Plavba po bangkockých kanálech

    0
    126
    Thajsko, Bangkok, lodě Long Tail Boat, čekající před kanálem Bangkok Yai

    Během našeho výletu do Bangkoku, si nechceme nechat ujít plavbu po
    proslulých vodních kanálech, jimiž je hlavní město Thajska protkáno, jako
    pomyslnou hustou pavučinou. Kráčíme ulicí Chakra Phet a míjíme budovu
    školy, ze které se hrne skupina školáků, oblečených ve slušivých
    školních uniformách. Za školou odbočujeme k řece Chao Phraya a záhy
    přicházíme k molu Pier Rajinee.

    Long Tail Boat


    Z tohoto mola vyplouvají nejen lodě River Expres, zajišťující
    rychlé spojení napříč centrem, ale i čluny Long Tail Boat, vozící
    turisty po vodních kanálech. Jen co přijdeme na molo, přistupuje k nám
    muž a vybízí nás, abychom nasedli do lodě. Domlouváme se na ceně,
    nastupujeme a usazujeme se na dřevěnou lavici. Postupně přichází další
    turisté, až se loď zaplní. Poté vyplouváme a míříme
    k protějšímu břehu, do čtvrti Thonburi. U ústí kanálu plavidlo
    zastavuje a řadí se do fronty lodí, které zde musí počkat, až se otevře
    plavební komora. Všechny lodě jsou si podobné, jako vejce vejci, jsou
    úzké, dlouhé, natřené pestrými barvami, mají plátěnou střechu a
    všechny také mají příď ozdobenou šňůrami pestrých květin a praporků.
    Kapitán, tvořící celou posádku, sedí na zádi. Každý člun má jiný
    motor, všechny však očividně pochází z nákladních aut.
    Z motoru vychází několik metrů dlouhý hřídel s lodním
    šroubem, šikmo směřující do vody. Podle tohoto hřídele,
    připomínajícího ocas, pak vznikla i přezdívka lodí, dlouhoocasá. Po
    několika minutách se začíná otevírat zdymadlo, ze kterého proti nám
    vyrazí houf barevných plavidel. Pak plujeme s dalšími loděmi do
    komory, čekáme až se vyrovná hladina vody a poté vplouváme do kanálu
    Bangkok Yai.

