Rafting

    0
    85
    Černá Hora, soutok řek Tara a Piva

    Naše cesta po Balkánském poloostrově, se dnes přehoupla do své druhé
    poloviny. Z černohorského přímořského letoviska Sutomore, kde jsme
    ubytováni, se vydáváme na cestu k řece Tara, abychom zde absolvovali
    plavbu na raftech. Před sebou tak máme několik hodin cesty napříč Černou
    Horou. Na jejím začátku nám průvodce, který pochází z Černé Hory,
    nabízí pomerančovou marmeládu a olivový olej, pocházející
    z domácí produkce jeho rodiny, která žije v Sutomore. Během
    chvíle, je vše co průvodce přinesl ve dvou velikých taškách rozebráno a
    jelikož se nedostalo na všechny zájemce, průvodce slibuje, že zítra
    přinese další várku. Aby nám ukrátil čas, pouští nám průvodce během
    cesty další film od režiséra Kusturici. Tentokrát je to film Život je
    zázrak, jehož děj se odehrává začátkem devadesátých let v Bosně.
    Způsob, jakým je film natočen nám moc nesedí, ale jeho děj, nám alespoň
    poodhaluje některé souvislosti balkánského konfliktu. Film končí a my se
    pomalu blížíme k cíli.

    Na divoké vodě

    Krátce před jedenáctou hodinou, přijíždíme do kempu Šćepan Polje,
    ležícího u soutoku řek Piva a Tara, na hranici s Bosnou. Po
    příjezdu všichni vyfasujeme potřebné oblečení, záchrannou vestu a
    přilbu. Za všeobecného veselí se poté převlékáme do neforemných
    neoprenových obleků, které jdou jen těžce navléknout na tělo, stejně
    jako boty, sahající do půli lýtek. Pak si oblékáme bundu, která nás
    ochrání před chladem, neboť voda v řece Tara je notně studená.


    Na konec navlékáme záchrannou vestu, ochrannou přilbu a také balíme
    telefony a fotoaparáty do speciálního nepromokavého vaku. Poté nasedáme do
    terénních aut, která nás dopravují po nerovné cestě směrem proti proudu
    Tary na místo. Zde se rozdělíme do skupin po osmi lidech, poté každý
    z nás dostává pádlo a nakonec nastupujeme do žlutých gumových
    člunů. Nato se všichni usadíme na okraji raftu a zasuneme chodidla do
    úchytů na jeho dně. Poté nám průvodce, který sedí na zádi, dává
    instrukce, jak se máme během plavby chovat. Ty jsou vcelku jednoduché, na
    pokyn veslamo, máme všichni začít pádlovat a na pokyn stop, vytáhnout
    pádla z vody. Pak průvodce odrazí člun od břehu a plavba začíná.
    Průzračná voda řeky Tara, která je sevřena hlubokým kaňonem, je zprvu
    klidná a jen pomalu unáší náš raft vpřed. Pak přijdou první peřeje a
    pokyn veslamo, nato začínáme všichni usilovně pádlovat, člun zrychlí a
    bezpečně proplouvá hučící zpěněnou vodou. Po zdolání peřeje
    následuje povel stop. Vytahujeme tedy pádla z vody a raft je unášen
    proudem. Poté se střídají klidné úseky a peřeje tak rychle, že sotva
    stačíme reagovat na pokyny průvodce, natož pak sledovat okolí. Během
    plavby jsme co chvíli postříkáni ledovou vodou, ale díky neoprenu,
    zůstáváme stále v suchu. Některé z peřejí jsou tak divoké,
    že otáčí naším raftem kolem dokola, jako by to byla jen dřevěná
    tříska. Jindy se zase člun nebezpečně naklání, tak že udržujeme
    stabilitu jen díky tomu, že máme nohy pevně ukotveny v úchytech. Na
    klidnějších úsecích toku, pak můžeme pozorovat divoká skaliska
    vystupující z vody a také četné vodopády, řinoucí se dolů ze skal.
    Během plavby také dostihneme jiný člun, jenž je uvázán u břehu a
    jehož posádka za hlasitého křiku, postupně skáče ze skály do vody.
    Zhruba v polovině cesty zamíříme ke břehu a vystupujeme z raftu,
    neboť následuje přestávka na občerstvení. Díky naší nepohodlné obuvi,
    se jen neobratně vyškrábeme na břeh, u něhož je uvázáno několik
    dalších raftů a kolem krásného vodopádu, zamíříme na dřevěnou terasu,
    umístěnou ve svahu nad řekou.


