Během našeho pobytu na Dračské riviéře, se chceme vydat na výlet do
města Durrës, které dalo této části Jadranského pobřeží jméno.
Využíváme nabídku krajanů, kteří jsou ubytováni ve stejném hotelu jako
my, že nás do Durrësu svezou jejich autem, neboť se tam dnes také
chystají. Během jízdy nám mladí manželé vypráví o jejich cestě
z Prahy do Albánie a svorně říkají, že vše proběhlo bez problémů.
Zakrátko se již blížíme k Durrësu, jehož historická část se
rozkládá pod kopcem, na jehož vrcholu se vyjímá majestátná vila, kterou
si nechal ve třicátých letech minulého století postavit král Ahmet Zogu.
Ještě projíždíme spletitý nadjez na okraji města a ocitáme se nedaleko
přístavu, kde vystupujeme a vydáváme se na prohlídku.
Hlavní pamětihodnosti Durrësu
Durrës je druhé největší město Albánie, ve kterém žije
stopatnácttisíc obyvatel. Zároveň je také v zemi nejstarší, neboť
jej řečtí kolonisté založili již v sedmém století před naším
letopočtem. Nyní procházíme po ulici Doganes, vedoucí podél přístavního
mola, na kterém kotví několik trajektů a také dvě velké nákladní lodě.
Pochvíli již přicházíme k první pamětihodnosti a sice
k pravoslavné katedrále svatých Pavla a Astiuse.
V poledním slunci září světlé stěny svatostánku a červené
ozdobné prvky, zvýrazňující nadokenní oblouky. Nad terakotovou střechou
kostela pak vystupuje osmiboká kopule a věž se zvonicí. Od svatostánku
obklopeného zelení, poté pokračujeme po ulici Egnatia až do malého parku,
v němž stojí bronzové sochy světoznámých zpěváků J. Lennona, T.
Turner a M. Jaggera. Po pořízení společné fotografie u vydařených
plastik se přemísťujeme k nedaleké Benátské věži. Zde usedáme v
bistru, umístěném přímo v parku, k malému občerstvení. Před
očima přitom máme Benátskou věž z masivními kamennými zdmi, která
bývala součástí Dračského hradu. Poté co se rozloučíme s pozornou
obsluhou, pokračujeme v procházce. Nejprve míjíme kamenný památník
s bronzovou bustou lidového hrdiny Mujo Ulqinaka, který vedl ozbrojený
odpor proti italské invazi v roce 1939. Nato se vydáváme ulicí Anastas
Durrsaku, vedoucí podél městského opevnění. Kráčíme pod korunami
vysokých stromů, rostoucích podél dobře zachované mohutné zdi
z červených cihel. Zakrátko nás upoutá monumentální stavba
mezinárodní školy Albanian College Durrës, stojící na druhé straně
ulice. Budova je postavena z bílého kamene a její průčelí je ozdobeno
šesticí bělostných pseudoantických sloupů. Poté nás zaujme štíhlý
minaret, jenž vyčnívá nad hradbami. Špičatá věž patří k mešitě
Fatih, která pochází ze začátku šestnáctého století a byla prohlášena
kulturní památkou. Posléze přicházíme k obloukovitému průchodu
v hradbách a procházíme jím do starého města. Náhle se před námi
objeví okrouhlé hlediště amfiteátru, vybudované v úbočí kopce.
Amfiteátr pocházející z druhého století našeho letopočtu, pojal na
patnácttisíc diváků a nechal ho postavit římský císař Traián.
