svědčí řada
    památek, které se zde nacházejí a pro které bylo zapsáno na seznam
    kulturního dědictví UNESCO.

    Mauzoleum Timurovců


    Na druhý den ráno vyjíždíme na prohlídku centra. Nejprve směřujeme do
    Bulvar parku, objedeme sochu Amira Timura stojící na jeho severním okraji a
    pokračujeme k mauzoleu Timurovců. Pochvíli již kráčíme po
    prosluněné dlažbě k budově s výrazným vstupním portálem,
    dvěma minarety a ohromnou kopulí ozdobenou žebrováním. Obvodové zdi hrobky
    jsou opatřeny keramickým obkladem se složitými vzory,
    s převládající modrou barvou. Nejprve projdeme bránou a poté přes
    nádvoří do mauzolea. Mineme portrét Amira Timura visící na stěně a pak
    vcházíme do samotné krypty. Stěny i kopule síně jsou velkolepě
    ozdobeny ornamenty zlaté barvy a uprostřed hrobky je umístěno několik
    prostých mramorových kenotafů ohrazených mramorovým zábradlím. Mezi
    náhrobky se vyjímá sarkofág z temně zeleného nefritu, patřící
    samotnému Tamerlánovi jak se panovníkovi říkalo. Okolo ohrazení se tísní
    množství lidí a tak mám co dělat, abych se protlačil na druhou stranu a
    mohl pořídit fotografii celé hrobky. Po prohlídce ještě sestupujeme do
    podzemních prostor v zadní části mauzolea, kde se nachází prodejna
    suvenýrů a řemeslných výrobků. Poté opouštíme hrobku Amira Timura,
    nelítostného dobyvatele a vládce, který ve čtrnáctém století vytvořil
    velikou říši, jenž zaujímala podstatnou část střední Asie.

    Registan


    Prohlídka Samarkandu pokračuje na náměstí Registan. Přicházíme nyní
    před široké schodiště, tvořící otevřenou stranu náměstí, jehož
    zbývající strany obklopují tři madrasy, postavené v průběhu
    patnáctého až sedmnáctého století. Zastavujeme se, abychom si vychutnali
    jedinečný pohled na soubor těchto historických objektů, které dohromady
    vytváří naprosto dokonalý harmonický celek. Nejvýraznějšími prvky
    madras jsou jejich kopule, se smaragdově zbarveným keramickým povrchem. Také
    jejich vstupní portály, minarety a obvodové zdi, mají keramický povrch
    zdobený pestrými obrazci. Nyní procházíme parkem k madrasám. Cestou
    míjíme lavičku, na níž posedávají místní ženy s barevnými
    šátky na hlavách a z nedalekého parku, na nás zhlíží socha Islama
    Karimova, bývalého prezidenta země. Před madrasami je živo, turisté
    o překot fotografují tu krásu anebo pózují před objektivy. Samotnou
    prohlídku začínáme v madrase Sherdor, která má na portále
    vyobrazení dvou lvů, což je pro islámskou kulturu nezvyklé. Vnitřní
    prostory madrasy jsou pak neméně dekorativní, jako ty vnější. Během
    prohlídky vstupujeme také do bývalých ubytoven pro žáky a do učeben, ve
    kterých se nachází muzeum a také prodejny suvenýrů. Na nádvoří madrasy
    stojí improvizované jeviště s řadami židlí kolem, což svědčí
    o tom, že se zde konají kulturní akce. Prohlídka pokračuje
    v madrase Tillya Kori. Tato památka vyniká bohatou zlatou výzdobou
    hlavní chodby a sálu. Kromě jiného jsou zde vystaveny staré fotografie,
    zachycující stav této památky před rekonstrukcí. Při pohledu na ruiny
    zachycené na obrázcích, se ani nechce věřit, že byla toto skvostná budova
    v tak špatném stavu. Nyní přecházíme do madrasy Ulug Bega, jejíž
    třicetpět metrů vysoký vstupní portál, je kromě jiného, ozdoben také
    vyobrazením hvězd. Jeden z jejích minaretů je očividně vychýlený od
    svislé osy, což je důsledek zemětřesení. Spolu se špalírem
    návštěvníků vstupujeme na nádvoří madrasy, které je překrásně
    zdobené glazovanými kachlíky uspořádanými do obrazců a kaligrafických
    motivů. Nyní procházíme nádvořím obklopeným bývalými ubytovnami
    studentů, ve kterých jsou rovněž umístěny prodejny suvenýrů. Prohlídka
    třetí, tedy poslední madrasy končí a my se kolem budovy někdejšího
    bazaru Chorsu, vydáváme za dalšími pamětihodnostmi Samarkandu.

