Bangkocké chrámy

    0
    107
    Thajsko, tuk tuk v ulicích Bangkoku, v pozadí chrám Wat Pho

    Náš výlet do Bangkoku, pokračuje prohlídkou některých chrámů
    v centru města. Prvním z nich je buddhistická svatyně Wat Pho,
    která byla založena v šestnáctém století a patří mezi královské
    chrámy první kategorie.

    Ležící Buddha


    Po zaplacení vstupného míříme nejprve do Viharn Phranorn, což je kaple,
    v níž se nachází socha ležícího Buddhy. Všude kolem vchodu je plno
    lidí, kteří si zouvají boty a ukládají je do plastových tašek, které
    jsou zde připraveny ve velkém koši. Také my pochvíli procházíme
    s taškou v ruce mohutnými dveřmi, ozdobenými perleťovou intarzií
    a vstupujeme do svatyně. Před námi se jako nějaké zjevení objeví ohromná
    hlava Buddhy, opírající se o pravou ruku. Socha, představující
    ležícího Buddhu vstupujícího do nirvány, je patnáct metrů vysoká,
    čtyřicetšest metrů dlouhá a je celá pozlacená. Od hlavy pokryté
    lokýnkami, postupujeme podél dlouhého těla sochy, až do zadní části
    chrámu. Přesto, že před sebou nemáme celou sochu, neboť část nohou
    s chodidly je nepřístupná kvůli opravě, je její velikost přímo
    ohromující. Kromě Buddhy, ležícího na zhruba půldruhého metru vysokém
    podstavci, není ve svatyni žádné jiné vybavení. Stojíme u podstavce
    a pozorujeme sochu, z jejíhož výrazu vyzařuje posvátný klid. Kolem
    nás se tísní turisté a snaží se rozměrné dílo dostat do záběru kamer.
    Poté co také pořídíme fotografii, procházíme kolem chodidel
    obestavěných lešením a vycházíme ze svatostánku. Vedlejšími dveřmi se
    pak vracíme zpět do chrámu a procházíme podél Buddhových zad.
    Z této strany jsou částečně vidět dlouhá chodidla sochy. Můžeme
    tak pozorovat obrazce, které jsou na nich vypodobněny. Má jich být celkem
    stoosm a každý z nich představuje příznivý symbol Buddhy. Stejné
    symboly také přestavuje stoosm bronzových misek, stojících v řadě
    podél obvodové zdi chrámu. Během prohlídky sledujeme počínání
    některých návštěvníků. Ti jdou podél řady misek a postupně do každé
    vhodí minci. Podle pověsti totiž toho, kdo vhodí minci do všech misek,
    potká v životě štěstí.

    Chrámový komplex


    Opouštíme ležícího Buddhu a vydáváme se na procházku areálem,
    v němž se nachází přes dvacet různých objektů a který je plný
    turistů. Nejprve procházíme kolem zahrady, v jejímž středu stojí
    takzvaný Buddhův strom, ozdobený praporky a barevnými lampiony. Pak míjíme
    knihovnu Phra Mondob s nádhernou keramickou střechou a kolem meditační
    haly Sala Karn Parien, přicházíme k brance, střežené dvěma sochami.
    Vstupujeme průchodem do prostoru centrální svatyně a před sebou máme
    úchvatnou scenérii. Nad bělostnými zdmi ambitu, obklopujícího
    svatostánek, ční do výše barevné stupňovité střechy s pozlacenými
    ozdobami. Kolem dokola stojí na keramické dlažbě, jíž je areál
    vydlážděn, desítky pagod zvaných čedý. Tyto homolovité objekty, vysoké
    kolem pěti metrů, jsou obloženy keramickými dlaždicemi, s krásnými
    pestrobarevnými vzory. Mezi čedý, v jejichž útrobách jsou uloženy
    ostatky členů královské rodiny, stojí bílé nádoby s bonsajemi.
    Dokonalý vzhled tohoto místa pak dotváří malé záhony s pečlivě
    udržovanými keři, romantické skalky a také orientální sochy. Kolem ambitu
    pak stojí řada dalších neméně půvabných staveb a také skupina čtyř
    velkých stúp, vysokých čtyřicetdva metrů. Tyto pagody jsou obloženy
    barevnými mozaikovými dlaždicemi, a jsou v nich uloženy ostatky
    prvních králů dynastie Chakri. Po prohlídce stúp, vcházíme brankou do
    ambitu. Ten obepíná prostor, v jehož středu stojí nejposvátnější
    stavba v komplexu, chrám Phra Ubosot, se sochou Buddhy. Chrám je
    umístěn na vyvýšeném mramorovém základu a po jeho obvodu stojí bílé
    sloupoví, podepírající okraje červené střechy. Kolem svatyně jsou
    rozmístěny nádoby s bonsajemi a řada soch. Procházíme nádvořím
    plným návštěvníků kolem svatyně. Během procházky míjíme dlouhé řady
    soch Buddhy, umístěných v ambitu. Těchto soch, představujících
    Buddhu sedícího i ve stoje, je zde vystaveno několik stovek. Během
    prohlídky postupně míjíme také vysoké kamenné věže Phra Prang,
    stojící v každém rohu nádvoří. U centrální svatyně
    prohlídka končí. Nyní se, s hlavami přeplněnými dojmy, vracíme do
    prostoru u hlavního vchodu a opouštíme, až pohádkově nádherný
    chrám Wat Pho, který je nejstarší v celém Bangkoku a který je
    považován za kolébku vzdělanosti v Thajsku.

