Vladislav Dobrý Cestou do hlavního města Norska, projíždíme po břehu Tyrifjordu, ve
kterém leží ostrůvek Utoya. Na něm se odehrála v červenci roku
2011 tragédie, při níž šílený střelec zavraždil desítky lidí.
Zastavujeme na místě, ze kterého lze nevelký ostrov spatřit, abychom zde
chvílí ticha uctili památku obětí nesmyslného masakru. Jak vidíme,
obdobně tak činí i další lidé, neboť nedaleko místa kde stojíme,
leží na břehu spousta svíček a květin.
Polární loď Fram
Po krátké pietní zastávce, pokračujeme v cestě do Osla. Nejprve
směřujeme na poloostrov Bygdoy, na němž se nachází několik zajímavých
muzeí, jako například muzeum Kon-Tiki nebo Muzeum vikingských lodí. My
však máme namířeno k polární lodi Fram, která je zde rovněž vystavena.
Zastavujeme před vysokou budovou s trojúhelníkovým štítem a
vcházíme dovnitř. Před námi se objevuje vysoká příď lodě, která
zaplňuje celou halu. Na tomto plavidle se kromě jiných, plavili
i proslulí polárníci Nansen a Amundsen. Nejprve se po schodech
dostáváme na palubu a pak vcházíme do útrob dřevěné lodi, která je
dokonale zachovalá. Postupně procházíme strojovnou s robustním
dieselovým motorem, dále skladem, kuchyní, jídelnou a nakonec nahlížíme
do kajut posádky. Ty jsou velice malé a poskytovaly námořníkům jen
skromné podmínky. Na lodi je vystavena i část původního vybavení,
včetně nástrojů lodního lékaře a osobních věcí posádky. Po
prozkoumání vnitřku lodi si ještě prohlížíme palubu s kapitánským
můstkem a také zkoušíme ovládat rozměrné kolo kormidla. Návštěva lodi
je velikým zážitkem a umožňuje návštěvníkům přenést se do
dobrodružného světa polárních výprav.
Opera
Z muzea odjíždíme do centra Osla, abychom si prohlédli budovu
Norské opery a baletu. Zastavujeme na břehu Oslofjordu, v jehož vodách
moderní opera stojí. Přes most se dostáváme na střechu stavby, která je
tvořena rozlehlými šikmými plochami z bílého mramoru a žuly. Ty
přímo vybízí návštěvníky, aby vyšli až nahoru, což byl ostatně také
záměr architektů, kteří budovu navrhovali. Ani my neodoláme a stoupáme po
hladkém povrchu na nejvyšší místo, odkud se naskýtá půvabný pohled na
centrum Osla. Spolu s námi se po bílých šikminách pohybují hloučky
dalších lidí. Posléze opouštíme střechu a vcházíme do divadla, jehož
interiér je rovněž navržen tak, aby se tu mohli scházet lidé a trávit zde
čas. Procházíme vysokou halou, ve které na lavicích posedávají lidé.
Poté směřujeme k šatně, která není od haly nijak stavebně
oddělená, jen zde na volném prostoru stojí řady věšáků, připevněných
k podlaze. V rohu za věšáky je dlažba zkosena, čehož využívá
skupinka dětí, které šikmou podlahu využívají jako skluzavku. Přesto,
že děti při hře dělají pořádný rámus, nikdo je nenapomíná.
Návštěvu přívětivé opery končíme v kavárně, která je
v hale rovněž umístěna.
Frognerův park
Jednou z hlavních turistických atrakcí Osla, je Frognerův park.
Vcházíme širokou bránou do zelené oázy, kde nás vítá socha Gustava
Vigelanda, autora více něž dvouset soch, které jsou zde vystaveny.
Procházíme dlouhou alejí parkem, ve kterém se i přes nastávající
podvečer, nachází řada návštěvníků. Lidé se prochází mezi záhony
růží, venčí psy a kolem nás proběhne i několik běžců. Blížíme
se k široké cestě lemované bronzovými sochami. Všechny jsou nahé a
autor jimi vyjadřuje vztahy mezi lidmi. Mimo jiné mezi mužem a ženou, nebo
mezi rodiči a dětmi. Nyní se ocitáme u díla, jenž poutá největší
pozornost návštěvníků.
Je to socha nazvaná Malý vztekloun, představující malého chlapce,
který má zaťaté pěstičky, hněvivý výraz ve tváři a zlostně dupe
nožičkou. Se zájmem pozorujeme hošíka, jehož grimasy a gesta jsou tak
realistické, že už jen čekáme, kdy klučina spustí zlostný křik.
Míjíme další a další sochy a přicházíme k fontáně nazvané
Koloběh života, která zobrazuje lidský život od zrození, až po skon.
