Během pobytu v thajském letovisku Pattaya, nemůžeme vynechat
návštěvu některého z nedalekých ostrovů. Rozhodujeme se pro ostrov Ko
Larn, na který z Pattaye jezdí několik lodí denně. Veřejnou dopravou
se po Beach Road dostáváme k Walking Street. Procházíme touto
vyhlášenou ulicí, jenž je nyní o poznání klidnější nežli při
předchozí podvečerní procházce a poté se již ocitáme v přístavu.
U pokladny si kupujeme jízdenky a po Bali Hai Pier směřujeme
k naší lodi. Přicházíme v pravý čas, neboť jen co se usadíme
na horní palubě, loď vyplouvá. Plavidlo nejprve pomalu vymanévruje od mola,
nato mine veliký nápis PATTAYA, instalovaný na svažitém pobřeží a poté
již plnou rychlostí směřuje k ostrovu Ko Larn, jehož silueta se
rýsuje na obzoru.
Korálový ostrov
Po zhruba čtyřiceti minutách plavby, připlouvá loď do přístavu a
přiráží k molu Na Ban Pier. Chvíli trvá, nežli spolu se zhruba
dvěma stovkami pasažérů, vystoupíme na molo. Pak míříme na břeh a
ocitáme se ve vesnici Ban Ko Larn, ve které se lze také ubytovat. Poté nás
úzké uličky přivádí na písčité prostranství, kde stojí buddhistická
svatyně a odkud vyjíždí Song Teow na jednotlivé pláže, kterých je na
ostrově celkem šest. Mezi několika pickupy najdeme ten, který jede na pláž
Tawaen. Usedáme na lavici v zadní části vozu a čekáme na řidiče,
který stojí opodál v hloučku se svými kolegy. Pochvíli se muži rozejdou
ke svým vozidlům a my vyrážíme na cestu. Korálový ostrov Ko Larn, má
plochu kolem pět a půl kilometrů čtverečních a žije na něm asi
třitisíce obyvatel. Než se nadějeme, přejedeme vyvýšený střed ostrova a
klesáme k pobřeží. Zakrátko pak vozidlo zastavuje u okraje
pláže. Platíme jízdné a uličkou mezi řadami stánků přicházíme na
pláž. Když se před námi objeví moře, jsme doslova ohromeni jeho až
neskutečně smaragdovou barvou. Stojíme na okraji pláže a pozorujeme
křišťálově čisté zpěněné vlny, jak doráží na břeh a rozlévají se
na bělostném písku. Celý tento obraz je jako vystřižený
z reklamního prospektu, nějaké cestovní kanceláře. Podél celé
pláže, dlouhé necelý jeden kilometr, se táhne zalesněný pahorek,
postupně stoupající až k nejvyššímu místu na ostrově,
dosahujícímu výšky stoosmdesáti metrů. Potom co se rozkoukáme, si
v řadě slunečníků s lehátky, stojících podél celé pláže,
vyhledáme volné místo. Pochvíli přichází zřízenec, vybírající
poplatky za lehátka. Po zaplacení si ještě u prodavače procházejícího
mezi slunečníky kupujeme občerstvení. Pak již uleháme na lehátka pokrytá
pohodlnými matracemi a pozorujeme okolí. V moři se koupe plno lidí a
také pláž kypí životem. Zhruba v jejím středu je šňůrou žlutých
bójek vyznačen koridor, kterým proplouvají čluny na volné moře. Jednak
s turisty, kteří se chystají pozorovat korálové útesy a pak také
s těmi, kteří zvolili pro dopravu na ostrov a zpět rychlý člun. Tento
úsek pláže je proto doslova obležen turisty, čekajícími zde před
nástupem na některou z lodí. Na pláži se také nabízí různé
aktivity, například jízda na nafukovacím banánu, nebo na vodním skútru,
kterých je v mělké vodě nedaleko od břehu, zakotvena celá řada. Po
koupeli v příjemně teplém moři se vydáváme na procházku podél
pláže. Projdeme uličkou mezi řadami slunečníků na dlážděný chodník
vedoucí podél pobřeží a pouštíme se po něm k severnímu okraji
pláže. Po levé straně máme sektory barevně rozlišených slunečníků a
vpravo od nás stojí řada restaurací, obchůdků, barů a stánků s
nejrůznějším zbožím a rozmanitým občerstvením. V nabídce jídel
pak převažují různé druhy ryb a mořských plodů. Nahlížíme do jedné
z restaurací, ihned u vchodu je zde umístěn pult s malými
vodními nádržemi, ve kterých se to hemží mořskými živočichy.
