Samarkand

Naše cesta po Uzbekistánu pokračuje přejezdem z Buchary do
Samarkandu. Je již pozdní odpoledne, když náš autobus najíždí na okraji
města na dálnici M37 a my se vydáváme na zhruba třista kilometrů dlouhou
cestu. Dálnice vede podél řeky Zaravšan, kolem níž se rozkládá úrodný
pruh země, táhnoucí se jako zelený had jinak nehostinnou pouštní krajinou.
Cesta po kvalitní vozovce rychle ubíhá a tak po zhruba čtyřech hodinách
jízdy přijíždíme do věhlasného Samarkandu a ubytováváme se
v hotelu Bek Samarkand. Město vzniklo v osmém století před naším
letopočtem a bývalo významným místem na Hedvábné stezce. Dnes
v Samarkandu žije přes půl milionu obyvatel a je tak druhým
největším městem v zemi. O bohaté historii města svědčí řada
památek, které se zde nacházejí a pro které bylo zapsáno na seznam
kulturního dědictví UNESCO.

Mauzoleum Timurovců

Na druhý den ráno vyjíždíme na prohlídku centra. Nejprve směřujeme do
Bulvar parku, objedeme sochu Amira Timura stojící na jeho severním okraji a
pokračujeme k mauzoleu Timurovců. Pochvíli již kráčíme po
prosluněné dlažbě k budově s výrazným vstupním portálem,
dvěma minarety a ohromnou kopulí ozdobenou žebrováním. Obvodové zdi hrobky
jsou opatřeny keramickým obkladem se složitými vzory,
s převládající modrou barvou. Nejprve projdeme bránou a poté přes
nádvoří do mauzolea. Mineme portrét Amira Timura visící na stěně a pak
vcházíme do samotné krypty. Stěny i kopule síně jsou velkolepě
ozdobeny ornamenty zlaté barvy a uprostřed hrobky je umístěno několik
prostých mramorových kenotafů ohrazených mramorovým zábradlím. Mezi
náhrobky se vyjímá sarkofág z temně zeleného nefritu, patřící
samotnému Tamerlánovi jak se panovníkovi říkalo. Okolo ohrazení se tísní
množství lidí a tak mám co dělat, abych se protlačil na druhou stranu a
mohl pořídit fotografii celé hrobky. Po prohlídce ještě sestupujeme do
podzemních prostor v zadní části mauzolea, kde se nachází prodejna
suvenýrů a řemeslných výrobků. Poté opouštíme hrobku Amira Timura,
nelítostného dobyvatele a vládce, který ve čtrnáctém století vytvořil
velikou říši, jenž zaujímala podstatnou část střední Asie.

Registan

Prohlídka Samarkandu pokračuje na náměstí Registan. Přicházíme nyní
před široké schodiště, tvořící otevřenou stranu náměstí, jehož
zbývající strany obklopují tři madrasy, postavené v průběhu
patnáctého až sedmnáctého století. Zastavujeme se, abychom si vychutnali
jedinečný pohled na soubor těchto historických objektů, které dohromady
vytváří naprosto dokonalý harmonický celek. Nejvýraznějšími prvky
madras jsou jejich kopule, se smaragdově zbarveným keramickým povrchem. Také
jejich vstupní portály, minarety a obvodové zdi, mají keramický povrch
zdobený pestrými obrazci. Nyní procházíme parkem k madrasám. Cestou
míjíme lavičku, na níž posedávají místní ženy s barevnými
šátky na hlavách a z nedalekého parku, na nás zhlíží socha Islama
Karimova, bývalého prezidenta země. Před madrasami je živo, turisté
o překot fotografují tu krásu anebo pózují před objektivy. Samotnou
prohlídku začínáme v madrase Sherdor, která má na portále
vyobrazení dvou lvů, což je pro islámskou kulturu nezvyklé. Vnitřní
prostory madrasy jsou pak neméně dekorativní, jako ty vnější. Během
prohlídky vstupujeme také do bývalých ubytoven pro žáky a do učeben, ve
kterých se nachází muzeum a také prodejny suvenýrů. Na nádvoří madrasy
stojí improvizované jeviště s řadami židlí kolem, což svědčí
o tom, že se zde konají kulturní akce. Prohlídka pokračuje
v madrase Tillya Kori. Tato památka vyniká bohatou zlatou výzdobou
hlavní chodby a sálu. Kromě jiného jsou zde vystaveny staré fotografie,
zachycující stav této památky před rekonstrukcí. Při pohledu na ruiny
zachycené na obrázcích, se ani nechce věřit, že byla toto skvostná budova
v tak špatném stavu. Nyní přecházíme do madrasy Ulug Bega, jejíž
třicetpět metrů vysoký vstupní portál, je kromě jiného, ozdoben také
vyobrazením hvězd. Jeden z jejích minaretů je očividně vychýlený od
svislé osy, což je důsledek zemětřesení. Spolu se špalírem
návštěvníků vstupujeme na nádvoří madrasy, které je překrásně
zdobené glazovanými kachlíky uspořádanými do obrazců a kaligrafických
motivů. Nyní procházíme nádvořím obklopeným bývalými ubytovnami
studentů, ve kterých jsou rovněž umístěny prodejny suvenýrů. Prohlídka
třetí, tedy poslední madrasy končí a my se kolem budovy někdejšího
bazaru Chorsu, vydáváme za dalšími pamětihodnostmi Samarkandu.

