Joburg

Je brzy ráno, když naše letadlo dosedá po nočním letu
z Frankfurtu, na přistávací plochu Jahannesburgského letiště.
V prostorné letištní hale se zařazujeme do dlouhé fronty, která se
vytvořila před přepážkami imigrační kontroly. Asi po hodině čekání
projdeme konečně kontrolou a poté vycházíme před letiště, kde na nás
čeká průvodce. Pak nasedáme do mikrobusu a vydáváme se na prohlídku
města, ve kterém žijí přes tři miliony obyvatel a které je
hospodářským a finančním centrem Jihoafrické republiky.

Centrum Johannesburgu

Náš průvodce je sympatický starší muž, který do JAR emigroval
v roce 1968 z tehdejšího Československa a od té doby zde
žije se svou rodinou. Během cesty nám průvodce popisuje poměry, které ve
městě nyní vládnou. Revoluce v roce 1989 v JAR nastartovala
pád apartheidu, který v zemi vládl několik desítek let. Jak říká
průvodce, střed Johannesburgu poté obsadili černoši a bílí obyvatelé jej
většinou museli opustit. Černoši, kteří nyní bydlí v uvolněných
bytech, však neplatí nájem ani služby spojené s bydlením a tak
obytné domy pomalu chátrají. Obdobné je to pak i s komerčními
objekty. Zatím co posloucháme výklad průvodce, přijíždíme do centra
města. Všude kolem vidíme pěkné vysoké budovy, v nichž převážně
sídlí hotely, banky, obchody a vedení různých firem. Mnohé z těchto
budov však mají zabedněná okna a výlohy, neboť jsou od revoluce
opuštěné. V ulicích centra je slabý provoz a také po chodnících chodí
jen málo lidí. Většinou jsou to pak černoši, neboť bělochům se kvůli
vysoké kriminalitě, která ve městě vládne, nedoporučuje do centra chodit.
Z tohoto důvodu tedy absolvujeme prohlídku centra jen ve vozidle.
Mikrobus pomalu křižuje ulicemi města a my jsme z toho co říká
průvodce a z toho co vidíme zděšeni. Na závěr projížďky však
průvodce připomíná, že se situace ve městě v poslední době obrací
k lepšímu a že se běloši již začínají do centra Johannesburgu
vracet. Aby potvrdil svá slova říká řidiči, ať zajede do obchodní
čtvrti. Zakrátko již zastavujeme na Diagonal Street, na okraji Central
Business District, jak se tato čtvrť jmenuje. Průvodce říká, že
v této části města se situace již natolik znormalizovala, že zde
můžeme bez obav vystoupit. Opouštíme tedy mikrobus a vydáváme se na
procházku. Kolem nás stojí řady mrakodrapů, z nichž nejvýraznější
je budova Diamond Building. Skleněný plášť této budovy, která má tvar
broušeného diamantu, vytváří veliké zrcadlo, ve kterém se zobrazují
okolní domy. Během procházky po CBD pozorujeme pouliční ruch, který
v této části města vládne. Ten se na první pohled ničím neliší od
atmosféry jiných měst, což potvrzuje slova průvodce, že se do centra
Johannesburgu opravdu postupně vrací normální život.

Soweto

Z centra Joburgu, jak místní obyvatelé městu říkají, se
přemísťujeme do Soweta, do jihozápadního předměstí, ve kterém žije
kolem osmisettisíc obyvatel. Mikrobus zastavuje na okraji Soweta
v místech, kde se nachází jedna z chudinských čtvrtí.
Vystupujeme z vozidla a míříme k několika prodejcům suvenýrů,
kteří postávají opodál. Zatím co obhlížíme zboží rozložené jen tak
na zemi, domlouvá se průvodce s jedním mladým černochem, zda nás
provede po čtvrti. Mladík za své služby žádá bakšiš dvacet randů na
osobu, což je asi padesát našich korun. Platíme mu tady požadovanou
částku a můžeme vyrazit. Procházíme po prašné cestě do nitra čtvrti.
Ulice je lemována malými parcelami, na kterých stojí nuzné příbytky.
Průvodce nás informuje, že nezaměstnaní lidé, tvořící většinu
zdejších obyvatel, nedostávají od státu žádné sociální dávky. Lidé
se proto živí jak to jde. Procházíme ulicí kolem přízemních chatrčí
zhotovených z plechu a ze dřeva. Muži postávající na ulici si nás
nevšímají, jen malé děti kolem nás pobíhají a zvědavě nás okukují.
Elektrický proud do této čtvrti není zaveden. Voda je přivedena jen do
stojánků na ulici, do jednotlivých domků již nikoli. Jeden vodovodní
kohoutek tak připadá na několik domků, stejně jako chemický záchod,
stojící na okraji ulice. Cestou míjíme i malý krámek
s potravinami a nápoji. Během prohlídky čtvrti přijímáme pozvání a
vcházíme do domku, ve kterém žije náš černošský průvodce.
V prostém obydlí jsou dvě místnosti o velikosti asi deset metrů
čtverečných a malá kuchyňka. Sociální zařízení v domku zcela
chybí. V ulici se nachází také škola, která je zhotovená
z plechu. Úzkou postranní uličkou nyní procházíme k místnímu
baru a vcházíme do potemnělého lokálu. Zde sedí u otlučeného stolu
několik hostů, kteří nás srdečně zdraví. U barového pultu pak
posedává mladá dívka. Pořizujeme si foto a odcházíme z místnosti,
jejíž plechové stěny jsou pokryty barevnými reklamami. Prohlídka čtvrti
zde končí a my se vracíme zpět k mikrobusu. Před návštěvou tohoto
slumu jsme měli trochu obavy, jak jeho obyvatelé přijmou turisty, kteří je
přišli okukovat. Nyní můžeme říci, že celou dobu jsme se zde cítili
naprosto bezpečně. Nikdo nás neobtěžoval a ani neprosil o almužnu,
jak to bývá zvykem v jiných chudých zemích.