    Jen co se shromáždíme u baru, zaujme nás improvizovaná chladnička,
    sestávající ze silného vydlabaného kmene plného lahví, chlazených vodou
    z nedalekého pramene. Barman poté vyndává z „chladničky“
    láhev pálenky, kterou rozlévá do pohárků. Nato všichni pozvedáme sklenky
    a připíjíme na zdar naší další plavby. Po přestávce znovu plujeme
    čistou smaragdově zbarvenou vodou, zdoláváme další peřeje a pozorujeme
    úžasnou přírodu kolem. Poté ještě podplouváme silniční most,
    patřící k hraničnímu přechodu Šćepan Polje a připlouváme
    k soutoku s řekou Piva, kde naše dobrodružná plavba končí.
    Ještě pomůžeme průvodci naložit raft na přívěs a vyšplháme po
    příkrém svahu do kempu. Po převlečení se usazujeme v restauraci, kde
    si posléze pochutnáváme na polévce a vynikající grilované rybě. Během
    jídla si pak sdělujeme zážitky z raftingu, který se přes naše
    počáteční obavy, zda jej zvládneme, nakonec velice vydařil. Po jídle se
    vydáváme na zpáteční cestu do Sutomore. Během ní, projíždíme kolem
    několika lesních požárů, jejichž okolí, je vždy zahaleno ohromnými
    oblaky kouře. Podle průvodce, zasáhly letos lesní požáry území Černé
    Hory ve zvlášť nebývalé míře. Kolem některých požárů projíždíme
    v nevelké vzdálenosti a nutno říci, že pohled na stromy pohlcované
    zuřivými plameny, je až děsivý.

    Sutomore

    Sutomore je černohorské přímořské letovisko, ve kterém žije kolem
    třítisíc obyvatel. Během sezony, se však jejich počet několikanásobně
    zvýší. My během naší balkánské cesty, trávíme v Sutomore tři
    noci a jeden volný den, takže máme dostatek času na důkladnější
    prohlídku. Nejprve se vydáváme na procházku po pláži, která je dlouhá
    zhruba tisíctřista metrů a je pokryta bílými oblázky. Postupně míjíme
    řady slunečníků a lehátek, narovnaných v řadách před jednotlivými
    hotely. Poté procházíme kolem veřejné části pláže, na které
    polehávají turisté na rohožích a někteří z nich, se ukrývají
    před slunečními paprsky pod malými přenosnými slunečníky.


    Zanedlouho přicházíme na jižní okraj pláže, kde usedáme
    v kavárně, umístěné na terase nad mořem. Z terasy pozorujeme
    blankytné moře a také dohlédneme na nedaleký poloostrov Ratac, na němž se
    nachází pevnost, postavená na pozůstatcích starého kláštera. Zpátky
    jdeme po pobřežní promenádě, která je plná obchůdků, restaurací a
    diskoték. Pokaždé, když kolem některé z nich procházíme, duní
    v celém okolí basy, vycházející z velikých reproduktorů. Kromě
    jiného, procházíme také kolem stánku, nad nímž je umístěn nápis
    „Čuděsa od mesa“. Za jeho skleněnou vitrínou, jsou narovnány hromady
    pochoutek počínaje čevapi a konče pleskavicí a do jeho okolí, se šíří
    intenzivní vůně z grilovaných pokrmů. Navnaděni pohledem na voňavé
    dobroty, posléze usedáme v restauraci umístěné na severním okraji
    pláže, ke které jsme právě došli. Zatímco si pochutnáváme na
    grilovaném mase, začíná se nad nedalekým zalesněným kopcem, vznášet
    oblak kouře. Za chvíli začnou mezi stromy probleskovat plameny a než se
    nadějeme, je velká část svahu v plamenech. To již slyšíme sirény
    hasičských vozů přijíždějících k požáru a také vidíme několik
    turistů, jak se chvatně vrací od pozůstatků pevnosti Tabija. Ta se
    nachází na kopci a lesní požár postupuje k jejím hradbám, jejichž
    část, můžeme pozorovat přímo z restaurace. Poté co dojíme, zavolám
    číšníka a platím útratu. Cena za večeři je velice přijatelná a činí
    jen několik euro, které je v Černé Hoře oficiálním platidlem.
    Procházka po letovisku pokračuje. Nyní procházíme uličkou Vuka
    Karadžiča, lemovanou pěknými kamennými domy a plnou malých krámků.
    Z obchodní uličky se poté přemísťujeme k nedaleké tržnici.
    Procházíme mezi pulty, na nichž trhovci vystavují své produkty, mezi
    kterými převažuje zelenina, ovoce, květiny, všemožné koření a nápoje.
    Poté, co si u jednoho stánku nakoupíme několik sáčků
    s kořením, opouštíme tržiště. Nyní postupujeme k hlavní
    ulici, která je součástí Jadranské magistrály a je plná aut, takže
    provoz na nedalekém přechodu pro chodce, musí řídit policista. Jen kousek
    za přechodem stojí supermarket Voli, u kterého naše procházka končí.
    Směrem odtud na sever, dále od pobřeží, se za železniční tratí
    rozkládá podstatná část obytné zástavby Sutomore. My se nyní vracíme do
    hotelu a zbytek dne trávíme odpočinkem na pláži, což nám vzhledem
    k náročnému programu během naší cesty, přišlo velice vhod.