Mešita Bibi Chanum

Opouštíme náměstí Registan a procházíme Taškentskou ulicí, která je
pěší zónou. Cestou míjíme školu, z níž se hrnou žáčci, kterým
právě skončilo vyučování. Děti jsou oblečené do školních uniforem a
jsou stejně rozverné jako mládež u nás. Doprovázeni dětským
smíchem, pochvíli přicházíme k obrovskému vstupnímu portálu mešity
Bibi Chanum. Svatostánek nechal postavit koncem čtrnáctého století Amir
Timur a ve své době patřil mezi největší na světě. Vcházíme čtyřicet
metrů vysokou bránou na nádvoří mešity, která byla značně poškozena
zemětřesením, ale jak můžeme vidět kolem sebe, tak i to co z ní
zbylo je impozantní. Nyní se usazujeme ve stínu vysokých stromů na kamennou
zídku a posloucháme výklad průvodce. Poté procházíme na protější
stranu nádvoří pod monumentální kopuli, opatřenou žebrováním a
keramickým obkladem. Cestou ven ještě obdivujeme asi dva metry vysoký
mramorový stojan na korán, stojící na nádvoří a poté odcházíme
z jedné z nejnavštěvo­vanějších památek ve městě.

Siab Bazar

V těsném sousedství mešity se nachází Siab Bazar, ke kterému
právě směřujeme. Pochvíli již vcházím ozdobnou bránou na největší
městské tržiště, které má rozlohu asi dvěstěkrát dvěstě metrů a je
převážně tvořeno dlouhými pavilony s řadami pultů. Jen co vejdu do
prvního pavilonu, jsem obklopen všemožnými sladkostmi, včetně
nejrůznějších variant cukrovinky navat, která mě připomíná náš
cukrkandl. Na dalších pultech je vystaveno nepřeberné množství
všemožných ořechů a výrobků z nich, mezi nimiž nechybí ani
specialita kazinaki, což jsou lisované ořechy s cukrem. Postupuji dál a
míjím pulty se sušeným ovocem, úhledně navršeným v plastových
mísách. Nepřehlédnutelné jsou zejména hromady sytě oranžových
sušených meruněk, kterým se říká kuraga. Pokaždé když projdu kolem
nějakého pultu, neuniknu pozornosti prodavačů, kteří ihned nabízí
ochutnávku svých produktů. Směsice vůní, kterou nyní cítím napovídá,
že přicházím do oddělení s kořením, jehož nejrůznější druhy,
celé i mleté, jsou vystaveny v otevřených pytlích naskládaných
do řad. To se již blížím do středu tržiště k jídelně, ze které
je cítit aroma podávaných pokrmů. Kolem malých provozoven s rychlým
občerstvením, posléze přicházím mezi stánky s všemožnými
potřebami pro domácnost. Posléze se dostávám na druhý konec bazaru, kde
převažují stánky s čerstvou zeleninou a ovocem a také
s tradičním středoasijským nekvašeným chlebem lepjoškou. Čas
vymezený na prohlídku bazaru vypršel a tak opouštím barvité tržiště a
spolu s ostatními pokračujeme v prohlídce Samarkandu.

Pohřebiště Shahi Zinda

Po lávce pro pěší překonáváme frekventovanou ulici a parkem, který se
rozkládá podél ní, přicházíme k významné památce,
k pohřebišti Shahi Zinda. Vysokou bohatě zdobenou bránou vstupujeme do
nekropole, ve které jsou pohřbeni především členové královských rodin a
významné náboženské a vojenské osobnosti. Od mešity stojící
u brány, se vydáváme uličkou, která míří vzhůru na přilehlý
kopec, na prohlídku nekropole. Podél uličky stojí více než dvacet hrobek,
které jsou veliké jako menší svatyně a jsou vesměs bohatě ozdobeny
majolikou modré barvy, s okouzlujícími vzory. Zdejší mauzolea
pochází většinou ze čtrnáctého a patnáctého století, ale na
pohřebišti se nachází i pozůstatky starších budov. Stoupáme
uličkou až na vrchol kopce, kde stojí rozsáhlé mauzoleum
s překrásnou výzdobou, uctívané jako památník Kusam Ibn Abbáse,
bratrance proroka Mohammeda.

Observatoř

Opouštíme nekropoli a autobusem odjíždíme ke středověké observatoři,
nacházející se na severozápadním okraji města. Observatoř, kterou nechal
postavit panovník a astronom Ulug Beg, pochází z patnáctého století a
sloužila k astronomickým pozorováním a ke studiu. Když stoupáme po
širokém schodišti na kopec k observatoři, míjíme nejprve skupinu
svatebčanů a poté přicházíme na vrchol, k jezdecké soše Ulug Bega.
Pak se přemísťujeme k zastřešenému výkopu, ve kterém se nachází
nejrozměrnější exponát muzea, asi desetimetrový oblouk, jenž byl
součástí čtyřicet metrů dlouhého sextantu. Prohlídka pokračuje
v muzeu, umístěném v krásně zdobené budově, kde jsou vystaveny
astronomické přístroje a další exponáty. Zde v observatoři nad
městem, prohlídka Samarkandu končí. Zároveň také končí naše cesta po
Uzbekistánu, zemi s bohatou historií, která se může pyšnit tak
věhlasnými místy, jako je Taškent, Chiva, Samarkand či Buchara. Místy,
jejichž samotná jména, v sobě mají nádech dálného Orientu.