Dům, v němž žil Nelson Mandela

Naše cesta nyní vede do té části Soweta, ve které bydlí lidé,
patřící ke střednímu stavu. Zakrátko již přijíždíme do čtvrti,
zastavěné pěknými vilkami se zahradami. Řidič chvíli kličkuje ulicemi a
poté zastavuje před objektem z červených neomítnutých cihel.
Vystupujeme a ocitáme se před domem, ve kterém dříve bydlel známý
bojovník za práva černochů, Nelson Mandela. Po prohlídce muzea, které se
dnes v domě nachází, se ještě krátce zastavujeme u nedalekého
domu, ve kterém žil další významný odpůrce apartheidu, biskup Desmond
Tutu. Poté se přemísťujeme k památníku postavenému na paměť
povstání černošských studentů, které propuklo 16. června 1976 a
během kterého bylo policií zastřeleno mnoho lidí. Na památníku je
instalována zvětšenina fotografie, která tehdy obletěla celý svět a
která zobrazuje mladého chlapce, zastřeleného policií. Prohlídkou tohoto
mramorového monumentu návštěva Soweta končí. Nyní již plni silných
dojmů nastupujeme do mikrobusu a odjíždíme ze čtvrti, která se může
pyšnit tím, že v ní žili dva významní lidé, kteří byli oceněni
Nobelovou cenou míru a sice Nelson Mandela a Desmond Tutu.

Zlatý důl

Dalším cílem během naší návštěvy Johannesburgu, je zábavní park
Gold Reef City, který je umístěn v areálu bývalého zlatého dolu.
Těch je ostatně na území města několik a v části z nich stále
probíhá těžba. Díky tomu se Johannesburgu také přezdívá město zlata.
Celý park je tematicky zaměřen na zlatou horečku, která v celé
oblasti vypukla v druhé polovině devatenáctého století. Zakupujeme si
vstupenky a vcházíme do areálu. Nyní procházíme po přístupové cestě,
podél níž je vystaveno několik původních strojních zařízení dolu.
Z nich nejvíce obdivujeme masivní drtičku vytěžené horniny, na
jejímž identifikačním štítku čteme, že byla vyrobena v roce
1902 v Magdeburgu. Ze všech atrakcí, které park nabízí,
jednoznačně volíme návštěvu zlatého dolu. Přicházíme ke vchodu, kde
dostáváme ochrannou přilbu a svítilnu s akumulátorem. Nasazujeme si
helmu, zkoušíme svítilnu a pak již nastupujeme do těžní klece. Muž,
který nás doprovází zavírá dveře, pak zazní zvonek a stařičká klec se
dává do pohybu. V mžiku nabíráme rychlost a před očima se nám přes
mřížované dveře, míhá kamenná stěna šachty. Pochvíli klec zpomaluje a
posléze zastavuje v hloubce dvěstědvacetšest metrů, kde vystupujeme.
Nacházíme se v hlavní štole vyražené ve skále a vydáváme se na
prohlídku dolu. Zakrátko se ocitáme v naprosté tmě a na cestu si
musíme svítit svítilnami. Procházíme chodbami, ve kterých jsou vystavena
čerpadla, kompresory a další důlní zařízení. Chodby jsou na některých
místech tak nízké, že se co chvíli naše přilby dotknou stropu.
V jedné z bočních štol nám horník předvádí práci se starým
pneumatickým kladivem. Nářadí však dělá nepředstavitelný rámus a tak
se raději rychle vzdalujeme. Poté procházíme kolem větrací štoly, kterou
se do chodeb dolu přivádí proud čerstvého vzduchu. Na stěně jedné
z chodeb jsou také umístěny dobové fotografie, zachycující práci
v dole. Procházíme ještě několika dalšími chodbami, až se dostaneme
zpátky k výtahu. Zde nastupujeme do klece, která nás dopravuje na
povrch. Po vyfárání se ještě přemísťujeme do mincovny, kde se
návštěvníkům na mohutném lisu předvádí ražba mincí. Kromě dalšího
zařízení je v mincovně rovněž vystavena váha na vážení zlatých
odlitků a také atrapy zlatých cihel nejrůznějších velikostí.
V mincovně prohlídka parku končí, zároveň zde také končí naše
návštěva Johannesburgu, města s bohatou minulostí, které jak
věříme, čeká i nová slibná budoucnost.