Obcházíme starověkou památku a sledujeme přitom hlediště, jenž je již
zcela bez sedadel. Jak můžeme vidět podle mobilního jeviště, které
právě staví dělníci ne zelené louce před hledištěm, je divadlo dodnes
využíváno k pořádání veřejných akcí. Nyní se nacházíme nad
amfiteátrem a vcházíme do labyrintu uzoučkých křivolakých uliček, které
šplhají vzhůru do svahu, na jehož vrcholu stojí zbytky městského
opevnění. Záhy jsme obklopeni starými nízkými domky s malými
zahrádkami plnými zeleně. Stačí se však otočit a před námi se objeví
panorama s moderními výškovými domy obepínajícími staré město a za
nimi pak konstrukce jeřábů, ježících se na přístavním molu. Scházíme
zpátky do centra města a přicházíme na jednu z hlavních městských
ulic Bulevardi Epidamn. Bulvár je plný lidí a aut a je lemován pěknými
nízkopodlažními domy, s nově opravenými barevnými fasádami. Vzhled
ulice pak dotváří řady palem, rostoucích na chodnících. Kolem četných
kaváren barů a cukráren, kterých je tato ulice plná, záhy přicházíme na
jižní okraj náměstí Liria, které bylo nedávno zcela zrekonstruováno.
Jeho světlé kamenné dláždění je poseto doslova lesem palem a uprostřed
pak jsou umístěny dvě velké kašny s řadami vodotrysků.
Procházíme přes náměstí a postupně míjíme významné budovy, které
jej obklopují. Nejprve nevysokou radnici s temně červenou fasádou, pak
ultramoderní výškovou budovu banky s proskleným průčelím a nato
přicházíme k Velké mešitě. Tento svatostánek byl dokončen ve
třicátých letech minulého století a jeho žlutá kopule a štíhlý bílý
minaret září v odpoledním slunci. Nyní procházíme kolem širokého
kamenného schodiště vedoucího ke vchodu do mešity a posléze přicházíme
na severní okraj náměstí, kde stojí Palác kultury. Kolem této moderní
budovy obklopené parkem, se dostáváme k velkému prostranství,
obestavěnému obytnými domy. Na tomto místě se nachází další historická
pamětihodnost a sice Byzantské fórum. Z této starověké památky,
pocházející z pátého století našeho letopočtu, se však mnoho
nezachovalo. Nejvýraznějším pozůstatkem je několik sloupů
s okrasnými hlavicemi, stojících na nízké kruhové kamenné zdi a
zčásti překrytých ozdobnými překlady.
Nové město
Od sluncem rozpálené památky se dostáváme k nedalekému Bulevardi
Dyrrah. Vydáváme se po tomto bulváru, který vychází ze severního okraje
náměstí Liria a směřuje do nové části města. Ulice je plná obchodů a
restaurací a po širokých chodnících, na jejichž okrajích stojí řady
palem, korzuje spousta lidí. Kráčíme ulicí a obhlížíme výkladní
skříně módních butiků, které nabízí obdobné zboží jako ty
u nás. Zastavujeme se u obchodu se suvenýry a vstupujeme dovnitř.
V pestré nabídce nejrůznějších upomínkových předmětů hledáme
nějaký, který by byl pro Albánii typický. Nakonec kupujeme alabastrovou
sošku Matky Terezy, známé řeholnice a misionářky, která pocházela
z albánské rodiny. S balíčkem v ruce pak pokračujeme
v procházce. Pochvíli míjíme pestře vyzdobená okna kasina Astra a
poté přicházíme na malé náměstí. Zde, nedaleko od zajímavé barevné
kašny s vodotrysky, stojí na podstavci busta Azema Hajdari, politika,
zavražděného v roce 1998. Tento významný muž začínal svou kariéru
jako vůdce studentského hnutí, které přispělo k pádu komunismu
v Albánii. Ještě se proplétáme mezi židličkami venkovních kaváren
umístěných uprostřed náměstí a míříme na nedalekou křižovatku
s ulicí Adria. Tato rušná třída se čtyřproudovou vozovkou, je jednou
z páteřních městských ulic. Odbočujeme vpravo a míjíme velkou
sportovní halu, která byla pojmenována po někdejším populárním
albánském sportovci, Ramazanu Njalovi. Nyní pokračujeme dál po rušné
ulici až k autobusovému nádraží, kde naše procházka městem končí.
Zakrátko již sedíme v autobuse a odjíždíme směrem do hotelové
zóny. Po příjemně stráveném odpoledni opouštíme přívětivé město
Durrës, město s bezmála třitisíce let starou historií, které svým
návštěvníkům nabízí nejen významné historické památky, ale i moderní
stavby a zajímavá místa k odpočinku.
