Chiva

    0
    158
    Uzbekistán, Chiva, hradby kolem Ichan Kaly

    Za krásného slunečného počasí vyrážíme z hotelu na prohlídku
    Chivy, historického uzbeckého města, které vzniklo v šestém století
    a bývalo významnou zastávkou na Hedvábné stezce. Cestou procházíme podél
    impozantních městských hradeb a míjíme přitom několik trolejbusů,
    mimochodem pocházejících od nás, které zajišťují dopravu na
    třicetikilometrové trase mezi Chivou a městem Urgench.

    Ichan Kala


    Pochvíli přicházíme k severní bráně Bogcha darvaza a vstupujeme
    do centra Chivy, zvaného Ichan Kala, jehož památky většinou pochází ze
    sedmnáctého až devatenáctého století. Centrum má obdélníkový půdorys
    o velikosti přibližně šestset krát čtyřista metrů a je celé
    opevněno zhruba čtyřista let starými, deset metrů vysokými hradbami
    z nepálených cihel, opatřenými čtyřmi bránami. Ihned za hradbami se
    ocitáme mezi nízkými hliněnými domy a ve starobylém městě nás stylově
    vítá povoz tažený oslem, projíždějící prašnou uličkou. Vydáváme se
    ulicí tvořící pomyslnou svislou osu města směrem do jeho centra a cestou
    se přesvědčujeme, že Ichan Kala není žádný skanzen pro turisty, ale že
    tu žijí lidé svým každodenním životem. Na jednom místě tak můžeme
    nahlédnout na dvorek, na němž si ovce pochutnává na zbytcích
    z kuchyně. Jinde zase přes otevřené dveře dílny vidíme řezbáře,
    jak svým dlátem vytváří ornamenty na dřevěném sloupku. Postupujeme dál
    a obdivujeme ozdobné dveře domů a jejich vyřezávané okenice. Jen kousek
    před námi vyjde z jednoho domu žena a vychrstne na ulici vodu
    z plastového lavoru. Jen co se vyhneme louži, přicházíme na kameny
    vydlážděné prostranství. Uličky s hliněnými domky zde končí a
    před námi se objeví udržované historické budovy postavené převážně
    z okrově zbarvených cihel. Přímo před námi nyní stojí madrasa
    chána Arab Muhameda s vysokým vstupním portálem a věžičkami
    v rozích. Hned vedle pak madrasa chána Muhameda Amin-Inaka. Podél
    stánků se suvenýry poté přicházíme na křížení s hlavní ulicí,
    která je pěší zónou a propojuje západní a východní bránu.

    Páteční mešita

    Na této křižovatce, v samém středu Ichan Kaly, stojí minaret
    Džuma a nejstarší památka ve městě, Páteční mešita pocházející
    z desátého století. Cihlový minaret je vysoký přes třicet metrů a
    u jeho úpatí se nachází vchod do mešity, do které právě vcházíme.
    Mešita nemá žádná okna a je jen spoře osvětlena zaskleným otvorem ve
    střeše. Jen co naše oči přivyknou šeru, rozhlížíme se kolem.
    Nacházíme se ve čtvercovém prostoru s kamennou podlahou a rovnou
    střechou, podepřenou řadami asi pět metrů vysokých dřevěných sloupů,
    opatřených bohatou dřevořezbou. Sloupy jsou různě staré, to podle toho,
    jak byly postupem času vyměňovány. Některé z nich jsou pak ještě
    původní, pocházející z desátého století, jak říká místní
    průvodce. V mešitě není kromě několika kamenných lavic žádné
    zařízení a její interiér působí velice skromně.

    Hlavní ulice


    Z šera mešity se vracíme na hlavní ulici a vydáváme se směrem
    k západní bráně. Kromě řady turistů, míjíme také skupinku
    starších domorodých mužů s vyšívanými čapkami na hlavě. Kolem
    řady stánků se suvenýry, šátky a kožešinovými čepicemi, přicházíme
    k madrase Kazi Kalyan, naproti níž přes ulici stojí dva velbloudi, se
    kterými je možné se za poplatek vyfotit. Poté přicházíme k minaretu
    Kalta Minor, který ačkoli není příliš vysoký, protože nebyl nikdy
    dokončen, je nepřehlédnutelný, neboť je celý postaven z glazovaných
    cihel tvořících dekory s převažující smaragdovou barvou.
    V sousedství minaretu stojí madrasa chána Muhameda Amina, která má
    průčelí i rohové věžičky ozdobené dekorativním keramickým
    obkladem. Jen kousek odtud pak stojí západní brána Ota darvaza, kterou do
    města vjížděl chán.