    Wat Suthat


    Od chrámu Wat Pho, máme namířeno k další pamětihodnosti Bangkoku.
    Odmítáme tuk tuk, jehož řidič chce za svezení ke chrámu Wat Suthat
    nehoráznou sumu a vydáváme se na zhruba jeden kilometr dlouhou cestu pěšky.
    Míjíme park Saranrom a přicházíme na most vedoucí přes kanál Rop Krung.
    Stojatá voda kanálu má šedozelenou barvu a nevypadá nijak vábně. Přesto
    v ní žijí ryby, jak se můžeme přesvědčit pohledem z mostu.
    Poté pokračujeme po ulici Charoen Krung, podél níž stojí vysoké městské
    domy a na křižovatce s ulicí Ti Thong, odbočujeme vlevo. Zakrátko již
    přicházíme k bráně v nenápadné zdi a vstupujeme do areálu
    buddhistického chrámu Wat Suthat, založeného na začátku devatenáctého
    století a patřícího rovněž mezi královské chrámy první kategorie. Na
    prohlídku celého areálu, v němž se nachází řada objektů, nemáme
    bohužel dost času a tak směřujeme rovnou do hlavní svatyně. Projdeme
    bránou v ambitu obklopujícím chrám a staneme na kamenné dlažbě
    s leštěným povrchem, jíž je pokryto celé nádvoří. Před námi
    stojí vysoká svatyně, posazená na bílé podestě. Její krásně zdobená,
    červenozelená střecha, podepřená bílými sloupy, září ve slunečních
    paprscích. Kolem svatyně se pak ježí řada stupňovitých kamenných pagod.
    To vše je doplněno bezvadně střiženými zelenými keři, bonsajemi a
    sochami. Od této úchvatné scenérie zamíříme do ambitu a procházíme
    kolem dlouhatánské řady Buddhových soch, umístěných podél celé
    křížové chodby. Posléze přicházíme ke schodišti, vedoucímu ke vchodu
    do chrámu. Zde pozorujeme věřící, jak zapalují vonné tyčinky a
    zapichují je do nádob s pískem. Jejich počínání sleduje také mnich
    v oranžovém hávu, stojící opodál. Po několika schodech pak dojdeme
    ke vchodu do svatyně. Zouváme se a vstupujeme do svatostánku, jehož zdi jsou
    pokryty nástěnnými malbami. Před zadní stěnou je pak na bohatě zdobeném
    podstavci umístěna pozlacená, osm metrů vysoká socha sedícího Buddhy.
    Bronzová socha, byla odlita ve třináctém století a teprve mnohem později,
    byla přemístěna do tohoto chrámu. Kromě nás jsou ve svatostánku pouze
    dvě ženy, modlící se na červeném koberci. Posléze odcházíme
    z posvátného ticha a opouštíme okouzlující svatyni Wat Suthat,
    v níž jsme na rozdíl od turisty přeplněného chrámu Wat Pho, potkali
    během celé prohlídky, jenom několik lidí.

    Giant Swing


    Brána v severním křídle chrámu Wat Suthat, nás přivádí na ulici
    Bamrung Muang. Uprostřed této rušné komunikace se nachází oválné
    prostranství, na němž stojí zvláštní konstrukce, připomínající
    hrazdu. Před námi se tyčí dva, sytě červenou barvou natřené dřevěné
    sloupy, spojené příčným trámem. Je to Giant Swing, pocházející
    z konce osmnáctého století. Dnešní podobu pak dřevěné konstrukci
    dala nedávno provedená oprava. Tato, přes dvacet metrů vysoká houpačka,
    hrála významnou roli během náboženského obřadu, který se každoročně
    konal jako poděkování bohům, za úrodu rýže. Mladí muži při něm
    soupeřili v tom, komu z nich se podaří uchopit do zubů sáček
    s mincemi, upevněný na jednom ze sloupů. Tato nebezpečná aktivita,
    byla vzhledem k opakovaným smrtelným nehodám, ve třicátých letech
    minulého století zakázána. Popravdě řečeno, si při pohledu na obří
    houpačku ani nedovedeme představit, jak přesně tehdy tato soutěž asi
    probíhala.