Durrës

    0
    125
    Albánie, Durrës, katedrála sv. Pavla a Astiuse

    Během našeho pobytu na Dračské riviéře, se chceme vydat na výlet do
    města Durrës, které dalo této části Jadranského pobřeží jméno.
    Využíváme nabídku krajanů, kteří jsou ubytováni ve stejném hotelu jako
    my, že nás do Durrësu svezou jejich autem, neboť se tam dnes také
    chystají. Během jízdy nám mladí manželé vypráví o jejich cestě
    z Prahy do Albánie a svorně říkají, že vše proběhlo bez problémů.
    Zakrátko se již blížíme k Durrësu, jehož historická část se
    rozkládá pod kopcem, na jehož vrcholu se vyjímá majestátná vila, kterou
    si nechal ve třicátých letech minulého století postavit král Ahmet Zogu.
    Ještě projíždíme spletitý nadjez na okraji města a ocitáme se nedaleko
    přístavu, kde vystupujeme a vydáváme se na prohlídku.

    Hlavní pamětihodnosti Durrësu

    Durrës je druhé největší město Albánie, ve kterém žije
    stopatnácttisíc obyvatel. Zároveň je také v zemi nejstarší, neboť
    jej řečtí kolonisté založili již v sedmém století před naším
    letopočtem. Nyní procházíme po ulici Doganes, vedoucí podél přístavního
    mola, na kterém kotví několik trajektů a také dvě velké nákladní lodě.
    Pochvíli již přicházíme k první pamětihodnosti a sice
    k pravoslavné katedrále svatých Pavla a Astiuse.


    V poledním slunci září světlé stěny svatostánku a červené
    ozdobné prvky, zvýrazňující nadokenní oblouky. Nad terakotovou střechou
    kostela pak vystupuje osmiboká kopule a věž se zvonicí. Od svatostánku
    obklopeného zelení, poté pokračujeme po ulici Egnatia až do malého parku,
    v němž stojí bronzové sochy světoznámých zpěváků J. Lennona, T.
    Turner a M. Jaggera. Po pořízení společné fotografie u vydařených
    plastik se přemísťujeme k nedaleké Benátské věži. Zde usedáme v
    bistru, umístěném přímo v parku, k malému občerstvení. Před
    očima přitom máme Benátskou věž z masivními kamennými zdmi, která
    bývala součástí Dračského hradu. Poté co se rozloučíme s pozornou
    obsluhou, pokračujeme v procházce. Nejprve míjíme kamenný památník
    s bronzovou bustou lidového hrdiny Mujo Ulqinaka, který vedl ozbrojený
    odpor proti italské invazi v roce 1939. Nato se vydáváme ulicí Anastas
    Durrsaku, vedoucí podél městského opevnění. Kráčíme pod korunami
    vysokých stromů, rostoucích podél dobře zachované mohutné zdi
    z červených cihel. Zakrátko nás upoutá monumentální stavba
    mezinárodní školy Albanian College Durrës, stojící na druhé straně
    ulice. Budova je postavena z bílého kamene a její průčelí je ozdobeno
    šesticí bělostných pseudoantických sloupů. Poté nás zaujme štíhlý
    minaret, jenž vyčnívá nad hradbami. Špičatá věž patří k mešitě
    Fatih, která pochází ze začátku šestnáctého století a byla prohlášena
    kulturní památkou. Posléze přicházíme k obloukovitému průchodu
    v hradbách a procházíme jím do starého města. Náhle se před námi
    objeví okrouhlé hlediště amfiteátru, vybudované v úbočí kopce.
    Amfiteátr pocházející z druhého století našeho letopočtu, pojal na
    patnácttisíc diváků a nechal ho postavit římský císař Traián.
    Obcházíme starověkou památku a sledujeme přitom hlediště, jenž je již
    zcela bez sedadel. Jak můžeme vidět podle mobilního jeviště, které
    právě staví dělníci ne zelené louce před hledištěm, je divadlo dodnes
    využíváno k pořádání veřejných akcí. Nyní se nacházíme nad
    amfiteátrem a vcházíme do labyrintu uzoučkých křivolakých uliček, které
    šplhají vzhůru do svahu, na jehož vrcholu stojí zbytky městského
    opevnění. Záhy jsme obklopeni starými nízkými domky s malými
    zahrádkami plnými zeleně. Stačí se však otočit a před námi se objeví
    panorama s moderními výškovými domy obepínajícími staré město a za
    nimi pak konstrukce jeřábů, ježících se na přístavním molu. Scházíme
    zpátky do centra města a přicházíme na jednu z hlavních městských
    ulic Bulevardi Epidamn. Bulvár je plný lidí a aut a je lemován pěknými
    nízkopodlažními domy, s nově opravenými barevnými fasádami. Vzhled
    ulice pak dotváří řady palem, rostoucích na chodnících. Kolem četných
    kaváren barů a cukráren, kterých je tato ulice plná, záhy přicházíme na
    jižní okraj náměstí Liria, které bylo nedávno zcela zrekonstruováno.
    Jeho světlé kamenné dláždění je poseto doslova lesem palem a uprostřed
    pak jsou umístěny dvě velké kašny s řadami vodotrysků.


