Okolí Almaty

    0
    115
    Kazachstán, Velké Almatinské jezero

    Náš pobyt v Kazachstánu pokračuje výletem k Velkému
    Almatinskému jezeru, ležícímu v horách nedaleko města Almaty.

    Jezero

    Vydáváme se z Almaty směrem na jih a před sebou máme hradbu hor,
    které jsou součástí pohoří Tian Shan. Silnice vede kaňonem řeky Velká
    Almatinka a prudce stoupá. Posledních několik kilometrů se pak klikatí
    v mnoha serpentinách. Kolem nás se objevují stále nové a nové
    přírodní scenérie a my nevíme, zda se dříve dívat na levou nebo na
    pravou stranu silnice.


    Nakonec autobus dojede na parkoviště, ležící ve výšce dvatisíce
    pětset metrů. Vyhrneme se ven z vozu a před námi se objeví scéna jako
    z prospektu nějaké cestovní kanceláře. Před sebou máme jezero se
    smaragdově zbarvenou vodou, obklopené strmými kopci a za ním se rýsuje
    kulisa tvořená skalnatými štíty se zasněženými vrcholy, vysokými přes
    čtyřitisíce metrů. Sestupuji nyní po úzké pěšině blíže k jezeru
    a hledám nejvhodnější místo na focení. Musím si však pospíšit, neboť
    údolím, kterým protéká Almatinka, se znenadání začíná nad jezero
    nasouvat hustá mlha. Nežli se stačím vrátit zpátky, je už celé jezero
    i břeh přikrytý bílou mlžnou peřinou. Postupuji na okraj parkoviště
    k mobilnímu kiosku, zařízenému v zadní části malé dodávky a
    kupuji si kávu. Nežli jí pak stačím vypít, začne se mlha nad jezerem
    ztrácet a pochvíli zmizí stejně rychle, tak jak rychle přišla. Vystoupám
    poté na nedaleký pahorek, ze kterého je pěkný výhled nejen na jezero, ale
    i do kaňonu Almatinky. Poté co svým fotoaparátem zvěčním krásnou
    přírodu kolem, vracím se na parkoviště. Posléze spolu s ostatními
    odjíždíme od Velkého Almatinského jezera, jenž je častým cílem turistů
    a také zásobárnou pitné vody pro celé město.

    Ptáci


    Dalším bodem našeho programu je návštěva shov se cvičenými dravými
    ptáky. Autobus nás dopravuje na farmu ležící na okraji Almaty, kde se
    chovají a cvičí draví ptáci. Po prohlídce voliér se přemísťujeme
    k louce umístěné na okraji farmy a usedáme na lavice. Pochvíli
    přichází muž v koženém kabátci, v kožené čepici a
    s masivní koženou rukavicí na levé ruce. Poté co se muž představí,
    shov začíná. Nejprve dává jakýsi povel maličké sově, která mu sedí na
    ruce, sovička vzlétne, udělá okruh nad našimi hlavami a poté usedne
    zpátky na rukavici. Muž sáhne pravou rukou do brašny, která mu visí
    u boku, vytáhne pařátek z kuřete a dává ho za odměnu opeřenci.
    Mezitím přichází pomocník a na ruce, taktéž chráněné koženou
    rukavicí, přináší velikého výra, kterého předává drezérovi.
    Představení pokračuje. Krásná veliká sova předvádí různé cviky a je
    za ně odměněna žlutým mrtvým kuřátkem. Následuje ukázka lovu se
    sokolem a poté přichází na řadu obrovský sup. Pták s holým krkem
    pobíhá sem a tam kolem lavic s diváky a předvádí se jako nějaký
    klaun. Produkce vrcholí ukázkou práce s orlem, který svou velikostí a
    vzezřením, už na první pohled budí respekt. Během produkce přichází
    pomocník a na provazu za sebou vleče kůži z lišky včetně ohonu.
    Jakmile jí orel spatří, vzlétne z ruky drezéra, spustí se ke kůži,
    uchopí jí pařátem a snaží se s ní odletět. Vše se děje tak
    rychle, že nežli si stačíme uvědomit co se děje, je už orel i s
    kůží na okraji louky. Ještě, že je pták upoután na šňůře, jinak by
    asi zmizel i se svým „úlovkem“ za stromy, které rostou kolem. Na
    úplný závěr přichází fotografování s orlem. Přiznám se, že
    když jsem měl při focení zahnutý žlutý zobák dravce jen malý kousek od
    hlavy, nebylo mě vůbec do smíchu.

    Tanec


    Na dnešní večer, máme naplánovanou večeři s programem. Autobus
    nás dopravuje do stylově zařízené restaurace a my usedáme ke stolu. Poté
    číšník oblečený do lidového kroje, začíná servírovat jídlo. Nejprve
    zeleninový salát, ke kterému pojídáme kousky lepjošky, což je kulatá
    chlebová placka. Jako druhý chod se servírují manty, vařené knedlíčky
    plněné masem. Pak přichází na řadu hlavní jídlo lagman, jehož základem
    jsou kousky vařeného masa, tlusté ručně vypracované špagety a zelenina.
    To vše je zalité vývarem a podává se v miskách. S konzumací
    tohoto pokrmu máme trochu potíže, neboť nevíme, jak jídlo
    připomínající svou konzistencí polévku, máme jíst. Na stole máme sice
    připravenou lžíci, ale špagety v misce jsou více jak půl metru
    dlouhé a nejdou nabrat, vidličkou to také moc nejde, neboť pokrm je
    řídký. Střídáme tedy během jídla tyto dvě části příboru a nakonec
    se s chutným pokrmem vypořádáme. K pití si dávám pivo, které
    se jmenuje Žatecký gus a jak název napovídá, je uvařeno v místním
    pivovaře podle české receptury. Pěnivý mok, který stojí v přepočtu
    šedesát korun, je mimochodem velice dobrý. Jako dezert přináší číšník
    mističky s jakýmisi scvrklými kuličkami. Je to urjuk, tedy sušené
    meruňky i s peckami. Mezi jednotlivými chody sledujeme program, který
    během večeře probíhá. Nejprve obdivujeme provazochodce, kteří se po
    laně, nataženém před vchodem do restaurace, prochází jako po pevné zemi a
    poté vystoupení břišních tanečnic. Jejich tanec, doprovázený stylovou
    muzikou, má zejména u přítomných pánů veliký úspěch. Na úplný
    závěr se servíruje nezbytný zelený čaj, jehož popíjení představuje
    pomyslnou tečku nejen za večeří, během níž jsme ochutnali další
    středoasijské speciality, ale také za celým dnešním dnem.