Pattaya z ptačí perspektivy

    0
    106
    Thajsko, elektrické vedení v ulicích Pattaye

    Probouzíme se do prvního rána během našeho pobytu v Thajsku. Po
    snídani na hotelové terase se vydáváme za poznáváním některých
    zajímavých míst Pattaye. Na ulici před hotelem stojí malý kiosek
    z překližky a lepenky, nad nímž je umístěn veliký nápis EKSKURZE
    – TAXI. Zastavuji se u stánku a muže, který zde turistům prodává
    výlety se ptám, zda nám může zajistit taxi na plánovaný výlet do
    Bangkoku. Muž přitaká a nabízí cenu. Souhlasím s podmínkami, muž
    bez ptaní vyplňuje účtenku s vyznačením údajů o cestě a
    s potvrzením na přijatou zálohu. Během pár minut je vše vyřízeno a
    my se můžeme vydat do ulic Pattaye.

    Song Teow


    Zakrátko přicházíme na kruhovou křižovatku se sochou tančících
    delfínů. Tato křižovatka je místem, kde začíná jedna z tras
    veřejné dopravy vozidly Song Teow, což v překladu znamená dvě
    lavičky. Tento kuriózní název celkem přesně vystihuje zmíněný dopravní
    prostředek. Jde o pickup, jenž má na zastřešené korbě dvě lavice,
    pro celkem asi deset pasažérů. Během našeho pobytu jsme však vícekrát
    viděli, že se do tohoto dopravního prostředku, může natěsnat mnohem více
    lidí. Tyto vozy jezdí po stálých linkách, přičemž nastoupit a vystoupit
    lze kdekoli na trase. Jízdné činí deset až třicet bathů a jeho výše se
    odvozuje podle délky cesty. Song Teow si však lze také pronajmout na
    libovolnou individuální cestu po městě, pak se ale cena musí domluvit
    předem. V Thajsku se jezdí vlevo a tak modrý pickup stojí za kruhovým
    objezdem na opačné straně ulice, nežli jsme zvyklí. Řidič, jakmile nás
    uvidí přicházet, na nás mává a pobízí nás, abychom nasedli. Usazujeme
    se jako první na lavici a čekáme na další cestující. Vůz se během
    chvíle zcela zaplní a řidič vyjíždí. Pochvíli již projíždíme po
    Beach Road a kolem nás se míhají palmy rostoucí podél ulice a za nimi pak
    slunečníky, rozestavené na Pattaya Beach. Mezi vozidly, projíždějícími
    kolem nás, je velké množství malých skútrů, které si zájemci mohou
    vypůjčit na četných stanovištích ve městě. Za několik minut
    přijíždíme na konec přímořské promenády, zde vůz odbočuje na ulici
    South Pattaya a pochvíli zastavuje na nedaleké křižovatce. Platíme řidiči
    jízdné dvacet bathů za osobu a přecházíme přes křižovatku. Zde
    nasedáme do dalšího pickupu a ten s námi vyjíždí směrem na jih. Jen
    co projedeme kolem zalesněného kopce Buddha Hill, zazvoním na řidiče a ten
    zastavuje. Platíme dalších dvacet bathů za svezení a poté se vydáváme
    uličkou Thap Phraya, která je plná obchodů, k nedalekému Pattaya
    parku. Na sloupech stojících podél ulice jsou nataženy desítky
    elektrických kabelů, tvořících neuvěřitelný propletenec, ve kterém se
    snad nemůže nikdo vyznat. Cestou míjíme směnárny, obchůdky se zeleninou,
    lékárny, restaurace a masážní salony, opatřené velkými poutači. Nápisy
    na nich jsou napsány thajsky, anglicky a také rusky. Před masážními salony
    posedávají masérky, oblečené vždy do triček stejné barvy. Když
    procházíme kolem nich, volají a mávají na nás a zvou nás dovnitř.
    Zastavujeme se u jednoho stánku s ovocem. Vedle hromad melounů a
    ananasů a přepravek s banány, pomelem, papájou a maracujou, je zde
    vystaveno dalších více než deset druhů, nám neznámého, tropického
    ovoce. Podél ulice jsou také umístěna modlitební místa. Jsou to
    miniaturní, asi metr vysoké napodobeniny svatyně, usazené na podstavci, na
    němž také leží čerstvé květiny a sošky. Na konci uličky míjíme
    půjčovnu skútrů, kterých tady pod plátěným přístřeškem, stojí
    desítky. Pak se již před námi objeví rozlehlý areál, v němž se
    mimo jiné nachází akvapark s mnoha atrakcemi. Ten nás však nyní
    nezajímá, my máme namířeno k bílé budově hotelu Park Beach, jehož
    součástí je i věž Pattaya Tower.