    Palácové náměstí

    Prohlídka starého města pokračuje na Palácovém náměstí, jehož celou
    západní stranu zabírá pevnost Kunja Ark. Právě do tohoto bývalého
    obydlí chána a jeho rodiny, nyní směřujeme. Z mnoha prostor této
    rezidence je nejkrásnější takzvaná letní mešita, která je vyzdobena
    okrasným modrobílým keramickým obkladem. Prohlídka paláce pokračuje
    výstupem na věž Ak Sheik Bobo, ke které se dostáváme přes harém.
    Z věže máme pěkný výhled na hradby, severní část starého města
    s plochými střechami obytných domů a na palácové stavby a minarety
    soustředěné kolem středové hlavní ulice. Poté co sestoupíme
    z věže, prohlížíme si ještě muzeum, které je v palácových
    prostorách instalováno a kolem bývalého vězení Zindan, se vracíme na
    Palácové náměstí. Jelikož je právě čas na oběd, usedáme
    v příjemné restauraci umístěné v bývalém bazaru, stojícím na
    okraji náměstí, abychom si udělali polední pauzu.

    Panovnický palác


    Druhá část prohlídky začíná na Palácovém náměstí. Nejprve
    projdeme kolem rozsáhlé madrasy chána Mohameda Rachima a poté směřujeme do
    východní části Ichan Kaly. Kolem několika významných budov, posléze
    přicházíme k paláci Tash Chauli, který býval hlavním sídlem
    chivských panovníků a mohutnou bránou vcházíme dovnitř. Palác je velice
    rozsáhlý. Během jeho prohlídky procházíme audienčním sálem, letní a
    zimní mešitou a labyrintem chodeb, ve kterých jsou vystaveny dobové
    předměty. Dalšími chodbami pak přicházíme do harému, ve kterém se
    kromě prostorů pro milenky, nachází také ložnice chána a jeho čtyř
    manželek. Všechny tyto prostory jsou vyzdobeny modrými kachli
    s rozličnými motivy a vyřezávanými dřevěnými sloupy. Chánova
    ložnice je navíc kompletně vybavena nábytkem a osobními předměty. Během
    prohlídky paláce potkáváme komparsisty v historických kostýmech,
    neboť zde probíhá natáčení jakéhosi filmu. Z paláce posléze
    přecházíme do nedaleké tržnice, ve které se prodávají rukodělné
    řemeslné výrobky a poté zamíříme k mešitě Ak, stojící vedle
    východní brány Palvan darvaza.

    Pakhlavánovo mauzoleum

    Nyní se vydáváme do jižní části starého města a kolem madrasy Islama
    Hodži a madrasy Šergazichána, přicházíme k mauzoleu Mahmuda
    Pakhlavána. Nejprve se usazujeme na lavice na nádvoří mauzolea a vyslechneme
    si od průvodce životní příběh tohoto středověkého světce, který se
    v Chivě narodil a který během svého života vynikal jako zápasník,
    básník a filosof. Poté impozantní vstupní bránou vcházíme do
    nejvýznamnějšího duchovního objektu v Chivě. Když se octneme
    v hlavním sále, jsme ohromeni jeho nádhernou výzdobou. Od země až po
    vysokou kopuli, jsou jeho stěny obloženy glazovanými kachli tvořícími
    vícebarevné obrazce. Také ostatní prostory mauzolea, jsou vyzdobeny
    barevným keramickým obkladem. Společná prohlídka zde končí a my, nyní
    již každý sám, se vydáváme k dalším pamětihodnostem.

    Jižní brána


    Já mířím k nedalekému minaretu a cestou procházím kolem řady
    prodavačů suvenýrů a řemeslných výrobků. Zastavuji se u trhovce,
    který prodává dřevěné stojánky na korán a pozoruji, jak předvádí, na
    kolik způsobů lze stojánek rozložit. Nakonec se ukáže, že je jich celkem
    osm a podle toho co vidím, je to docela složitý hlavolam. Poté již
    přicházím k minaretu Islama Hodži, platím vstupné a mířím ke
    schodům. Výstup po úzkém schodišti, místy zcela po tmě, je dost
    obtížný. Musím postupovat pomalu a tak mě nějakou dobu trvá, nežli se
    dostanu až nahoru na uzavřený ochoz, do výšky čtyřicetpět metrů.
    Nacházím se nyní v nevelkém prostoru a přes zamřížované otvory,
    které jsou umístěny po obvodu minaretu, mohu pozorovat celé staré město.
    Na ochozu je se mnou ještě trojice mladých Japonek, které mě žádají,
    abych je vyfotil. Poté co je zvěčním, tak mě děkují a donekonečna se
    přitom uklánějí. Poté co sestoupím dolů, projdu nedalekým průchodem
    v kamenné zdi a vydávám se k jižní bráně. Cestou přemítám,
    že jsem během celé prohlídky neviděl ve starém městě jediný nový dům,
    či jiný objekt, který by kazil jeho slohovou čistotu. Liduprázdnými
    úzkými uličkami s hliněnými obytnými domy, zakrátko přicházím
    k bráně Tosh darvaza. Zde na jižním okraji města, zcela stranou
    turistického ruchu procházka končí. Nyní se vydávám zpátky do hotelu a
    opouštím Ichan Kalu, okouzlující místo, které si zachovává svůj
    jedinečný vzhled a atmosféru a které je plné historických památek,
    zapsaných v seznamu kulturního dědictví UNESCO.