Pobřeží Atlantiku

    0
    287
    Senegal, pláž Atlantiku u Cap Skirringu

    Během našeho pobytu v jižním Senegalu, který je druhou zemí na
    naší cestě po západní Africe, jsme ubytováni v hotelu Maya,
    ležícím na pobřeží Atlantického oceánu. Po včerejším večerním
    příjezdu, se probouzíme do dalšího dne našeho pobytu a za krásného
    slunečného rána míříme na snídani. Ta se podává v jídelně,
    která má jednu stěnu otevřenou do zahrady. K snídani, kterou
    servíruje pozorná obsluha, máme omeletu, bagetu, máslo, sýr a džem a
    k tomu ještě džus, čaj a kávu. Po jídle se vracíme do bungalovu a
    chystáme se, že se půjdeme vykoupat.

    Pláž


    Po betonovém chodníčku se dostáváme do tropické zahrady, která je
    součástí hotelového areálu, mezi palmami pak přejdeme k nízkému
    plotu a brankou projdeme na břeh Atlantiku. Před sebou nyní máme asi
    padesát metrů širokou pláž pokrytou jemným pískem a za ní nesmírný
    oceán. Na břeh se valí nekonečný příboj vln, doprovázený silným
    hukotem. Náš plán, že se vykoupeme v Atlantiku bere za své díky
    vlnám, které jsou vysoké zhruba dva metry a které nás při prvním pokusu
    vstoupit dále do vody, zahání zpátky na břeh. Místo koupání se tedy
    vydáváme na procházku. Kráčíme pískem po pláži, která je zcela
    liduprázdná a ani zde nejsou žádné slunečníky. Okraj pláže je pokryt
    velikým množstvím vyplavených mušlí a nevysoký břeh je porostlý
    tropickou vegetací. Cestou míjíme také odpadky a rovněž chuchvalce
    rybářských sítí, vynesených sem příbojem. Poté co dorazíme na okraj
    malého zálivu, čeká na nás překvapení. Po písku se totiž pohybuje
    stádo skotu, spásajícího oddenky rostlin rostoucích na břehu. Chvíli
    sledujeme rohatá zvířata při pastvě a pak pokračujeme v procházce.
    Jen co se vzdálíme od stáda, narazíme na rybáře. Muž je oblečen
    v tričku a v plavkách, stojí ve vodě a opakovaně nahazuje udici
    do vln. Přitom je opětovně až do výše pasu zaplavován vlnami. Slunce již
    pořádně pálí a tak jsme rádi, že jsme si sebou vzali pokrývku hlavy. Po
    nějaké době nás čeká další překvapení, kterým jsou velké hromady
    mušlí, navršených na břehu. Domorodci totiž lastury sbírají a
    používají je jako stavební materiál, když je přidávají do betonu. My
    také během cesty sbíráme mušle. Za chvíli jich však máme tolik, že je
    již nemáme kam dát a tak vytřídíme jen ty nejhezčí, které si bereme
    sebou. Zhruba po hodině chůze přicházíme na místo, kde po celé šířce
    pláže vystupuje z písku zvětralá vyvřelina. Na chvíli zde usedáme a
    pozorujeme oceán a břeh, na němž se v oparu na konci dlouhého zálivu,
    rýsuje silueta města Cap Skirring. Naše procházka končí a my se vracíme
    zpátky. Nepočítaje tři hotelové hosty, kteří se sluní na pláži našeho
    hotelu, potkali jsme během celé procházky, jednoho jediného člověka.

    Čtyřkolky


    Odpoledne nasedáme do autobusu, který nás dopravuje z hotelu do Cap
    Skirringu. Na náměstí odbočujeme na ulici vedoucí do přístavu a po
    chvíli zastavujeme u půjčovny čtyřkolek. Na programu máme totiž
    projížďku po okolí města. Není zde ale celá naše skupina, nýbrž jen
    osm odvážlivců, kteří se nyní rozdělují do párů. Nežli budou
    připraveny všechny čtyřkolky, musíme chvíli čekat a tak si krátím čas
    fotografováním. Kromě jiného, mám také v úmyslu vyfotit dvě
    kolemjdoucí ženy, nesoucí na hlavě rozměrný náklad. Přistupuji
    k nim a naznačuji, že je chci fotit. Obě ženy zavrtí hlavou, že ne a
    jedna z nich, mě navíc odhání rukou. Musím tady svého záměru
    zanechat. Úplně se však nevzdávám a vyfotím si ženy nepozorovaně,
    alespoň zezadu. Během čekání se také dáváme do řeči s mladíkem,
    který má čtyřkolky na starosti. Ten se ptá z jaké jsme země a když
    zjistí, že z Česka, ihned říká, že zná naše fotbalisty Čecha a
    Nedvěda a také Spartu Praha. Poté se ještě pochlubí, že Senegalci
    porazili na posledním mistrovství světa ve fotbale Polsko. Nyní se cítím
    trochu zahanben, neboť naši fotbalisté, se na rozdíl od této africké
    rozvojové země, na závěrečný turnaj vůbec neprobojovali. Mezitím jsou
    přistaveny všechny čtyřkolky a tak zamíříme ke strojům.

