Jerevan

    0
    171
    Arménie, Jerevan, Památník arménské genocidy

    Náš pobyt v Arménii pokračuje prohlídkou některých
    pamětihodností, nacházejících se v hlavním městě Jerevanu. Nejprve
    míříme ulicemi metropole k rozlehlému parku Dog, ležícímu na pahorku
    východně od centra. Jak se blížíme k parku, již zdálky vidíme přes
    okna autobusu kamenný jehlan, který je součástí Památníku arménské
    genocidy, jenž se na temeni sto metrů vysoké vyvýšeniny nachází.

    Památník


    Zastavujeme před památníkem a vydáváme se na prohlídku. Nejprve
    procházíme Alejí paměti a míjíme řady jedlí, které zde zasadili
    významní návštěvníci památníku. Stromky jsou různě vysoké, od zcela
    malých, zasazených teprve nedávno, až po vzrostlé, které zde rostou již
    řadu let. U každého ze stromů je umístěna tabulka, na níž je vyryto
    jméno osobnosti, která strom zasadila. Vedle známých jmen světových
    politiků, čteme na jedné z tabulek také jméno českého prezidenta
    Miloše Zemana a v jiné části aleje, pak jména dalších dvou českých
    politiků. Poté již po kamenné dlažbě přicházíme k samotnému
    památníku, jenž tvoří čtyřicetčtyři metry vysoký kamenný sloup ve
    tvaru jehly a dvanáct šikmo uložených kamenných bloků, uspořádaných do
    kruhu. Mezerou mezi bloky procházíme do vnitřního prostoru památníku,
    v jehož středu hoří věčný oheň. Mlčky stojíme ve stínu, který
    asi šest metrů vysoké bloky vytváří a přitom sledujeme muže, jak
    u věčného ohně pokládá květy. Od prostého, ale působivého
    pomníku odcházíme na přilehlou terasu, ze které je pěkný výhled na
    Jerevan a také na horu Ararat, která městu tvoří velkolepou kulisu.
    Bohužel, stejně jako včera, je však tato biblická hora zahalena mlžným
    oparem. Návštěva památníku pokračuje prohlídkou muzea, do kterého
    sestupujeme po dlouhém schodišti. Muzejní expozice jsou umístěny
    v několika sálech a jejich součástí je i stěna z kamenných
    desek, na které jsou vyryty názvy arménských měst a obcí, ve kterých
    během genocidy došlo ke krveprolití. Když po zhruba hodinové prohlídce,
    během níž jsme zhlédli množství tematických fotografií, novinových
    článků a osobních věcí obětí vycházíme z muzea, tak jsme
    z toho, co jsme zde viděli, značně otřeseni.

    Brandy


    V poněkud pochmurné náladě nasedáme do autobusu a odjíždíme
    z parku Dog. Nežli se však stačíme pořádně usadit, už zastavujeme
    před závodem na výrobu proslulého brandy, jehož součástí je
    i muzeum Ararat brandy, do kterého máme namířeno. Po krátkém
    čekání ve vstupní hale se nás ujímá mladá nakrátko ostříhaná
    průvodkyně, která nás po přivítání odvádí do sklepů. Zde,
    u dlouhých řad sudů naskládaných ve třech vrstvách na sobě, nás
    poté seznamuje s výrobním postupem věhlasného nápoje. V další
    části sklepa jsou uloženy sudy, na nichž jsou upevněny mosazné jmenovky.
    Průvodkyně nám vysvětluje, že v sudech je uloženo brandy věnované
    osobám, jejichž jména jsou uvedena na tabulkách. Na sudech, pak čteme
    jména známých osobností, mezi nimiž nechybí ani jméno a podpis Miloše
    Zemana. Exkurze pokračuje v sále, na jehož stěnách jsou vystaveny
    fotografie, na nichž jsou zvěčněni nejvýznamnější hosté, kteří závod
    navštívili. V další části expozice můžeme sledovat ocenění,
    která zde vyráběné brandy, získalo na mnohých soutěžích. Na závěr
    nám průvodkyně předvádí kolekci lahví s archivním brandy a poté
    nás zve na malou ochutnávku, která je připravena v reprezentačním
    salonku. Pochvíli již usedáme ke stolům, na nichž je pro každého
    z nás, nachystána sklenka s tříletým a sedmiletým brandy, pár
    kousků čokolády a sklenice vody. Po ochutnávce se ještě zastavujeme
    v podnikové prodejně, kde návštěva muzea brandy končí.