    Procházíme přes náměstí a postupně míjíme významné budovy, které
    jej obklopují. Nejprve nevysokou radnici s temně červenou fasádou, pak
    ultramoderní výškovou budovu banky s proskleným průčelím a nato
    přicházíme k Velké mešitě. Tento svatostánek byl dokončen ve
    třicátých letech minulého století a jeho žlutá kopule a štíhlý bílý
    minaret září v odpoledním slunci. Nyní procházíme kolem širokého
    kamenného schodiště vedoucího ke vchodu do mešity a posléze přicházíme
    na severní okraj náměstí, kde stojí Palác kultury. Kolem této moderní
    budovy obklopené parkem, se dostáváme k velkému prostranství,
    obestavěnému obytnými domy. Na tomto místě se nachází další historická
    pamětihodnost a sice Byzantské fórum. Z této starověké památky,
    pocházející z pátého století našeho letopočtu, se však mnoho
    nezachovalo. Nejvýraznějším pozůstatkem je několik sloupů
    s okrasnými hlavicemi, stojících na nízké kruhové kamenné zdi a
    zčásti překrytých ozdobnými překlady.

    Nové město

    Od sluncem rozpálené památky se dostáváme k nedalekému Bulevardi
    Dyrrah. Vydáváme se po tomto bulváru, který vychází ze severního okraje
    náměstí Liria a směřuje do nové části města. Ulice je plná obchodů a
    restaurací a po širokých chodnících, na jejichž okrajích stojí řady
    palem, korzuje spousta lidí. Kráčíme ulicí a obhlížíme výkladní
    skříně módních butiků, které nabízí obdobné zboží jako ty
    u nás. Zastavujeme se u obchodu se suvenýry a vstupujeme dovnitř.
    V pestré nabídce nejrůznějších upomínkových předmětů hledáme
    nějaký, který by byl pro Albánii typický. Nakonec kupujeme alabastrovou
    sošku Matky Terezy, známé řeholnice a misionářky, která pocházela
    z albánské rodiny. S balíčkem v ruce pak pokračujeme
    v procházce. Pochvíli míjíme pestře vyzdobená okna kasina Astra a
    poté přicházíme na malé náměstí. Zde, nedaleko od zajímavé barevné
    kašny s vodotrysky, stojí na podstavci busta Azema Hajdari, politika,
    zavražděného v roce 1998. Tento významný muž začínal svou kariéru
    jako vůdce studentského hnutí, které přispělo k pádu komunismu
    v Albánii. Ještě se proplétáme mezi židličkami venkovních kaváren
    umístěných uprostřed náměstí a míříme na nedalekou křižovatku
    s ulicí Adria. Tato rušná třída se čtyřproudovou vozovkou, je jednou
    z páteřních městských ulic. Odbočujeme vpravo a míjíme velkou
    sportovní halu, která byla pojmenována po někdejším populárním
    albánském sportovci, Ramazanu Njalovi. Nyní pokračujeme dál po rušné
    ulici až k autobusovému nádraží, kde naše procházka městem končí.
    Zakrátko již sedíme v autobuse a odjíždíme směrem do hotelové
    zóny. Po příjemně stráveném odpoledni opouštíme přívětivé město
    Durrës, město s bezmála třitisíce let starou historií, které svým
    návštěvníkům nabízí nejen významné historické památky, ale i moderní
    stavby a zajímavá místa k odpočinku.