    Plava po vodních kanálech


    Motory burácí a lodě se ženou asi třicet metrů širokým kanálem. Vlny
    vyvolané lodními šrouby se odráží od břehů a rozhoupávají úzké
    čluny. Chvíli trvá, nežli se plavidla rozptýlí po hladině a kalná voda
    se uklidní. Plujeme kanálem a sledujeme jeho břehy, které jsou zastavěny
    většinou tradičními dřevěnými domky. Velká část je jich vybudována na
    dřevěných kůlech, zapuštěných do dna kanálu. Většina těchto objektů
    pak má terasu, ze které se dá přímo sestoupit do vody. U některých
    domů jsou pak dokonce i malé zahrádky. Z terasy jednoho
    z domů na nás štěká pes tak zuřivě, že máme obavy, aby k nám
    neskočil do lodě. Kromě udržovaných domů, míjíme také zanedbané,
    polorozpadlé baráky. Život lidí, obývajících domy podél kanálů, je
    bezprostřední blízkostí vody, v mnoha směrech ovlivněn. Rozvětvené
    kanály jim slouží jako dopravní cesty, jako plovoucí tržiště, jako
    místo pro osvěžení, jako zdroj užitkové vody pro potřeby domácnosti a
    nezřídka také jako kanalizace. Místy jsou břehy kanálu zpevněny betonovou
    zdí. Tam pak stojí zděné obytné domy, různé průmyslové objekty a také
    svatyně. Během cesty podplouváme pod několika širokými mosty a také
    míjíme mola, u nichž zastavují lodě, zajišťující dopravu po
    kanálech. Nyní proplouváme kolem kanálu Khlong Dan, který je jeden
    z mnoha dalších, napojujících se na kanál Bangkok Yai. Na jednom
    místě se blížíme k několika malým loďkám, podobným pramicím,
    roztroušeným po hladině kanálu. Je to plovoucí obchod a lodě tady čekají
    na zákazníky. V každé z loděk sedí žena a v rukách třímá
    pádlo. Jen co trhovkyně spatří náš člun, zamíří se svými loďkami
    k nám a hlasitě nabízí své zboží. Většinou je to balená voda a
    různé suvenýry. Naše loď však nezastavuje a tak z obchodů není nic.
    V některých domech podél kanálu, se také nachází stabilní prodejny.
    Občas míjíme člun, plující proti nám. Ten většinou rozčeří vodu tak,
    že vysoko vystříkne. V takovém případě oceňujeme plachtu,
    nataženou podél celé délky plavidla, která pasažéry ochrání před
    nechtěnou sprchou. Kalné vody kanálu nás posléze přivádí na vodní
    křižovatku. Směrem vlevo vede kanál Bang Chueak Nang, vpravo pak Khlong Mon
    a rovně pokračuje Bangkok Yai. Kapitán zde stáčí loď vpravo do Khlong
    Mon, takže nyní plujeme zpátky k řece. Nejprve míjíme svatyni Wat Pho
    Riang. Poté proplováme třemi ostrými zatáčkami a pak můžeme sledovat
    řadu člunů ukotvených ve velkém hangáru, stojícím na levém břehu.
    Pochvíli se již blížíme ke zdymadlu, které je z naší strany
    otevřené. Proplouváme jím a záhy se ocitáme zpět ve vodách řeky Chao
    Phraya, jejíž hladinu brázdí spousta plavidel. Naše loď teď pluje šikmo
    proti proudu na protější břeh a za pár minut přiráží k molu Tha
    Chang, kde naše cesta končí. Plavba po kanálech čtvrti Thonburi, byla
    nevšedním zážitkem. Na vlastní oči jsme mohli vidět, jak zde lidé žijí
    v symbióze s vodním živlem a poznat místa, která pozvolna, ale
    nenávratně mizí, neboť musí ustoupit stavbě moderních, pozemních
    komunikací.

    Golden Mount


    Náš výlet do hlavního města Thajska pokračuje. Procházíme centrem
    Bangkoku po ulici Bamrung Muang a kráčíme kolem řady obchodů se
    sakrálními předměty, vystavenými na chodníku. Postupně tak míjíme šik
    blyštivých soch Buddhy různých velikostí, řady zvonů, stohy obřadních
    nádob a před jedním obchodem na nás dokonce vyplazuje jazyk černá bohyně
    smrti Kálí, s několika páry rukou. Poté co přejdeme po mostě přes
    kanál Khlong Ong Ang, odbočujeme do ulice Boriphat. Podél ní stojí řada
    domů, v jejichž přízemí se nachází řemeslnické dílny. Přes
    otevřená průčelí, pak můžeme pozorovat řemeslníky při práci. Nejprve
    sledujeme kovotepce, jak malým kladívkem tvaruje měděnou nádobu. Pak
    míjíme dlouhou řadu truhlářských dílen, ve kterých vznikají
    nejrůznější výrobky, jako dveře, skříňky a další dřevěné
    předměty. Mezitím přicházíme k brance v bílé zdi. Tabulka
    umístěná nad brankou prozrazuje, že se blížíme k významné
    památce, ke Golden Mount, jenž je součástí chrámu Wat Saket. Procházíme
    do parku, který pahorek obklopuje. U pokladny si zakupujeme vstupenky a po
    strmém chodníku se vydáváme na vrchol uměle vytvořeného kopce. Podél
    cestičky jsou mezi stromy a keři umístěny umělé vodopády, doplněné
    sochami. Míjíme rovněž řadu velikých zvonů, zavěšených na kovové
    konstrukci. Po schodech, spirálovitě obtočených kolem pahorku, pak
    vystoupáme na uzavřenou terasu s prodejnou suvenýrů a s malou
    svatyní. Pak stoupáme dál po úzkém schodišti až na horní otevřenou
    terasu, v jejímž středu stojí mohutná pozlacená stúpa. Kolem této
    pagody, ve které má být uložen Buddhův zub, stojí veliké bronzové sochy.
    Na zábradlí po celém obvodu terasy, pak vlají barevné vlajky.
    Z téměř osmdesátimetrové výšky, máme krásný výhled na město.
    Všude kolem je rovina a jediné vyvýšené místo je pahorek, na kterém
    právě stojíme. Ze svého stanoviště nyní sledujeme rozsáhlý chrám Wat
    Saket, nacházející se přímo pod námi, v sousedství kopce. Za
    svatyní se rozkládají bloky nízkých obytných domů a dále pak stojí pás
    výškových budov, sahající až k obzoru. Golden Mount je poslední
    místo, které jsme měli v plánu, během našeho dnešního výletu
    navštívit. Ještě si chvíli užíváme pohled na město a pak sestupujeme
    dolů. Před námi je nyní již jen cesta zpátky do Pattaye.

