Kotorský záliv

    0
    105
    Černá Hora, Sv. Štefan

    Na naší balkánské cestě, máme na programu rovněž návštěvu
    několika míst, ležících u Kotorského zálivu. Vyjíždíme ze Sutomore a
    vydáváme se po Jadranské magistrále směrem na sever. Zakrátko projedeme
    letoviskem Petrovac a blížíme se k městečku Miločer. Krátce před
    ním však náš autobus zastavuje na odpočívadle a my se všichni nahrneme
    k okraji silnice, abychom měli co nejlepší výhled na ostrůvek Sv.
    Štefan, ležící v hloubce pod námi. Pohled na tento malebný kousek
    pevniny, ještě umocňuje dokonalé nasvícení měkkým slunečním světlem a
    tak není divu, že závěrky našich fotoaparátů, cvakají ostošest. Poté,
    co zvěčníme našimi kamerami nejluxusnější hotelové městečko na
    východním pobřeží Jadranu, pokračujeme v cestě. Následně projedeme
    Budvou, letoviskem plným hotelů a již směřujeme ke Kotorskému zálivu,
    který nás vítá pohledem na přistávací dráhu tivatského letiště. Když
    za oknem autobusu spatřím runway, vybudovanou na břehu moře a končící
    téměř ve vodě, mimoděk si vzpomínám, jak jsem na tomto letišti, před
    více jak čtyřiceti lety, přistával v malém Iljušinu, po svém
    úplně prvním letu. Dodnes si pamatuji, jak jsem tehdy trnul strachy, že
    pilot přistávací manévr nezvládne a letoun skončí ve vlnách.
    Z mých myšlenek mě záhy vytrhne tma, která nás obklopí při
    průjezdu tunelem, po jehož projetí, již máme před očima město Kotor,
    ležící na břehu stejnojmenného zálivu.


    Kotor

    Do města Kotoru, ve kterém žije asi pěttisíc obyvatel a které je celé
    obehnáno vysokými zachovalými hradbami, vstupujeme takzvanou Mořskou
    bránou. Ocitáme se na náměstí Oružja, jenž je obestavěno historickými
    domy, mezi nimiž vyniká zejména budova divadla a hodinová věž, jejíž
    hodiny, ukazují právě jedenáct. Slunce, které je již vysoko, rozpaluje
    svými paprsky zdi domů a také dlažbu, takže nám již začíná být
    pořádné horko. Z náměstí odbočujeme do postranní uličky a ve
    stínu, který poskytují vysoké domy, míříme kolem kostelů Sv. Kláry, Sv.
    Mikuláše a Sv. Marie, k bastionu u Severní brány. Masivní
    městské hradby zde omývá vodní kanál, v jehož vodách, pozorujeme
    hemžící se hejna ryb. Odcházíme od brány a bludiště nepravidelných
    uliček, nás pochvíli přivádí na náměstí, jemuž vévodí kostel Sv.
    Lukáše, z dvanáctého století. Poté se dostáváme na náměstí
    Grgurin, na němž stojí stejnojmenný středověký palác, ve kterém se
    nachází Mořské muzeum. Nyní postupujeme uličkami, které se poněkud
    vylidnily, neboť se blíží poledne a mnozí turisté zavítali do
    restaurací, kterých je všude kolem plno. My rovněž usedáme v jedné
    klidné uličce do útulné kavárny a po malém občerstvení, pokračujeme
    v procházce. Směřujeme nyní na náměstí Sv. Tripuna, na němž stojí
    stejnojmenná katedrála, jejíž současná podoba, je výsledkem několika
    přestaveb, původního románského svatostánku. Před kostelem je živo,
    nachází se zde prodejna suvenýrů, obležená kupujícími a u vchodu do
    svatyně, zase stojí skupinka turistů, poslouchajících výklad průvodce.
    Jen kousek vedle, sedí jen tak na zemi dvě mladé dívky, přivydělávající
    si hrou na kytaru. Přidáváme děvčatům do klobouku nějaký peníz a
    vydáváme se dál. Ulička Zanatska, vedoucí místy podloubím, nás posléze
    přivádí k Jižní bráně. V malém krámku si zde kupujeme
    suvenýr a vracíme se zpátky do centra města. Pochvíli se znovu ocitáme
    u hodinové věže a poté opouštíme Kotor. Ten je podle mnohých, jedno
    z nejlépe zachovalých a nejkrásnějších středověkých měst na
    Balkáně, což můžeme jen potvrdit.