    Centrum Jerevanu


    Prohlídka centra Jerevanu začíná na Náměstí Republiky, které bylo
    včetně svého okolí, přestavěno na základě urbanistického plánu,
    vypracovaného ve dvacátých letech minulého století. Stojíme na jižním
    okraji oválného náměstí, které je obklopeno impozantními budovami,
    postavenými z růžového kamene. Nejblíže k nám stojí sídlo
    vlády, od kterého se kolem hlavní pošty vydáváme na procházku. Přejdeme
    přes park Shahumyan, který tvoří část západní strany náměstí a kolem
    paláce banky Armenia, procházíme na ulici Amirvan. Široký bulvár lemují
    stromy a vícepatrové budovy, v jejichž přízemí se většinou
    nachází butiky a restaurace. Poté se vracíme na náměstí a kolem fontány
    Singing přicházíme k monumentální budově historického muzea. Nyní
    opouštíme náměstí a po ulici Abovyan, se kolem pěkných městských domů,
    dostáváme k Severnímu bulváru. Ten je pěší zónou a tvoří jej
    moderní vícepatrové domy, postavené rovněž z růžového kamene.
    Kráčíme teď ulicí plnou lidí, míjíme luxusní obchody a módní butiky a
    co chvíli narazíme na pouliční umělce, kteří baví kolemjdoucí. Ulice
    ústí na Náměstí svobody, jemuž dominuje budova Arménské národní opery,
    ke které teď kolem půjčovny čtyřkolek a motokár směřujeme. Cestou přes
    náměstí nás česky osloví mladý muž a říká, že když uslyšel
    češtinu tak toho využívá, aby si pohovořil mateřštinou, neboť sám je
    Čech a spolu s manželkou, že tady pracují. Podotýká ještě, že se
    jim zde líbí a že je Jerevan velice bezpečné město. Po krátké konverzaci
    s krajanem, pokračujeme v procházce. Kolem opery poté projdeme do
    parku Komitas a ve stínu statných platanů se dostáváme k soše
    Alexandra Tamanjana. Tento architekt kromě jiného, vypracoval také plán na
    přestavbu centra Jerevanu a soudě podle toho co můžeme během naší
    procházky vidět, to byl plán zdařilý. Za strohou kamennou sochou následuje
    park pojmenovaný po slavném architektovi, v němž jsou instalovány
    moderní kovové skulptury.

    Kaskády


    Procházíme parkem a blížíme se k další pozoruhodnosti, a sice ke
    Kaskádám. Před očima nyní máme svah, na němž se nachází ohromné,
    zhruba třista metrů dlouhé schodiště z vápence, které září
    v odpoledním slunci. Schody jsou rozčleněny na několik zatravněných
    teras, ozdobených nápaditými fontánami a skulpturami. Posléze přicházíme
    na konec parku a kolem mobilního jeviště, na němž zkouší velký orchestr,
    projdeme ke spodnímu okraji Kaskád. Nyní máme na výběr, pustit se na
    vrchol po svých, nebo se svézt na pohyblivých schodech. My volíme druhou
    variantu a vcházíme do haly, která prochází podél celého komplexu. Zde
    nastupujeme na eskalátor a míříme vzhůru. Cestou můžeme sledovat
    umělecká díla vystavená podél eskalátoru, neboť tento prostor, je celý
    využit jako výstavní síň Muzea moderního umění. Nežli se nadějeme,
    eskalátor končí a my musíme přestoupit na další. Takto se to opakuje, až
    nás nakonec sedmé pohyblivé schodiště dopraví na vrchol Kaskád. Teď
    vycházíme na horní terasu a před námi se objeví dech beroucí scéna. Za
    městem, se všemi ulicemi a náměstími, které máme pod sebou jako na dlani
    se tyčí, co jiného, nežli Ararat. Usedáme nyní na kamennou lavici,
    pozorujeme to krásné panorama a posloucháme hudbu, doléhající k nám
    z pódia. K úplné spokojenosti nám chybí již jen to, aby se
    rozplynul opar, který biblickou horu z velké části zahaluje.

    Narozeniny


    Navečer se vydáváme na procházku po Jerevanu. Pochvíli dojdeme do parku
    Luna a míříme k bulváru Tigran Mets. Tato, jindy rušná ulice plná
    aut, je nyní uzavřena policejními zábranami a je přístupná jen pro
    pěší. Toto opatření je nutné kvůli slavnosti, konané na počest
    „narozenin“ Jerevanu, které dnes slaví jeho obyvatelé. Spolu
    s početným davem přicházíme na Náměstí Republiky, které je plné
    lidí. Náměstí je sice uzavřeno pro veškerou dopravu, ale policisté
    pouští na jeho severozápadní okraj konvoj historických vozidel, který tudy
    pomalu projíždí a budí zaslouženou pozornost. Jsou to vesměs vozidla
    z bývalého SSSR, kterým vévodí elegantní nablýskané Volhy, zvané
    carevna. Největší atrakcí oslav, je však jedenáct horkovzdušných
    balónů, umístěných uprostřed náměstí. Zastavujeme se u jednoho
    z nich a sledujeme jeho posádku, jak začíná balón plnit horkým
    vzduchem. Muž v gondole opakovaně zapíná hořák a balón se postupně
    nafukuje. Stejně tak postupují posádky ostatních balónů a zešeřelé
    náměstí je při tom ozařováno plameny z hořáků. Po nějaké době
    jsou všechny balóny nafouknuty a střed náměstí je zaplněn ohromnými
    pestrobarevnými koulemi, které se rozvážně kolíbají ze strany na stranu.
    Do toho hraje z rohu náměstí hudba a všechen ten mumraj sledují
    tisíce lidí, kteří zaplnili celý střed města. My ještě chvíli
    pozorujeme dění na náměstí a poté odcházíme z oslavy, která bude
    jistě trvat dlouho do noci.