    Vodní tramvaj


    Ze Zlatého pahorku odcházíme k nedalekému mostu Phanfa Bridge,
    vedoucímu přes kanál Klong Mahanak. U tohoto mostu je konečná stanice
    takzvané vodní tramvaje, což je veřejná doprava motorovými loděmi,
    pendlujícími po vodním kanálu. Po schodech sestupujeme na molo a nastupujeme
    na loď. Ta nejprve propluje pod mostem, otáčí se a pak vyplouvá na zhruba
    patnáct kilometrů dlouhou plavbu, do druhé konečné stanice. Vodní tramvaj
    je vzhledem k neustálým dopravním zácpám, velice spolehlivý způsob
    dopravy mezi centrem Bangkoku a jeho severovýchodním okrajem. Po chvíli
    k nám přichází průvodčí, vybírá jízdné a poté se obratně po
    bočnici lodě přemísťuje k dalším cestujícím. Plavidlo plné lidí
    proplouvá úzkým kanálem, jehož břehy jsou zpevněny kamennou zdí. Během
    plavby kalnými vodami kanálu, vidíme podobný obrázek jako ve čtvrti
    Thonburi. Břehy lemují řady nízkých domů, natěsnaných jeden vedle
    druhého. Na balkonech visí prádlo a před domy stojí řady květináčů
    s různými rostlinami. Po několika minutách připlouváme k molu
    Hua Chang Bridge, kde vystupujeme. Přes rušné tržiště se pak prodíráme
    na ulici Phaya Thai, která nás přivádí k frekventované křižovatce
    s ulicí Rama I. Zde vystoupáme po schodech na soustavu vyvýšených
    ramp, po nichž vedou chodníky, propojující několik okolních budov. Ještě
    o něco výše, pak nad našimi hlavami vedou dvě estakády, po nichž
    jezdí nadzemní rychlodráha. Po jednom z chodníků, vysoko nad kolonami aut,
    nyní přicházíme na stanici rychlodráhy Skytrain. Po známé proceduře
    s jízdenkami, nastupujeme do přeplněné soupravy, která nás posléze
    dopravuje do stanice Ekamai. Zde vystupujeme a míříme na autobusový
    terminál, ze kterého odjíždí linky, směřující na východ od metropole.
    Zakupujeme si jízdenky na nejbližší večerní spoj do Pattaye a již
    značně unaveni usedáme v hale, kde čekáme na náš autobus. Po chvíli
    již sedíme na pohodlných sedadlech a odjíždíme z Bangkoku, města
    plného krásných památek, kterému se pro jeho vodní kanály také
    přezdívá, Benátky jihovýchodní Asie.