Ohrid

    0
    290
    Makedonie, Ohrid, hradby Strého města

    Je pozdní odpoledne, když nasedáme do autobusu a vydáváme se ze Skopje,
    na cestu napříč Makedonií. Máme namířeno k jezeru Ohrid, které
    leží na hranici s Albánií, v jihozápadním cípu země. Před
    sebou máme asi stošedesát kilometrů dlouhou cestu, z čehož je asi
    třetina po dálnici, na kterou najíždíme kousek za hlavním městem.
    Autostráda směřuje nejprve na západ, aby se u města Tetovo, prudce
    stočila k jihu. Nyní projíždíme údolím řeky Vardar, podél pohoří
    Šar Planina, s několika vrcholy, vyššími než 2600 metrů.
    U města Gostivar dálnice končí a dál pokračuje již jen běžná
    silnice, která je sevřená pohořím Mavrovo a Celoica. Silnice teď neustále
    stoupá, až dosáhne u osady Strazha, výšky přesahující
    jedentisícdvěstě metrů. Cesta ubíhá jen zvolna a tak nám průvodce
    krátí čas líčením o životě v bývalé Jugoslávii a
    o rozpadu této svazové federativní republiky. Průvodce i jeho
    bratr, tedy náš řidič, sloužili v době balkánské války
    v jugoslávské armádě a tomu také odpovídá jejich pohled, na
    události v tomto neblahém období. Během jedné přestávky, se
    o balkánské válce rozpovídá i náš řidič a v průběhu
    svého vyprávění, se při vzpomínce na to co během bojů prožil a viděl,
    neubrání dojetí. Po těchto chmurných vzpomínkách nám přichází vhod
    kalíšek meruňkovice, kterou osazenstvu autobusu servíruje průvodce. Během
    další jízdy silnice klesá, aby za městem Kičevo zamířila znovu do hor a
    vystoupala do výšky, přesahující jedentisíc metrů. Zde, nedaleko osady
    Vrbjani, pak začíná silnice pozvolna klesat k jezeru Ohrid.

    Večerní koupel

    Cesta kopcovitým terénem se neskutečně vleče a tak k jezeru
    přijíždíme až po půl deváté večer. Poté co zaparkujeme u malé
    písečné pláže, absolvujeme pozdní koupel v teplé vodě jezera a pak
    se přesouváme do nedalekého města Ohrid, ležícího na břehu jezera. Po
    ubytování v hotelu nedaleko centra, mám ještě chuť na drink a tak jdu
    do malé samoobsluhy, která se nachází v přízemí hotelu, abych si
    koupil plechovku piva. Chladící vitrína s pivem je však uzamčena a tak
    požádám pokladní, zda by jí otevřela. K mému velkému překvapení
    se ale dovídám, že to není možné, neboť po dvacáté první hodině, se
    prý nesmí v obchodech prodávat žádný alkohol. Naštěstí se nedaleko
    nachází příjemná hospůdka, kde čepují dobře vychlazené pivo
    Skopsko.


    Pevnost

    Na druhý den ráno, se vydáváme na prohlídku města Ohrid, v němž
    žije něco přes čtyřicettisíc obyvatel. Město vzniklo z osady,
    založené již ve čtvrtém století před Kristem a vévodí mu pevnost
    z desátého století, vystavěná na kopci nad městem. Právě Samuelova
    pevnost, je nyní naším cílem. Stoupáme po strmém zalesněném úbočí a
    trochu zadýcháni, přicházíme k vnějším kamenným hradbám. Po
    krátké zastávce, během níž nás průvodce seznamuje s historií
    pevnosti, vstupujeme Horní bránou do opevněného starého města. Nyní
    kráčíme strmými uličkami, obklopenými nízkými domy a stoupáme
    k Samuelově pevnosti. Ta se nachází na vrcholu kopce a je obehnána
    vysokými vnitřními hradbami s cimbuřím. Strmá kameny vydlážděná
    cesta, nás posléze přivádí k bráně do citadely, vedle níž na
    vysokém stožáru, vlaje červenožlutá makedonská vlajka. Vcházíme do
    pevnosti a po příkrých schodech vystoupáme na ochoz hradeb. Všude kolem
    nás je spousta turistů a tak chvíli trvá, nežli se dostaneme na jednu ze
    strážních věží a protlačíme se k okraji hradeb. Nyní přehlédneme
    celý vnitřní prostor pevnosti, který je prázdný. Na jeho travnatém
    povrchu, můžeme pozorovat jen odkryté základy několika objektů.
    Z hradeb se nám také otevírá krásný pohled na jezero a na město,
    rozkládající se pod pevností. Zejména malebný, je pak pohled na červené
    střechy domů a na cihlový kostel Sv. Klimenta.


