Křížem krážem Estonskem

    0
    85

    Naším dalším cílem na cestě Pobaltím, jsou turisticky zajímavá
    místa na východě a severu Estonska.

    Univerzitní město

    Je již podvečer, když přijíždíme do Tartu, druhého největšího
    města Estonska, ležícího na východě země. Po ubytování v hotelu a
    následné večeři, se vydáváme na procházku městem, v němž žije
    kolem jednohostatisíc obyvatel. Nejprve míjíme výškovou budovu, která má
    tvar šnečí ulity a poté procházíme novou čtvrtí s moderními
    budovami, rozkládající se podél břehu řeky Emajögi. Nato již ulicí
    Küüni směřujeme na Radniční náměstí. Poté kolem pěkných
    neoklasicistních budov, stojících kolem náměstí, procházíme až
    k Barclaovu domu. Ten je zajímavý tím, že je vlivem sesedání jeho
    základů, značně zešikmený. Poté se zastavujeme u klasicistní budovy
    radnice, před kterou je umístěno sousoší líbajících se milenců.
    Odcházíme od sochy, jenž symbolizuje studentské mládí a míříme do
    uličky Rüütli, která je plná hospůdek a venkovních restaurací, hojně
    zaplněných hosty. Pak se ulicí Ülikooli dostáváme k hlavní budově
    zdejší univerzity.


    V sousedství tohoto neoklasicistního majestátného objektu, stojí
    nevelký dvoupodlažní dům. V jeho oknech jsou umístěny velkoplošné
    fotografie, ze kterých na kolemjdoucí shlíží usměvaví univerzitní
    učitelé, s uvolněnými výrazy a gesty. Tato vskutku originální
    expozice je důkazem toho, že zdejší ctihodný profesorský sbor, má smysl
    pro humor. Od univerzity se vydáváme strmou ulicí na vrch Toomemägi, na
    němž se rozkládá park. Procházíme parkem a kolem několika soch
    významných osobností se vztahem k Tartu, se dostáváme k dómu ze
    třináctého století. Z této trojlodní baziliky se dochovaly jen holé
    stěny, neboť byla těžce poškozena válečnými událostmi a poté
    požárem. Procházíme ruinami kostela ke zrekonstruované části dómu,
    v níž sídlí univerzitní muzeum a pak dále ke dvěma nedalekým
    mostům, které překlenují rokli a které se jmenují Ďáblův a Andělský.
    Přes Andělský most se pak vydáváme na jižní stranu parku k astronomické
    observatoři z devatenáctého století a k pomníku astronoma F. W.
    Struveho. Poté se již vracíme do centra města na Radniční náměstí,
    které je i přes pokročilou hodinu plné lidí. Je teplý pozdní večer
    a nám se ještě nechce jít spát. Usedáme tedy do jedné z kaváren,
    kterých je na náměstí celá řada a při dobrém drinku sledujeme okolí.
    Mezitím se rozsvítilo osvětlení radnice a reflektory nasvítily její
    střechu a věž s hodinami, příjemným žlutým světlem. Pohledem na
    tuto působivou scenérii, se uzavírá naše procházka centrem Tartu, městem
    s bohatou historií, které se pyšní nejstarší univerzitou
    v zemi.