    Mešita Bibi Chanum


    Opouštíme náměstí Registan a procházíme Taškentskou ulicí, která je
    pěší zónou. Cestou míjíme školu, z níž se hrnou žáčci, kterým
    právě skončilo vyučování. Děti jsou oblečené do školních uniforem a
    jsou stejně rozverné jako mládež u nás. Doprovázeni dětským
    smíchem, pochvíli přicházíme k obrovskému vstupnímu portálu mešity
    Bibi Chanum. Svatostánek nechal postavit koncem čtrnáctého století Amir
    Timur a ve své době patřil mezi největší na světě. Vcházíme čtyřicet
    metrů vysokou bránou na nádvoří mešity, která byla značně poškozena
    zemětřesením, ale jak můžeme vidět kolem sebe, tak i to co z ní
    zbylo je impozantní. Nyní se usazujeme ve stínu vysokých stromů na kamennou
    zídku a posloucháme výklad průvodce. Poté procházíme na protější
    stranu nádvoří pod monumentální kopuli, opatřenou žebrováním a
    keramickým obkladem. Cestou ven ještě obdivujeme asi dva metry vysoký
    mramorový stojan na korán, stojící na nádvoří a poté odcházíme
    z jedné z nejnavštěvo­vanějších památek ve městě.

    Siab Bazar

    V těsném sousedství mešity se nachází Siab Bazar, ke kterému
    právě směřujeme. Pochvíli již vcházím ozdobnou bránou na největší
    městské tržiště, které má rozlohu asi dvěstěkrát dvěstě metrů a je
    převážně tvořeno dlouhými pavilony s řadami pultů. Jen co vejdu do
    prvního pavilonu, jsem obklopen všemožnými sladkostmi, včetně
    nejrůznějších variant cukrovinky navat, která mě připomíná náš
    cukrkandl. Na dalších pultech je vystaveno nepřeberné množství
    všemožných ořechů a výrobků z nich, mezi nimiž nechybí ani
    specialita kazinaki, což jsou lisované ořechy s cukrem. Postupuji dál a
    míjím pulty se sušeným ovocem, úhledně navršeným v plastových
    mísách. Nepřehlédnutelné jsou zejména hromady sytě oranžových
    sušených meruněk, kterým se říká kuraga. Pokaždé když projdu kolem
    nějakého pultu, neuniknu pozornosti prodavačů, kteří ihned nabízí
    ochutnávku svých produktů. Směsice vůní, kterou nyní cítím napovídá,
    že přicházím do oddělení s kořením, jehož nejrůznější druhy,
    celé i mleté, jsou vystaveny v otevřených pytlích naskládaných
    do řad. To se již blížím do středu tržiště k jídelně, ze které
    je cítit aroma podávaných pokrmů. Kolem malých provozoven s rychlým
    občerstvením, posléze přicházím mezi stánky s všemožnými
    potřebami pro domácnost. Posléze se dostávám na druhý konec bazaru, kde
    převažují stánky s čerstvou zeleninou a ovocem a také
    s tradičním středoasijským nekvašeným chlebem lepjoškou. Čas
    vymezený na prohlídku bazaru vypršel a tak opouštím barvité tržiště a
    spolu s ostatními pokračujeme v prohlídce Samarkandu.

    Pohřebiště Shahi Zinda


    Po lávce pro pěší překonáváme frekventovanou ulici a parkem, který se
    rozkládá podél ní, přicházíme k významné památce,
    k pohřebišti Shahi Zinda. Vysokou bohatě zdobenou bránou vstupujeme do
    nekropole, ve které jsou pohřbeni především členové královských rodin a
    významné náboženské a vojenské osobnosti. Od mešity stojící
    u brány, se vydáváme uličkou, která míří vzhůru na přilehlý
    kopec, na prohlídku nekropole. Podél uličky stojí více než dvacet hrobek,
    které jsou veliké jako menší svatyně a jsou vesměs bohatě ozdobeny
    majolikou modré barvy, s okouzlujícími vzory. Zdejší mauzolea
    pochází většinou ze čtrnáctého a patnáctého století, ale na
    pohřebišti se nachází i pozůstatky starších budov. Stoupáme
    uličkou až na vrchol kopce, kde stojí rozsáhlé mauzoleum
    s překrásnou výzdobou, uctívané jako památník Kusam Ibn Abbáse,
    bratrance proroka Mohammeda.

    Observatoř

    Opouštíme nekropoli a autobusem odjíždíme ke středověké observatoři,
    nacházející se na severozápadním okraji města. Observatoř, kterou nechal
    postavit panovník a astronom Ulug Beg, pochází z patnáctého století a
    sloužila k astronomickým pozorováním a ke studiu. Když stoupáme po
    širokém schodišti na kopec k observatoři, míjíme nejprve skupinu
    svatebčanů a poté přicházíme na vrchol, k jezdecké soše Ulug Bega.
    Pak se přemísťujeme k zastřešenému výkopu, ve kterém se nachází
    nejrozměrnější exponát muzea, asi desetimetrový oblouk, jenž byl
    součástí čtyřicet metrů dlouhého sextantu. Prohlídka pokračuje
    v muzeu, umístěném v krásně zdobené budově, kde jsou vystaveny
    astronomické přístroje a další exponáty. Zde v observatoři nad
    městem, prohlídka Samarkandu končí. Zároveň také končí naše cesta po
    Uzbekistánu, zemi s bohatou historií, která se může pyšnit tak
    věhlasnými místy, jako je Taškent, Chiva, Samarkand či Buchara. Místy,
    jejichž samotná jména, v sobě mají nádech dálného Orientu.