    Ostrov Panny Marie

    Po prohlídce Kotoru, jehož půvabné historické jádro na nás velice
    zapůsobilo, míříme do místního přístavu. Zde nastupujeme na malou loď a
    vydáváme se na plavbu po Kotorském zálivu, který je sevřen mezi pohoří
    Lovčen a Orjen. Zhruba po půlhodině připlouváme k ostrůvku Sv.
    Jiří, na němž se nachází benediktinský klášter a posléze, přirazíme
    u mola dalšího ostrůvku, jenž se nachází v těsném sousedství.
    Tento malý kousek pevniny se jmenuje ostrov Panny Marie ve skalách a má
    zajímavou historii. Vytvořili jej námořníci, kteří vždy po návratu
    z moře, jako dík Panně Marii za ochranu při plavbě, shazovali do
    zálivu kamení. Bylo to v místech, kde se mělce pod hladinou nacházel
    útes a tak vznikl ostrůvek, na němž byl později postaven kostel, do
    kterého nyní směřujeme. Do svatostánku spolu s námi míří rovněž
    skupina turistů z dalších dvou lodí, které právě připluly. Když se
    po chvíli všichni natlačíme dovnitř, je v nevelké svatyni hodně
    těsno. Nakonec si všichni postupně prohlédneme interiér a kolem oltáře
    projdeme k bočním dveřím. Ty vedou do přilehlého muzea, ve kterém
    kromě jiných exponátů, obdivujeme obsáhlou sbírku stříbrných destiček
    s rytinami, představujícími výjevy ze života námořníků.


    Perast

    Po prohlídce kostela se vydáváme na plavbu do městečka Perast, které
    bývalo ve středověku střediskem mořeplavby a stavby lodí. Během plavby,
    máme před očima bělostné domy a paláce, které se krčí pod
    871 metrů vysokou horou Rudo Brdo a také benátskou pevnost,
    nacházející se na svahu nad městem. Po chvíli již připlouváme do
    přístavu a zamíříme k nedalekému baroknímu paláci Bujovičů, ve
    kterém je umístěno městské muzeum. Poté se vydáváme na procházku po
    nábřežní promenádě, na které není téměř žádný provoz a tak
    můžeme v klidu pozorovat úhledné kamenné domy, postavené ve stylu
    středomořské architektury, ve kterých jsou umístěny četné hotely,
    penziony a restaurace. Cestou rovněž míjíme řadu středověkých památek,
    mimo jiné kostelík Sv. Marka, jenž se krčí vedle rozlehlého paláce
    Smekjevičů a také kostel Sv. Mikuláše s vysokou štíhlou zvonicí,
    stojící na hlavním náměstí. Po krátké prohlídce tohoto svatostánku,
    pokračujeme v procházce. Během ní, míjíme několik kaváren a
    restaurací, umístěných přímo na nábřeží. Promenáda je i zde
    lemována kamennými domy, mezi nimiž se vyjímají středověké paláce
    Viskovičů a Balovičů. Ještě dojdeme k malému přístavu, nad nímž
    stojí kostel Panny Marie Karmelské a ocitáme se na konci promenády, kde
    naše procházka končí. Během ní, jsme prošli prakticky podél celého
    městečka, které je velice úhledné a upravené a vedle spousty ubytovacích
    a stravovacích kapacit, může svým návštěvníkům, nabídnout také řadu
    historických památek.


    Tivat

    Opouštíme Perast a přes úžinu Verige, která je se svými
    třistapadesáti metry šířky, nejužším místem Kotorského zálivu,
    proplouváme do jeho tivatské části. Po chvíli již plujeme kolem Porto
    Montenegro, což je údajně nejmodernější a nejluxusnější jadranský
    přístav, vybudovaný teprve nedávno v Tivatu. Když proplouváme kolem
    mariny, se zájmem sledujeme řady jachet, z nichž mnohé mají
    i pět palub a jsou dlouhé několik desítek metrů. Po malé přehlídce
    luxusních plavidel přirážíme u mola, jen kousek od veliké
    trojstěžňové plachetnice a vydáváme se po nábřeží Maršála Tita, na
    procházku po Tivatu. Toto černohorské letovisko s jedenáctitisíci obyvatel,
    má největší letiště v zemi a ve zmíněné marině,nabízí kolem
    šestiset kotvišť pro lodě a k tomu veškeré potřebné zázemí. Jen
    kousek od mola, se nachází hodinová věž, kolem které nyní procházíme a
    míříme podél řady palem do areálu Porto Montenegro. Ihned vedle mariny, tu
    stojí hotely, luxusní apartmány, sportovní a zábavná zařízení, četné
    restaurace a obchody. Všechny tyto objekty jsou nové a jejich bílé fasády,
    září v odpoledním slunci. U nápadité fontány odbočujeme
    z nábřeží a kolem velké kašny s řadou vodotrysků, míříme do
    města. Postupně projdeme parkem, mineme moderní budovu městské radnice a
    přes náměstí Magnolia, se dostáváme k Malému přístavu. Zde
    usedáme v zahradní restauraci, umístěné na břehu mariny, ke
    krátkému odpočinku. Pozorujeme při tom jachty zakotvené u mola a
    posloucháme cinkot jejich ocelových lan, se kterými si pohrává vítr
    přicházející od moře. Procházkou po Tivatu jsme vyčerpali program
    dnešního výletu a tak opouštíme Boku Kotorskou, která je oblíbeným
    cílem mnoha našich turistů, ale i místem, jenž se na sklonku první
    světové války, zapsalo do historie naší země.