Okružní jízda

    0
    286
    Kazachstán, Almaty, Centrální mešita

    Na okružní jízdu po největším kazašském městě Almaty, se vydáváme
    od hotelu Kazachstan, ve kterém jsme ubytováni. Náš autobus nyní najíždí
    na bulvár Dostyk a zamíří směrem na sever.

    Centrální mešita


    Cestou projíždíme soustavou pravoúhlých ulic, které však nejsou
    tvořeny souvislými frontami domů, tak jak to známe z většiny našich
    měst, ale obytné bloky, které ulice vymezují, jsou zastavěné jednotlivými
    budovami, obklopenými zelení. Postupně projíždíme kolem směsice nových
    budov a objektů pocházejících ze sovětské éry. Historických domů je
    však poskrovnu. Je to zřejmě důsledek ničivého zemětřesení, které
    město postihlo koncem devatenáctého a znovu pak začátkem dvacátého
    století a při kterém bylo pobořeno mnoho budov. Po nedlouhé jízdě
    přijíždíme k Centrální mešitě. Zastavujeme na okraji rušné ulice
    a míříme ke svatyni z bílého mramoru, opatřené pěti minarety a
    ohromnou pozlacenou kopulí. Poté projdeme ozdobným portálem, vyzouváme se a
    vstupujeme do mešity. Ta je jako všechny podobné svatostánky jen stroze
    vybavena a na velkém smaragdově zbarveném koberci, pokrývajícím celou
    její plochu, sedí osamoceně dva věřící. Od mešity přejíždíme do
    Kunajevovy ulice, do míst, kde je soustředěna celá řada směnáren.
    Vybíráme si tu, která nabízí nejvýhodnější kurz a měníme si eura za
    místní měnu tenge. V době naší návštěvy, platil v přepočtu
    kurz, přibližně jedno tenge za šest haléřů. Jelikož jsme včera ještě
    neměli vyměněné peníze, zaplatila za celou skupinu útratu
    v restauraci místní průvodkyně. Nyní se pouštíme do
    rozpočítávání a při tom z účtenky zjišťujeme, že se
    v kazašských restauracích, účtuje deseti procentní přirážka za
    obsluhu.

    Bazar


    Poté co se vyrovnáme s průvodkyní, pokračujeme v prohlídce.
    Stačí přejít o dva bloky dále a staneme před ohromnou halou,
    v níž je umístěn vyhlášený Green Bazar. Vstupujeme do tržnice a
    ocitáme se mezi dlouhými pulty, na nichž jsou narovnány hromady zeleniny,
    ovoce a ořechů. Procházíme uličkami a oči nám přechází
    z nepřeberného množství vystavených plodů, z nichž některé
    ani neznáme. Poté vcházíme do oddělení, kde převažuje nabídka
    rozmanitých produktů z velbloudího a kobylího mléka. U jednoho
    z pultů nám prodavačka v čisté zástěře a se šátkem na
    hlavě, dává ochutnat kumys a jakousi bílou hmotu ve tvaru kuliček. Co je
    kumys víme, ale co je ta bílá hmota nikoli. Průvodkyně nám vysvětluje,
    že to jsou kumysové kuličky, které mají v kazašské kuchyni široké
    uplatnění. Po ochutnávce se přemísťujeme do další části bazaru, ve
    které jsou v plastových miskách vystaveny nejrůznější zeleninové
    saláty a nakládaná zelenina. Poté přicházíme do oddělení cukrovinek a
    alkoholických nápojů. Mezi vystavenými lahvemi, vidíme vedle místních
    produktů, také nápoje od předních světových výrobců. Prohlídka bazaru
    pokračuje v oddělení masa. Procházíme uličkami a jsme fascinování
    množstvím masa, jehož veliké kusy jsou vystaveny na pultech nebo zavěšeny
    na řadách háků. Celé oddělení je přehledně uspořádáno podle druhů
    nabízeného masa, od hovězího, skopového a koňského až po vepřové. Je
    udivující, jak je v celém oddělení čisto a že zde není cítit
    žádný zápach. Součástí tržnice je také restaurace, umístěná na
    vyvýšené terase uprostřed haly. Prohlídka trhu pokračuje v sekci
    s textilem a průmyslovým zbožím. Také zde je nabídka velice pestrá,
    takže nám nějakou dobu trvá, nežli se propleteme mezi stánky
    s nejrůznějším oblečením a potřebami pro domácnost a dojdeme na
    konec rušného tržiště.

