Vladislav Dobrý Na naší balkánské cestě, máme na programu rovněž návštěvu
několika míst, ležících u Kotorského zálivu. Vyjíždíme ze Sutomore a
vydáváme se po Jadranské magistrále směrem na sever. Zakrátko projedeme
letoviskem Petrovac a blížíme se k městečku Miločer. Krátce před
ním však náš autobus zastavuje na odpočívadle a my se všichni nahrneme
k okraji silnice, abychom měli co nejlepší výhled na ostrůvek Sv.
Štefan, ležící v hloubce pod námi. Pohled na tento malebný kousek
pevniny, ještě umocňuje dokonalé nasvícení měkkým slunečním světlem a
tak není divu, že závěrky našich fotoaparátů, cvakají ostošest. Poté,
co zvěčníme našimi kamerami nejluxusnější hotelové městečko na
východním pobřeží Jadranu, pokračujeme v cestě. Následně projedeme
Budvou, letoviskem plným hotelů a již směřujeme ke Kotorskému zálivu,
který nás vítá pohledem na přistávací dráhu tivatského letiště. Když
za oknem autobusu spatřím runway, vybudovanou na břehu moře a končící
téměř ve vodě, mimoděk si vzpomínám, jak jsem na tomto letišti, před
více jak čtyřiceti lety, přistával v malém Iljušinu, po svém
úplně prvním letu. Dodnes si pamatuji, jak jsem tehdy trnul strachy, že
pilot přistávací manévr nezvládne a letoun skončí ve vlnách.
Z mých myšlenek mě záhy vytrhne tma, která nás obklopí při
průjezdu tunelem, po jehož projetí, již máme před očima město Kotor,
ležící na břehu stejnojmenného zálivu.
Kotor
Do města Kotoru, ve kterém žije asi pěttisíc obyvatel a které je celé
obehnáno vysokými zachovalými hradbami, vstupujeme takzvanou Mořskou
bránou. Ocitáme se na náměstí Oružja, jenž je obestavěno historickými
domy, mezi nimiž vyniká zejména budova divadla a hodinová věž, jejíž
hodiny, ukazují právě jedenáct. Slunce, které je již vysoko, rozpaluje
svými paprsky zdi domů a také dlažbu, takže nám již začíná být
pořádné horko. Z náměstí odbočujeme do postranní uličky a ve
stínu, který poskytují vysoké domy, míříme kolem kostelů Sv. Kláry, Sv.
Mikuláše a Sv. Marie, k bastionu u Severní brány. Masivní
městské hradby zde omývá vodní kanál, v jehož vodách, pozorujeme
hemžící se hejna ryb. Odcházíme od brány a bludiště nepravidelných
uliček, nás pochvíli přivádí na náměstí, jemuž vévodí kostel Sv.
Lukáše, z dvanáctého století. Poté se dostáváme na náměstí
Grgurin, na němž stojí stejnojmenný středověký palác, ve kterém se
nachází Mořské muzeum. Nyní postupujeme uličkami, které se poněkud
vylidnily, neboť se blíží poledne a mnozí turisté zavítali do
restaurací, kterých je všude kolem plno. My rovněž usedáme v jedné
klidné uličce do útulné kavárny a po malém občerstvení, pokračujeme
v procházce. Směřujeme nyní na náměstí Sv. Tripuna, na němž stojí
stejnojmenná katedrála, jejíž současná podoba, je výsledkem několika
přestaveb, původního románského svatostánku. Před kostelem je živo,
nachází se zde prodejna suvenýrů, obležená kupujícími a u vchodu do
svatyně, zase stojí skupinka turistů, poslouchajících výklad průvodce.
Jen kousek vedle, sedí jen tak na zemi dvě mladé dívky, přivydělávající
si hrou na kytaru. Přidáváme děvčatům do klobouku nějaký peníz a
vydáváme se dál. Ulička Zanatska, vedoucí místy podloubím, nás posléze
přivádí k Jižní bráně. V malém krámku si zde kupujeme
suvenýr a vracíme se zpátky do centra města. Pochvíli se znovu ocitáme
u hodinové věže a poté opouštíme Kotor. Ten je podle mnohých, jedno
z nejlépe zachovalých a nejkrásnějších středověkých měst na
Balkáně, což můžeme jen potvrdit.
Ostrov Panny Marie
Po prohlídce Kotoru, jehož půvabné historické jádro na nás velice
zapůsobilo, míříme do místního přístavu. Zde nastupujeme na malou loď a
vydáváme se na plavbu po Kotorském zálivu, který je sevřen mezi pohoří
Lovčen a Orjen. Zhruba po půlhodině připlouváme k ostrůvku Sv.
Jiří, na němž se nachází benediktinský klášter a posléze, přirazíme
u mola dalšího ostrůvku, jenž se nachází v těsném sousedství.