    Instruktáž

    Já s partnerkou si vybíráme čtyřkolku zelené barvy a usazujeme se
    na nevelké sedadlo. Poté nám správce půjčovny dává krátkou
    instruktáž. Při tom na nás mluví anglicky a náš průvodce vše
    překládá do polštiny. Moje představa o tom, že se čtyřkolka
    ovládá stejně jako motocykl, se během školení ukazuje být zcela mylná a
    tak se vzhledem k tomu, že rozumím výkladu tak sotva napůl, snažím
    hlavně zapamatovat, jak se stroj brzdí. Instruktáž končí, nato všichni
    startujeme své stroje a poté se po troše zmatků, dává celá malá kolona
    do pohybu. V čele jede průvodce, který jediný sedí na čtyřkolce
    sám. Nejprve jedeme po vyasfaltované ulici směrem k pobřeží. Poté
    odbočíme na prašnou cestu, která prochází podél rybářského trhu, jenž
    se rozkládá na pláži. Nyní během jízdy míjíme dlouhé řady
    rybářských lodí, ležících v písku nedaleko od břehu. Před těmito
    plavidly, jsou pak v několika řadách umístěny desítky
    přístřešků, ve kterých se prodávají ryby. Jelikož je podvečer, je trh
    již téměř prázdný. Vzduch v okolí je prosycen intenzivním pachem
    z ryb a také kouřem, vznikajícím při pálení dřevěného uhlí. Jeho
    výroba totiž probíhá v prostoru mezi cestou a pláží, jak je patrné
    nejen podle kouře ale i podle hromad dřeva, navršených podél cesty a
    již hotového uhlí, uloženého ve velikých pytlích. Poté co mineme rybí
    trh, stočí se cesta k pobřeží a přivádí nás na pláž, kde náš
    průvodce zastavuje.

    Projížďka


    Nyní se všichni shromáždíme kolem průvodce a čekáme na instrukce. Ten
    říká, že pojedeme po pláži a upozorňuje nás, že v žádném
    případě nesmíme vjíždět do vody. Pokračujeme v jízdě. Mokrý
    písek pokrývající pláž je dostatečně pevný, takže se čtyřkolky
    neboří a zanechávají za sebou jen mělkou stopu. Postupně během jízdy
    zrychlujeme, až naše stroje na široké pláži dosáhnou rychlosti padesát
    kilometrů za hodinu. Za krátko tak přijedeme k místu, ke kterému jsme
    došli během předchozí procházky a kde přes celou šířku pláže,
    vyčnívá z písku láva. Tento asi dvacet metrů dlouhý úsek je
    značně nerovný, s výčnělky vysokými kolem třiceti centimetrů.
    Všichni před touto překážkou zastavujeme a čekáme, co udělá průvodce.
    Ten se se svým strojem dává do pohybu, bravurně zdolává lávovou bariéru
    a ukazuje nám, kudy máme projet. Za ním se přes překážku dostávají
    další stroje. Nyní je řada na nás. Obezřetně se rozjíždím a vedu stroj
    přes lávu. Ten se s námi nebezpečně kolíbá a naklání, až mám
    pocit, že se musíme převrátit. Partnerka za mými zády, mě při tom
    neustále nabádá k opatrnosti. Čtyřkolka je ale neobyčejně stabilní
    a tak překážku bez újmy zdoláme. Před námi je nyní znovu zcela volná
    pláž a tak zkoušíme se svými stroji různé manévry a soupeříme, kdo
    z nás je rychlejší. Během cesty projedeme také kolem našeho hotelu.
    Po chvíli se před námi objeví stádo skotu a tak zpomalujeme a opatrně jej
    objíždíme. Jízda poté bezproblémově pokračuje a my si jí opravdu
    užíváme. Po ujetí asi patnácti kilometrů průvodce zpomaluje a odbočuje
    z pláže. Projížďka nyní pokračuje po písečné cestě. Zprvu si
    nejsem jist, zda tudy vůbec projedeme, neboť kola se boří do hlubokého
    písku a čtyřkolka se smýká z jedné strany cesty na druhou. Stroj je
    ale i na tomto terénu stabilní a neuvěřitelně průchodný. Úzká
    cesta se klikatí mezi keři a stromy a chvílemi to vypadá, že musíme do
    některého z nich narazit. Nakonec i tuto nástrahu zdárně
    zdoláváme a zhruba po dvou kilometrech dobrodružné jízdy pískem
    přijíždíme k silnici, po které se vracíme do Cap Skirringu. To se
    již stmívá a řidiči ostatních strojů rozsvěcují světla. Já si ale
    nemohu vzpomenout jak rozsvítit a tak se během jízdy domlouvám
    s kolegou jak na to. Nakonec také rozsvěcuji a zařazuji se do kolony.
    Když se po asi jeden a půl hodině vracíme zpátky do města
    k půjčovně, je již zcela tma. Adrenalinová projížďka na
    čtyřkolkách končí a musím říci, že i přes moje počáteční
    obavy, byla pro nás oba velice povedeným zážitkem.