    Park

    Procházka městem pokračuje v parku se zvláštním jménem, jenž
    zní, park 28 Panfilovců. Název upomíná hrdinské činy
    28 gardistů při obraně Moskvy, během druhé světové války. Nejprve
    navštěvujeme muzeum hudebních nástrojů, které se nachází
    v půvabné dřevěné budově na východním okraji parku. Po zhlédnutí
    sbírek, nás zve recepční do útulného sálu na malý koncert. Během něj
    poté zazní skladby zahrané na tradiční lidové nástroje, včetně asi
    nejznámějšího z nich dombry, což je dvoustrunný drnkací nástroj
    s dlouhatánským krkem. Z muzea postupujeme dále do parku
    k Památníku slávy, postavenému k výročí vítězství
    v roce 1945. Od monumentálního památníku, vzniklého v sovětské
    éře, procházíme kolem řad vzrostlých smrků, dubů a javorů do
    centrální části parku. Zde stojí pravoslavná Zenkovská katedrála, která
    je celá ze dřeva. Tento svatostánek je vysoký přes padesát metrů, což
    z něj činí jednu z nejvyšších dřevěných budov na světě.
    Chrám právě prochází rekonstrukcí a je z větší části zakryt
    lešením a sítěmi. Přesto je však patrná jeho pestrobarevná výzdoba,
    která se mě osobně, zdá až kýčovitá. Ještě nás čeká příjemná
    procházka malebným parkem k ulici Kazybek Bi, kde na nás čeká autobus,
    který nás odváží na náměstí Republiky.

    Centrum


    Když vystupujeme na okraji náměstí Republiky z autobusu, připadáme
    si na obrovském prostoru, který zaujímá, téměř ztraceni. Nyní se
    vydáváme po dlažbě z růžového kamene do středu náměstí a
    pozorujeme monumentální budovy, kterými je obestavěno. Všem pak dominuje
    radnice a sídlo prezidenta, uzavírající jižní stranu náměstí a Monument
    nezávislosti, tyčící se v jeho středu. Pochvíli již stojíme
    u paty dvacetosm metrů vysoké kamenné stély, na jejímž vrcholu stojí
    sousoší sněžného leoparda a takzvaného Zlatého chlapce. Tato postava je
    symbolem Kazachstánu a leopard, je zase součástí znaku Almaty. Poté
    zhlédneme několik soch rozestavených kolem památníku a odjíždíme
    k další pamětihodnosti.

    Svatebčané

    Přemísťujeme se do jižní části Almaty, kde zaparkujeme na rozsáhlém
    parkovišti a vydáváme se k Parku prvního prezidenta. Jen kousek před
    námi jde skupina svatebčanů v čele s novomanžely. Pochvíli
    k nám přistoupí jedna ze svatebčanek a česky nás zdraví. Dáváme se
    s ní do řeči a ona nám vypráví, jak studovala v Praze a že na
    pobyt u nás ráda vzpomíná. To se již blížíme k ocelové lávce
    vedoucí přes frekventovanou ulici Dulati, za níž park leží. Během
    přecházení lávky jsme značně v rozpacích, neboť na ní pracuje
    několik dělníků, kteří cosi svařují na její konstrukci. Svařování je
    provázeno nepříjemným světlem elektrického oblouku a od elektrod
    odlétají žhavé jiskry. Navíc jsou zde nataženy kabely ke svářečkám,
    povaluje se tu ruční nářadí a také kusy rozličného materiálu. Na úzké
    lávce se všem těmto věcem nelze vyhnout a tak je překračujeme a
    proplétáme se mezi dělníky. Jen co překonáme tuto nástrahu, máme před
    sebou vstupní bránu do parku, tvořenou impozantním asi sto metrů dlouhým
    sloupovím. Vcházíme dovnitř a míříme k ohromné kruhové fontáně,
    před kterou se fotografují naši známí svatebčané. Postupně procházíme
    dalšími částmi parku až k soše Nursultana Nazarbajeva, prvního
    prezidenta země, zvoleného v roce 1990. Nutno však dodat, že Nazarbajev
    byl poté znovu opakovaně zvolen a zůstává tak zároveň prvním
    i současným prezidentem země.