    Pattaya Tower


    Nejprve projdeme pod konstrukcí jednokolejné nadzemní dráhy, která
    zajišťuje spojení mezi jednotlivými částmi parku a poté již staneme pod
    věží. Ta má na vrcholu osmibokou hlavici se čtyřmi patry, ve kterých jsou
    otočné restaurace a také vyhlídková terasa. Nad ní je ještě instalována
    nástavba s anténami. Celková výška i s nástavbou činí
    dvěstěčtyřicet metrů. U pokladny si zakupujeme vstupenky a poté nás
    výtah dopraví do padesátéhočtvrtého patra, na terasu s prosklenými
    stěnami. Po uvítacím drinku, který je zde pro návštěvníky nachystán,
    vyjdeme po schodišti ještě o jedno patro výše, na otevřenou terasu.
    Je krásný slunečný den a nám se z terasy otevírá úchvatný
    panoramatický pohled na město. Na severu vidíme zhruba čtyři kilometry
    dlouhou Pattaya Beach, částečně zakrytou kopcem Buddha Hill. Tento pahorek
    je porostlý stromy, nad jejichž koruny vyčnívá část pozlacené Buddhovy
    sochy. Na východě pozorujeme čtvrtě obytných budov, tvořené většinou
    nevysokými domy. Na jih od nás se pak táhne asi šest kilometrů dlouhá
    Jomtien Beach, lemovaná vysokými hotely a na západní straně pak vidíme
    moře. V mlžném oparu rozpoznáváme v zelenomodrých vodách
    Thajského zálivu skupinu ostrovů, vzdálených jen několik kilometrů od
    pobřeží. Potom, co se vynadíváme na krásné panorama a pořídíme
    dostatek záběrů, zvažujeme, jak se vrátíme dolů na zem. Kromě výtahu se
    nabízí další možnosti. Uzavřená vícemístná kabinová lanovka,
    otevřená klec pro dva stojící pasažéry, připevněná na šikmém laně a
    pro ty nejodvážnější pak Tower Jump. To v reálu znamená, spustit se
    z věže volně zavěšen na laně. Já mám o způsobu návratu na
    zem jasno, neboť mě přemáhá závrať již jen při pohledu do zhruba
    stosedmdesáti­metrové hloubky a to jsem od ní oddělen masivním
    zábradlím. Moje partnerka však volí Tower Jump. Nejprve však musí zaplatit
    příslušný poplatek a poté vyplnit a podepsat potřebný doklad. Pak už jí
    zřízenec navléká do jakéhosi postroje, opatřeného okem z ocelového
    drátu a poté vyzkouší pevnost celé jistící soupravy. Nato se partnerka
    zařadí do fronty zájemců o „seskok“. Po krátkém čekání pak
    vystoupá po schůdkách na plošinku, instalovanou na úrovni ochozu. Muž
    s obličejem zahaleným do černé roušky pak připne drátěné oko
    k držáku na dvojici lan, natažených mezi věží a zemí. Než se
    naděju, již visí moje partnerka ve vzduchoprázdnu a rychle, zavěšena na
    lanech, klesá k zemi a ztrácí se mě v té hloubce z dohledu.
    Vše se děje tak rychle, že sotva stačím vše nafotit. Poté sjedu výtahem
    dolů a dojdu ke kovové konstrukci, ke které jsou upevněna lana a kde
    dosedají na zem odvážlivci, spouštějící se z věže. Moje partnerka
    na mě již čeká a chlubí se fotografií, na které je zachycena
    v okamžiku, kdy se zavěšena na laně blíží k zemi. Než jsem se
    dostal dolů z věže, stačil fotografii místní fotograf nejen
    pořídit, ale i vytisknout a naaranžovat jí do ozdobných desek.
    S pěkným suvenýrem v ruce pak odcházíme ze zábavního parku a
    znovu procházíme kolem masážních salonů, kterých je v uličce Thap
    Phraya několik. Tentokrát se necháváme masérkou v modrém tričku
    zlákat a vstupujeme do jednoho z nich, abychom vyzkoušeli originální
    thajskou masáž. Pochvíli již usedáme na pohodlná křesla a hbité prsty
    masérek začínají masírovat naše nohy. Během procedury mě pak moje
    partnerka nadšeně líčí své pocity z nedávno prožitého
    adrenalinového zážitku. Já ale její nadšení nesdílím, neboť mě při
    vzpomínce na tu hrozitánskou hloubku, běhá po zádech mráz.