Tento malý kousek pevniny se jmenuje ostrov Panny Marie ve skalách a má
zajímavou historii. Vytvořili jej námořníci, kteří vždy po návratu
z moře, jako dík Panně Marii za ochranu při plavbě, shazovali do
zálivu kamení. Bylo to v místech, kde se mělce pod hladinou nacházel
útes a tak vznikl ostrůvek, na němž byl později postaven kostel, do
kterého nyní směřujeme. Do svatostánku spolu s námi míří rovněž
skupina turistů z dalších dvou lodí, které právě připluly. Když se
po chvíli všichni natlačíme dovnitř, je v nevelké svatyni hodně
těsno. Nakonec si všichni postupně prohlédneme interiér a kolem oltáře
projdeme k bočním dveřím. Ty vedou do přilehlého muzea, ve kterém
kromě jiných exponátů, obdivujeme obsáhlou sbírku stříbrných destiček
s rytinami, představujícími výjevy ze života námořníků.
Perast
Po prohlídce kostela se vydáváme na plavbu do městečka Perast, které
bývalo ve středověku střediskem mořeplavby a stavby lodí. Během plavby,
máme před očima bělostné domy a paláce, které se krčí pod
871 metrů vysokou horou Rudo Brdo a také benátskou pevnost,
nacházející se na svahu nad městem. Po chvíli již připlouváme do
přístavu a zamíříme k nedalekému baroknímu paláci Bujovičů, ve
kterém je umístěno městské muzeum. Poté se vydáváme na procházku po
nábřežní promenádě, na které není téměř žádný provoz a tak
můžeme v klidu pozorovat úhledné kamenné domy, postavené ve stylu
středomořské architektury, ve kterých jsou umístěny četné hotely,
penziony a restaurace. Cestou rovněž míjíme řadu středověkých památek,
mimo jiné kostelík Sv. Marka, jenž se krčí vedle rozlehlého paláce
Smekjevičů a také kostel Sv. Mikuláše s vysokou štíhlou zvonicí,
stojící na hlavním náměstí. Po krátké prohlídce tohoto svatostánku,
pokračujeme v procházce. Během ní, míjíme několik kaváren a
restaurací, umístěných přímo na nábřeží. Promenáda je i zde
lemována kamennými domy, mezi nimiž se vyjímají středověké paláce
Viskovičů a Balovičů. Ještě dojdeme k malému přístavu, nad nímž
stojí kostel Panny Marie Karmelské a ocitáme se na konci promenády, kde
naše procházka končí. Během ní, jsme prošli prakticky podél celého
městečka, které je velice úhledné a upravené a vedle spousty ubytovacích
a stravovacích kapacit, může svým návštěvníkům, nabídnout také řadu
historických památek.
Tivat
Opouštíme Perast a přes úžinu Verige, která je se svými
třistapadesáti metry šířky, nejužším místem Kotorského zálivu,
proplouváme do jeho tivatské části. Po chvíli již plujeme kolem Porto
Montenegro, což je údajně nejmodernější a nejluxusnější jadranský
přístav, vybudovaný teprve nedávno v Tivatu. Když proplouváme kolem
mariny, se zájmem sledujeme řady jachet, z nichž mnohé mají
i pět palub a jsou dlouhé několik desítek metrů. Po malé přehlídce
luxusních plavidel přirážíme u mola, jen kousek od veliké
trojstěžňové plachetnice a vydáváme se po nábřeží Maršála Tita, na
procházku po Tivatu. Toto černohorské letovisko s jedenáctitisíci obyvatel,
má největší letiště v zemi a ve zmíněné marině,nabízí kolem
šestiset kotvišť pro lodě a k tomu veškeré potřebné zázemí. Jen
kousek od mola, se nachází hodinová věž, kolem které nyní procházíme a
míříme podél řady palem do areálu Porto Montenegro. Ihned vedle mariny, tu
stojí hotely, luxusní apartmány, sportovní a zábavná zařízení, četné
restaurace a obchody. Všechny tyto objekty jsou nové a jejich bílé fasády,
září v odpoledním slunci. U nápadité fontány odbočujeme
z nábřeží a kolem velké kašny s řadou vodotrysků, míříme do
města. Postupně projdeme parkem, mineme moderní budovu městské radnice a
přes náměstí Magnolia, se dostáváme k Malému přístavu. Zde
usedáme v zahradní restauraci, umístěné na břehu mariny, ke
krátkému odpočinku. Pozorujeme při tom jachty zakotvené u mola a
posloucháme cinkot jejich ocelových lan, se kterými si pohrává vítr
přicházející od moře. Procházkou po Tivatu jsme vyčerpali program
dnešního výletu a tak opouštíme Boku Kotorskou, která je oblíbeným
cílem mnoha našich turistů, ale i místem, jenž se na sklonku první
světové války, zapsalo do historie naší země.