Návštěvník si jen ukáže na některého z nich a personál pak
vybraný kus připraví a naservíruje. Cestou podél pláže se k nám ze
stánků šíří různé vůně, to podle toho, jaký druh jídla zde
připravují. Občas také zahlédneme psa nebo kočku, pochutnávající si
v uličkách mezi stánky, na zbytcích jídla. Zanedlouho přicházíme ke
skalnatému výběžku, zasahujícímu až do moře. Zde pláž končí a dále
již vede jen betonová cesta. Pokračujeme v procházce po této
cestě.
Pláž Tonglang
Po zhruba třechstech metrech, se před námi objeví zátoka s malou,
jen asi sto metrů dlouhou písčitou pláží, sevřenou okolními kopci. Ve
smaragdově zbarvené vodě romantické zátoky se pohupuje několik
zakotvených lodí. Tonglang, jak se tato pláž jmenuje, je na rozdíl od
Tawaen, téměř liduprázdná. Lehátka pod řadou slunečníků jsou prázdná
a ani v moři se nikdo nekoupe. Rovněž hospůdka s doškovou
střechou, stojící u cesty, zeje prázdnotou. Na celé plážičce a
v okolí, napočítáme ani ne deset lidí. Usadíme se na kameny na okraji
pláže a vychutnáváme si klid, který zde vládne. Poté, co se nabažíme
pohledu na idylu, kterou máme před očima, se vracíme zpátky k našim
lehátkům. Tentokrát se ale brouzdáme vodou po okraji pláže. Cestou
pozorujeme svatyni s věžičkou, stojící na vrcholu přilehlého kopce a
také míjíme kovovou konstrukci, na níž sedí opálený plavčík,
dohlížející na bezpečnost koupajících se turistů. Potkáváme také
muže se sluchátky na uších a s detektorem kovů v ruce. Muž
systematicky prochází pláž a hledá kovové předměty. Při hledání také
vstupuje až po pás do vody. Zastavujeme se a pozorujeme mužovo počínání.
Ten během chvíle něco objeví. Poté zaryje do písku kulatou nádobku
s perforovaným dnem, upevněnou na násadě. Nádobku plnou písku zvedne,
prsty v ní šmátrá a cosi vyndává. Poté nalezený předmět zasune do
kapsy. Loudáme se dál pískem až k našim lehátkům a poté trávíme
zbytek odpoledne rekreací na pláži. Pro cestu zpátky do Pattaye využíváme
toho, že některé z lodí směřují přímo na pláž Tawaen. Jedna
z nich právě kotví u malého mola přímo na jižním okraji
pláže. Spolu s desítkami dalších turistů nasedáme na loď. Poté
zaburácí lodní motor, voda za zádí se zpění a plavidlo se pomalu vzdaluje
od břehu. My sedíme u zábradlí a sledujeme zátoku s bílou
pláží a řadami barevných slunečníků, jak se postupně vzdaluje až
úplně zmizí. Náš výlet na ostrov Ko Larn je u konce, nám však
zbudou na pobyt v tomto exotickém prostředí, nezapomenutelné
vzpomínky.
Rybí terapie
Poté, co nás loď dopraví zpátky do pattayského přístavu, procházíme
přes Walking Street a pak na začátek Second Road. Zde nasedáme na Song Teow.
Je podvečer a doprava na této rušné ulici je tak hustá, že náš pickup
jen popojíždí v dlouhé koloně vozidel. Sedíme na lavici v zádi
vozidla a pozorujeme lidi na chodníku. Na něm vidíme už poněkolikáté
kráčet tu samou ženu. Vždy, když popojedeme, tak se jí vzdálíme a poté
co zůstaneme stát v zácpě, tak nás žena zase v klidu dojde. Asi
čtyři kilometry dlouhou ulici Second Road, jsme při předchozí jízdě
projeli za několik minut. Nyní již sedíme ve vozidle skoro třičtvrtě
hodiny a stále nejsme na konci, tedy na kruhové křižovatce s delfíny.
Když dopravní zácpa nepolevuje, raději vystupujeme a zbytek cesty jdeme
pěšky. Zakrátko přicházíme k místu, kde stojí na chodníku řada
akvárií, v nichž se hemží desítky malých rybiček. Rozhodujeme se,
že vyzkoušíme rybí terapii, která se zde nabízí. Platíme muži, jenž na
akvária dohlíží, požadovanou sumu a usedáme na lavičku. Poté noříme
nohy asi do půle lýtek každý do jednoho akvária. V ten moment se na
naše končetiny vrhají asi šest centimetrů dlouhé kaprovité rybičky Garra
Rufa a začínají s pedikúrou. Zpočátku to velice lechtá, ale brzy si
na jemné dotyky rybiček zvykáme. Rybičky během procedury oždibují
odumřelé buňky a kousíčky kůže. Když po půl hodině terapie končí, je
pokožka našich nohou hladká, jako nikdy před tím.