    Nejvyšší vrchol Pobaltí


    Jen co objedeme městečko Vöru, přivádí nás silnice na okraj
    pahorkatiny Haanja. Ta se rozkládá na jihovýchodě Estonska, nedaleko hranice
    s Ruskem a Lotyšskem. Odbočujeme z hlavní silnice a úzkými
    silničkami, vedoucími hlubokými lesy a proplétající se mezi četnými
    jezírky, přijíždíme na parkoviště, ležící pod zalesněným kopcem.
    Vystupujeme a po dlážděném chodníku se vydáváme na vrchol Suur Munamägi.
    Přesto, že to je jen 318 metrů vysoký kopec, je to nejvyšší
    nadmořská výška v celém Pobaltí. Kráčíme po cestě obklopené
    vrostlými smrky a míjíme nápadité výtvory vyřezané ze dřeva,
    instalované na okraji lesa. Například okatou sovu a nebo dlouhého hada.
    Když vystoupáme na kopec, staneme před bílou vyhlídkovou věží.
    Vyjíždíme výtahem nahoru a z ochozu věže se nám naskýtá nádherný
    pohled na nedozírnou krajinu pahorkatiny Haanja. Kam až dohlédneme, vidíme
    lesy a svěží zelené louky. Cestou zpátky na parkoviště si ve stylovém
    srubu, stojícím při cestě, ještě kupujeme originální dřevěný
    suvenýr. Poté opouštíme zdejší pěknou přírodu a vydáváme se na cestu
    na sever. Po nějaké době přijíždíme k Čudskému jezeru a
    zastavujeme v městečku Mustvee, které leží na jeho břehu. Borovým
    hájem poté procházíme k pláži, abychom se podívali na páté
    největší jezero v Evropě, které tvoří přirozenou hranici Estonska
    s Ruskem. Stojíme na pláži pokryté jemným pískem a jsme překvapeni
    velikostí jezera, jehož protější břeh je v nedohlednu. Na
    prohřátém písku pláže vidíme polehávat několik rekreantů, pro které
    je zde i dostatečné rekreační zázemí.

    Národní park Lahemaa


    Od Čudského jezera míříme dál na sever Estonska. Naším cílem je
    národní park Lahemaa, ležící na pobřeží Finského zálivu. Po nějaké
    době přijíždíme na okraj parku, rozkládajícího se na třech
    poloostrovech a vydáváme se přes hluboké borové lesy
    k nejvýchodnějšímu z nich. Poté, co se dostaneme
    k poloostrovu Käsmu, směřujeme do stejnojmenné rybářské vesnice,
    ležící v jeho severní části. Zastavujeme na parkovišti za vsí a
    vydáváme se po lesní cestě na pobřeží zálivu. V jeho mělkých vodách
    jsou rozesety bludné balvany, které sem byly přivlečeny ledovcem. Kráčíme
    pěšinkou vedoucí vysokým rákosím až na konec pevninského výběžku a
    cestou se před námi objevují stále další a další balvany. Všude kolem
    nás jsou jich stovky. Od nejmenších, velikosti fotbalového míče až po ty
    největší, které jsou vysoké jako dospělý člověk. Z konce
    výběžku, kde nyní stojíme, vidíme ostrůvek Saartneem, vzdálený několik
    set metrů od břehu. Nedaleko od ostrůvku pak vidíme dvě postavy, jak se
    brodí vodou mezi kameny. Moře je zde totiž tak mělké, že přes něj lze na
    Saartneem bez problémů přejít. Od nejrozsáhlejšího pole bludných
    balvanů v Pobaltí, se pak přemísťujeme na jihozápad parku, kde
    obklopen lesem, leží mokřad Viru. Napříč rašeliništěm vede povalový
    chodník, po němž se nyní vydáváme do jeho nitra. Zpočátku je povrch
    mokřadu pevný. Jak postupujeme dál, vegetace postupně řídne a mezi stromy
    a rostlinami se začínají objevovat malé vodní plochy. Těch stále
    přibývá a také jsou stále větší. Posléze přicházíme
    k dřevěné rozhledně a vystoupáme na její ochoz. Z výšky pak
    pozorujeme mystickou krajinu rezervace, plnou jezírek a zrádných bažin,
    táhnoucích se až k obzoru. S obrazem zádumčivých mokřadů před
    očima se poté vracíme na parkoviště a opouštíme národní park Lahemaa,
    který byl posledním místem na naší cestě po Estonsku. Nyní nás již
    čeká jen návrat do Tallinnu a tím se uzavře celé naše putování
    Pobaltím, během něhož jsme mohli alespoň částečně poznat tento rozlohou
    sice malý, ale velice zajímavý kout Evropy.