Podobný motiv má i čtrnáct metrů vysoký obelisk, tvořený desítkami
lidských těl. To se již dostáváme do druhé části parku, kde jsou
vystaveny sochy, zhotovené ze žuly. Obcházíme jednotlivá díla a
zastavujeme se u sochy klečící ženy, které na zádech rozkročmo sedí
dva caparti. Tato skulptura je oblíbená zejména mezi dětmi, které na ní
lezou, aby se také „povozily“. Jejich počínání pak na sousoší
zanechává viditelné tmavé skvrny. Poté již přicházíme na okraj parku ke
slunečním hodinám, které symbolizují končící životní pouť člověka a
stylově uzavírají celou pozoruhodnou výstavu.
Holmenkollen
Opouštíme centrum Osla a po silnici, podél níž vede městská
rychlodráha, stoupáme na Holmenkollen, téměř čtyřista metrů vysoký
kopec, ležící na severním okraji města. Po tom, co se ubytujeme ve známém
hotelu Park Rica, se vydáváme na prohlídku lyžařského areálu. Cestou
obdivujeme podmanivou vyhlídku na město, rozkládající se pod kopcem kolem
Oslofjordu. Po krátké chůzi přicházíme k věhlasnému skokanskému
můstku a obdivujeme jeho elegantní tvar s ladnými křivkami. Můstek je
volně přístupný a tak vcházíme do jeho hlediště. Vysoko nad námi se
tyčí strmá nájezdová plocha a pod námi pak leží kotel doskočiště.
Místo, na které doskakují závodníci je tak hluboko, že z toho skoro
dostáváme závrať. Z televizních přenosů se to nezdá, když ale
vidíme na vlastní oči, do jaké příšerné hloubky se skokani vrhají,
teprve oceňujeme jejich odvahu. Odcházíme od můstku a kolem sochy
představující skokana během letu, míříme ke střelnici. Na té právě
biatlonisté trénují střelbu a tak se prostorem ozývají hlasité
výstřely. Zakrátko míjíme střelnici a poté procházíme areálem, jehož
součástí je také dřevěná administrativní budova, světelné výsledkové
tabule, kabiny pro televizní komentátory a hlavně dojezd běžeckých tratí
s cílovou rovinkou a tribunami pro diváky. Během prohlídky se také
zastavujeme u sochy krále Olafa V., stojící u okraje ochozů. Tento
všeobecně oblíbený monarcha sem rád chodil běhat na lyžích a socha
v nadživotní velikosti, jej zachycuje při této činnosti i s jeho
psem. Od zdařilého uměleckého díla se poté vracíme k můstku, kde
prohlídka končí. Již za šera pak odcházíme z areálu, který hlídá
údajně největší troll na světě, jehož asi pět metrů vysoká, zavalitá
kamenná postava, majestátně trůní na prudkém srázu nad
doskočištěm.
Centrum Osla
Prohlídka centra hlavního města Norska, začíná návštěvou radnice.
Přicházíme k budově se dvěma robustními věžemi, postavené ve
funkcionalistickém slohu. Zastavujeme se na dlážděném prostranství před
budovou a prohlížíme si barevnou výzdobu na jejích zdech. Náhle se ze
šedivé oblohy spustí hustý déšť a tak urychleně vcházíme dovnitř.
Nejprve projdeme vstupní halou a poté přicházíme do slavnostního sálu.
Tento impozantní prostor má mozaikovou kamennou podlahu a jeho stěny jsou
vyzdobeny pestrobarevnými freskami, které nám připadají až kýčovité.
Více než svým vzhledem je tento sál pozoruhodný tím, že je zde
každoročně laureátům předávána Nobelova cena míru. Usedáme na jednu
z lavic umístěných podél stěn, abychom si podrobněji prohlédli sál
a poté vystupujeme po širokém schodišti do patra. Zde nejprve procházíme
místností, ve které jsou ve skleněných vitrínách vystaveny oficiální
dary od delegací z nejrůznějších zemí. Pak ještě procházíme
několika sály, sloužícími k různým zasedáním a prohlídka radnice
je u konce. Nyní, se skrápěni stále trvajícím deštěm, vydáváme na
procházku městem. Nejprve přes náměstí Fridtjofa Nansena přicházíme
k budově Národního divadla a poté se dostáváme na hlavní obchodní
ulici Karl Johans Gate. Postupujeme po tomto bulváru kolem několika
restaurací a kaváren až k budově norského parlamentu, za níž se Karl
Johans Gete mění v pěší zónu. Déšť ustává a my se po mokré
dlažbě vydáváme dál. Cestou míjíme řadu luxusních butiků, několik
trollů vystavených před obchody a také rozlehlou tržnici. Poté již kolem
Dominikánského kostela přicházíme k nádraží Oslo Central Station,
před nímž stojí veliká socha tygra. Ještě si na památku pořizujeme
fotografii s bronzovou šelmou a odcházíme na nábřeží Tollbukaia. Zde
se pohledem na bělostnou budovu opery procházka městem uzavírá. Zároveň
zde také končí náš pobyt v Norsku, v zemi panenské severské
přírody s vodopády a fjordy, ale také zemi trollů, deštivého
počasí a vysokých cen.