    Staré město

    Z pevnosti zalité sluncem, se vracíme zpátky do města. Procházíme
    při tom po pěšině vedoucí borovým lesem, podél níž postává řada
    prodejců suvenýrů, snažících se přilákat turisty. Poté míjíme
    klášter a kostel Sv. Klimenta a ocitáme se zpátky v úzkých uličkách
    s malými obchůdky, nabízejícími zejména keramiku a výšivky. Podél
    uliček starého města stojí tradiční domky, jejichž patra přesahují
    kaskádovitě do ulice, aby poskytovaly obyvatelům města stín. Nejvyšší
    patra, jsou pak tak blízko u sebe, že by si jejich obyvatelé, mohli
    přes ulici téměř podat ruce. Půvabné uličky nás posléze přivádí
    k římskému amfiteátru, který jak lze usuzovat podle aparatury
    rozestavené na jevišti, je využíván pro kulturní akce. Po krátkém
    posezení na kamenných lavicích hlediště, postupujeme starým městem dál,
    až dojdeme ke kostelu Sv. Sofie. Nedaleko této významné památky, pyšnící
    se vzácnými freskami, se nachází obchod s ohridskými perlami.
    Vstupujeme do reprezentativní prodejny a obdivujeme zde výrobky z perel,
    které jsou místní raritou. Nejsou to však pravé perly, ale jejich
    napodobeniny, které vyrábí místní řemeslníci podle starého receptu, ze
    šupin ryb, žijících v Ohridském jezeře. Se suvenýrem
    z místních perel v kapse, poté sestupujeme až ke břehu jezera,
    kde usedáme v jednom z bister k odpočinku. Schováni pod
    slunečníkem, popíjíme bezvadně vychlazené Skopsko a pozorujeme lidi
    slunící se na lehátkách, nebo koupající se u břehu a také jachty,
    brázdící vody jezera. Po chladném osvěžení, poté stinnými uličkami
    plnými bezvadně zrekonstruovaných domů, nakonec dojdeme k hradbám a
    opouštíme staré město.


    Centrum Ohridu

    Nacházíme se nyní v ohridském přístavu a procházíme po kamenném
    molu, u kterého kotví řady lodí. Cestou po molu, nejprve mineme sochu
    Sv. Neuma a poté dojdeme k sousoší Svatých Cyrila a Metoděje. Zde
    opouštíme přístav a kolem sochy Sv. Klimenta se vydáváme po ulici,
    pojmenované po tomto světci, do centra města. Celá ulice je pěší zónou a
    je plná nejrůznějších obchodů. Jen co mineme bránu, kterou se
    z ulice vstupuje do areálu mešity Ali Paša, přicházíme na Fontánové
    náměstí, v jehož středu, jak už napovídá název, stojí veliká
    kašna. Z náměstí plného lidí, poté odbočujeme do ulice Goce
    Delčev, na které se nachází několik rybáren, ze kterých se line vůně
    grilovaných ryb. Jelikož je čas oběda, vcházíme do jedné z nich.
    Nejprve si ve vitríně plné různých druhů ryb, vybíráme každý pěkného
    pstruha, kterého poté prodavačka zváží a uloží na rozpálený gril. Pak
    nám oznamuje, že příprava bude trvat asi dvacet minut a věnuje se rybám.
    My se mezitím vydáváme na prohlídku obchodů, kterých je v ulici celá
    řada. V určený čas se vracíme do rybárny, kde na nás již čekají
    hotové ryby. Po zaplacení přijatelné ceny, si pak u jednoho ze stolků,
    pochutnáváme na znamenité pochoutce. Po jídle ještě zamíříme do
    nedaleké kryté tržnice. Procházíme uličkami mezi pulty a oči nám při
    tom přechází z nepřeberného množství ovoce, čerstvé
    i nakládané zeleniny, květin, ořechů a koření. Abychom ochutnali
    některou z místních specialit, kupujeme si u jednoho trhovce
    přírodní nepražené burské oříšky a extrudované fazole. V tržnici
    naše procházka městem končí. Když vycházíme z trhu na bulvár
    Turistička, na němž se jen kousek od tržnice nachází náš hotel, je již
    skoro jedna hodina a nám zbývá tak akorát čas, abychom došli do hotelu,
    sbalili zavazadla a dostavili se k plánovanému odjezdu autobusu.
    Zakrátko již opouštíme přívětivé město Ohrid, jenž svou atmosférou
    připomíná přímořské letovisko a které je pro své historické památky,
    zapsáno v seznamu kulturního dědictví UNESCO.